Rekonstrukce líčení 2. instance (odvolacího řízení) (Nejvyšší soud)
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
s1.flac
====================
Tak, protože můj obhájce tam dost podrobně a účinně po mým soudu tam rozváděl, že rozsah mé skutečné činnosti je vlastně nejmenší ze všech. Tak jsem to jenom na začátku jsem zmínil teda, že s odvoláním na něm, že už to řek, dost dobře, že teda skutečně pokud jde o mé skutečné činy, takže teda šlo o příslib, že pomůžu s tím, s rozšířením, přičemž jsem neznal text a nevěděl detailně všechno, co tam v tom je. Za druhé, že jsem hedě připravil pár známek a obálek a za třetí, že jsem zavolal Jirkový rázku, aniž bych mu řecl, o co jde. A za tohle, že teda mě bylo uštědřeno, no bo tím jsem byl obdarován, myslím, že jsem řek, tím, že dostal jsem teda devět měsíců, že považuji za velkou závadu, že v průběhu jednání na prvním stanci se vůbec nemluvilo meritorně o obsahu letáku. Že jsem to pro sebe nepovažoval za závadu, protože jsem ten obsah neznal, jak jsem vypověděl, ale pak jsem byl odcouzen, jako bych to znal, protože soud mě nedůvěřil. A tedy, že vzhledem k tomu, že ani dnes se nejednalo meritorně o obsahu letáku, takže považuji za nezbytné se alespoň stručně o obsahu zmínit. A že tedy na první instanci, vlastně první zmínka o tom padla až teprve v rozsudku, kde se tam teda hovoří o dvou věcech z preambule, totiž jedna se týká voleb a druhá se týká slova okupace, to je, jak jsem pak já jsem uváděl, vojenské intervence v roce 68. Že tedy v obou těchto případech, že nelze mít za to, že jsou zákonem chráněny, jak předpokládá rozsudek v první instance, protože tam, citoval jsem tam příslušný partie, kde se říká na straně sedm, nikoliv nejprve na straně pět, počkej kam to, no prostě dobře, já to nebudu teď asi hledat, se říká, že, jo, jo, jo, je to na straně devět, tak já jsem si to zpět, že v komentáři trestního zákona je pojem nepřátelství, vykládám tak, že za nepřátelství je třeba považovat i aktivní a soustavně projevovaný záporný vztah k některému dílčímu základnímu rysu socialistického a společenského státního zřízení republiky. A tedy i že podle tohoto citátu z komentáře, že se to nevztahuje na můj případ, protože, a tedy na případ vůbec toho letáku, protože tam vůbec o socialistické a společenské státní řízení nejde ani o nějaký záporný vztah k dílčímu základnímu rysu. Že jak volby, tak intervence jsou jedinečné, jednorázové, dočasné a přechodné politické události, které nemohou být vykládány v takovým úzkým sepětí se základním povahou nebo se základními rysy společenského státního řízení, které trvají u prostředech proměnu. A tedy to znamená, že také můj vztah k ním nemůže být soustavně projevován v tom smyslu, že by byl trvalý, protože se vztahuje právě jenom k jednotlivým věcem. Tak to je tedy první věc. A tedy jak ty mezinárodní politické akty, tak vnitrostátní politické akty, že nejsou chráněny zákonem, kterého tady bylo použito. Právě protože jde o jednorázové skutečnosti. Že tedy tady dochází k záměně, zasem opakoval tam tu věc, že záměně jednotlivých politických skutečností, dokonce i jenom přechodných, a na druhé straně teda něčím tak trvalým, jako je samozřízení státním a tím spíš společenské. Takže v této souvislosti, že jsem už v první instanci citoval Markse, protože mám za to, že to je nejenom chyba právní, ale také logická a dokonce morální. A že už v této věci jsem citoval na první instanci Markse, a že bych si dovolil znova, je to kratioučký citát, znova tohoto odcitovat, odcitoval jsem zas o tom ravním státu, který předpokládá státní smyšlení u svých příslušníků, i kdyby byly proti státním orgánu, proti vládě. Že tam se dokonce teda mluví proti orgánu, který je trvalej, kdežto tady vůbec nejde o státní orgány, proč o určitou politickou skutečnost dočasnou, a tedy že vůbec tam se mluví o systém voleb, vůbec o systému voleb, že se tam nemluví. Níblž o volbách konkrétních jedněch, a to právě těch listopadových. No, že tedy tímto způsobem je také prokazováno to nepřátelství, že se to zaměňuje a že teda tam, už jsem se vyjádřil k tomu soustavnému projevování, a za druhé, že se to vyvozuje z činu, jak tady citujou to vyjádření nejvyššího soudu, a že tam teda se říká, že nepřátelský poměr je možno dovodit přímo z trestné činnosti obžalovaných. Že ovšem, taková to obecná teze, že nic neznamená, že to nebylo provedeno ten důkaz, a že bych tedy rád, aby to tam provedli. Jakým způsobem? Bych teda rád viděl, jak dovedou mé nepřátelství vyvodit z toho, že jsem připravil obálky nebo známky, nebo že jsem zavolal Jiráskovi na řek o co jde. Samozřejmě se to dá vyvozovat jedině, když se předem předpokládá, že to bylo z nepřátelského umyslu, ale vyvozovat to z předpokladu, že je protiprávní i obecné logice. Že to tak se nedá dělat, ty tudíž, že důkaz nebyl proveden. Čtvrté, že ten leták byl odčasován na dobu předvolební, že já sám a celá řada dalších lidí jsme byli postiženi a že jsme cítili nezbytnost výjádřit také svůj politický postoj vzhledem k tomuto svému nesouhlasu s tím, že to nemuselo být zdůvodňováno vždycky jenom tím, že někdo osobně byl postižen, ale že lidé s citlivějším svědomím, že to se těžko s tím smyřovali, i když sami osobně postižní nebyli, protože tolik tisíc lidí tím postiženo bylo jiných. A že tedy samozřejmě právě ta určitá rezervovanost čekání až na dobu předvolební, že vlastně je dokladem občanské odpovědnosti a rozvážnosti, a že přece sám zákon volední hovoří o předvolební agitaci, svobodné předvolební agitaci, že tedy jak naše činnost, tak sám ten leták byl naprosto v rámci této svobodné agitace. Tohle jsem tam vynechal, to jsem měl poznamenáno, prostě jsem to škoda. Jsem říkal, že z tohoto hlediska zásah bezpečnosti jsem chtěl říct, že zásah bezpečnosti je třeba interpretovat jako narušení voleb a že městský sluh vlastně sankcionuje, dává satisfakci bezpečnosti v této věci tím rozhodnutím, ale to jsem pak neřekl. Zapáté tedy, že v tomto případě jde o politický proces a vůbec o politické procesy, že tady nejde o porušování zákonů, že se velmi teda přimlouvám, nebo že se bych velmi rád, kdyby to Senát důkladně zvážil, právě protože to je politický proces, tak aby zvážil také politické důsledky toho, nejenom důsledky pro nás osobně, a že tedy je v zájmu této země a socializmu, a to, že je v zájmu tedy to nepředimenzovat, že se stále tam hovoří o nepřátelství prostě protože to je nezbytné podle zákona, jako nezbytná náležitost toho provínění, ale že tedy je to vykonstruováno a že by to měl zvážit takovýhle věci, které se budou interpretovat v tomto smyslu, že to poškozuje vůbec pověst socializmu. Za šesté jsem říkal, že toto mé hodnocení je potvrzováno tím, že se věci kolem procesu, že jsou předmětem utajování, omezování a eventuálně falšování informací, že je to vidět například na tom, že jak v první instanci, tak při tomto soudu, že byla flagrantním způsobem narušena veřejnost projednávání a že žádám, aby zejména tento bod, tamá stížnost vůči tomu narušování veřejnosti, aby byla protokolována. Závěrem jsem řekl, že bych chtěl zdůraznit, že jsem socialista, že toto přesvědčení držím beze změn dlouhý čas, že už v první instanci jsem nabízel doklady ze své publikační činnosti a že ovšem to soud nepovažoval za vhodné, ale že tady aspoň tady, že bych jeden citát, že bych uvedl na doklad toho svého neproměného stanoviska, že to je doklad po mém soudu zvlášť vhodný, protože v 65. roce jsem napsal polemický článek proti Mlynářovi, tajemníku ústředního výboru KSČ. Tento článek byl cenzurován, nevyšel, vyšel však na podzim 68., což je tedy dokladem toho, že to byl můj názor v roce 65., který jsem držel v roce 68., ať jsem to otiskl znova, a že to, že to nyní cituju, takže je dokladem, že to držím i nadále, tedy je to ve značném časovém rozpětí stále totež, a v tu chvíli tedy ona mne přerušila, říkala, abych se držel věci. Na Češi já jsem opáčil paný předsedkyně, máte snad dojem, že doklad o mém socialistickém přesvědčení a o mém pojití socializmu, že tady není věcný, když jsem obžalován z nepřátelství vůči socialistickému zřízení, a ona říká, já bych vás chtěla jenom upozornit, abyste tady jenom řekl to, co chcete, co žádáte od nejvyššího soudu. Já jsem říkal, že tedy žádám, aby zvážil můj vztah k socializmu na základě dokladu, který jsem hodlal uvést, ale že samozřejmě to nemusím uvádět, když myslí, že to nemám dělat a že vlastně už nic dál nemám, co bych řekl s klapsem a odešel. Tak to je asi teda obsah toho, co jsem tam vykládal. Letáku jsem nečetl a také se o obsahu letáku vůbec nemluvilo. Nepovažoval jsem to pro sebe za důležité, protože jsem já sám leták také nečetl. Předčetl jsem ho poprvé, až když jsem byl ve vyšetřovací vazbě, tedy až po zadržení. Přesto však, že se v průběhu procesu o obsahu letáku nemluvilo, takzvaného letáku nemluvilo vůbec. Přesto se ve výsledku, v závěru, to jest, v rozsudku, najednou o tom mluví, jako kdyby to bylo samozřejmé, že tam byly věci v rozporu se zákonem. To mě ovšem nutí se k tomu znovu vyjádřit, se k tomu znovu vrátit. Už také proto, že jsem byl odsouzen, jako kdybych obsah letáku znal, ačkoliv to nebylo prokázáno. Tedy závada v řízení plní instance spočívá v tom, že ačkoliv jsem od samého začátku vypovídal zhodně v tom smyslu, že jsem obsah, detailní obsah tzv. letáku neznal, že jsem jenom zhruba věděl, byl informován, že v letáku jsou instrukce pro občany, kteří buď nechtějí vůbec jít volit, anebo chtějí při volbách škrtat, což jak sám soud v plní instance přiznává, by nebylo vůbec záležitostí trestního stíhání. Tedy přesto, že jsem sám o tom takhle jednoznačně od samého začátku vypovídal, a přesto, že to nebylo nikterak vyvráceno, že nebyl dokázan opak, že dokonce se ani nikdo nesnažil dokázat opak, soud prostě považuje mou výpověď za dodatečně vykonstruovanou a z té možnosti, že leták je snadno možno přečíst a s obsahem se sezdávit, už bez dalšího zdůvodňování vyvozuje, že jsem tedy leták četl. Tedy z možnosti na skutečnost, ačkoliv proto nemáme jediný doklad. Tak to je první věc. Druhá věc spočívá v tom, že trest je vynesen, o vině je rozhodnuto na základě nezdůvodněného a dokonce neprojednávaného posouzení, že obsah letáku je protistátní, respektive, že je v rozporu se zákonem, jehož smyslem je ochrana socialistického společenského státního zřízení. O tomto socialistickém společenskému státnímu zřízení není v letáku ani slova. Jediné dvě věci zmíněné stydlivě v rozsudku a neprojednávané v procesu, které jsou citovány tedy přímo z letáku, se týkají věcí jiných, než je socialistické společenské státní zřízení. Zejména věcí jiných svou zásadně rozdílnou povahou, zatímco socialistické společenské státní zřízení je věcí trvalou, která nepodlehá změnám okamžité politické situace a proměn politického vedení společnosti, státu. Tak obě věci zmíněné v rozsudku a citované z onoho takzvaného letáku se týkají záležitostí jedinečné dějinné chvíle, záležitosti jednorazové, nikoliv trvalého charakteru společenského zřízení nebo státního zřízení. Jde o dvě skutečnosti, které mají výslovně výrazně přechodní charakter. Je to jedna takzvaná okupace, to je ona neblahá intervence z roku 68, která je označována v letáku jako okupace. A za druhé je to posuzování voleb v roce 71, tedy v obou případech skutečnosti z cela přechodného charakteru. Aniž by se tím soud vůbec zabýval, předpokládá nezdůvodněně, že může zaměnit oba druhy skutečností. Je to věc, na kterou jsem ve své závěrečné řešti výslovně upozorňoval a soud ji vůbec nevzal v úlehu. Proto tady znovu k této věci budu citovat Marksův výrok, který jsem citoval již v prvním, na první instanci, při přelíčení první instance, o tom, že je nemravné. Myslím, že jsou posuzování občané, kteří jsou třeba i v opozici proti některému ze státních orgánů jako občané, kteří nestojí na základě státu, jako živli protistátní. Marks mluví o tom, že třeba rozlišovat mezi státem a jeho zřízením, a to znamená jeho zřízením, a mezi jednotlivými jeho orgány, přičemž tyto orgány mají povahu trvalou. V našem případě však nejde nikoliv o orgány státu, nejbrž o události zcela jednorázového a přechodného charakteru, jako jsou právě třeba volby a nebo jako je dojenská intervence, ať už zdůvodňová jakkoliv. Vážený senáte, nemusím se mnoho zdržovat s vypočítáváním toho, co jsem skutečně udělal. Už o tom velmi dostatečně pohovořil můj obhájce. Mohu jen schrnout, že všechno, co jsem udělal, spočívá zaprvé v tom, že jsem slíbil pomoci rozšířit text. O něm jsem předpokládal, že se týká pouze informací těm občanům, kteří chtějí buď vůbec nejít k volbám, nebo ve volbách škrtat. Sám soud první instance uznal, že v této věci by nebylo nic trestného. Duhá věc je, že jsem své ženě připravil několik obálek a známek. A třetí, že jsem ze svého pracoviště zavolal doktora Hiráska a pozval ho k nám domů, aniž jsem mu blíže řekl, z jakého důvodu. To je tedy vše, co jsem udělal a za to jsem byl odměněn devíti měsíci. Není však za druhé. Mohu přistoupit k tomu, co je obsahem letáku. Považuji totiž za základní nedostatek jednání soudu první instance a nedostatek, který se opět objevil dnes při projemnávání našich odvolání, že totiž se vůbec meritorně nehovořilo a nehovoří o obsahu letáku. Za jehož rozšiřování jsme odsouzeni. Pouze v rozsudku soudu první instance se o obsahu letáku mluví, ale v průběhu jednání o obsahu nenpadlo ani slovo. A v tom rozsudku se uvádějí pouze dva body. Jeden se týká voleb listopadových, druhý se týká tzv. okupace. Tedy to jsou ty dva závadné body, pro které jsme odsouzeni. Pokud jde o podpisy, které jsou na konci letáku, rozšiřování, i když je soud první instance rozsudku zmiňuje, neuvádí je jako zvláštní důvod pro posouzení té věci. Ostatně také v souhodné správě zvyšetřování se praví, že ačkoliv bylo řadáho občanů zatčeno, neprokázalo se, že by podobné organizace skutečně existovaly. Tím se tedy nemusím zabývat. Pokud jde o ty dvě zmíněné závady textu.
s1.flac
====================
Tak, protože můj obhájce tam dost podrobně a účinně po mým soudu tam rozváděl, že rozsah mé skutečné činnosti je vlastně nejmenší ze všech. Tak jsem to jenom na začátku jsem zmínil teda, že s odvoláním na něm, že už to řek, dost dobře, že teda skutečně pokud jde o mé skutečné činy, takže teda šlo o příslib, že pomůžu s tím, s rozšířením, přičemž jsem neznal text a nevěděl detailně všechno, co tam v tom je. Za druhé, že jsem hedě připravil pár známek a obálek a za třetí, že jsem zavolal Jirkový rázku, aniž bych mu řecl, o co jde. A za tohle, že teda mě bylo uštědřeno, no bo tím jsem byl obdarován, myslím, že jsem řek, tím, že dostal jsem teda devět měsíců, že považuji za velkou závadu, že v průběhu jednání na prvním stanci se vůbec nemluvilo meritorně o obsahu letáku. Že jsem to pro sebe nepovažoval za závadu, protože jsem ten obsah neznal, jak jsem vypověděl, ale pak jsem byl odcouzen, jako bych to znal, protože soud mě nedůvěřil. A tedy, že vzhledem k tomu, že ani dnes se nejednalo meritorně o obsahu letáku, takže považuji za nezbytné se alespoň stručně o obsahu zmínit. A že tedy na první instanci, vlastně první zmínka o tom padla až teprve v rozsudku, kde se tam teda hovoří o dvou věcech z preambule, totiž jedna se týká voleb a druhá se týká slova okupace, to je, jak jsem pak já jsem uváděl, vojenské intervence v roce 68. Že tedy v obou těchto případech, že nelze mít za to, že jsou zákonem chráněny, jak předpokládá rozsudek v první instance, protože tam, citoval jsem tam příslušný partie, kde se říká na straně sedm, nikoliv nejprve na straně pět, počkej kam to, no prostě dobře, já to nebudu teď asi hledat, se říká, že, jo, jo, jo, je to na straně devět, tak já jsem si to zpět, že v komentáři trestního zákona je pojem nepřátelství, vykládám tak, že za nepřátelství je třeba považovat i aktivní a soustavně projevovaný záporný vztah k některému dílčímu základnímu rysu socialistického a společenského státního zřízení republiky. A tedy i že podle tohoto citátu z komentáře, že se to nevztahuje na můj případ, protože, a tedy na případ vůbec toho letáku, protože tam vůbec o socialistické a společenské státní řízení nejde ani o nějaký záporný vztah k dílčímu základnímu rysu. Že jak volby, tak intervence jsou jedinečné, jednorázové, dočasné a přechodné politické události, které nemohou být vykládány v takovým úzkým sepětí se základním povahou nebo se základními rysy společenského státního řízení, které trvají u prostředech proměnu. A tedy to znamená, že také můj vztah k ním nemůže být soustavně projevován v tom smyslu, že by byl trvalý, protože se vztahuje právě jenom k jednotlivým věcem. Tak to je tedy první věc. A tedy jak ty mezinárodní politické akty, tak vnitrostátní politické akty, že nejsou chráněny zákonem, kterého tady bylo použito. Právě protože jde o jednorázové skutečnosti. Že tedy tady dochází k záměně, zasem opakoval tam tu věc, že záměně jednotlivých politických skutečností, dokonce i jenom přechodných, a na druhé straně teda něčím tak trvalým, jako je samozřízení státním a tím spíš společenské. Takže v této souvislosti, že jsem už v první instanci citoval Markse, protože mám za to, že to je nejenom chyba právní, ale také logická a dokonce morální. A že už v této věci jsem citoval na první instanci Markse, a že bych si dovolil znova, je to kratioučký citát, znova tohoto odcitovat, odcitoval jsem zas o tom ravním státu, který předpokládá státní smyšlení u svých příslušníků, i kdyby byly proti státním orgánu, proti vládě. Že tam se dokonce teda mluví proti orgánu, který je trvalej, kdežto tady vůbec nejde o státní orgány, proč o určitou politickou skutečnost dočasnou, a tedy že vůbec tam se mluví o systém voleb, vůbec o systému voleb, že se tam nemluví. Níblž o volbách konkrétních jedněch, a to právě těch listopadových. No, že tedy tímto způsobem je také prokazováno to nepřátelství, že se to zaměňuje a že teda tam, už jsem se vyjádřil k tomu soustavnému projevování, a za druhé, že se to vyvozuje z činu, jak tady citujou to vyjádření nejvyššího soudu, a že tam teda se říká, že nepřátelský poměr je možno dovodit přímo z trestné činnosti obžalovaných. Že ovšem, taková to obecná teze, že nic neznamená, že to nebylo provedeno ten důkaz, a že bych tedy rád, aby to tam provedli. Jakým způsobem? Bych teda rád viděl, jak dovedou mé nepřátelství vyvodit z toho, že jsem připravil obálky nebo známky, nebo že jsem zavolal Jiráskovi na řek o co jde. Samozřejmě se to dá vyvozovat jedině, když se předem předpokládá, že to bylo z nepřátelského umyslu, ale vyvozovat to z předpokladu, že je protiprávní i obecné logice. Že to tak se nedá dělat, ty tudíž, že důkaz nebyl proveden. Čtvrté, že ten leták byl odčasován na dobu předvolební, že já sám a celá řada dalších lidí jsme byli postiženi a že jsme cítili nezbytnost výjádřit také svůj politický postoj vzhledem k tomuto svému nesouhlasu s tím, že to nemuselo být zdůvodňováno vždycky jenom tím, že někdo osobně byl postižen, ale že lidé s citlivějším svědomím, že to se těžko s tím smyřovali, i když sami osobně postižní nebyli, protože tolik tisíc lidí tím postiženo bylo jiných. A že tedy samozřejmě právě ta určitá rezervovanost čekání až na dobu předvolební, že vlastně je dokladem občanské odpovědnosti a rozvážnosti, a že přece sám zákon volední hovoří o předvolební agitaci, svobodné předvolební agitaci, že tedy jak naše činnost, tak sám ten leták byl naprosto v rámci této svobodné agitace. Tohle jsem tam vynechal, to jsem měl poznamenáno, prostě jsem to škoda. Jsem říkal, že z tohoto hlediska zásah bezpečnosti jsem chtěl říct, že zásah bezpečnosti je třeba interpretovat jako narušení voleb a že městský sluh vlastně sankcionuje, dává satisfakci bezpečnosti v této věci tím rozhodnutím, ale to jsem pak neřekl. Zapáté tedy, že v tomto případě jde o politický proces a vůbec o politické procesy, že tady nejde o porušování zákonů, že se velmi teda přimlouvám, nebo že se bych velmi rád, kdyby to Senát důkladně zvážil, právě protože to je politický proces, tak aby zvážil také politické důsledky toho, nejenom důsledky pro nás osobně, a že tedy je v zájmu této země a socializmu, a to, že je v zájmu tedy to nepředimenzovat, že se stále tam hovoří o nepřátelství prostě protože to je nezbytné podle zákona, jako nezbytná náležitost toho provínění, ale že tedy je to vykonstruováno a že by to měl zvážit takovýhle věci, které se budou interpretovat v tomto smyslu, že to poškozuje vůbec pověst socializmu. Za šesté jsem říkal, že toto mé hodnocení je potvrzováno tím, že se věci kolem procesu, že jsou předmětem utajování, omezování a eventuálně falšování informací, že je to vidět například na tom, že jak v první instanci, tak při tomto soudu, že byla flagrantním způsobem narušena veřejnost projednávání a že žádám, aby zejména tento bod, tamá stížnost vůči tomu narušování veřejnosti, aby byla protokolována. Závěrem jsem řekl, že bych chtěl zdůraznit, že jsem socialista, že toto přesvědčení držím beze změn dlouhý čas, že už v první instanci jsem nabízel doklady ze své publikační činnosti a že ovšem to soud nepovažoval za vhodné, ale že tady aspoň tady, že bych jeden citát, že bych uvedl na doklad toho svého neproměného stanoviska, že to je doklad po mém soudu zvlášť vhodný, protože v 65. roce jsem napsal polemický článek proti Mlynářovi, tajemníku ústředního výboru KSČ. Tento článek byl cenzurován, nevyšel, vyšel však na podzim 68., což je tedy dokladem toho, že to byl můj názor v roce 65., který jsem držel v roce 68., ať jsem to otiskl znova, a že to, že to nyní cituju, takže je dokladem, že to držím i nadále, tedy je to ve značném časovém rozpětí stále totež, a v tu chvíli tedy ona mne přerušila, říkala, abych se držel věci. Na Češi já jsem opáčil paný předsedkyně, máte snad dojem, že doklad o mém socialistickém přesvědčení a o mém pojití socializmu, že tady není věcný, když jsem obžalován z nepřátelství vůči socialistickému zřízení, a ona říká, já bych vás chtěla jenom upozornit, abyste tady jenom řekl to, co chcete, co žádáte od nejvyššího soudu. Já jsem říkal, že tedy žádám, aby zvážil můj vztah k socializmu na základě dokladu, který jsem hodlal uvést, ale že samozřejmě to nemusím uvádět, když myslí, že to nemám dělat a že vlastně už nic dál nemám, co bych řekl s klapsem a odešel. Tak to je asi teda obsah toho, co jsem tam vykládal. Letáku jsem nečetl a také se o obsahu letáku vůbec nemluvilo. Nepovažoval jsem to pro sebe za důležité, protože jsem já sám leták také nečetl. Předčetl jsem ho poprvé, až když jsem byl ve vyšetřovací vazbě, tedy až po zadržení. Přesto však, že se v průběhu procesu o obsahu letáku nemluvilo, takzvaného letáku nemluvilo vůbec. Přesto se ve výsledku, v závěru, to jest, v rozsudku, najednou o tom mluví, jako kdyby to bylo samozřejmé, že tam byly věci v rozporu se zákonem. To mě ovšem nutí se k tomu znovu vyjádřit, se k tomu znovu vrátit. Už také proto, že jsem byl odsouzen, jako kdybych obsah letáku znal, ačkoliv to nebylo prokázáno. Tedy závada v řízení plní instance spočívá v tom, že ačkoliv jsem od samého začátku vypovídal zhodně v tom smyslu, že jsem obsah, detailní obsah tzv. letáku neznal, že jsem jenom zhruba věděl, byl informován, že v letáku jsou instrukce pro občany, kteří buď nechtějí vůbec jít volit, anebo chtějí při volbách škrtat, což jak sám soud v plní instance přiznává, by nebylo vůbec záležitostí trestního stíhání. Tedy přesto, že jsem sám o tom takhle jednoznačně od samého začátku vypovídal, a přesto, že to nebylo nikterak vyvráceno, že nebyl dokázan opak, že dokonce se ani nikdo nesnažil dokázat opak, soud prostě považuje mou výpověď za dodatečně vykonstruovanou a z té možnosti, že leták je snadno možno přečíst a s obsahem se sezdávit, už bez dalšího zdůvodňování vyvozuje, že jsem tedy leták četl. Tedy z možnosti na skutečnost, ačkoliv proto nemáme jediný doklad. Tak to je první věc. Druhá věc spočívá v tom, že trest je vynesen, o vině je rozhodnuto na základě nezdůvodněného a dokonce neprojednávaného posouzení, že obsah letáku je protistátní, respektive, že je v rozporu se zákonem, jehož smyslem je ochrana socialistického společenského státního zřízení. O tomto socialistickém společenskému státnímu zřízení není v letáku ani slova. Jediné dvě věci zmíněné stydlivě v rozsudku a neprojednávané v procesu, které jsou citovány tedy přímo z letáku, se týkají věcí jiných, než je socialistické společenské státní zřízení. Zejména věcí jiných svou zásadně rozdílnou povahou, zatímco socialistické společenské státní zřízení je věcí trvalou, která nepodlehá změnám okamžité politické situace a proměn politického vedení společnosti, státu. Tak obě věci zmíněné v rozsudku a citované z onoho takzvaného letáku se týkají záležitostí jedinečné dějinné chvíle, záležitosti jednorazové, nikoliv trvalého charakteru společenského zřízení nebo státního zřízení. Jde o dvě skutečnosti, které mají výslovně výrazně přechodní charakter. Je to jedna takzvaná okupace, to je ona neblahá intervence z roku 68, která je označována v letáku jako okupace. A za druhé je to posuzování voleb v roce 71, tedy v obou případech skutečnosti z cela přechodného charakteru. Aniž by se tím soud vůbec zabýval, předpokládá nezdůvodněně, že může zaměnit oba druhy skutečností. Je to věc, na kterou jsem ve své závěrečné řešti výslovně upozorňoval a soud ji vůbec nevzal v úlehu. Proto tady znovu k této věci budu citovat Marksův výrok, který jsem citoval již v prvním, na první instanci, při přelíčení první instance, o tom, že je nemravné. Myslím, že jsou posuzování občané, kteří jsou třeba i v opozici proti některému ze státních orgánů jako občané, kteří nestojí na základě státu, jako živli protistátní. Marks mluví o tom, že třeba rozlišovat mezi státem a jeho zřízením, a to znamená jeho zřízením, a mezi jednotlivými jeho orgány, přičemž tyto orgány mají povahu trvalou. V našem případě však nejde nikoliv o orgány státu, nejbrž o události zcela jednorázového a přechodného charakteru, jako jsou právě třeba volby a nebo jako je dojenská intervence, ať už zdůvodňová jakkoliv. Vážený senáte, nemusím se mnoho zdržovat s vypočítáváním toho, co jsem skutečně udělal. Už o tom velmi dostatečně pohovořil můj obhájce. Mohu jen schrnout, že všechno, co jsem udělal, spočívá zaprvé v tom, že jsem slíbil pomoci rozšířit text. O něm jsem předpokládal, že se týká pouze informací těm občanům, kteří chtějí buď vůbec nejít k volbám, nebo ve volbách škrtat. Sám soud první instance uznal, že v této věci by nebylo nic trestného. Duhá věc je, že jsem své ženě připravil několik obálek a známek. A třetí, že jsem ze svého pracoviště zavolal doktora Hiráska a pozval ho k nám domů, aniž jsem mu blíže řekl, z jakého důvodu. To je tedy vše, co jsem udělal a za to jsem byl odměněn devíti měsíci. Není však za druhé. Mohu přistoupit k tomu, co je obsahem letáku. Považuji totiž za základní nedostatek jednání soudu první instance a nedostatek, který se opět objevil dnes při projemnávání našich odvolání, že totiž se vůbec meritorně nehovořilo a nehovoří o obsahu letáku. Za jehož rozšiřování jsme odsouzeni. Pouze v rozsudku soudu první instance se o obsahu letáku mluví, ale v průběhu jednání o obsahu nenpadlo ani slovo. A v tom rozsudku se uvádějí pouze dva body. Jeden se týká voleb listopadových, druhý se týká tzv. okupace. Tedy to jsou ty dva závadné body, pro které jsme odsouzeni. Pokud jde o podpisy, které jsou na konci letáku, rozšiřování, i když je soud první instance rozsudku zmiňuje, neuvádí je jako zvláštní důvod pro posouzení té věci. Ostatně také v souhodné správě zvyšetřování se praví, že ačkoliv bylo řadáho občanů zatčeno, neprokázalo se, že by podobné organizace skutečně existovaly. Tím se tedy nemusím zabývat. Pokud jde o ty dvě zmíněné závady textu.
====================
s2.flac
====================
se týkají jednak voleb, to jest loňských listopadových voleb, a za druhé tzv. okupace země, to jest vojenské intervence v srpnu 68. Prosudek vychází z toho, že zákon, jim podle něho jsme souzení, chrání jak uvedené volby, tak i skutečnost intervence jakožto součást socialistického společenského a státního zřízení. Tedy předpokládá, že tento zákon podle něho jsme souzení, chrání nejen socialistické společenské a státní zřízení vcelku, níbrž i jednotlivé politické akty představitelů státu. To je ovšem omyl, to je nesprávnost z hlediska logického, z hlediska právního a také z hlediska mravního. Měl jsem příležitost už na soudu první instance se dovolat citátu z Marxe, kde se uvádí, že mravní stát předpokládá u svých příslušníků státní smýšlení, které byly proti státnímu orgánu, proti vládě. Není to zajisté právní dokument, ale je to významné místo z autora, ke kterému se nejenom naše zřízení, ale tedy zejména i naše soudnictví a naše právní myšlení hlásí jakožto k zakladateli Marxismu. Tedy obsahem toho citátu je učinen základní a zásadní rozdíl mezi vztahem občana ke státu a mezi jeho vztahem k jednotlivému státnímu orgánu, i kdyby to byla třeba i vláda. Ale v našem případě vůbec nejde o nějaký trvalý státní orgán, jenom o jednotlivou přechodnou, dočasnou politickou událost. Jednotlivý politický akt, ať už v nítrostátní nebo mezinárodní polaj. Jsem tedy přesvědčen, že zákon, podle něhož jsme souzají, se vůbec nevztahuje na podobné přechodné, dočasné skutečnosti. A chtěl bych poukázat přitom také na rozsudek, v němž se mluví o tom, že za nepřátelství na straně devět je třeba považovat i aktivní a soustavně projevovaný záporný vztah k některému dílčímu základnímu rysu socialistického společenského a státního zřízení republiky. Tedy trvám na tom, že ani jednotlivé volby, ani mezinárodní akt vojenské intervence není součástí ani dílčím základním rysem socialistického společenského a státního zřízení republiky. Tedy záměna těchto dvou skutečností, skutečností dvou rozdílných, povahu rozdílných skutečností je zcela pochybná a nemístná. Proč na této záměně založené tvrdzení o nepřátelství vůči socialistickému, společenskému a státnímu zřízení je tolikrát opakováno a přitom vůbec nezdůvodňováno. Ten důvod je zřejmě v tom, že nepřátelství socialistickému zřízení je nezbytnou součástí, nezbytným rysem onoho provinění, pro něž jsme byli žalovani a odcouzeni. Tedy oči je žaloba ve věci slabší, oto je intenzívnější v témto nedoloženém a neprokázaném tvrdzení. Akt se psání na rozšíření letáků je po mém soudu v plné zhodě a v rámci se svobodnou předvolební agitací s níž počítá a o které mluví volební zákon. Jestliže přesto je proti nám vznesena obvinění a jestliže jsme souzeni a odcouzeni, že je to politický proces, to jest, že nejde fakticky o porušení zákonů, že je potřeba teprve konstruovat toto porušení, že je třeba jí předstírat a to je pak vidět i na takových důsledcích, jako že průběh projednávání nemůže snést kritický pohled veřejnosti, tedy důsledkem je utajování a zároveň a omezování veřejnosti, projednávání, narušování této veřejnosti a eventuálně falšování informací o tomto procesu i o procesech ostatních vůbec. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že žádám, aby zejména byla protokolována, má stížnost proti tomu, že jak na soudě první instance, tak dnes na zesedání nejvyššího soudu byla flagrantním způsobem narušena veřejnost projednávání. Nakonec bych chtěl jenom poznamenat, že nejenom, že nechovám nepřátelství k socializmu a k socialistickému společenskému státnímu zřízení, ale i jsem socialista, považuji se za socialistu, i když se tím nikterak nehodlám vzdávat ani na příště svého kritického pohledu na okamžité výkivy politiky současného politického vedení. A chtěl bych to dokumentovat. Už na soudu první instance jsem nabízel doklady ze své publikační činnosti o tom, jak jsem veřejným způsobem prohlašoval svůj vztah k socializmu. Dnes bych rád citoval alespoň jedno místo po mém soudu právě proto významné, že je z polemického článku napsaného v roce 65 proti tehdejšímu tajemníkovi UVKSČ Milinářovi. Článek tehdy nevyšel, protože byl pozastaven cenzůrou. Vyšel však na podzim 68 a tehdy dokumentuje mé názory jak z roku 65, tak z roku 68 po intervenci a tím, že ji citují dnes, také moje názory dnešní. Než jsem mohl začít citovat, byl jsem přerušen předsedkyní doktorkou Dulčárovou, která mě upozornila, že se mám držet věci. Opáčil jsem otázkou, máte snad, paní předsedkyně, dojem, že odvěci, jestliže chci dokumentovat svůj vztah k socializmu, když jsem obžalován a odsouzen za trestný čin jehož součástí je můj nepřátelský, můj údajný nepřátelský vztah k socializmu. Předsedkyně odpověděla, že mě jenom upozornuje, abych stručně řekl, co vlastně chci od nejvyššího soudu. Odpověděl jsem tedy hned, že chci, aby soud posoudil můj vztah k socializmu a že právě proto jsem chtěl dokumentovat tento svůj vztah uvedeným citátem. Ale samozřejmě, že to není nezbytné, že jestliže má za to, že to sem nepatří, tedy se toho mohu vzdát a ostatně už nemám, co bych dál říkal, skončil sem a šel sem si sednout. Toho, co svýho hodnocení teď v té chvíli spočívají v několika věcech. Za prvé ten začátek je takový velice neatraktivní, nepromyšlený, v podstatě taková volovinka. Skutečně to dá práci z toho pak něco udělat. To je strašná záležitost. Druhá věc, to, jak se to interpretuje všeobecně, tak člověk je potěšen do jisté míry bezprostředním důsledkem ulehčení mé situace, teda naší situace. Tak je člověk potěšen tím, že kolem toho vznik ten poprask. Je to, jak jsme si shledou říkali, strašně nespravedlivý například uči Honzovi. Ten poprask má svý nevýhody. Především, jak jistě víte, jsem zarputilej za stánce Dubčeka. Jsem prostě takovým satelitem několik výrazných komunistických oponečníků. A kdyby nahlásili 46 komunistů, na to by byli všichni. A tak dále. Tedy má to četné nevýhody. A to v situaci, kdy ani technicky nejsou možnosti se této interpretaci bránit. A i kdyby ty technické možnosti byly, tak by to člověk dost dobře nemohl udělat. Teď k tomu přistupuje dále to, že sami ti komunisté, kteří ať už jsou v tom namočení, s nimi jsem o tom nemohl mluvit, ale ti, co jsou nejblíž, tak to tak chápou. A ten se tam taky furt chlupy skytoval kolem. A když vyslech bodinné závěrečné řeči, tak říká, no jo, no jo, ono teď sice vy jste jiného světového názoru, ale konec koncu ono v takovéto situaci je možné argumentovat jenom tím naším způsobem. No tak já v tu chvíli, kdy vlastně dochází k takovýmu, tak v tu ranu na začátku musím mohut říct tak moment. Nepochybně v týhle chvíli je možná argumentace jenom jednoho typu a to demokratická. Tu i vy musíte teď přijmout, ačkoliv docela vám nesedí. Samozřejmě maličký rozvlažení, nebo to přesně o čem, malinký ochlazení, protože on to tak nevidí. A ne protože byl byl úplně slepej, ale tak nějak jako, má úplně jinou perspektivu. Už i to, že jemu je možná, je v tom, že vidí do toho doznačným míry, že jak si to sleduje, je informován, kam já se hrabu. A on to vidí takhle. Na to, jak to vypadá u tech druhejče. Takže ta celá věc má svý těžký problémy. Proto je nečistá v tomto smyslu. Co to dá práce, jenom to zvednout k tomu laťku na tom procesu třeba. A Sisypovská námaha by byla chtít to interpretovat nějakým způsobem přiměřně tý už jednou zvednutý laťce pro všeobecní takové pochopeně. Čili věc je to opravdu problematická. Vidím v tom, teda četné svízele, a teda ne tak, že bych z toho byl nějak naopak, ne, že by mě to nějak zavalovalo, ale ty problémy jsou veliký a bude potřeba je řešit. A to ne až někdy, ale hned. A to právě mně není jasný jak. Takový ten postup, případ od případu, člověk od člověka, je to těžká záležitost. Lidi na to nejsou zvědaví. Lidi tak netrpěli je. Oni to chtějí mít zjednodušeně. Oni čekají už předem, to mají naformováno, jenom to chtějí potvrdit. Říkat jim ty nyance, že to je strašný zatížení. Oni nemají zájem. Tak jak říkám, problémy jsou veliký. A další problémy jsou teda s tou kousit bujoucností perspektivou. Snad ani je lépe teda předčasný o tom hovořit. Ale já si říkám jednu věc. Když už jsem tu blbost udělal, kdybych býval rozumě, uvažovat, tak jsem to vodil samozřejmě. Tak bych udělal tu největší blbost. Tak když už tu drobnou blbost jsem udělal, z který se pak najednou klube něco, co stojí za to, tak teď je potřeba to dotáhnout nějak. Já bych velice chtěl, abyste si o tom taky to pustili trošku hlavou nebo měli nějaké příležitosti. Mě tak dali dobrý rady. Ačkoliv jsem člověk nepolitický, tak tímhle jsem vkročil na arénu politickou. Vlastně poprvně, jinak jsem tam byl zatahován. No a teď tam jakousi pozičku mám. Tak jak jí nezahodit? Tak to je třeba zvážit. Nepochybně teda určitý takovej akt takového občanské neposlušnosti nebo občanského odporu, rezistence. Jako je potřeba pravděpodobně, kdyby to bylo nepolitické, tak je blbý o tom hovořit, ale když už je to politické, tak to musí být nějak kapitalizováno. To je třeba připravovat. A taky něco, co je úplně tiše v nejbližší době. Já teď budu muset dělat další kroky. Buď blbý nebo chytrý. To je třeba všecko zvážit. Mně to moc nesedí. Já jsem si udělal konstrukci toho, na čem budu držet, na čem budu stát, ale toto nebyla politická koncepce, rozvrch toho postoje. To je takový docela jiný motýv. Já se v podstatě nemyslím politicky. To jsou asi ty problémy. Já myslím, že ty ostatní stránky jsou nezajímavé, že hledá nějaké faktiky, které by vás zajímalo. Ale pro mě je tohle teď důležité. Až tamto je minulost, a teď nějak to dopadne na tom odvolání. Nejvíc pravděpodobně, že mě přidají. A o všem situace je taková, že je to neoportunní. Takže dokonce se může stát i, že to sníže. Což považuji za velmi nepravděpodobným. To je dost nezajímavá válka. Co z toho, jak to víc dál. Když už jednou to takhle začne, tak teď mě je úplně proti mysli nějak to vodečíst nebo zařadit to ve svém životě jako slepou uličku. Tím spíš, že se mě to tak vůbec nejeví. Tak teď jak dál? Tu mapu bych potřeboval a orientace. Kde jsou ty města, které mám poprém projet? Takže to je asi velmi neuspokojivé, co říkává, nicméně. To je dobrý důvod pro to, abyste si o tom zapřemýšleli, i kdyby tady nešlo o mě. Kontrolní otázka. Nemohli byste připojit několik řelých slov pro Mirkovi do soby i v souvislosti s tím, co bylo zachyceno děmi zahyzenými a kterou si snad, jestli to dobře rozumím, dál Mirkovi, když k tobě přišel a když si bránil tomu, aby on jako farář itd. To se objevilo, ano. Já jsem prosadil s velkou námahou, že něco podobného proniklo i do toho textu Burvolání. Já to tam interpretuju takto, že zcela falešně se vysuzuje z toho, že jsem Mirkovi doporučoval, aby to nedělal. Že jsem si uvědomoval, že to je protizákon. Tento falešní závěr je zřejmý z toho, že jinak by platilo, že považuju za vhodné pro faráře, aby dělal všechno, co zrovna není protizákon. No to si zdaleka nemyslím. Mé osobní přesvědčení je, že farář duchovní, že má mít i z toho a zachovávat ji z toho distanci vůči přímým politickým metodám, přímým akcím, přímým, jak si říkám, funkce přímé politické a tak dále. Z tohoto důvodu, že jsem měl za to, že on by to neměl dělat. Ale jinak, že samozřejmě to považuji naprosto v mezi ústavy zákonů a tak dále. Jednak jsem tam řekl své mění o tom, jak si týmám svůj motív. Že to je čistě mé osobní mění. Že by to platilo v církvi nebo ve společnosti vůbec. Tak tímto způsobem to tam dělám. To je jedna stránka věcí. Hlavně by byla tak, jako Mirek tu není. Jednak pokud jel o počet měsíců trestu, ale ještě jinak. Já bych si řekl, že se mi zdá vždycky komplikovanější. Jak si těžší vnějšní viděnost, ale i vnitřně. A je to pro nás taky takový těžký úkol i ve sčedu třeba, jak to nějak řešit a jak to taky obhánit, jak to posoudit a tak dále. Jestli bys nemohl svít takový stanovisk, jako člověk do toho dost vidí. Já jsem rád, že to do jisté míry. Teda jsem fotnovil o sobě, aby bylo jasný, že do toho nezahrnuju tak zcela samozřejmě ty ostatní. Pro mě osobně byl velký problém třeba Jirka Jiráska, kterého jsem měl na svědomí. Vůči Jirkovi takto zatížen nejsem, spíš je potřeba, abych jeho zase vyvedl z těch komplexů. Ale ta jeho situace, tak já nevím. Nepochybněj, že je jiná. Já nevidím důvodu. Celkem jsou věci na snadě posoudit tu stránku. To, že to je taky farář a tak dále ve vztahu k štědům a tak dále. Pokud je o tu osobní situaci, mě to připadá, že to je, abych hovořil velice subjektivně a zase perspektivně spíš, mě to připadá, že mu to hromadně prospěje, a to nejenom jenom osobně, ale celkově, že se ukázalo, že to naprosto nebylo zbytečný, toto řízení boží, protože on si to všechno představoval velice zjednodušeně nebo tak nějak byl nakloněný. Zřejmě i Hanna v oba byly naklonění a chtějí posuzovat a byly tím trošičku překvapení během i toho procesu. Ale celkově mně to připadá, že to je docela dobrá životní zkušenost a že tady díže, která je nepochybná, tak si ta připravenost nebyla taková. Takže svým způsobem je funkční a na příště ta připravenost bude daleko lepší. Já bych to viděl docela tak jako fajn, že to plní i po té osobní stráně, která má svou funkci. Přitom já mám dujem, že Mirek je velice chytrý, vnímavej člověk, že má jemný tykadla, že stačí drobnost a on to všechno registruje. Takže někdy je to až tak. A že svým způsobem je to dobré zkušenost. Děkuji.
s2.flac
====================
se týkají jednak voleb, to jest loňských listopadových voleb, a za druhé tzv. okupace země, to jest vojenské intervence v srpnu 68. Prosudek vychází z toho, že zákon, jim podle něho jsme souzení, chrání jak uvedené volby, tak i skutečnost intervence jakožto součást socialistického společenského a státního zřízení. Tedy předpokládá, že tento zákon podle něho jsme souzení, chrání nejen socialistické společenské a státní zřízení vcelku, níbrž i jednotlivé politické akty představitelů státu. To je ovšem omyl, to je nesprávnost z hlediska logického, z hlediska právního a také z hlediska mravního. Měl jsem příležitost už na soudu první instance se dovolat citátu z Marxe, kde se uvádí, že mravní stát předpokládá u svých příslušníků státní smýšlení, které byly proti státnímu orgánu, proti vládě. Není to zajisté právní dokument, ale je to významné místo z autora, ke kterému se nejenom naše zřízení, ale tedy zejména i naše soudnictví a naše právní myšlení hlásí jakožto k zakladateli Marxismu. Tedy obsahem toho citátu je učinen základní a zásadní rozdíl mezi vztahem občana ke státu a mezi jeho vztahem k jednotlivému státnímu orgánu, i kdyby to byla třeba i vláda. Ale v našem případě vůbec nejde o nějaký trvalý státní orgán, jenom o jednotlivou přechodnou, dočasnou politickou událost. Jednotlivý politický akt, ať už v nítrostátní nebo mezinárodní polaj. Jsem tedy přesvědčen, že zákon, podle něhož jsme souzají, se vůbec nevztahuje na podobné přechodné, dočasné skutečnosti. A chtěl bych poukázat přitom také na rozsudek, v němž se mluví o tom, že za nepřátelství na straně devět je třeba považovat i aktivní a soustavně projevovaný záporný vztah k některému dílčímu základnímu rysu socialistického společenského a státního zřízení republiky. Tedy trvám na tom, že ani jednotlivé volby, ani mezinárodní akt vojenské intervence není součástí ani dílčím základním rysem socialistického společenského a státního zřízení republiky. Tedy záměna těchto dvou skutečností, skutečností dvou rozdílných, povahu rozdílných skutečností je zcela pochybná a nemístná. Proč na této záměně založené tvrdzení o nepřátelství vůči socialistickému, společenskému a státnímu zřízení je tolikrát opakováno a přitom vůbec nezdůvodňováno. Ten důvod je zřejmě v tom, že nepřátelství socialistickému zřízení je nezbytnou součástí, nezbytným rysem onoho provinění, pro něž jsme byli žalovani a odcouzeni. Tedy oči je žaloba ve věci slabší, oto je intenzívnější v témto nedoloženém a neprokázaném tvrdzení. Akt se psání na rozšíření letáků je po mém soudu v plné zhodě a v rámci se svobodnou předvolební agitací s níž počítá a o které mluví volební zákon. Jestliže přesto je proti nám vznesena obvinění a jestliže jsme souzeni a odcouzeni, že je to politický proces, to jest, že nejde fakticky o porušení zákonů, že je potřeba teprve konstruovat toto porušení, že je třeba jí předstírat a to je pak vidět i na takových důsledcích, jako že průběh projednávání nemůže snést kritický pohled veřejnosti, tedy důsledkem je utajování a zároveň a omezování veřejnosti, projednávání, narušování této veřejnosti a eventuálně falšování informací o tomto procesu i o procesech ostatních vůbec. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že žádám, aby zejména byla protokolována, má stížnost proti tomu, že jak na soudě první instance, tak dnes na zesedání nejvyššího soudu byla flagrantním způsobem narušena veřejnost projednávání. Nakonec bych chtěl jenom poznamenat, že nejenom, že nechovám nepřátelství k socializmu a k socialistickému společenskému státnímu zřízení, ale i jsem socialista, považuji se za socialistu, i když se tím nikterak nehodlám vzdávat ani na příště svého kritického pohledu na okamžité výkivy politiky současného politického vedení. A chtěl bych to dokumentovat. Už na soudu první instance jsem nabízel doklady ze své publikační činnosti o tom, jak jsem veřejným způsobem prohlašoval svůj vztah k socializmu. Dnes bych rád citoval alespoň jedno místo po mém soudu právě proto významné, že je z polemického článku napsaného v roce 65 proti tehdejšímu tajemníkovi UVKSČ Milinářovi. Článek tehdy nevyšel, protože byl pozastaven cenzůrou. Vyšel však na podzim 68 a tehdy dokumentuje mé názory jak z roku 65, tak z roku 68 po intervenci a tím, že ji citují dnes, také moje názory dnešní. Než jsem mohl začít citovat, byl jsem přerušen předsedkyní doktorkou Dulčárovou, která mě upozornila, že se mám držet věci. Opáčil jsem otázkou, máte snad, paní předsedkyně, dojem, že odvěci, jestliže chci dokumentovat svůj vztah k socializmu, když jsem obžalován a odsouzen za trestný čin jehož součástí je můj nepřátelský, můj údajný nepřátelský vztah k socializmu. Předsedkyně odpověděla, že mě jenom upozornuje, abych stručně řekl, co vlastně chci od nejvyššího soudu. Odpověděl jsem tedy hned, že chci, aby soud posoudil můj vztah k socializmu a že právě proto jsem chtěl dokumentovat tento svůj vztah uvedeným citátem. Ale samozřejmě, že to není nezbytné, že jestliže má za to, že to sem nepatří, tedy se toho mohu vzdát a ostatně už nemám, co bych dál říkal, skončil sem a šel sem si sednout. Toho, co svýho hodnocení teď v té chvíli spočívají v několika věcech. Za prvé ten začátek je takový velice neatraktivní, nepromyšlený, v podstatě taková volovinka. Skutečně to dá práci z toho pak něco udělat. To je strašná záležitost. Druhá věc, to, jak se to interpretuje všeobecně, tak člověk je potěšen do jisté míry bezprostředním důsledkem ulehčení mé situace, teda naší situace. Tak je člověk potěšen tím, že kolem toho vznik ten poprask. Je to, jak jsme si shledou říkali, strašně nespravedlivý například uči Honzovi. Ten poprask má svý nevýhody. Především, jak jistě víte, jsem zarputilej za stánce Dubčeka. Jsem prostě takovým satelitem několik výrazných komunistických oponečníků. A kdyby nahlásili 46 komunistů, na to by byli všichni. A tak dále. Tedy má to četné nevýhody. A to v situaci, kdy ani technicky nejsou možnosti se této interpretaci bránit. A i kdyby ty technické možnosti byly, tak by to člověk dost dobře nemohl udělat. Teď k tomu přistupuje dále to, že sami ti komunisté, kteří ať už jsou v tom namočení, s nimi jsem o tom nemohl mluvit, ale ti, co jsou nejblíž, tak to tak chápou. A ten se tam taky furt chlupy skytoval kolem. A když vyslech bodinné závěrečné řeči, tak říká, no jo, no jo, ono teď sice vy jste jiného světového názoru, ale konec koncu ono v takovéto situaci je možné argumentovat jenom tím naším způsobem. No tak já v tu chvíli, kdy vlastně dochází k takovýmu, tak v tu ranu na začátku musím mohut říct tak moment. Nepochybně v týhle chvíli je možná argumentace jenom jednoho typu a to demokratická. Tu i vy musíte teď přijmout, ačkoliv docela vám nesedí. Samozřejmě maličký rozvlažení, nebo to přesně o čem, malinký ochlazení, protože on to tak nevidí. A ne protože byl byl úplně slepej, ale tak nějak jako, má úplně jinou perspektivu. Už i to, že jemu je možná, je v tom, že vidí do toho doznačným míry, že jak si to sleduje, je informován, kam já se hrabu. A on to vidí takhle. Na to, jak to vypadá u tech druhejče. Takže ta celá věc má svý těžký problémy. Proto je nečistá v tomto smyslu. Co to dá práce, jenom to zvednout k tomu laťku na tom procesu třeba. A Sisypovská námaha by byla chtít to interpretovat nějakým způsobem přiměřně tý už jednou zvednutý laťce pro všeobecní takové pochopeně. Čili věc je to opravdu problematická. Vidím v tom, teda četné svízele, a teda ne tak, že bych z toho byl nějak naopak, ne, že by mě to nějak zavalovalo, ale ty problémy jsou veliký a bude potřeba je řešit. A to ne až někdy, ale hned. A to právě mně není jasný jak. Takový ten postup, případ od případu, člověk od člověka, je to těžká záležitost. Lidi na to nejsou zvědaví. Lidi tak netrpěli je. Oni to chtějí mít zjednodušeně. Oni čekají už předem, to mají naformováno, jenom to chtějí potvrdit. Říkat jim ty nyance, že to je strašný zatížení. Oni nemají zájem. Tak jak říkám, problémy jsou veliký. A další problémy jsou teda s tou kousit bujoucností perspektivou. Snad ani je lépe teda předčasný o tom hovořit. Ale já si říkám jednu věc. Když už jsem tu blbost udělal, kdybych býval rozumě, uvažovat, tak jsem to vodil samozřejmě. Tak bych udělal tu největší blbost. Tak když už tu drobnou blbost jsem udělal, z který se pak najednou klube něco, co stojí za to, tak teď je potřeba to dotáhnout nějak. Já bych velice chtěl, abyste si o tom taky to pustili trošku hlavou nebo měli nějaké příležitosti. Mě tak dali dobrý rady. Ačkoliv jsem člověk nepolitický, tak tímhle jsem vkročil na arénu politickou. Vlastně poprvně, jinak jsem tam byl zatahován. No a teď tam jakousi pozičku mám. Tak jak jí nezahodit? Tak to je třeba zvážit. Nepochybně teda určitý takovej akt takového občanské neposlušnosti nebo občanského odporu, rezistence. Jako je potřeba pravděpodobně, kdyby to bylo nepolitické, tak je blbý o tom hovořit, ale když už je to politické, tak to musí být nějak kapitalizováno. To je třeba připravovat. A taky něco, co je úplně tiše v nejbližší době. Já teď budu muset dělat další kroky. Buď blbý nebo chytrý. To je třeba všecko zvážit. Mně to moc nesedí. Já jsem si udělal konstrukci toho, na čem budu držet, na čem budu stát, ale toto nebyla politická koncepce, rozvrch toho postoje. To je takový docela jiný motýv. Já se v podstatě nemyslím politicky. To jsou asi ty problémy. Já myslím, že ty ostatní stránky jsou nezajímavé, že hledá nějaké faktiky, které by vás zajímalo. Ale pro mě je tohle teď důležité. Až tamto je minulost, a teď nějak to dopadne na tom odvolání. Nejvíc pravděpodobně, že mě přidají. A o všem situace je taková, že je to neoportunní. Takže dokonce se může stát i, že to sníže. Což považuji za velmi nepravděpodobným. To je dost nezajímavá válka. Co z toho, jak to víc dál. Když už jednou to takhle začne, tak teď mě je úplně proti mysli nějak to vodečíst nebo zařadit to ve svém životě jako slepou uličku. Tím spíš, že se mě to tak vůbec nejeví. Tak teď jak dál? Tu mapu bych potřeboval a orientace. Kde jsou ty města, které mám poprém projet? Takže to je asi velmi neuspokojivé, co říkává, nicméně. To je dobrý důvod pro to, abyste si o tom zapřemýšleli, i kdyby tady nešlo o mě. Kontrolní otázka. Nemohli byste připojit několik řelých slov pro Mirkovi do soby i v souvislosti s tím, co bylo zachyceno děmi zahyzenými a kterou si snad, jestli to dobře rozumím, dál Mirkovi, když k tobě přišel a když si bránil tomu, aby on jako farář itd. To se objevilo, ano. Já jsem prosadil s velkou námahou, že něco podobného proniklo i do toho textu Burvolání. Já to tam interpretuju takto, že zcela falešně se vysuzuje z toho, že jsem Mirkovi doporučoval, aby to nedělal. Že jsem si uvědomoval, že to je protizákon. Tento falešní závěr je zřejmý z toho, že jinak by platilo, že považuju za vhodné pro faráře, aby dělal všechno, co zrovna není protizákon. No to si zdaleka nemyslím. Mé osobní přesvědčení je, že farář duchovní, že má mít i z toho a zachovávat ji z toho distanci vůči přímým politickým metodám, přímým akcím, přímým, jak si říkám, funkce přímé politické a tak dále. Z tohoto důvodu, že jsem měl za to, že on by to neměl dělat. Ale jinak, že samozřejmě to považuji naprosto v mezi ústavy zákonů a tak dále. Jednak jsem tam řekl své mění o tom, jak si týmám svůj motív. Že to je čistě mé osobní mění. Že by to platilo v církvi nebo ve společnosti vůbec. Tak tímto způsobem to tam dělám. To je jedna stránka věcí. Hlavně by byla tak, jako Mirek tu není. Jednak pokud jel o počet měsíců trestu, ale ještě jinak. Já bych si řekl, že se mi zdá vždycky komplikovanější. Jak si těžší vnějšní viděnost, ale i vnitřně. A je to pro nás taky takový těžký úkol i ve sčedu třeba, jak to nějak řešit a jak to taky obhánit, jak to posoudit a tak dále. Jestli bys nemohl svít takový stanovisk, jako člověk do toho dost vidí. Já jsem rád, že to do jisté míry. Teda jsem fotnovil o sobě, aby bylo jasný, že do toho nezahrnuju tak zcela samozřejmě ty ostatní. Pro mě osobně byl velký problém třeba Jirka Jiráska, kterého jsem měl na svědomí. Vůči Jirkovi takto zatížen nejsem, spíš je potřeba, abych jeho zase vyvedl z těch komplexů. Ale ta jeho situace, tak já nevím. Nepochybněj, že je jiná. Já nevidím důvodu. Celkem jsou věci na snadě posoudit tu stránku. To, že to je taky farář a tak dále ve vztahu k štědům a tak dále. Pokud je o tu osobní situaci, mě to připadá, že to je, abych hovořil velice subjektivně a zase perspektivně spíš, mě to připadá, že mu to hromadně prospěje, a to nejenom jenom osobně, ale celkově, že se ukázalo, že to naprosto nebylo zbytečný, toto řízení boží, protože on si to všechno představoval velice zjednodušeně nebo tak nějak byl nakloněný. Zřejmě i Hanna v oba byly naklonění a chtějí posuzovat a byly tím trošičku překvapení během i toho procesu. Ale celkově mně to připadá, že to je docela dobrá životní zkušenost a že tady díže, která je nepochybná, tak si ta připravenost nebyla taková. Takže svým způsobem je funkční a na příště ta připravenost bude daleko lepší. Já bych to viděl docela tak jako fajn, že to plní i po té osobní stráně, která má svou funkci. Přitom já mám dujem, že Mirek je velice chytrý, vnímavej člověk, že má jemný tykadla, že stačí drobnost a on to všechno registruje. Takže někdy je to až tak. A že svým způsobem je to dobré zkušenost. Děkuji.