Tento text se zabývá povahou víry, zejména ve vztahu k historickému Ježíši a jeho učení. Autor navrhuje, že bychom neměli vycházet z předem daných dogmatických představ, ale spíše se soustředit na autentická Ježíšova slova (logia), jak je zachytil například Ebeling. Tvrdí, že Ježíšovo pojetí víry je bližší starozákonní tradici, včetně proroků, než pozdějšímu novozákonnímu či tradičnímu křesťanskému pojetí. Vyzývá k podrobnému studiu synoptických evangelií a Ježíšových návazností na Starý zákon, aby bylo možné pochopit jeho reinterpretaci. Dále se text věnuje kritickému postoji víry vůči mýtu a náboženství, které může vést k sekularizaci. Víra není únikem ze světa, ale jeho přemáháním a proměnou skrze duchovní moc, odmítajíc dualismus mezi posvátným a profánním.
1. Nemůžeme vycházet z nějakého svého před-pojetí jako z pevného základu, ale musíme své pojetí o něco opřít. Vyjdu vám vstříc jako teologům: opřeme se o bibli. Ale také v bibli máme různá pojetí. Je třeba vyjít z něčeho jednoznačnějšího. Jako křesťané se musíme opřít o Ježíše, a to ne o dogmaticky konstruovaného (který se stal „předmětem“ víry), nýbrž o skutečného, tzn. historického Ježíše (který je pro nás svrchovaným zvěstovatelem a svědkem víry).
2. Odtud ona Ebelingova metoda, spočívající v plném soustředění na „logie“, tj. nejpravděpodobněji autentická vyjádření živého Ježíše, zachycená s maximálním úsilím o věrnost a přesnost. A odtud se nám stane zřejmým, že Ježíš je svým pojetím víry mnohem blíže ústřední starozákonní tradici (kterou ovšem dotváří a která v něm vrcholí) než tradici novozákonní (po Pavlovi) a zejména než rozšířenému a tradičnímu pojetí křesťanskému, tedy také běžnému pojetí našemu.
3. Prvním naším úkolem tedy bude podrobné studium příslušných partií ze synoptiků, jak je vybral Ebeling pro svou statistiku – a ovšem kontrola, zda nic nevynechal nebo něco nepřidal. Druhým úkolem bude prozkoumání, na co Ježíš svým pojetím navázal a jak to reinterpretoval resp. dotvořil. Víme přece, že mluvil o napětí mezi tím, co bylo říkáno starým a co praví on. Týká se to nejen mojžíšských příkazů, ale také pojetí víry? Nejsou mojžíšské příkazy revidovány už u proroků? Navazuje Ježíš svým chápáním víry na proroky? A jak?
4. Pokud se nám toto podaří objasnit, musíme přikročit k něčemu zcela radikálnímu: musíme se pokusit popsat ne už pojetí, způsob chápání, ale za pomoci tohoto vyjasněného pojetí sám fenomén víry, a to jak v návratu k situacím, zachyceným v logiích, tak ve SZ, kde je budeme muset často teprve objevovat (nesmíme zůstávat jen u Abramova vyjití do neznáma a u Mojžíšem organizovaného exodu).
5. Základní důležitost bude mít také co nejpečlivější vyšetření toho, proti čemu je orientace víry zaměřena kriticky a polemicky. Po mém soudu je tu velmi důležitý Deuteroizaiáš: neohlížejte se zpět, orientujte se na tom „novém“, které činí Hospodin. Orientace víry je tedy nejen orientací na budoucnost, ale právě na tu budoucnost, která – v podobě nového – přichází od Hospodina. Vezmeme-li v úvahu Eliadovu charakteristiku mytické životní orientace archaických lidí na pra-minulost, lze uzavřít, že rozhodující frontou duchovního zápasu orientace víry je kritika a polemika proti mýtu a náboženství (chápeme-li náboženství jako přechodnou fázi ve vývoji mýtu, totiž fázoi, kdy mýtus už přestává být schopen organizovat lidský život v celku a člověk se dostává do schizoidní podvojné formy života, rozdělující život a celý svět na oblast sakrálního a profánního. Ježíšem vrcholí toto odmítnutí životní schizoidnosti, což první církev vyjádřila obrazem roztržení chrámové opony.
6. V tomto smyslu se víra stává v průběhu staletí legitimním zdrojem sekularizace: počátek evangelia Janova zdůrazňuje, že svět je Ježíšovým domovem, že přišel do vlastního, a že cílem není vyvést věrné ze světa, nýbrž svět definitivně podmanit právě vírou: jinde čteme, že „víra přemáhá svět“, který nepoznal LOGOS jako Vládce, protože nepřišel s vnějškovou mocí (nýbrž „pouze“ v moci duchovní).
A. Schlatter, Der Glaube im Neuen Testament. 41927 (ex Ebel.209)
Theol. Wörterb. VI (R.Bultmann, A.Weiser) 1955 – PISTEYÓ …
H. von Soden, Urchristentum und Geschichte. Ges.Aufsätze und Vorträge, Bd.I. 1951: „Was ist Wahrheit?“ (1–24)
Th.W I, 233–251
13.02.
20.02
27.02.
06.03.
13.03.
17.03.
20.03.
27.03.
03.04.
10.04.
17.04.
24.04.
01.05. volno
08.05. volno
15.05.
22.05.
29.05.
05.06.
12.06.