Subjekt – jeho jednota
| docx | pdf | html ◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 1. 2008
text je částí tohoto původního dokumentu:
  • 2008

  • Subjekt – jeho jednota

    Bylo by mylné přisoudit veškerou moc integrace přímo subjektu (v novém chápání), ale často se této chyby dopouštíme. Subjekt (přinejmenším na vyšší a nejvyšší úrovni) té integraci napomáhá, ale zejména právě tím, že ustavuje, udržuje a posiluje svou integritu vlastní. I když udržování integrity celé složité „události“, jímž je život poměrně složité organické bytosti, je mnohem nápadnější a proto nejčastěji sledovaným fenoménem, je vlastním a skutečným problémem, jak vlastně jakákoli pravá událost ne pouze udržuje, ale v samém základě ustavuje svou integritu, eventuelně čím je tato integrita v samém základě ustavována, pokud se ukáže, že událost sama není schopna to v celém rozsahu garantovat. A to zajisté v celém rozsahu garantovat nemůže a neumí, nebo základem této jednota a jejího dalšího rozšiřování, prohlubování a upevňování nemůže být něco, co je dříve než událost sama. Posledním (resp. prvním) garantem integrity události musí být totéž, co je garantem jejího vzniku, tj. ustavení události v jejím počátku musí spadat v jedno s ustavení jejího nejvlastnějšího počátku, a teprve ustavení tohoto počátku spolu s tím, co i nadále bude v samých základech veškerého jejího udržování, upevňování, prohlubování a rozšiřování vlastní její integrity. Ustavení subjektu náleží tudíž až do této další série fází, ale subjekt sám nemůže být původním a nejhlubším garantem integrity události, protože událost si svůj subjekt (resp. sebe jako subjekt) musí nejprve ustavit a vybudovat – a tudíž ho nemůže předpokládat. Po mém soudu je možný pouze jeden závěr: základní „vzorec“ (pattern) sjednocování musí být „vložen“ přímo do počátku každé události, neboť ta může zůstat celkem pouze pod touto podmínkou, nemá-li být vystavena nahodilému rozpojení až roztříštění v průběhu pokračujícího událostného dění. Tak se ukazuje, že počátek události není a nemůže být ničím zcela jednoduchým“, i když není a nemůže být událostí „celou“ (a to bez ohledu na to, zda si tato událost má nebo nemá ustavit svůj vlastní subjekt resp. má-li či nemá-li se sama stát subjektem).

    (Písek, 080129-2.)