Ladislav Hejdánek – Michael Konůpek, Diskuse s Michaelem Konůpkem
| raw | audio ◆ diskuse, česky, vznik: nedatováno ◆ poznámka: v Praze

Machine transcription, not yet edited

====================
s1.flac
====================
Tam si to změná se pravda, nevážno, nebo jak mluvit, nebo co. Ale... Ale, jako o budoucnosti, že jo. Všechno to začalo jako moc krásně, myslím si, že se to mě to jako podarilo. Že to začalo jen na tohle píšti. Já jsem si tam sedl, když to byla prostě tamhletí karte, že jo. Tam bylo 20. tranzitní hala. A tam byly bezvadný holky, jako dvě chlapce, který mi hned tam nastříhali, který mi stříhali ty koloru, ale ono bylo takovým příští náročným. A tohle je neprostě story na druhou kapitolu. To byly třeba ty dvě holky, obyčejně, 20 let i taky, která byla skrpná, skrpná, skrpná, skrpná, skrpná. Vznáte, já si pravděpodobně to znám, takže já se v tom nepovídám. Já jsem na toho většinou střelil, nebo ne. Jo, jako říkali, že to vždycky, když je jako na těch chlapcech, takže oni to nejvýhodné jsou ty srny, když je na to, ne? Že to začínáme uřídit a... Víte, jak se mu říká? Základ podajícího růna. Takže to tam začalo, no a pak další, ta kapitola, kterou tak říkáte, když našli, když našli, když našli. Pojď pohládáme včera jeden program. A k tomu jsem říkal, aby hned byl, tak to měl jít ráno, protože to bude na tom. Kdyby říkal, 21 let dělám taksikáře a nebetřísahám, ať zrevnu. Nevěz jsem jediní člověka, který nenadává na to mluvit. Já bych to neříkal, ale bych to prostě vydal, aby nezačal majet, že to lidé, kteří do ní jsou, že by to vydalo. A většina toho, co říkáš i právě, to je vlastně důležité. Abych to neříkal, ale bych to vlastně vydal. Abych to neříkal, ale bych to vlastně vydal. Abych to neříkal, ale bych to vlastně vlastně vydal. Abych to neříkal, ale bych to vlastně vlastně vydal. Já musím říct, že by to chtělo trochu jiné, že výsledně používat jiné jazyky, záměry, jinou formu. Kdyby to opravdu... To bylo včera poprvé jenom na tý čistový konferenci, kde výsledně jiné jazyky. A necháme tenhle jazyk propadnout. Já vím, já vím, ale to prostě některý... Ty výrazy takovýchto výrazy v bolševickém světopohoru... Oni nakradli spoustu věcí a proč jim to máme nechávat? Někdy jo, ty kravský... Ale třeba ten slova Progra, nebo Vašek Havel tam navrhoval, přestaňme vůbec mluvit o socialismu. Já to považuji za svinstvo. Proč to máme nechat bejt? Vyložit to novým způsobem, že? Ale jsou určitý slova, které on má... Já jsem přijel a hned mě volali značený příbudních svobod, který tam obrovně na to rozdělují, když mají obrovnání v možnosti. To jsou hlavně lákové, které prostě jsou takový... To jsou elektrikáře, ten jeden, který takový presní kontrol těch rozvodových sítí. Oni jsou takový... Pouze jich říkali, že mají žádný majokloub, který je tam na kriču, který je tam na kriču. A on prostě říkal, že to, co těm lidem říká, všakže to poslední, teda na tý letní, že to spoustu, že tam hodně těch sympatí se pokazuje. Několika věcí. A hlavně to úplně nové. Prostě přece já vám lidi na venkově jsou zvyklí, že i když jsi doma blbou, spouzí nebo rovkina, takže jsi už měl výpnout a učašovat. A rozhodně teda byla, říkám, byla strašná tiba, že tam někdo spíval, ale to bylo to, kde já byl. No, ten dědek. To byla jedna věc. A pak taky říkal, že jako lidi... Začněli říkat, že oni jsou trochu bláznější, měl co tam ten malý říká, aby jsme se pomohli, teď všechny jsou to má záležitost. To bylo nepřipravené. To bylo naprosto nepřipravené. A pak říkali, říkali jako, a už tam nedávajte do druček, a to bylo dobrý, a vypadalo, že už není jako rozuměn, bo on je starý, a včera tam vznikla tý laperní magice, tam vznikla fakt krásná odbáva, ale říkali, že chcete to najít. Oni ho tam jako dali v dispozici na vynáštění. No a v druhé vznikla dispozice o tom, jestli je komunismus možný vůbec, nebo jestli někde to dá. Prostě tak strašný to bylo. Hrozný. Vaculík tam seděl, a ten prostě je ten světelný odbár, kde on dělá radu další lidi. Tak oni sehnali Vaculíka, on se skrývá totiž. On nechce... No to jo, ale na takovýhle věci ho nechodí. Takže třecej. To neby člověk... úplně přesně nepozor, co on říká. Ale ten člověk, ten způsob vyjavřování, byl naprosto stejný, jako slyšíme teda kůži sport. A ty samý obráky, všechno jedno prostě na lidi. A to je básník. Že říkáme, kde jsme. Že ona je jedna inverdu, ale samozřejmě eupor je první níženo toho. Že je jedna svoboda, ale to neznamená, že může člověk říkat jako... To můžeme představit, že to byl představující, ale strašně důležitý. To je nejaký patos, nebo toho bylo zajímavější, o tom, jak se dá říkat, že mezi lidem je jako takový vlastenecký. A že se to musí přeci... A že to ten návrh vlastně... Nikto takovýho neřekne. Že lidi mám, říkají, no on je takový jako šlapler a takový playboy. On vypadá na takovýho nějakého playboya. Ale lidi prostě... On ten tak taxikář, no byl si starší než já, že vypadá jako sokole, jaký to byl fest, hlavně, že to bylo naše vlastní národní. Já jsem na to koukal jako blahko. Ale on říkal to... A lidi to říkají. Jak vozit lidi, tak oni to říkají. A přeci je potřeba na to naše národní trochu teďka, že ty komunisti to všechno zkazili, tohle, co tady byly ty... takový ty národní. A ono asi na to něco je. Člověk to tady možná zkrátce nevidí, nebo necítí tak. Ale kdo ví, jo? No, tam je ten problém, že oni jsou orientovaný na mladých lidí a ty tohleto už neberou, že? Protože takový Vašek Havel je ústavečně obklopenej mladýma lidma. A on taky se trochu podbízí těm mladým lidem. Čiže když on tohle to dělá, tak on vyhouje především těm lidem, s kterýma on se stýká. A ty starý to nesnášejí ovšem. Oni ovšem nesnášejí ty mladé taky. Ne, ale taky rozhodně všichni to říkali, vlastně všichni to říkali, že teda, ty toho komutora říkali, no 50% toho střechu se pokazuje v těch střechných natůrkách. Tam se pokazuje dost. Režie ovšem byla nejlepší tam, no. A lidi říkali, když se to přišel na SMT, když se to přišel na té ambasádě v Oslo, kde jsem potkal hodu, která která se vystilovala, co dělat, který mám, které jsem potkal, které jsem na té ambasádě dělal. Ona mi říkala, když jsem dělal report, který mám na horáru, nějakého menšího města, říkala, no, co ta moja mamka, jak jsem s ní volal dneska ráno, já nevím, ty lidi, co se s nima stalo. Ona mi říkala, no, když ten urbánek může být víc než ten natáček. Když on může být víc. Jo, tak. To byla něco lepší mentalita, když chtěli užit voda vůbec se minout. Děkujeme, že jste se s námi podívali. Děkujeme, že jste se s námi podívali. Děkujeme, že jste se s námi podívali. Děkujeme, že jste se s námi podívali. Děkujeme, že jste se s námi podívali. Děkujeme, že jste se s námi podívali. Děkujeme, že jste se s námi podívali. Ale to je veliký rozdíl znát takový ty základní hesla, základní principy a uvádět je v životě. Otázka bude teda toho přechodu ze společnosti, kde si lidi zvykli na to, že jejich veškerá účast na politickém životě spočíval nadávání, tak to převíst na takovou skutečnou účast, čeho to zná, že přestanou nadávat, tedy přestanou být kritický. Museli být kritický naopak víc, než když nadávali, ale ta kritika musí mít jinou formu. A to bude zvlášť teda u nás velice těžký, protože na tohle Češi nikdy nebyli zvyklí. U nás je takovej nepřejnej vztah států už z Rakouska. To se nezlomilo ani v té době mezi válkama. A samozřejmě teď se to stále posilovalo, takže to bude nepochybně problém. Myslím, že stejně ty střední generace prakticky je likvidovaná, že nevěří na to, že jsou všechno zkaženy psy, tak říkající. Takže všechno bude záležet na těch mladých, řekněme tak do třicetí, pro který jednak ten 68. nebyl šokem. V tom smyslu, že to prostě nemají zabudovaný do té historické báze, jak v Čínské světě. A myslím, že ty starší jednak ten šok a jednak potom to, že pokud byli v nějakých pozicích, kde ať už v oficiálních, kde se museli nějakým způsobem adaptovat, a nebo v těch vyřazených, kde zase adaptovali na situaci getta, tak všichni se nějakým způsobem zkomohlili. A jsou tedy teda lidi, nebo jsou potřeba nějakých klidčí osobnosti, nebo jsou tady lidi v dispozici, aby to, jak si říkám, výskutku... No tak pokud lze soudit podle poslední doby, tak tady nemáme ani politiky, ani státníky, netož státníky. A nemáme tu lidi, kteří se připravovali. Třeba já vždycky znova zúraznil ten neuvěřitelný fakt, že tady v tom 69. a 70. vyloučili půl milionu komunistů, až na nějaký procent omilů. To většině byly reformní komunisté a dalo by se říct, že mezi nimi byli ty nejlepší. A oni nebyli schopní za dvacet, nejenom klást odpor na začátku, ale za těch dvacet let nebyli schopní se sformovat v nějakou politickou sílu. A dneska kromě té obrdy neexistuje. Děkujeme. Děkujeme. Děkujeme. Děkujeme. To je ještě ta ostranka 58. Vypoříjíme těžení. Potom, jak bych říkal, jak vždycky, jako v toho seminárního vyloučení, když jsme zvolili, že opravdu necháme ty najímé otázky. A když bych říkal, tak teď si zapravil, že je to největší ideálismus na celé tohoto, teď si zahrádám na tohle výhoz. Co je největší, jako takový typický ideálismus, vždycky ten čistý, potom Platón, tenhle Platón, ale co je do filozofie opravdu úplně rezidu, jako do ideálismusu. A to je ten ideálistický materiálismus, který je vlastně na dno. To je ten nejřízenější, jako úplně chemický čistý podobě, teda úplně ideálistická koncepce, která je opravdu ten historický materiálismus, která to myslím, že jako titulů, ale zároveň a websálo, které bych si zahrádal všechny, které bych si zahrádal všechny, která bych si zahrádal všechny s prototypem. Já lidi přímo v COSY daluji. Hledám lidi přímo v COSY daluji. Dělat nic nebym dominguval, ale většinou katastrofu, která máme v Śvéhach. Všechno se jmenuje Československý аutobor, ař饊 ji je všechno uvnitř doja classic, To je to, on opravdu se vříkne několika. Třeba ten jeho příspevěk do Mexika. To bylo obyčejně krátké, což je podstatné. No samozřejmě, ale stejně byla to sáska důvody, tedy jestli jsi řekl, že pro takového pobříka si udělal, že prostě nic neřekne, nic nenapíše, dokud se to nezhroutí. Byla to sáska důvody, tak jim to nemuselo být. Třeba taky, třeba taky, to se neví. To se neví třeba. To jenom vacolí karý vodu a proč říká, no já nevím, jestli něco píše. Já nevím, jestli už se spoumluji, že to snad není možné, jak dlouho mají ty zahrady někde vedle sebe. To všem nebylo kvůli tomu odradnímu, to bylo kvůli tomu českému románu. Prostě je kosík Prej. Tam prostě odhaluje všechno. To je spolupráce s policií. Občasně jsou razivní. Prej. No a kromě toho, čas dal vlastníkovi zopravdu, že to fungoval úplně jinak. Vlastně, když on to odhalil, tak pak už nebylo co dopadnout. To je taky strašně zůstí. Ten starý trik, že se odhalují různý věci, tohle udělal Tomin s tím filozofickým seminářem, tím, že my všichni jsme dělali kvůli opatrně takové malé kroužky, že měnili jsme místa a čáso. Psali jsme si to, aby si to neřekl. Všechno to vyhlásil každej týden, to bylo na jeho městě. Jeho odhalovat nebylo možné. Měli jsme teda jedně nasadit ty policajty a tímto mu dát takovou reklamu. Co si myslíte o Tominových různých skopičinách? Já všechny neznám. Jistě jich nadělal mnohem víc, než mám vůbec představivost. Největší byla ta, že vůbec většinou objevoval ten svět. To bylo vlastně v tý hospodě. To byly krámové vlastnosti, které jsme všichni všichni všichni věděli. Vlastně v tým objevu přijeli. To bylo vlastně v tý hospodě. To bylo vlastně v tý hospodě. To bylo vlastně v tý hospodě. To bylo vlastně v tý hospodě. A on ho furt říká, ne, ještě počkej, ještě počkej. Ale teď jistě mu nezabránil. Kde je? Možná do kultuře. Možná do kultuře. No to je, to je. Ještě tady on jede a byl ten brácha, on funguje v obrodě, je tam takovou hlavou těch demokratických, těch hodně demokratických obrojev, taxka sociální demokratů, tak už mají to a tak o tom byla řeče. No a ještě říkali furt, no, nevím, nevím. On to byl, kolik týden snad předtím, než vypukli tyhle blázince? On měl ten, ten, ten, ten majitrový, týhle svoji, ten... Tady byl? Rozvinul ten on? No jo, no jo, no jo. No jo, no to je právě, že u nás se to vědělo, ale pár lidí zase nic nevědělo. Tady noviny nefungujou, takže prostě většina lidí vůbec se s námi neznamená. Jak je to možný, to člověk nepochopí. To je pravděpodobně fantastické, jako s tou, s tou novinářskou demokracií, že skutečně dopisy čtenářů se odsypnou v rámečku na bezministráce, na bezbrýle, která je z toho, co řekneme, z toho, co řekneme, z toho, co řekneme, z toho, co řekneme, z toho, co řekneme, z toho, co řekneme, z toho, co řekneme, z toho, co řekneme. Prostě když ti novináři dostanou nějaký dobrý dopis, který se střetí na něco, řeknutěk na hlavičku, tak se to odpocitne přes to, že to je plně neznámej, takže to je jako naosoby sloveně sportlidovej sám do novin. Někomu se udělá myšlenka, tak se napíše. Takže když něco je dobré, tak můžete to odpocit. To je strašně výjimný, protože tohleto vychvořilo takové vědomí toho, že předmáte možnosti, která teď to používá. Kde lidi pořád říkají, když se jdeš odkázat, když se jdeš odkázat, když se jdeš odkázat, no ale uvidíme, jak se to udělá. A to je výborná myšlenka, protože já bych si říkal, že se to tady udělá normálně, tak budu se na tom opět kašlet, jestli to problém je, tak základ tě vypůjdu. A jak je to teda s těmi nehrajícími politickými stranami? Víte teda, co vytvořilo a co z toho máte dát právo? Určitě se něco ujme, protože tady nic není. Ale protože ty strany nebyly připravované letat, tak po mém soudu má největší šanci ta strana socialistická existující. A snad teď ta obrozující se strana lidová. Protože tam jsou lidi přece jenom s jistýma, byť velice limitovanýma, ale přece jenom s jistýma politickýma zkušenostmi. Má to jistou tradici, mají určitý aparát, mají následek. A to druhé je prostě něco z nich. My tady máme třeba teď jenom pět nebo šest skupin zhruba sociálně demokratických, který o sobě nevědí, který se nebyli schopni sejít, o kterých se neví, kolik mají za sebou lidi. Prostě se deklarují. Je to absurdní záležitost. A co dál bude nevědět? No tak jednak v té obrodě se strukturovali na té straně hodně demokratické lidi, v tom, že nějakých dvacet asi lidí, který měli tu tendenci se distancovat od těch reformních komunistů, který pořád jako zůstávají komunisti. Za druhý to bylo v rámci osu toho vznutí ze občanskou svobodu. Tak tam se připravovalo, španilo dlouho, že by se tam mohla strukturovat tahle skupina. Prostě zároveň a dokonce předběhla ta skupina tzv. křesťanských demokratů, která na tom všem stejně, Benda a další, taky se deklarovali, jestli něco takového existuje. Já myslím, že to nemá. Ale tak, aby protiváhou teda vznikla tahle skupina. Tam má jisté historické malinké kořínky v té deklaraci těch nezávislých socialistů, tak to je navazování Batěk, Jůže, Brně, Jiří, Miller a další lidi. No, potom, než se schopili vůbec k tomu se nějak prohlásit, tak teď přišly dva ve společnosti naprosto neznámé lidé a v televizi ohlásili, že zakládají sociální komunice. To bych se musel kouknout, já to mám někde napsané. Nebo mám, ne? Já to někde mám napsané. Prostě já to jsem od nich nikde neslyšel. Možná to jsou nějaké staré... No, teď v rámci oficiální komunistické strany... Pane ofnare, v této tabele s tím sociálním demokraciem něco se říkalo v roce 68, že autokyp, nebo autokyp svazárny, že byla skrytá, že měla být převzátej sociálně, že ta skrutura organizační, že to byla přípravně vývoj? To já nevím ani, tohle nevím, ale fakt je, že tady oni žádali, už byli teda vlastně deklarovaní, žádali o registraci a reformní komunisté tomu bránili. A považovali dokonce, jako se to dělalo, z toho strašlivá věda a že to je jeden z důvodů, proč jsem vtrhli ty armády. A v těch posledních dnech požádali, aby naše úřady tehdejší, tedy reformní komunisté, požádali ty sociální demokraci, aby rezygnovali na to, takže oni stáhli svou žádost dokonce, jako vzájmu to čelení nebezpečí. Ale to není přesně ono, protože tehdy to byly lidé s Janýrem Svitákem a tak dále. Tohle teď jsou lidé hlavně dvaťkova typu, který nikdy v té sociální demokracii nebyli, ale jsou tak orientovaným tím směrem. Spíš nezávislí socialisté, sice mají kontakty s těmi sociálními demokracií, s internacionálními. Vatěk furt s tím pracuje, taky proto dostal nejdřív těch 8 let za nic. Ale jsou to lidé, kteří tam nebyli úplně. No a potom jsou ti... Pak jsou ti tzv. demokratičtí komunisté, komunisté uvnitř oficiální strany, kteří se deklarovali, to je to demokratické fórum. No a ještě druhče jsem na něco zapomněl. Nikdo z nich nemá program, oni se deklarovali, nikdo neví, jaký je mezi tím rozdíl a zatím se spolu nesešli a nedomluvili se. Prostě každej Čech chce být předsedou, takže každej zakládá... To je takový vtip, který zazněl z televize, kdo si nějakej hlas a říkal, že se teď po Praze poluje vtip, že kdekoliv se sejdou dva lidé, takže zakládají stranu. A že on by doporučoval, aby místo toho lidi začali zakládat stranu, už když jsou každej sám, aby zakládali vnitř. Což byl dobrý for, jo? Ale skutečně to tak vypadá. No tak v případu v Norsku, v tom ideálním státu, že tam každej, kdo si seže nějaké tři tisíce podpisů, tak si tak může založit politickou stranu. Ovšem to je tam... Potom je otázka, když se dostane úvod, a nakolik dokáže pokryt celý Norskou, všechny kraje a okresy, kdy by bylo komunální oběhlo, která by byla parlamentní. Čili tam to je přirozený výděl. Kromě toho je 6% hranice taky, aby strana dostala... Musíme stát minimum nějaký ten... nebo pak propadá kauce, tak se to dělá. Já nemyslím v Norsku taky, že... Prostě když někdo chce kandidovat, tak musí se říct kauci. Čili aby to bylo riziko. To není tak. Jenom my tam ten požadávající program, která může mít nějaké tři tisíce podat, poslouchající na něm adresů. Čili to je přirozený výděl. Čili tam je nic špatnýho, ještě principů, ale to by bylo, že dva lidi musí se zemřít, záležité stránosti. A všem svědčí toho politickém chaosu. To je jako jistý, že... Prostě tak to jsou ty sociálně demokratické úpadky. A co ještě dál? No dál je to problém. Vyhlásili se, ale ne jako samostatně, ty křesťanší demokraté v rámci OSU. Pak teď hodně pracují takzvaná strana zelených, se zakládá. Ty mají backing, protože ty pracují, ty ekology, už dlouho dobu. A politizují se poměrně rychle po vzoru západních zelených. Ale nejvnátřej, kde to je úplně jednoduché. Vyhlásili se, ale ne jako samostatně, ty křesťanší demokraté v rámci OSU. Pak teď hodně pracují takzvaná strana zelených, se zakládá. A protože ty mají backing, protože ty ekology, už dlouho dobu. A protože ty mají backing, protože ty ekology, už dlouho dobu. A protože ty mají backing, protože ty ekology, už dlouho dobu. A protože ty mají backing, protože ty ekology, už dlouho dobu. A protože ty ekology, To jsme říkali o telefonu, ten psíkrov, jak tady byl. Jak se na to máme? Představuji, že pokud je zelení nebudou různý, tak představujeme svoje různé, aby to jako bylo věnno. To je napochybné. Já myslím, že teda podmínky pro to jsou objektivní, podmínky jsou subjektivní, oni už mají jisté tradici, oni už se organizovali, vydávají guletin ekologický, který je na poměrně slušným úrovním. Prostě mají zkušenosti, já myslím, že z toho by mohla být. Problém je ten, ale to je problém třeba celoevropský, že teda je takovej... Ty zelení začínají vlastně určitým stanoviskému přístupem, velice limitovaným problematice. A teď je otázka, jestli to je něco více než nátlaková skupina. Jestli to je skutečně strana. Strana konec koncu by měla převzít odpovědnost ve svým programu a pak ve svým činnosti, převzít odpovědnost za společnost celků. Jakmile je to jenom takováhle úzce vymezená, zájmová organizace, tak i když je to v zájmu celků, tak teď je problém, jestli to budeme uznávat za politickou stranu nebo ne. V naší situaci to samozřejmě musíme uznávat, že zde jsme strukturovaní, ale teda na západě to problém je, že tam furt jsou ty strany, které říkají, že to není přečej žádná politická strana. Pravda zase je námítka, že kdo pověřil ty ostatní strany, aby vystupovali za celou společnost. Že to je vlastně uzurpace a tak. A teda seš o ten problém, který ten úřez těchto vydelení stavívají na jedná stranice. Já si myslím, že v tom úchodní adióke to je teda matrický. To je otázka života a smrti. A vy s tím zmyslům by vlastně v každé straně měli být. Právě to chci říct, že třeba v Marsku teda se sice taky založila strana zelených, ale vůbec se nezachytila, protože všechny strany svým způsobem museli v tom programu vyříct tady to, jakým způsobem teda se starají o tu přírodu. Takže tak jsou všichni zelený. Všechny strany mají něco zeleného ve svých symbolech a programů. Ale je dost možná, že taky z pohledu na to, že to je takový témat, který by tady v čistoslovensku prostě byl schopný vybudcovat tějtí. Že to všichni vidějí. Že ty tějtí všichni krchlají tady. Že ty tějtí všichni krchlají tady. Takový posun v té straně zelenej. Od té zelenosti. Oni ekologií rozumějí vlastně jenom přírodní podmínky. Ale společnost má určitý nepřehlednutelný podmínky taky mimo přírody. A ty byly zejména v našem případě likvidovaný takovým způsobem, že kam se to hrabe, to poškození té přírody. Čili kdyby oni si uvědomili, že ta ekologie, že vlastně ten dům, ojkos, že vlastně tam není jenom ta příroda, že především je to, co si ty lidi postavili a co museli udržovat. A že tam museli se taky dejchat a tak dále. Nejenom vzduch, nebož taky tu kulturu. Kdyby si to neuvědomili a posunuli to trošku. A ty ekologové by taky se stali o kulturní ekologii, nejenom tu přírodní. No tak to by tu ráno byla farta i kutová. Základ pro formování kulturních programů by bylo naprosto jasný. A to nikde na světě se zatím neprovedlo. A u nás je to taková challenge, taková výzva, právě protože jsme v takovým keliu v Číne. A že jsme schopni si to trošku uvědomit. Právě protože ta minulost byla trošku lepší než to ty ostatní, kdy to ještě furt... Jako nikdy se nahoru moc nedostalo, tak jako buď museli na ně co líbit. Jak, co si myslíte jako o obdolně rehabilitnici, která musí přijít další? Jak se to má tohleto vyřešit? Já se ptám, protože jsem náhodou v Čech byl na filozofický fakultě Tomášem Stondory a měl zkázat, že se tam s náma prostě dodala. To bylo jako, když jsme vstoupili do velkých uslucháň, že tam bylo i kde jiné. Oni tam měli deset objektů, měli nějakou studiu, kde tam byly různý konce učitelů. Zéva měly nějaké rôzné tu máquina, neměly starý postasí, něk jiná kal retriever, wodac potom... tam jsou jsou všechno tabučky a zobrazd a takový proto. Ze svobodu techniky. Musí se Matthew na proto koukat s Tomášem do Tomášem. Ale než tohleto stocadování je láhno, protože v našem vzpolitik si nevidí dostulitě. To je hezký, že jim někdo řekne, nebo že někdo z těch studentů věděl, nebo těch učitelů, že jsou tam nějaké poslušníky, že to byly ty patočkové fotky s toho samizdatu velké, které já jsem kdyžsi dával hromadě. Já jsem ty fotky seznal a prostě nechal jsem to do velkého formátu. Tak to byly z toho prostě. Tam všude. Ale právě to prostě musím říct, že ten odpor vlastně se klavidoně měl i tenkrát na to, aby si ta univerzita to zasloužila. A navíc, co nám seznáme, prvné náhodou na ty velké poslušnání se dělá Emerova, angličtinařka, která učila moji ženu, když jsi užil tři roky, a pamatovala si ji. Já to nikdy neznal, ale tam byla ještě jedna holka, která byla angličtina, tak to byla můja bada. A mýho pátu znala, že on se s ní bavil přesně o tomhle tom, co teď mají udělat. Ty, co se vzájemně sobě můžou dívat ve očích, byla dohodlí, že to musí dát na papír na těm největším všem většinám šťátům, kterým byl docela prýmkrát ochotný předmít, protože stávíme se vysadovat jen to mezi čtyřmáho čína, abychom měli ukázat a požádat, aby v těch očích jsme stávili pozadí, že oni všichni otáčeli, že osoba, která Hance mluví, že mu nedoporičila nebo zamislila žádost, byl pokračováný ve studiu, potom se nám radili většinou. Tak to prostě větší vláda vzpávala osoba, která byla vlastně největší vláda, která bych se zvládla před 14 minut až hledu, že je to střed a nikdy já myslel, že to není skutečné. A ty lidi, zkrátka, teď se snaží vytáhnout. Tak to je dobře, člověk. To je dobře, že se tím poznáme. To by bylo a bude. Ale prostě někde, co si myslíte teda o tom, že Češi jsou tak strašně civilizovaní, tak strašně gentlemanským způsobem je ten řebra teďka. Ale někde musí nějaká hranice být. Kde je ta hranice? Co si o tom myslíte? Jak tohleto, zkrátka, jak odstranit přivdu a jak potrestat nebo odnalit nebo na příště znemožnit, že to zpáchaný teda nám si udělá? A neudělat tá další.

====================
s1.flac
====================
Tam se teda s nima sešla, já nevím žádnou, můžu já mluvit, kde to půjde. No výborně, to seš můj člověk. Ale jako o budoucnosti žijeme. Všechno to začalo moc krásné, myslím si, že se to mě to podařilo. Že to začalo mět na tom letišti. Jsem si tam sednul, prostě dávám si tam hned zíkat, takže bylo tam úplně kranditní ale. A tam byly bezvladné holky, jak tam se výrovalo. Kterými hned to tam nastříhali každým, stříhali teď koloru a dávalo každým, co s tím dělali každým. A to je hned prostě story na dlouhou kapitolu, co byly ty dvě holky obyčejní, 20 letí, když tam vytáhnuli. Znáte, asi pravděpodobně to znáte, že tam toho dělacího nebyli, prostě jim to nebylo. No taky většinou ne, ale já se dělám. Jako říkali, že to vždycky, když je na Kekusek, tak že oni to nejvíc hodné jsou ty servinky na konec. Že to začnou uředitelé. A víte, jak tomu říkám? Zákon padajícího holna. To jsem neslyšel. Jo, ty to znáš. A proč mě to neřekla? Já nevím, že to tam nemáš doplněný. Doplněný vzdělání. Takže to tam začalo. No a pak další kapitola jsou takřikáři, který jsou fantasticky. Včera jeden, k tomu jsem říkal, aby hned ty jel do televize a ne to řekl do obrazovky. Že říkal, 21 let dělám takřikáře a přísahám, ať zhebnu nevesem jediního člověka, který nenadává na půměru. A to přitom takřikáři byli furt v podezření, že samozřejmě tam může někdo fungovat jedině, když je v kontaktu s policajtama. Čili lidi byli ještě opatrný novíc. Tak říkal, ne, my to hlídáme, my to neříkáme, ale my to konocí hlídáme, aby neza čtyřma nebytovými, kde oni jsou. My to hlídáme. A zda ještě takřikáři mají teda všichni. Všichni, některé za ráno. A my dostaneme zase, říkal Polský, ale jo, je chudý, já nemůžu vám platit, maďka mám to. On říká, ne, my dostaneme od američanů, kteří rozhazujou dolary, to neříknem to. To je nějaké dramatické, ale... Já jsem tady celou dobu, až mě žena nadávala to, co furt to otravuju s těmi lidmi, jsem to už dlouho, jsem furt říkal, no to je nemožný. Tady jednou přece dojde ke změnám, nikdo neví, co dělat. Jaké programy, nic. A teď ještě v Lidovkách, já jsem teď pověřenej, do neděle, ještě jsem nezačal na tom dělat, máme se tu sejt a mám připravit text, o kterým se bude diskutovat do prosincového čísla, až jsem tady vynadal minulé Vinsbýrovi za ten jeho článek, jestli má opozice program, tam skoro z toho číší euforie, že žádný program nemáme. A ona je taková nálada, jen žádný programy. Tohle už Leta říká Benda třeba, všechno musí nechávit to samo, žádný program do toho, to je furt ta komunistická... Já musím říct, že by to chtělo trochu jinou, důsledně používat jiný jazyk, záměr, jinou formu. Kdyby to opravdu... To bylo včera poprvé nám na té tiskové konferenci, kde Vinsbýr a... Tak by to chtělo jiný jazyk, důsledně jiný jazyk. Necháme tenhle jazyk propadnout. Já vím, já vím, ale to prostě některý... Oni nakradli spoustu věcí a proč jim to máme nechávat? Někdy jo, ty kravský... Ale třeba ten slova program, nebo Vašek Havel tam navrhoval, přestaňme vůbec mluvit o socialismu. Já to považuji za svinctvo. Proč to máme nechat bejt? Vyložit to novým způsobem, že? Jsou určitý slova, které... Já jsem žeho přijel a hned mi volali Hančený příbužný z Komutova, který tam ohromně rozjeleční vládějí, mají ohromné tam možnosti. To jsou dobráchové, který prostě jsou takový... Oni jsou elektrikáři a ten jeden je ten takový okresný kontrol těch rozvodových sítí. On prostě jezdí a má autobus a... Teď později říkal, že v Majžari má jako půl těch letáků všude, které na dole nic nemají. A on prostě říkal, že to, co těm lidem přijde, že to poslední teda na půl letní, že to spoust... Že tam hodně z těch synpapí si pokazuje, jako několika věc má hlavně tou korunou. Prostě přece jenom lidi na venkově jsou zvyklí, že i když jdou na blbou skúzi nebo rokina, tak že se slušně objíknou a očešou. A rozhodně teda byla, říkal, byla strašná chyba, že tam někdo spíval volkobel. No, ten dědek. To byla jedna věc. A pak taky říkal, že jako lidi začali říkat, že oni jsou trochu blázni všichni, o co tam ten malý říká, aby jsme se pomohli, to je přece soukromá záležitost a nemůže chtít od milionu lidí naraz, který tam... No, jistě. To bylo nepřipravené naprosto. To bylo naprosto nepřipravené. A pak říkali, a už tam nedávejte to, dupček, a to bylo dobré, a vždyť onom už není jako rozumět, on je starý a... A včera tam vznikla, v té Latérně Magice tam vznikla fakt kratná záležitost ze zhajku. Oni ho tam jako dali k dispozici novinářům. No a v druhý větě vznikla dispozice o tom, jestli je komunismus možný vůbec, nebo jestli někde teda. Prostě tak, to je strašný, to bylo hrozný. Vaculík tam seděl a ten prostě ten... ... Tak oni sehnali Vaculíka, on se skrývá totiž, on nechce... ... No to jo, ale na takovýhle věci ho nechodí, no. Včera jsem na to měl, že písomatelé začali sedělat než Vaculík, teď však ne. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... A ten slovník, co vyjadřování, byl naprosto stejný, jako slyšíme, teda už furt, jo. A ty samý obraty, všechno jenom prostě na ruketě, a to je vásmík, jo, takže říkáme takhle, teda kde jsme. Takže vlastní hospodia, kterou jsme měli, když jsme tady, když jsme stávali týmhle, jo, když jsme stávali týmhle, když jsme stávali týmhle, jo, když jsme stávali týmhle, když jsme stávali týmhle, když jsme stávali týmhle, když jsme stávali týmhle, když jsme stávali týmhle, kterým směrem k těmhle hodince přidává, s kterým transparencí dvěma dá, kdy, kam a když dorazí, a všechno to tam prostě bylo už předem. A to se teď vlastně takhle radosti... Že ona je jedna, je bedva, no samozřejmě, To je první tým, že je ta svoboda, ale to neznamená, že může člověk říkat o tom, že všechno se tam udá vytvořit. To je strašně důležité. To je jak nějaký papos. To bylo zajímavé, když je ten taxikář říkal, že mezi lidem je takový vlastenecký. A že se to musí třetit. A že to ten Havel vlastně nic takového neřekne, že lidi o něm říkají, že on je takový štaplér a takový playboy. On vypadá na takového nějakého playboye. Ale lidi prostě... On ten taxikář, on byl starší než já, řekl, že vypadá vosokolé. Jaký to bylo bezvadný, že to bylo naše vlastní národní. Já jsem na to koukal jako blázen. A lidi to říkají. Jak vozit lidi, tak oni to říkají, že přeci je potřeba na to naše národní trochu teďka. Že ty komunisti to všechno zkazili, tohle, co tady byly ty národní. A ono asi na tom něco je? Člověk to tady možná skrazené vidí, nebo necítí. Ale kdo ví? Tam je ten problém, že oni jsou orientovaní na mladých lidí, a ty tohleto už neberou, většině příklad. Takový Vašek Havel je ústavečně obklopený mladýma lidma. A on taky se trochu podbízí těm mladým lidem. Když on tohle to dělá, tak on vyhovuje především těm lidem, s kterýma on se stýká. Ale ty starí to nesnášejí ovšem. Oni ovšem nesnášejí ty mladé taky. Ne, ale tak rozhodně všichni to říkali. Vlastně všichni to říkali, že teda... Ty jste o komu toho říkali, no 50% toho se pokazilo v tých posledních natáčkách. Tam se pokazilo dost. Režie ovšem byla nejlepší tam. A lidi říkali, a totiž jsem to poté slyšel už na té ambasádě v Oslo, kde jsem potkal holku, která tenkrát se vystihovala, jsem dala do Noviska, já jsem jí poté po těch dvanáct letech potkal na té ambasádě, a ona říkala, jela jako jsem někam na Moravu, nějakého menšího místa, říkala, no co ta moje mamka, já jsem s ní volal dneska ráno, já nevím ty lidi, co se s nima stalo. Ona mi říkala, no vík ten urbánek mluví líp než ten AVL. Vík mám mluví líp. Jo, tak. Já mám takovou si mentalitou, že vždyť jako bych mohla poté klikat i kvůli Moravu k mluví neskyt. No jo. Takhle když bude na Novi, tak je to moc slabý. Jo, já ti taky něco můžu říct. Já hodně řvu, tak to spíš jde i slaběvé, aby ti to neprasklo. Jo, takhle to bude dobrý, jasný, jo, jo, jo. Když se mi někdo přinese mimino a zasmiju se, tak mimino začne brečet. Ano, no jo. Já nemohu teď jen seštěkej, co ne? No, seštěkej, Luska. Lusko, Lusko, seštěkej, je tady Honk. No, hop, lehni, lehni, no, lehni. No, dobrý, už lehni, kluci, no, ticho, ticho, ticho, no. No tak, lehni. Tak co je potřeba teďka udělat dál, co dál, jako co teď? Co bude ten největší tady problém? No, největší problém bude nepochybně teda tady přestrukturovat tu společnost, aby začala demokraticky fungovat. A o tom se moc neví, málo kdo si něco ještě pamatuje, a takže tady zbyly jenom takový ty hesla. Ale to je veliký rozdíl znát takový ty základní hesla, základní principy a uvádět je v život. Otázka bude teda toho přechodu ze společnosti, kde si lidi zvykli na to, že jejich veškerá účast na politickém životě spočíval v nadávání, tak to převíst na takovou skutečnou účast. Ne, že přestanou nadávat, to je přestanou být kritický, musí být kritický neopak víc, než když nadávali, ale ta kritika musí mít jinou formu. A to bude zvlášť teda u nás velice těžký, protože na tohle češi nikdy nebyli zvyklí. U nás je takovej nepřejnej vztah k státu už z Rakouska, to se nezlomilo ani v tý době mezi válkama, a samozřejmě teď se to stále posilovalo, takže to bude nepochybně problém. No ale já si myslím, že stejně ty střední generace prakticky je likvidovaná, že veří na to jsou všechno zkažený psy, tak říkajíc, takže všechno bude záležet na těch mladých, řekněme tak do třicetí, pro který jednak ten 68. nebyl šokem. V tom smyslu, že to prostě nemají zabudovaný do té historické báze jak čínsví. A myslím, že ty starší, jednak teda ten šok a jednak potom to, že pokud byli v nějakých pozicích, ať už v oficiálních, kde se museli nějakým způsobem adaptovat, anebo v těch vyřazených, kde zase adaptovali na situaci getta, tak všichni se nějakým způsobem zkomholi. Jsou tady teda lidi, nebo jsou potřeba nějaký vůdči, osobnosti, nebo jsou tady lidi k dispozici, aby to jaksi vzali do ruky, jak se říká? No tak pokud lze soudit podle poslední doby, tak tady nemáme ani politiky, ani státníky, natož státníky, a nemáme tu lidi, kteří se připravovali. Třeba já vždycky znova zúraznuju ten neuvěřitelný fakt, že tady v tom 69. a 70. vyloučili půl milionu komunistů, až na nějaký procent omilů, to vězmě byly reformní komunisté, a dalo by se říct, že mezi nimi byly ty nejlepší. Oni nebyli schopní za 20, nejenom klást odpor na začátku, ale za těch 20 let nebyli schopní se sformovat v nějakou politickou sílu. A dneska kromě té obrody neexistují. Postava studentka z roku 1848. Byl to kosík samozřejmě. Kráčel nejúdovkovýho důvodu odškodující. Všechno se možná změnilo revolučně, ale on nebral telefony, tak jak to Vaculík psal. Na zvonění neodevřel. Já jsem se k němu vždycky prodal, jenom teda vždycky, dvakrát nebo třikrát jsem s ním potřeboval mluvit. Nejdřív je tam potřeba zajet, dát do skránky lístek, že tehdy a tehdy zavolám. A on pak buď ten telefon veme nebo neveme. A když veme, tak se pak domluvíme. A pak tam člověk přijde a buď on odevře nebo nevodevře ještě. Právě on byl výborný zestručnilatel jako učitel. Jako setkání s lidmi po mnoha letech, nějakou anegdotu. Potom říkal, jak vždycky toho seminárního dodaní. A on říkal, teď si zahraju já na toho hloupého. Co je největší? Typický idealismus, úplně čistý. Potom Platonovi. Co je ve filozofii opravdu úplně ryzí? To je ten dialektický materialismus. Ten, který říká historický. To je ten nejryzejší v úplně chemicky čisté podobě. To je úplně idealistická koncepce. To jsem už jsem nedávno před 14. dňem citoval. Citoval vlastně Penclubu. Třeba ten jeho příspěvek do Mexika. To byl nějaký neobyčejně krátký, ale v podstatním. Samozřejmě byla to sáska do lutry. Jestli jsi řekl, že takovýho Bobříka si udělal, že prostě nic neřekne, nic nenapíše, dokud se to nezhroutí, byla to sáska do lutry. Taky by to nemuselo být. A teď se to bude muset zavěst? Většinou lidi to mají napsané v špiku. Teď to vytáhne. Třeba taky. To se neví. To se neví, co má. To je jenom vacolík, kalí vodu a pojď říká, no já nevím, jestli něco píše. Oni spoustu se dávají. Oni se už zase spoumluvají. To snad není možné, jak dlouho mají ty hadzahrady někde vedle sebe. Toho všechny bylo kvůli tomuhle, protože to bylo kvůli tomu českýmu románu. Snáři. Snáři. Že prostě je kosík prej, prej, tam prostě odhaluje všechno. To je spolupráce s policeí. České jsou vrazilně. Prej. To je hodně těžký, psát i terapii a tohle nic nevydali. To je hodně. To je strašně problém. A kromě toho čas dal Vaculíkovi zapravdu, že to fungovalo úplně jinak. Vlastně když on to odhalil, tak pak už nebylo co odhalovat. To je taky strašně důležité. Ten starý trik, že se odhalují různý věci, tohle udělal Tomins s tím filozofickým seminářem tím, že my všichni jsme dělali opatrně takové malé kroužky, měnili jsme místa a čása, psali jsme si to, aby se to neřeklo. On to vyhlásil každej týden, to bylo na jedno místě. Jeho odhalovat nebylo možné. Bylo nutno jedně nasadit i policajty a tímto mu dát takovou reklamu. Co si myslíte o Tominových různých skopyčinách? Já všechny neznám. Jistě jich nadělal mnohem víc, než mám vůbec v představivosti. Největší byla ta, že to skutečně objehlo celý svět, ten filozofický hospodě. To byly krásné doza spolupakresených typů. Jako ty vopilci, když jdou domů a říkají, že jsme filozofický semináři. O tom by se musel vyjazňovat někdo, kdo tam byl, jak to fakticky probíhal. Jistě pro všelký karikaturisty to musela být Olavrovská žeň. Všem toho Kierkegóra bylo také takovou dle žení. Jak známo, časopisy nedělali nic jiného, než ty dělali srandu z Kierkegóra. Dneska už, kde jsou ty jejich vtipy. Vlastně o Tomín teda ještě jsem nedorazil? Jeho brácha říká, že dva roky už sem chce jít. A on ho říká, že ještě počkej. Teď jistě mu nezabránil. Kde je? Možná za chvilku dál. Ještě tady byl ten brácha, on funguje v obrodě a je tam takovou hlavou demokratických, hodně demokratických obrod, takřka sociálních demokratů. A o tom byla řeče. A ještě říkal furt, nevím, nevím. On to byl týden snad předtím, než vypukli tyhle blázince. On říkal, že ten majitel týho spoly, tady byl, rozvinul. To je právě, že u nás se to vědělo, ale pár lidí zasvěcených. Většina lidí vůbec neznáme, no to my. Jak je to možný, to člověk nepochopí. To je právě to fantastické, jako s tou stavběnávstvou demokracií, že skutečně dopisy čtenářů se ocitnou v rámečku na první stránce novem, která je toho, co řekl ministerský předsed, že dostanou nějaký dobrý dopis, který se střetí na něco, křebniček na hlavičku, že tak se to ocitne, přestože je to úplně neznámý. Takže to je jako v norsku vysloveně sport lidovej sád do novy. Někomu se udělá myšlenka, tak to napíše. Když je to dobrý, tak mu to tam odtiskne. A to je hodně, to je strašně milující. Tohle to vytvořilo vědomí toho, že však má ty možnosti, že to používá. Že lidi pořád říkají, když se jde o tanky, tak se dá dělat takhle. No ale uvidíme, jak to dopadne. A jak to dopadne, tak jak se to udělá. Protože to tam ale přijede. Jestli se to problhne, tak je to definitivně naše záležitost. Teď se nebudeme moc vymlouvat vůbec na nic. A to je výborná myšlenka, protože, jak jsem si říkal, že se to tady udělá normálně, že budu se na to moc vykašlet, tak jestli to problhne, tak se na to taky vykašle. Už má program v kapce hotovej přeřev. Jo. A jak je to teda s těma vznikajícíma politickýma stranama? Já o tom nemám přehléd. Víte teda, co už vzniklo? A co z toho má teda právo, nebo jak se to říká, kořínek dost dobrý, aby se to ujalo? No tak určitě se něco ujme, protože tady nic není. Ale protože ty strany nebyly připravované leta, tak po mém soudu má největší šanci ta strana socialistická existující a snad teď ta obrozující se strana lidová, protože tam jsou lidi přece jenom s jistýma, byť velice limitovanýma, ale přece jenom jistýma politickýma zkušenostmi. Má to jistou tradici, mají určitý aparát, mají náskok. A to druhé je prostě něco hroznýho, že tak my tady máme třeba teď jenom pět nebo šest skupin zhruba sociálně demokratických, který o sobě nevědí, který se nebyli schopni sejít, o kterých se neví, kolik mají za sebou lidí, prostě se deklarovali. Je to absurdní záležitost, a co dál bude nevědět. No tak jednak v té obrodě se strukturovali na té straně hodně demokratické lidi, nějakých, já nevím, dvacet asi lidí, který měli tu tendenci se distancovat od těch reformních komunistů, který pořád jako zůstávají komunisty. Za druhý to bylo v rámci HOSU, toho hnutí za občanskou svobodu, tak tam se připravovalo, žvanilo dlouho, že by se tam mohla strukturovat tahle skupina, protože zároveň, a dokonce předběhla ta skupina tzv. křesťanských demokratů, která na tomovšem stejně, Benda a další, nevím, jestli něco takového existuje, ale tak, aby protiváhal, vznikla tahle skupina. Tam má jisté historické malinké kořínky kdyžsi v té deklaraci těch nezávislých socialistů, že to je navazování, Batěk, že v Brně Jiří Miller a další lidi. Než se schopili vůbec se k tomu nějak prohlásit, tak teď přišli dva ve společnosti naprosto neznámé lidé a v televizi ohlásili, že zakládají sociální demokracii. To bych se musel kouknout, já to mám někde napsané. Já to někde mám napsané, prostě já jsem od nich nikde neslyšel. Možná, že to jsou nějaké staré... Teď v rámci oficiální komunistické strany... Pane Oskar, když se septáme s tou sociální demokracií, něco se říkalo v roce 68, že autoklub z Vazármu, že byla skrytá, že měla být převzatý sociálně, že to byl přípravný výbor... To já nevím ani, tohle nevím, ale fakt je, že tady oni žádali, už byli teda vlastně deklarovaní, žádali o registraci a reformní komunisté tomu bránili a považovali dokonce, jako se to dělalo, z toho strašlivá věda a že to je jeden z důvodů, že v posledních dnech požádali, aby naše úřady tehdejší, ty reformní komunisté požádali, ty sociální demokraty, aby rezygnovali na to, takže oni stáhli svou žádost dokonce v zájmu toho čelení nebezpečí. Ale to není přesně ono, protože tehdy to byly lidé kteří nebyli v té sociální demokracii, ale jsou tak orientovaným tím směrem. Spíš nezávislí socialisté, sice mají kontakty s těmi sociálními demokratami, s internacionálními, batěk furt s tím pracuje, taky proto dostal nejdřív těch 8 let za nic, ale jsou to lidé, kteří tam nebyli uvnitř. No a potom jsou ti... Pak jsou ti tzv. demokratičtí komunisté uvnitř oficiální strany, kteří se deklarovali toto demokratické fórum. A ještě určitě jsem na něco zapomněl. Nikdo z nich nemá program, oni se deklarovali, nikdo neví, jaký je mezi tím rozdíl a zatím se spolu nesešli a nedomluvili se. Prostě každej Čech chce být předsedou, takže každej zakládá... Páca říkal, že se teď po Praze koluje vtip, že kdekoli se sejdou dva lidé, takže zakládají stranu. A že on by doporučoval, aby místo toho lidi začali zakládat stranu, už když jsou každej sám, aby ji zakládali uvnitř. Což byl dobrý fór, ale skutečně to tak vypadá. Tak k příkladu v Norsku, v tom ideálním státě, tam každej, kdo si sežene asi tři tisíce podpisů, tak si tak může založit politickou stranu. Potom je otázka, kolik dostane úvolek hlasu. A nakolik dokáže pokrejt celé Norsko, všechny kraje a okresy. Ať už jde o komunální volbě, nebo teda parlamentní. Čili tam to je přirozený výběr. Kromě toho je čtyřprocentní hranice taky, aby strana dostala... dostala... Musí dostat minimum nějakej ten, já nevím jestli v Norsku taky, že prostě když někdo chce kandidovat, tak musí sloužit v kauci. Čili aby to bylo riziko. To není, to není, jenom je tam ten požadalek, který měl těch tři tisíce osob, se jménem Adesu. Aha, jo, jo, jo. Čili to je jako přirozený výběr. Čili v tom není špatnýho ještě principu, ale že dva lidi, když se s ním zaležejí stranou, že? A všem svědčí to o politickým chaosu. Dobře, tak to jsou ty sociálně demokratické tak zhruba, že? A co ještě dál? No dál je to problém. Vyhlásili se, ale ne jako samostatně, ty křesťanští demokraté v rámci HOSU. Pak teď hodně pracují takzvaná strana zelených, se zakládá, ty mají backing, protože ty pracujou, ty ekology, už delší dobu, a politizujou se poměrně rychle po vzoru západních zelených. Já bych hodně rád překvapil se mnou letadla. Vesí tu křípu organizační model, který nám dělený, který se tady rozloží a teď tam je prostě takhle, jak prostě opět, jak to organizační model je. Podle měho soudu to bude to největší problém. V Československu se musí vyprnout věletá. A my jsme řekli, to bylo mnohem nadstání letadlovým. To jsme říkali do telefonu, ten příkrov, jak tady byl. Jako do takého černého sůdce. To je strašný problém. To bude pravděpodobně, že pokud ty zelení nebudou rudý, to zase bude slovík, takže by to jako bylo velmi dobře. No to nepochybně. Já myslím, že teda podmínky pro to jsou objektivní, podmínky jsou subjektivní, oni už mají jistou tradici, už se organizovali, že vydávají buletin ekologický, který je napomněný, slušný úrovní. No prostě mají zkušenosti, já myslím, že z toho by mohla být. Problém je ten, ale to je problém zřejmě celoevropský, že teda je takovej... Ty zelení začínají vlastně určitým stanoviskem nebo přístupem k velice limitovaným problematice. A teď je otázka, jestli to je něco víc než taková nátlaková skupina. Jestli to je skutečně strana. Strana konec koncu by měla jaksi převzít odpovědnost ve svým programu a pak ve svý činnosti, převzít odpovědnost za společnost celku. Jakmile je to jenom takováhle úzce vymezená, zájmová organizace, tak i když je to v zájmu celku, tak teď je problém, jestli to budeme uznávat za politickou stranu nebo ne. V naší situaci to samozřejmě musíme uznávat, že nejsme strukturovaný, ale teda na západě to problém je, že to jsou ty strany, které říkají, že to není přece žádná politická strana. Pravda zase je námítka, že kdo pověřil ty ostatní strany, aby vystupovali za celou společnost. Že to je vlastně uzurpace a tak. Ano, tedy o ten problém, kterým se tyhle zelení zabývají, ten je nadstranícké. A já si myslím, že v tý východní Evropě to je otázka života a smrti. Ano, ano. V tomto smyslu by vlastně v každý straně měly být zelené. Právě to chci říct, že třeba v Morsku se sice taky založila strana zelených, ale vůbec se nezachytila, protože všechny strany svým způsobem musí v tom programu mít tady to, jakým způsobem se starají o tu přírodu. Všechny strany mají něco zeleného ve svých symbolech a programech. Ale je dost možná, že taky s ohledem na to, že to je takový téma, který by tady v Československu prostě bylo schopný vyburcovat ty lidi. Jistě, jistě. Že to všichni vidějí, že ty děti všichni chrchlají tady. Mě hned začalo bolet v pěku, opravdu. No tak opravdu ty malé děti, už v mateřské škole, polovička třídy je furt nemocná. Jeden to chytne a všichni to chytnou od něj. Páš, imunita není žádná, to je džesně oslabená právě tím sajrajtem, proti kterým se podbojuje v tom těle. No to je jistě. No ale potom tady ještě další věc, pomim soudu. Kdyby bylo možné trošku udělat takový posun v té straně zelených, že? Od té zelenosti. Ekologií rozumějí vlastně jenom přírodní podmínky. Ale společnost má určitý nepřehlednutelný podmínky, taky mimopřírodní. A ty byly zejména v našem případě likvidovaný takovým způsobem, že kam se to hrabe, to poškození té přírody na to. Čili kdyby oni si uvědomili, že ta ekologie, že vlastně ten dům, ojkos, že vlastně tam není jenom ta příroda, že především je to, co si ty lidi postavili a co musí udržovat a že tam musí se taky dejchat a tak dále. Nejenom vzduch, že? Nebož taky tu kulturu. Kdyby si tohle uvědomili a posunuli to trošku. A ty ekologové by taky se stali o kulturní ekologii, nejenom tu přírodní. No tak to by tu ráno byla parta i hotová. Základ pro formování programů by bylo naprosto jasný. A to nikde na světě se zatím neprovedlo. A u nás je to taková challenge, taková výzva, právě protože jsme v takovým chaosu šíleným. A že jsme schopni si to trošku uvědomit. Právě protože ta minulost byla trošku lepší a vidíme, že to šlo dolů. Kdežto ty ostatní, kde to ještě furt nikdy se nahoru moc nedostalo, tak furt myslejí na něco jiného. Jak se to má toto vyřešit? Tam jsme vstoupili do velkého sluchárně. Oni tam měli 10 hodin. Nějakou službu, kde vůbec tam nebyly vůzní komisary, učitelů. Učitelů jako dany. Máme tam furt celý tisíc hodin. Můžete všechno základnout. Ale tam jsou všude patročkové obrány. Což je na jednou stranu většině podle mě. Ale musím říct, že mi to bylo také nablití. Zároveň. To je hezké, že jim někdo řek. Nebo že někdo z těch studentů věděl. Nebo těch učitelů, že to byly ty patročkové fotky z toho samizdatu velkého. Já jsem kdyžsi dával hromadu. Já jsem ty fotky sehnal a nechal jsem to do velkého formátu. S těma takhle to byly z toho. Tam všude. To bylo takové patročkové. Oni studenti furt chtějí přeměnovat jako je Masaryková univerzita. Prvně takovou patročkou. Ale právě to musím říct, že ten odpor se kladl hodně náry. Na to, aby si ta univerzita to zasloužila. A navíc jsem se tam seznámil poprvé. Náhodou tam v té velké posluchárně seděla Emerova. Angličtinářka. Která učila moji ženu kdyžsi. Tři roky. A pamatovala si ji. A já jsem ji neznal. Tam byla ještě jedna holka právě. Taky dělala angličtinu taky. A to mi řekala Emerova. A mýho tátu znala, že jo. Tak jsem se s ní bavil přesně o tomhle tomu. Co teďka oni mají udělat. Ty, co se vzájemně sobě můžou dívat ročně. Říkala, jste dohodli, že to musí dát na papír. A těm největším všem rošťákům, kteří to tam tenkrát byli ochotní převzít, kteří se v 71. a 72. Vím to mezi čtyřma očima, kde ukázat a požádat. Já bych tichosti se stávil pozadit. Že oni už všichni otáčeli. To je osoba, která Hance, moji ženu, nedoporučila nebo zamítla žádost do pokračování ve studiu. Potom se nám naradili děti, kteří nám takhle udělali pokračování. Tak ta prostě jezdí do nás, ta osoba, která byla se mnou roční, kdo byl tam deset let a před 14 dním byla stále důležitá osoba. Takže prostě oni nikdy nemysleli, že to je možný. A ty lidi zkrátka teď se snaží otáčet. No tak to je dobře český. To je dobře český, to známe. Vždycky bylo, ale bude. Ale prostě někde... A co si myslíte teda o tom, že Češi jsou tak strašně civilizovaní, tak strašně gentlemanským způsobem dělají ten převrat teďka. Ale někde musí nějaká hranice jít. Kde je ta hranica? Co si o tom myslíte? Jak tohleto, zkrátka jak odstranit křivdu a jak potrestat nebo odhalit nebo na příště znemožnit to spáchaný, která nás je udělat. A neudělat nádalší.

====================
s2.flac
====================
A věc před x lety, to bylo ještě před kvartou. Já jsem přerušil všechny listy, které jsou s teologickou komenskýho dokumentu, a jednou se objevili u nás v krátké době ze sebou dva profesoři. Jeden toho zkázal úkol, můj školenský přátel, a druhé, já nevím, ještě se to rozsvěcne, to bych chtěl udělat taky, kteří přišli a chtěli jako navazovat. Přičemž předtím všichni se namočili, tam vzala kokuit a jdou takových nehorázných věcí, které nebudou vytříkat hodně, takže právě to jsem přerušil všechny listy. Co jsem mohl dělat, když tam byl? Jeden navíc byl takovej jednak starý náš známej přítel, můj přítel starý, ale vlastně nedávno. A je to takovej žovělně přátelský, ale i sympatický člověk. Takže je to těžké to nahrávat. Já jsem jí semral poslední síly a nadávnil se mi. A tomu druhému taky. A tomu druhému jsem řekl, podívej se, co vy tam děláte, až dojde ke změně, jestli za našeho života dojde. Co s váma budeme dělat? A on odpověděl, no tak pak budu doufat, že všichni budete vědět, co tebe půjde. Pro mě tím na sebe, tím prostě, řekl jsem, to je takzvaný důvod hrozných protivokusovatelů. Už předem počítat takhle, no to je něco hroznýho. A to je teolo. Profesor, který by měl být konfesor. A ještě navíc teolo, přesně. No to prostě, to téměk nepřežijí. A teď študenti mě tam pozvali, já tam mluvím, a oni všechny profesoři mluví. A teď ten zrovna co mluvím, tak když přestal, pak přišel ke mně a řekl, už včera jsme mluvili o tom, že jste ho v habilitacích přímo udělal. Oni tenkrát se pokusili v 70. roce, nebo bylo to v 70., nevím, nevím, to bylo v 40., nebo je to v 60. Bylo jasné, že všechno je dolu, takže bych mohl jít na plachu. A teď co? I kdyby se to teď stalo, oni to dají do pohybu. A já bych mohl jít tam někam, tak se tam s těma lidma každodenně se potkávají. Mně se už teď zvedá žaludek. Ale zase z modrou stranu, protože já tam nepřijdu, abych je vymazal. Oni by měli odejít sami. Takže tady zase bude potřeba nějaká parta lidí, které je vyhazovací, která bude dělat pořádku. To je prostě hrozná věc. Já nevím, co se s tím udělá. A teď samozřejmě všichni otočili. To je například cíl jednoho člověka. Já si to nedou představit. Já jsem zatím nic neslíbil. Tvářím se, ať si Ryker, kdo chce. A mám tisíc chutí udělat to, co... Většinou jsem to tady koukou včera vykládal, co ty filozofové tady. On říkal, že prostě se mi stále víc vynužuje ten Jaspersův příklad, kdy on tam po válce udělal tý denasifikační komisii. A tam se mu zvědá ten člověk do té míry, že pak vylákal do třech univerzit písennou nabídku, aby tam šel dělat. Když všechny ty tři, a to skutečně, on trval na tom, on to udělal písenně, a to půjde šel do toho řícarského. To je opravdu ten... A dovoluji si naopak představit ty vnitřní pocity Jaspersovy. Když teď tam přijde třetou denasifikační komisii, když tam všichni obracali na štyráku a říkali, že to je moc zdávlivé a že vlastně jsou to hluboký antinacisti, to není poprvé to, co slyším od... od jako... starých výsilenců, zkušených starých výsilenců, a jako, že to potom, až se to otečí, pak to začíná být nabídky. Potom, potom, záleží, ale potřeba... Přesně tak, přesně to já říkám odedávna, že ve chvíli, kdy se tam začnou vracet škutinové a pachmaní, a tady mám takovou konečně malinku friány krvů. Rada Slobodného Československa už vyjádřila, že veškerou podporu tady študentům a všem lidům jsou ochotní okamžitě přijet. Když si začátuji, tak ty vodů už ještě jsem dostal. Dopis, na který jsem prostě neodpověděl. Pak jsem to dostal ještě, já ho dostal přímo v kopii, a pak ještě jsem dostal kopii, která přišla přes AIK, a já nevím, přes kdo ještě, a my jdeme tam v Toko. To, aby, pak jsem neodpověděl, tak to posílal ještě, až bychom se rozprnali, abychom potřebovali u sebe opsát. To nejde vůbec, zabít na celků. A to nejsou ty nejlepší, říká Rada Slobodného Československa. Ale prostě, no to je, to je. No ještě, takže problémy jsou jak s emigrantama, tak s těma domovacíma. Každý sviták, až přijde do tohoto státu, je neuvěřitelný, nesnesitelný toho. On nemá vůbec kontrolu, sebekontrolu. Říká krávoviny, že to provokuje. On si dovolí říct, že Havel byl sice v jezeni, ale on řekl, že si ten kriminál odsadil na univerzitě. Co s takovýma lidma? Co s těma lidma dělat? A on tam je v penzii, tak nemá co dělat. Určitě tady několika dny bude a dostane. Já tám nebudu dělat žít. No co teď? Já se na něj používám jako... My jsme byli ve začátku skeptický k tomu, a já si myslím, že třeba ten, když jsem měl stát, který byl úplný člověk. Já vím, že je rozdíl. To já neříkám všechno. Jenomže přijedou nejdřív tyhle. A hlavně Bouděla. On je výborný. Když je ho poprvé dohodl, dostane už ve 150kg komputru. A takže v těch dalších rozsahách tady má nějaké další výhody. Ten skutečně je jedna z těch menažer, která je výborná. Teď bude často se nás to potřebovat. Tak je to docela vhodné. On nedělá to generálně. On velice rozlišuje. Vkázuje se lidi a některý vzpomine. A nedělá to nejvždy. Není to na základě informace. Máme nějakou základu. Výboru jako ty norské. Janoucha. A my jenom norskou sbíráme. A posíláme to přes něčeho. A Janouch teda tam je jediný Čech, který byl kvůli týpadným nadace. A už ho začali uvidět, takže ho výdají. A už ho mohlo předmástovat. Mnoho věceňů. Čili ten nor, co tam je, zjistil jestli fungování nadace bylo ke spokojenosti Charta. Nebo jestli jsou nějaký k tomu připomínky. Jestli máte dojem, že ta nadace prezerovala určitý lidi, že to nebylo odvážené. Nebo že záměrně pomělo se něco. Ale nepochybně tady byly preferované některé skupiny. Já nevím, jestli je to přímo jednou otázka. Jenom to je asi obecnější záležitost, že pravda je, že třeba pro... To je teď. Já začnu možná od jiný kůpeně. Lidi se hodnotějí podle politického zaměření a podle takových těch spektakulárných lidí. Jak dále se politikáci jsou zavření. Jestli jsou vůbec zavření. Jestli jsou často slyšeli ve svobodce nebo píšou do těch venegránských časopisů a tak dále. A nepřihlíží se příliš k tomu, co skutečně dělají. Když se k tomu přibliží, tak jenom takovým způsobem, že se pořádně neví, že se dá právě na ten vnější, když je hodně hombu kolem. Tohle je všeobecně, já myslím, že to tam proniká taky. Konkrétně v tom případě Janoukově, že jeho vazba na Havela je taková příliš selektivní. Samozřejmě Havel je tady rozhodující postava, jenomže taky Havel má svý sympatie, antipatie a podle toho se to zazdělá. Takže tady jsou lidi, který, pokud její protimysly se dožadovat, tak nedostanou nic. Třeba to byla dost nešťastná myšlenka, aby každej napsal, že dostu dostával občas nějaké tyaře, aby napsali, jestli to ještě potřebuje dál nebo nedál. Tak samozřejmě přece je jasný, že taková věc musí zhodnout tak, že kdo řekne, že nepotřebuje, tak ten to má dostávat. A tak dále. Nebo při nejmenším to posoudí ještě podle nějakejch jiných lidí. Čili já chápu, že z dálky je obtížné to dělat, ale je třeba při nejmenším si tu otázku položit. Zvýhodněný byli třeba lidi, kteří jezdili ven, a kteří si to jako mluvili. A byli lidi, kteří nemohli jezdit ven a si to nedokončili. Takže já nebudu jistě jasný, že nemluvím o sobě. Já dostal palchouce, takže nepadá v úvahu, že já nejsem. Ale je tady prostě řada takovejch skutečně pracujících lidí. Dlouho to platilo třeba pro ty lidé, které dělali patočku. Ty to strašně dlouho dělali zadarmo a za upisujících podmínek. To se teď pronikavě zlepšilo. Zásad je to správný, protože u jiných to neposudbuje. Tady řada lidí dostávali prachy na to, co budou dělat, a u jiných se čekalo, až to udělali. Vždycky, když někdo přišel, tak jsem říkal, hlavní hledisko je, že stipendie mají být krátkodobí a musí být výsledek, a když ne, tak nic. Protože potřebuje každej. Jde o to podporovat ty, které jsou schopní něco pořádného dělat. Velmi často to bylo posudzováno jiným způsobem. Třeba ta pomoc americká, co šla opravdu přes Paula Wilsona, ta skutečně byla založená na kamarádství v podstatě. To šlo spoustě těch skupin na hudebních a tak dále, který neprodukovali nic. Prostě jenom vždycky něco nahráli. Všechno to bylo jako, že něco dělají, ale ta otázka o kvalitě nehrála tam, jak je to teď. Já se o tom moc nestarám, ale vím, že ze začátku tady byli nějaký lidi. Ta pomoc skutečně z velké části byla prošustrojena jiným způsobem. Moje roky dál jsem přijel do důvod kancelářům. Jo, to jsem slyšel, jestli se mu to povede. On měl takovou hodnotu. On je organizátor sebe. Ale já jsem ty přehledy toho, kdo jakkoliv se dostával vidět. Protože to jsou dojmy. A tam jsem nějak odstatoval jistou nepřiměřenou, jaksi větší účast v určité skupině lidí. Takže to nejvíc ale že to dostával dlouho, každý měsíc třeba. A větší sumoval některých z těch lidí, kteří to neslyšeli, že to bylo něco nebo nějaké reklamování. Ale to, jak se mu to řeklo, že teda už kam bylo, že nebylo, ale okamžitě. Jo, jistě tomu, že já nechci nějak říkat, že to je nějaká záměrná programová záležitost. Jistě taky je závislý na tom, co on teď mu říkal, že ano. Tak ale nicméně, teď to bude dobré, jestli tady tak to budou dostatek posoudit. Já si myslím, že opravdu tady jsou třeba jsou tady schopný mladí lidi, který vyčerpávají mnoho energii a času na to, že musí chodit do idiotského zaměstnání a přitom oni by mohli pracovat na plný pecky. A zatím tady nebyly možnosti. Teď se uvidí, co to je. Třeba příklad je, já se leta znám s jakýmsi písečákem původně, který se dal na filozofii ještě patočku poslouchat. Je to tenhle Kouba, Pavel Kouba. Teď mu v zpravách vydali ty jeho předklady, ty časové úvady, jestli to ses viděl. Řičem, že to je také jinaké cvět, my jsme to vydali v naší ojku mene a oni se tam přetiskyvali když by to řekli, jenom že to je přetiskyvané z čeho, to je typický. Udělali to blbě, kdyby bývalí to řekli, co chtějí k tomu dělat. Tak ono totiž jedna ta nečasová úvaha, kterou on přeložil, vyšla ještě v jazzové sekci. Tam, jak si k tomu chvál Vagner, tam nadepsali Wagner a přítom, že to všechno texty jsou ničeho, než jazzová sekce vydala ničeho. A tam je jedna ta nečasová úvaha, která by patřila k tomu, co oni vydali. Páš, nečasové úvady pěkně. A to tam chybí, páš, se to už nepřetiskovalo znova. Čili když to dělali takhle velkém počtu a tiskem těch možnostek, tak tam tu jednu měli předat, aby byli všechny pohromadně. Takže to idiotství je už toho jasné. Tak to je teprva teď. Ten člověk celou tu dobu to dělá ve svém světě. Já jsem, jak jsem věděl, když jsem říkal, že to potřebuji právě, tak jsem zvolal nějakou dokolivná směré dobu, kterou chci vzít. Jako ta moje knižka, která má obšetování, kterou můžete zkázat. A oni říkali, říká, no, oni už lidi volají, že si posílají auto, ale mě v těch knížkách nemáte, když toho tiskna, co chci zkusit. Takže tady už nějaký lidi chtěli někde postavit nějaký stand národná, která může prodávat, jak si to můžeš. Právě vždycky měl můj, který měl všechno. Ale tam to právě ještě není většinou. To je samozřejmě, když se to tisknou, tak se to může mít na skladě, já nevím kolik. Teď to půjde možná. Je to taky, například tyhle lidi potřebujou prachy příliš čím půjčit. ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... ... Já si myslím, že to jsou takovéhle věci, které musíme teď najít ty manažéry, které si to vemlou na starost. Na kolik to teda už v tomto okamžiku poklývá to politické spektrum až k nějaký konservativní... Co je dál? Co je ta demokratická iniciativa? Jaké další jsou už tady skupiny? Říkali jsme teď celou dobu, co byla ta charta, že to je teda ta organizace, která se rozpadne v okamžiku, když tam budou podmínky na ty listovky těch zájmových organizací politických strán a tak dále. Čili na kolik už třeba v tomto okamžiku je to spektrum pokrytý? Takové iniciativní počiny lidí, kteří za sebou mnoho lidí dalších nemají, takže se to nesmí přeceňovat. A kromě těch křesťanských demokratů, tak ta pravice se zatím neprohlásila. Já mám dojem, že k tomu nemají anihodov, neže by nebyly. Jistě je to naprostá menšina, ale neže by nebyly. A pravděpodobně teda nemají dosud odvahu s tím přijít, protože ta společnost na pláně připravená se obává, měkňo neby vylezly, takže se na ně bude křičet. Lidi tady vůbec nejsou naklonění k nějakému neokonzervativismu. My tady máme několik skupin, kteří ještě dlouho takto orientovaný, povšem to jsou teoretikové, politologové a tak nějaký skupiny, že je to ta skupina polem toho samizdatového časopisu Střední Evropa, potom tady vydávají ty vybraný texty z Shefftersbury Review, co ten konzervativní tým v Anglii vydává pod vedením Scrutna. To je ale taková velmi omezená skupina, která teprve asi bude muset získávat nějaký zázemí politický. To jsou teoretikové a ještě nepříliš, po mém soudu, vysoké urovně. A demokratická iniciativa je tedy ta... Že oni taky neměli žádný program a počínali si tak trochu... Prostě bylo to nedůvěr, abych užil understatementu. Tak teď co dělají, nevím, ale já mám dojím, že politicky velkou šanci neměli. Oni vlastně celou dobu nedělali nic, že ona to je ta malá skupina, ta spolu drží ještě od té doby, co se rozpadla tvář. Původně to bylo trošku větší, pak se od nich odloupili, ještě některý další, například největší rektor nevěd, takže zůstala vlastně trojice jenom. Dali se vlastně takto dohromady teprve po začátku karty a jako údajně teď jako říkali, že celou dobu pracovali. Oni teda vydávali texty, já jsem říkal, že z nich jde to opravdu za práci, měl se uznat a teď chytili vítr a měli dojem, že by se něco dalo dělat. Přitom Manuel je vynikající organizátor. To jsme měli možnost poznat v 68. a 69. v tom na kvalitec tý horizont. On tohle věci dovede, ale jako politické vůce je nemyslitelný. A ty ostatní jsou naprosto submisívní uči němu, takže z toho nevěřím, že nějaká politická strana by mohla vyrůst. Co vy osobně si slibujete v budoucnosti? Co byste nejradši? Já jsem naturelem člověk, který když jde něco ke dnu, tak se dostává na kapitánský ústek, protože tam nikdo nechce jít. Ne, že bych to dělal ze zásady ani z nějakého potěšení, ale že mě je blbý, že už se to má potopit, takže ještě dělám poslední záchranné pohyby. No a to jsem udělal v životě už asi pětkrát. No a teď se nic nepotápí, takže mám dojem, že budu mít trošku času na to, abych konečně něco napsal. Já si nemyslím, že teď by něco se dalo pořádného dělat. A navíc teda na nějakou tu práci na obrodě společnosti a restrukturaci politické. Takže já myslím, že by se měli hlavně podívat mladí lidé, aby získali zkušenosti, aby mezi nimi vyrostly talenty s nutným rozhledem. Jsem připraven tomu asistovat, pomáhat, jak budu moc, ale v žádném případě nehodlám to nějak příliš ovlivněvat nebo řídit způsobem, jak tě lidé sami nechtějí. To prostě my starí už bychom se neměli do toho moc takhle montovat. Co byste chtěl sám dělat? Já v Šupniku moc věcí nemám. Já nejsem schopen bez společenské objednávky psat. Já mám v Šupniku něco jako ty Kierkegordovy papire. To je poznánky a tak dále. To mám strašní kvanta. Ale dát tomu nějakou podobu, já potřebuji objednávku. Přijel byste do vás do pání klubu a nám nebychom něco povídali, kdyby přišla objednávka? S velkou radostí. To musím podmínit tím, že já zrovna moc cestovací typ nejsem a mám potíže z páteří. Takže by to záleželo. Já mám i tohle. No, jistě. Ale to není jenom fyzická záležitost. To je takový duševný pojáč. Má potíže z krční páteří. Já teďčas jsem tak přibudl, že třeba jednou sem nám není oboje. Tak trochu na tom, ale to se dá zvládnout. No, jistě, že s velkou radostí. Já jsem naposled v západní Evropě byl v roce 1947. Od té doby jsem nikdy nebyl. Pakže v roce 1968 jim nebyl čas. No a jim jsem pozornost nedojel. Já jsem teprve teď, asi před měsícem, zase po dlouhé době dostal pas. Když má nějaké problémy. Protiž tady, že odbyly z toho akce postanu, a byl to prýma, prýma, to bylo vždycky vyděláno jako portrét. Bylo to dostat, že jo. A hned mi volali z ten klub, který má teďka dost snímačku, který je tedyž předseda. Předseda ten klubu a z těchto teďka je. Je věřitelná nakladatelství, jednoho, pro který překládám, kdo spolu překládá úteru. A teď jsem čapkou rášenku složil. Jo, jo, jo, jo, to bylo významné. To je potřeba říct. Teď budu dělat, který byl váš antologím všech možných přivandovalých a exidovalých spisovatelů vysazených v lesu, prostě z celého světa. Jako kurdové a z celého, všechny možné, co ukázalo se, že pro světa morsky je samozřejmě spousta podivnejch existencí takovejch neuvěřitelných ludí, kteří cítí, že je ta americká černožská vlastní špatila týhle slova, který tám spolupřední v Americe. Nikdo nevěděl, že žijí v týcto morsku. Tak narásta, až nás to ohromnou nakáří, s tímhle neuvěřitelnou černožskou vlastní černožskou vlastní černožskou a nás zjistilo, že žijeme v týcto morsku. Takový podobný způsob, který portugalský spisovatel můžeme říct tam, že tu objedná Hanka, moje žena, která zjistila, že tam v magazínu v rovnáčení nějaký portugalský černožský špatil dal se s ním do řeči a ukázalo se, že právě dostal portugalskou literární černu, že píše, a že je v morsku znalou Hanka. Že to je už taky deset let. A pak tam žije Scyllon, slepej vásný Scyllon, který byl mikrobiolog a vystudovaný v Anglii. Až je v Anglii a pak podijel nám takový vědecký portugalský čern. A strašně se mu začala pršovat velká úsledka. A zůstal od nás spůsob, že mu připala, že ty narodové byly chladné jako hodný, a že úsledce se hrozně mělo dělat. To bude strašný problém pro Československo. Tady se člověk na kolečkových žitách nemůže připravovat, nemůže žít, nemůže vlastně vůbec na to se hnit. Proč se na to mluví, ale letá. Nejen na kolečkových žitách. Mě dělá problém vylézt dneska do vlaku na stanici, kde nejsou zrovnávky udělané věčna. Tam první schůdek je takhle vysoko. První schůdek u vagónu je takhle vysoko od země. A většině zemí veškeré veřejné vstupní vodobudovy musí mít vstup pro lidi na kolečkové žití. Ve každé lešení musí mít takový předchýl zavěšený, varování, takový páslon kužijostva, aby světci nepochopili, že tam je teda nic. To je totálně nareálně na chodníku, že je zábrané. To jsou samozřejmě ohromné takové problémy, na které se to samozřejmě zapomeneme dlouho. A bude to ještě horší právě, že tyhle lidi v tom přechodním... Náhodou teda dole po Praze hodně lidí je napsaných letáčků po maturitému nemocnému odpuštění. Protože to je hlavně v takových přechodných dobách, to je šílený problém. Kdybychom přijeli do Hradska, tak by si říkali, žež Maria tady je v oblicích tolik debilní než větší. Co to je jako to je? Samozřejmě to je tím, že oni se normálně snaží, aby ty schozené byli tady, aby normálně žili normálním životem. Když někdo je takovej, tak zůstává doma schovaný, kde vlastně nesmíme. Takže to tam se pro tyhle ty... Prostě furt něco pořádá, že to jsou sportovní hry, a prostě furt se něco dělá, aby dva životře přijistili, že polovina z nich může fungovat úplně normálně, že můžou sami žít, kdyby byli někde zavření, v nějakých izolátůch, kde ještě do nedávna. Teď jsme nás jistili, že plně jednoduchým způsobem se umějí vlastně naučit žít normálně a sami si ho podařit. Tohle bude... Co budeme si pořádat? Exkurze, plánovitý programově připravené exkurze, že teď zrovna včera tady nám můj bývalý faráz Vršovic tady říkal, že už tady byli Holanděni a že se má dát dohromady skupina mladejch lidí, který přejdou do Holandska a tam teď budou mít jednu exkurze do parlamentu, do tiskáren, jak se připravují knihy v natolatelství, všechno prostě tam budou ukázané, až dovnitř, do posledního tam, aby věděli, jak to je a měli obraz. Protože to nikoliv nebudeme to znova vynalezen. Dneska v Holandsku každý kostel, a speciálně, když se staví, tak to je prakticky mládežnický klub, kde se hrají prýklon, kde se pořádají, kde se mládež, kde se snaží poskytit mládež, kde se hrají dima, kde jsou, já nevím, orchestry, kde se ten parář má za úkol třeba dělat všechno takovou práci. Nejen jako komunál, že to je komunální... Fungovat pro ty druhý. To udělali teď tu obrovskou věc, taky Feder, že já taky si to vyplatím. Teď mají možnost to moderovat. Takže taky zlipuji všejaké důležitosti. Začíname taky vodnovovat ten ehiz z námi. Ten ehiz, pamatuj si ještě na to. Máme po jdé, ty jsi mě nejden zničil a začal vypkat. To je jen kvůli tomu, že se vypkávají. Jinak já bych musel začít vypkat. Samozřejmě vystávají nové věci, všechno vypkají, ale to je jako celá podpřížena rámstvě, která vypíká vlastně, čili normálně se všechno vypíká vlastně. Někdo tu právě komunisticky si taky chtěl vypravit, takže vypíkávají. Já ani nevím, no v rámci strany se samozřejmě... No i v rámci odborů se to dělá. Ale pak se to začalo zase odbourávat, protože ono tu mělo takové nepříjemné nádechy, takže vlastně způsob rezistence byl, že si lidi začali zase vypíkat. No samozřejmě opravdu, to byly funkcionáři a hlavně jim se začalo vypíkat a tak dále. Já myslel, že tenkrát nějak taky o tom věděl, co jsme s Bohuslavem Blaškem dávali, dokonale zbuknovali takové ekumenické hnutí inteligence a studentstva. Jsme tam říkali a chtěli jsme ve studentům, kteří jednou mám celou stránku, tak byli kdy stojící, jak jsme udělali nábor. A to všechno připadalo jim žádost, posouvla se a tak dále. Že do toho přišli, to nešlo. Ale tak já mám úmysl to vopnovit. Ale problém je teda, že to je míněno hlavně pro mladé lidi a je blbý, když takové dětkové to mají dávat do obromady a teď ty mladé proto nemají moc. Takže jsem si říkal, nebudeme se přednáhnět s ostatníma. Začneme tři fakticky pracovat. Takže použijeme právě takovýhle příležitosti, že teď se farářem stává ten, co jsme byli spolupzavřený v 71. No a tak jsme se domáhli, že tady začneme první věc. A taky to bude na půdě, teda k tomu zboru. Ano, z návodu jsem ten pátek, když o tom sedmnáctu byl, jsem běžel jako přednášku a debatu takovou v křesťanském studenckém spoluproslovu. To bylo asi 60 lidí, kteří tam přešli. A to pořád byla ta volka, co dělá to o tom domákově. A já vůbec nic nevím. Ale byla to hodně sympatická volka, která to je aktivní právě v tomto. A ten je velmi ekumenicky zaměřený. No ještě ještě, no ano, to je původně o federace křesťanského studenctva, kteří se s tím dočili. Normálně tam je obrovně všichni, no vlastně nebezpečí narazit nás různý sekty. Tady to už slyšíme. A to, čemu se říká, co se jmenuje Néní den, spadný den, to je strašně konvergativně uteránský způsob. Ale jako na univerzitě, ty jsou ekumenický. A ten studencký spolek, tenhle, co to znamenuje, Krys, který je student, student, ty jsou obrovně ekumenický. A je tam vlastně několik lidí, kteří mají stav československý, důležitý na to, že dělali češtinu, nebo mám tam jedna volka, a je tam dneska 5-6 lidí, výborní, obrovně normální lidi, kteří mají stav československý. To by mělo být poměrně jednodušší s nimi. No to teda, jestli tam někdy přijedu, tak bych se tam docela rád s nimi setkal. Protože totiž my hned, jak jsem byl v tom fanklubu, a potom teda, když jsem v tom akademickém, těžká, že do předplání, tak hned volali další výsluhu fanklubu, že teda bych chtěl vytvořit československá výsluhu fanklubu, a další důvod je, že oni by se rozdělili od těch, co jsou všichni kůbíře, tak by se rozdělili od náklady univerzita, fanklub a tady za témat. To, jak měla přijedout, přijedou, ale teď je to takové, na které jsem měl rád napatřit. To je prostě, Patočka, když jsi říkal, že se dá na tomhle světě žít jedně tak od Anglie, tak ještě po tu Ukrajinu, nebo tak, a mně už se zdá, že se dá žít kromě tady, za to, že musí být zvyklý, tak jedně na severu Evropy. To je docela pěkný. Jo, hodně jsme se domluvili. Tenkrát po letech 77. byla klasičná spousta jeziků, které vydělali naši kamarády. Všichni, co jsme jezika po tu emigraci vyděli, uklaštili, že jsme taky vydělali naraz. Bylo to dlouho celé Evropa a další země, které jsou pokryté. A všichni asi stržovali, chodili do pisy. Ty jsme to vyhráli. Ty, co byli ve Francii, byli strašně rádi. Ještě se probojovali ve Švýcarsku. Ty, co byli ve Švýcarsku, byli zoufaní do Anglie. Hůřka ten chtěl být i do Francii, i do Německa. Ty, co byli tím Anglie, tak, že měli je přetřenou do Austrálie nebo do Kanady. A já jsem jim všem napsal například kolečný dopis, aby se blbci mezi sobou měřit mnoho důležitějšího. Potopíroval jsem k tomu lípky ty rozhodující poslední. Takže oni popravdu... Ale dovolili jsme se s Palasem ve Švédsku, takže teda nám se to strašně líbí, kámo, že bychom byli ty jedný lidi. Já nechtěl bych tam dělat přes toho, ale že to zničně bylo na Švédsku, byli ty jediný lidi, které tam měli. Takže to jsou ty poslední dvě země, které byly ty kancidáři, kteří připadali na další, hlavné dálky s poравěním na daný obecí, byli kgodami, byli vardy, bránky, ve v 진짜čnosti byli řidiči druhý vás jeho nějaký srase. Pro mě se to býla rádi, jak samozřejmě někdy viďák, že bycet, pro mí se na tebe pecnici nebo inneck řídá, kde se potom ty stationedery týkky miluje. Já nevím, jestli to nemám rovnou hodit do čoše a nečíst. Proč ty nemáš rád? Vždycky. Je čoše nad tím dopisem strašlivě. Protestovala ten kraj. Ale to je prostě nedorozumění taky do znační míry. A to vždycky je nedorozumění. Máme i opatrných dopisí, který dožírají. Prostě mám napsat v běžném případě ten memorandum. To je to, co hlásím z toho. A Suda, Zdeněk Suda. To je známý, starý. Takže to je nic. To je nám to asi musí odpovídat. Prostě začali, když tady se podpíšou samý rezulci, jak oni udělali taky rezulci a podpisy tam. Mali strašný podpisy a adresy. To jsou ty, co jsou ochotni pracovat v Československu? Jak to jméno je? Provlášení? To je... For peace and stability in Central Europe. For democratization in Europe. A jiné Českoslováky. Takže prostě tam je teď je taková podpísová akce, kterou dělá. A banků od nějakého odbočka, československou banku, kterou to dělá ve spolupráci s ty lidé. Kde se jako máme přivázit, že jsme vlastně přišli. Když jsme přivází, tak nesmí pomáhat Českým dole. No to by tý je paní, které by připravila špatně. Všech domovních prohýbkách to vydrželi.

====================
s2.flac
====================
A věc před x lety, to bylo ještě před kvartou, já jsem přerušil všechny vystyky s té obytkovou Komenského fakultu. Nehednou se objevili u nás v krátké době za sebou dva profesoři. Jeden to dostal za úkol od školenských přátel, a druhej, já nevím, jestli se to dosvědcne, tak ho chtěl udělat taky. Teď přišli a chtěli navazovat. Přičemž předtím všichni se namočili, tam celá fakulta, bylo takových nehorázných věcí. Takže právě proto jsem přerušil všechny vystyky. Co jsem mohl dělat, když tam byl? Jeden navíc byl takovej jednak starý náš známej přítel, můj přítel starý, ale vlastně nedal známej přítel. A je to takovej žovělně přátelský a velmi sympatický člověk. Že je to těžké mu nadávat. Takže já jsem zebral poslední síly a nadával jsem. A tomu druhýmu taky. A tomu druhýmu jsem řekl, podívej se co vy tam děláte, až dojde ke změně, jestli za našeho života dojde, co s váma budeme dělat. A on odpověděl, no tak pak budu doufat, že všichni budete vědět, co jste v odpuštění. Pro mě tím na sebe, to je takzvaný řík proti dokusovatelní tohle. Už předem počítat takhle, to je něco hroznýho. A to je teolo. Profesor, který by měl být konfesor. A ještě navíc teolo, křesťan. No to prostě, to je nepřežit. A teď študenti mě tam pozvali, já tam mluvím, a oni všechny profesoři u toho. A teď ten zrovna co mluvil, tak když přestál, tak přišel ke mně a řekl, už včera jsme mluvili o tom, že to musím udělat. Oni tenkrát se pokusili v 70. letce, nebo bylo to v 70., nebo ne. Bylo jasné, že všechno jde doholu, takže bych mohl jít na fakultu. A teď co? I kdyby se to teď stalo. Oni to dají do pohybu. A já bych mohl jít tam, tak co tam s těma lidmi každodenně se potkává. Mně se už teď zvedá žaludek. Ale zase na druhou stranu, protože já tam nepřijdu, abych je vyhazoval. Oni by měli odejít sami. Čili tady zase bude potřeba nějaká parta lidí, které vyhazovací, která bude dělat pořádku. To je prostě rozmávět. Já nevím, co se s tím udělá. A teď samozřejmě všichni otočili. Co? To je opravdu nad síly jednoho člověka. Já si to nedou představit. Já jsem zatím nic neslíbil. Tvářím se, ať si dělají, kdo chce. A mám tisíc chutí udělat to, co... Včera vykládal, co byli ty filozofové tady. On řekl, že se mi stále víc vynořuje ten Jaspersův příklad. On tam po válce udělal denazifikační komisii. A tam se mu zvedal ten Žulek do té míry, že pak vylákal od třech univerzit písemnou nabídku, aby tam šel dělat. Když všechny ty tři... A to skutečně, on trval na tom, on to dal písemně a pak odešel do toho Žítvářského. Já si to nedou představit. Naopak si představit ty vnitřní pocity Jaspersovy, když při předtom denazifikační komisii, když tam všichni obracali na štyráku a říkali, že to je jenom zdánlivé a že vlastně jsou hluboký antinacisti a tak dále. To není poprvé, co slyším od starých disidentů zkušených, tady je to jako, že to potom, až se to otečí, pak to začne být nabídky. Potom dále, potom dále. Přesně tak, přesně o to já říkám, bude ráda, že ve chvíli, kdy se sem začnou vracet Škutinové a Pachmaní a tak dále, tak budu konečně balit kufry a emigruji. Rada Slobodného Československa už vyjádřila, že veškerou podporu tady študentům a všemu lidu jsou ochotní okamžitě přijet. Když si začátují karty vodů, že jsem dostal dopis, na který jsem prostě neodpověděl. Pak jsem to dostal ještě, já ho dostal přímo v kopii a pak ještě jsem dostal kopii, která přišla přes hlájka a pak já nevím, přes koho ještě, já nevím, kde, kam to, pak jsem neodpověděl, tak to posílal ještě, že mi to dali a nevopak. To, až bych ho musel roztrhnout, je, abych ho potřeboval mít u sebe, co? Opsát, to nejde vůbec, zabít na té kůži. A to nejsou ty nejhorší přítomky, jaká rada československá. No jistě, takže problémy byly jak s emigrantem, tak s těma domácíma. Každý sviták, až přijde, to to snad popravit, to není možné. Žová stál neuvěřitelný, nesnesitelný tón. Teď takovej, on nemá vůbec kontrolu, sebekontrolu, on říká krávoviny, že to provokuje. On si dovolí říct, že Havel byl sice ve vězení, ale on říká, že si ten kriminál odsadil na univerzitě tam. Co s takovýma lidmi, co s těma lidmi dělat? On tam je v penzii, tak nemá co dělat. Určitě tady v několika dních bude zazbět dělat tam nový věčník. No co teď? Ale zase na druhou stranu, my jsme dojeli se začátku skeptický k tomu Janu Hroje na případě. Já si myslím, že třeba ten, když se mně nastáče, ten teda tady veškerýho juridického výzkumu, abych ty konektory připojil někam na ten západ, aby se to mohlo dělat. Já vím, že je rozdíl, to já neříkám v těmto všetký. Jenom, že přijedou nejdřív tyhle. A hlavně teda, bo uděla to Janok už snad je tady. Janok přijel včera. Včera, jo, jo. A zároveň s kufram a nějaký... 170 kg toho mě výbavě, on je výborný. To, když je poprvé dojedl do Ruska, tak už ve 150 kg kompiutru a všech těchhle věcí, které sakra má, když je všichni tyhle. Ten skutečně je menažer teda jakýho jako čím. Bude často s tebou něco potřebovat, jaký byl třeba vodní menšin, aby to... Ovšem, nedělá to generálně, víš, on velice rozlišuje, prostě kádruje si lidi a prostě některý pomine, a nedělá to nejlíp vždycky. Není to na základě informací. To by bylo důležité, to uděláme jako mimo zádnami. A to, že jsi sama ve výboru jako ty norský nadace, která my jsme jako podchod zdělili Janoucha, Janouch má ve stokovnictvu hlavní výbor. A my jenom v Norsku sbíráme peníze a dostáváme ho přes mě všechno. A Janouch teda tam je jedinej Čech v tom výboru, v té hlavní nadace. A ty ostatní lidi jsou teda Čechy. A už ho začali teda, oni do toho jako lidi, takže ho hlídají a už ho mnohokrát přehlasovali. Mnoha věcek, což se samozřejmě nebylo, protože z kraje to měl, ale... A čili ten nor, co tam je, ten mě prosil, abych teda zjistil, jestli fungování nadace bylo ke spokojenosti Chartky, teda nebo lidí, nebo jestli jsou nějaký k tomu připomínky. Jestli máte dojem, že tato nadace preferovala určitý lidi, že to nebylo rozdážený? A nebo že prostě záměrně pomělo se něco? To je otázka, že záměrně. Ale nepochybně tady byly preferovaný některý skupiny. To je, já nevím, jestli je to přímo teda jenom otázka jenouka, to je asi obecnější záležitost, že pravda je, že třeba pro... To je... Já začnu možná vodynout úplně. Lidi se hodnotěj podle politického zaměření a podle takových těch spektakulárních hledisek, jak dalece, kolikrát jsou zavřený a jestli jsou vůbec zavřený a jestli jsou často slyšet ve svobodce nebo píšou na těch emigrantských časopisů a tak dále. A jako nepřihlíš se přiníliš k tomu, co skutečně dělají. Nebo když se k tomu přiblíží, tak jenom takovým způsobem, že se pořádně neví, že se dá právě jenom na ten vnější, když je hodně humbu kolem, tak to je teda. Tohle je všeobecně, já myslím, že to tam proniká taky a že teda konkrétně v tom případě Janulkově, že jeho vazba na Havla je taková příliš selektivní. Samozřejmě Havl je tady rozhodující postava, jenomže taky Havl má svý sympatie a antipatie a podle toho se teda sdělá. Takže tady jsou lidi, který pokud jejím proti mysli se dožadovat, tak nedostanou nic. To byla třeba dost nešťastná myšlenka, aby každej dostával občas nějaké tyaře, aby napsal, jestli to ještě potřebuje dál nebo nedál. Tak samozřejmě přece je jasný, že taková věc musí zhodnout, že kdo řekne, že nepotřebuje, tak ten to má dostávat. A tak dále. Nebo při nejmenším to posoudí ještě podle nějakých jiných hedisek. Čili já chápu, že z dálky je obtížný to dělat, ale je třeba při nejmenším si tu otázku položit a mít takový... No a zvýhodněný byli třeba lidi, kteří jezdili ven, kteří si to domluvili. A byly lidi, kteří nemohli jezdit ven a ty si to nedomluvili. Takže já nebudu jistě, je jasný, že nemluvím o sobě. Já dostal plachouce, takže nepadá v úvahu, že já. Ale je tady prostě řada takových skutečně pracujících lidí. No dlouho to platilo třeba pro ty lidi kolem Fatíka, co dělali tahle patočku. Ty to strašně dlouho dělali zadarmo a za vysilujících podmínek. To se teď pronikavě zlepšilo. Zásad je to správný, ale přece u jiných to neposluzuje. Tady řada lidí dostávali prachy na to, co budou dělat a u jiných se čekalo až to, co udělali. A jsem vždycky, když někdo přišel, tak jsem říkal, že hledisko je, že stipendie mají být krátkodobí a musí být výsledek a když ne, tak nic. Protože potřebuje každej. Jde o to podporovat těch, který jsou schopni něco pořádního dělat. Velmi často to bylo posluzováno jiným způsobem. Třeba ta pomoc americká, co šla přes Paula Wilsona, byla založena na kamarádství. To šlo spoustě skupin hudebních, který neprodukoval nic. Prostě vždycky něco nahrali a poslali. Všechno to bylo, že něco dělají, ale nikdy ta otázka kvality nehrála tam roli. Jak je to teď, já nevím, protože se o tom moc nestarám. Ale vím, že ze začátku tady byli nějaký lidi od tamtadže. Ta pomoc skutečně z velké části byla prošustrovaná. On je organizátor, sen začíná. Jo, to jsem slyšel, jestli se mu to povede. Ale já jsem měl ty přehledy toho, kolik se dostával lidi. Proti tomu to jsou jen dojmy, co já můžu říct. Jistě, jistě. A tam jsem měl konstatovat jistou nepřiměřenou větší účast účetné skupiny lidí. Takže to největší. Vždyť bylo víc ale, že to dostávali dlouho a každý měsíc třeba. A větší suma někej z těch lidí se mě jich nenadžil. Teda já jsem slyšel, že to bylo něco za minulé, nějaké takové návštěvy. Ale se mu to řeklo, že teda už si to někdo všimnul a vím, že okamžitě zareagovala. Jo, jistě, já nechci říkat, že to je nějaká záměrná programová záležitost. Jistě taky je závislý na tom, co odstatně mu říkali. Nicméně teď to bude dobré, jestli tady to budou moc lépe posoudit. Já si myslím, že opravdu tady jsou schopný mladí lidi, který vyčerpávají mnoho energie a času na to, že musí chodit do idiotského zaměstnání, a přitom oni by mohli pracovat na plný pecky. A zatím tady nebyly možnosti. Teď se uvidí, co to je. První příklad je, já se leta znám s písečákem původně, který se dal na filozofii, ještě patočku poslouchal. Je to ten Pavel Kouba. Teď mu v zprávách vydali jeho překlady, některé časové úlohy, jestli to ses viděl. Přičemž, to je taky vynikající, my jsme to vydali naší ojkumene, a oni to tam přetiskali, a nikdy to řekli, jenom že to je přetisk, a ne z čeho, to je typický. Udělali to blbě, kdyby bývalí to řekli, co chtějí tím udělat. Tak ono totiž, jedna ta nečasová úvaha, kterou on přeložil, vyšla ještě v jazzový sekci, tam, jak si k tomu chval, Wagner. Tam nadepsali Wagner, a předtím, že to všechno texty jsou nichčeho. Jazzová sekce vydala nichčeho, a tam je jedna ta nečasová úvaha, která by patřila k tomu, co oni vydali, na časových úvahách pět, a ta tam chybí, protože se to už nepřetiskovalo znova. Čili když to dělali takhle ve velkém počtu, a tiskem, v těch možnostech, tak tam tu jednu měli přidat, aby byli všechny pohromadě. Takže to idiotství je už z toho vyjasné. Tak to je teprve teď, ten člověk celou tu dobu to dělá vlastně na svý triko. Já jsem, jak jsem věděl, když jsem zjistil, že do těch přesných právků, tak jsem volel do kolína Milerovou, kterého textu, že ta majechnička, která už je v Peskáři, v České, a oni říkali, ta paní Milerová říkala, no oni už lidi volají, že si posílají auto, ale my ty knížky nemáme, jich mě toho tisknou tisíc stůlů. Takže tady už nějaký lidi, jako by chtěli někde postavit nějaké stará národná staromáko a prodávat exilovou literaturu. No, protože vzor, viděli to v Maďarsku, že je to širověk dlouho, a v Polsku běžně. Takže to mělo jít, jdou, jadrou, ještě jsou všechno dovolené. Ale tamto prach vlastně není vytěštěný, protože samozřejmě tady se tisknou to... Aby to co půl dostat nemůžete mít na skladě, já nevím kolik. A s tímhle nikdo, no i co, teď to půjde možná. No ale je to taky, například tyhle lidi potřebujou prachy při nejmenším půjči, že, aby to rozjeli. Já teďka se tisknu na něco, potřeba zavolat. No, zavolej, zavolej. Já totiž mi volal kamarád jeden z Norska, ten Radek Joubolec vlastně. No, člověk. On se hnal do tačku zadarmo, na tíště novin. Fantazie. Jenže, která by mohla 20 let ještě, ale je vyřazená v Norsku. A Poláci jí měli dva roky, jí chtěli, že se jí odvezou do Polska. Ale mezi tím se to natolik změnilo, že mají zcela moderní. Ale kdyby prostě ta byta mohla být za dva měsíce. No jistě, samozřejmě. Jenže je na to potřeba pět vagónů železničních, že jo, a dvacet lidí, kteří to rozeberou. A zazdají potom do hroje. No já si myslím, že to jsou takovéhle věci, které zhrádka teďka jsou. Tady musíme teď najít ty manažéry, které si to ve mnohem na starost. Nakolik jsou ty další politické strany, nakolik to už v tomto okamžiku pokrývá to politické spektrum, až k nějaký konservativní, nebo co je dál, co ta demokratická iniciativa, jaký další jsou už tady skupiny. Říkali jsme teď celou dobu, co byla ta charta, že to je teda ta organizace, tenhle doborec, který se rozpadne v okamžiku, kdy k tomu budou podmínky na ty stovky těch zájmovejch organizací politických stran atd. Čili nakolik už třeba v tomto okamžiku je to spektrum pokrytý, to spektrum těch demokratických financů a společnosti. Asi myslím, že pokrytý v žádném případě není. To, co tady vidíme, to jsou vlastně jen symbolické akty. Co je za nimi, je těžko odhadnout. Většinou to jsou takové iniciativní počiny lidí, kteří za sebou mnoho lidí dalších nemají, takže se to nesmí přeceňovat. A kromě těch křesťanských demokratů, tak ta pravice se zatím neprohlásila. Já mám dojem, že k tomu nemají ani odvahu. Ne, že by nebyly. Je to naprostá menšina. Ale ne, že by nebyly. A pravděpodobně teda nemají dosud odvahu s tím přijít, protože ta společnost natelně připravená se obávám, jakmile by vylezly, takže se na ně bude křičet. Lidi tady vůbec nejsou na klonění k nějakému neokonzervativismu. My tady máme několik skupin v delší dobu takto orientovaných, o všem to jsou teoretikové, politologové a tak další skupiny, že je to ta skupina polem toho samizdatového časopisu Střední Evropa. Potom tady vydávají ty vybraný texty z Shefftersbury Review, co ten konzervativní tým v Anglii vydává pod vedením Scrutna. To je ale taková velmi omezená skupina, která teprve asi bude muset získávat nějaký zázemí politicky. To jsou teoretikové a ještě nepříliš, po mém soudu, vysoké úrovně. A demokratická iniciativa je tedy ta... to je ta v rámci partaje. Já teď nevím, co dělají, ty první se prohlásili za svou stranu a prostě tím, jak vzniklo fórum, tak vlastně byli upozaděni. Já jsem s tím spokojen sám, protože oni taky neměli žádný program a počínali si tak trochu... prostě bylo to nedůvěrhodné, abych užil understatementu. A tak teď, co dělají, nevím, ale já mám dojem, že politicky velkou šanci nemají. Oni vlastně celou dobu nedělali nic, že ona to je, ta malá skupina, ta spolu drží ještě od té doby, co se rozpadla tvář. A původně to bylo trošku větší, pak se od nich odloupili ještě některý další, například ten bývalý šéf redaktor Nedvěd, takže zůstala vlastně trojice jenom. A dali se vlastně takto dohromady teprve po začátku karty a údajně teď říkali, že celou dobu pracovali. Oni teda vydávali texty, já jsem někej z nich viděl, to opravdu za práci neleze uznat. A teď chytili vítr a měli dojem, že by se něco dalo dělat. Přitom Mandler je vynikající organizátor. To jsme měli možnost poznat v 1968, 1969 v tom nakladatelství Horizont. On tohle věci dovede, ale jako politický vůdce je nemyslitelný. A ty ostatní vlastně jsou naprosto submisivní vůči němu. Takže z toho nevěřím, že nějaká politická strana by mohla věřit sprořádnout. Dobře, tak čili to je taky na všechny to, co bych měl říct. No a co pak vy teda osobně si slibujete v budoucnosti? Jak se chystáte rozšířit svoje vůsobnosti? Co byste nejradši? No tak já jsem, abych řekl, takovým naturelem jsem člověk, který, když jde něco ke dnu, tak se dostává na kapitánský můstek. Proč tam nikdo nechce jít? Ne, že bych to dělal ze zásady ani z nějakého potěšení, ale že mě je blbý, že už se to má potopit, takže ještě dělám poslední záchranné pohyby. No a to jsem udělal v životě už asi pětkrát. No a teď se nic nepotápí, takže mám bojem, že budu mít trošku času na to, abych konečně něco napsal. Já si nemyslím, že teď by něco se dalo pořádného dělat a navíc teda na nějakou tu práci na obrodě společnosti a restrukturaci politické, tak já myslím, že by se měli hlavně podívat mladí lidé, aby získali zkušenosti, aby mezi nimi vyrostly talenty s nutným rozhledem. Jsem připraven tomu asistovat, pomáhat, jak budu moc, ale v žádném případě nehodlám to nějak příliš ovlivněvat nebo řídit způsobem, jak ti lidé sami nechtějí. My starí už bychom se neměli do toho moc takhle jako montovat. Co byste chtěl psát objednávky? Já v šuplíku moc věcí nemám. Já nejsem schopen bez společenské objednávky psát. Já mám v šuplíku něco jako ty Kierkegordovy papirér, to je poznámky a tak dále, to mám strašní kvanta, ale dát tomu nějakou podobu, já potřebuji objednávku. Přijel byste do Velska do penklubu a na univerzitu něco povídat, kdyby přišlo pozvání? Velkou radostí, trochu to musím podmínit tím, já zrovna moc cestovací typ nejsem a mám potíže z páteří, takže by to dozáležilo. Trvá jen pár hodin letadla. No jistě, ale to není jenom fyzická záležitost, to je taky duševní, mám potíže z krční páteří a občas jsem tak přiblbl, že třeba jeden se mnou není hovor. Tak trochu na tom, ale to se dá zvládnout. Jistě, že s velikou radostí. Já jsem naposled v západní Evropě byl v roce 1947, od té doby jsem nikde nebyl. Bač v 1948 jim nebyl čas a jindy jsem pozdnost nebyl. Já jsem teprve teď, asi před měsícem, zase po dlouhé době dostal pas. Děkuji. Totiž tady, že byli z toho a v tenhle stenu byli, a byl tam prima, fakt hezky udělaný portrét. On se chlubil, říkal, že vyšlo to prý prima. A hned mi volali z penklubu, já teďka dost s nima spolubracuju, ten, kdo je tedyž předseda penklubu, teď je ředitel nakladatelství jednoho, který spolu překládám kunderu, a teď jsem čapkovou dášenku. Jo, to bude být jistý úspěch, to je moc hezké. Budu dělat, teď budu dělat, třeba revigovat antologii všech možných přivandrovalých a exilovalých spisovatele vysazenejch morsků, prostě z celého světa. Jako kurdové a z cejlonu a všechny možný, ukázalo se, že prostě tam morsky je samozřejmě spousta, podivnejch existenci takovejch neuvěřitelných, neuvěřitelných píšících lidí. Že jedna americká černožská vlastní špatla vyrostla v americkém americkém cenu. A nikdo nevěděl, že žije v 31 roce. Tak na nás strašná slava, ona dostala ogromnou nakáru, přijíždící se na německou cenu, jednu z nejlepších, jednu z tří největších cen, kvůli kapolédii amerického rána. A já se zjistil, že žije v 31 roce. Takový podobný různé, kterým portugálskej způsobatel, tam žije, toho objednala Hanka, moje žena, která zjistila, že tam v magazínu jenom rovná knihy nějakej portugalský, hrozný sympatiák, stala se s ním do řeče a ukázalo se, že právě dostal portugálskou literární cenu, že píše a že je v nohu způznalou Hanku. Už takový 10 let. Pak tam žije scélonů, sletej, vásný scélonů, který byl mikrobiolog a vystudovaný v Anglii. Až je v Anglii a pak odjel nám na takový vědecký tento teniment věnovskému náhodou. A strašně se mi začala zrušovat velká oslepknutí. A zůstalo na vstup, že mu připala, že ty nárové byly hrozně jakohodný a že oslepce se hrozně mu vyláhá. Vůbec pro všechny... To bude strašný problém pro Československo. Tady se člověk na kolečkových žitých nemůže připovat, nemůže žít, nemůže vlastně vůbec... Na to se nemyslí. Na to se nemyslí. Furt se na to mluví, ale letá. Nejen na kolečkových žitých. No jistě, cokoliv jinýho. Mě dělá problém vylízt dneska do vlaku. Na stanici, kde nejsou zrovnávku přijaté věče. První schůdek je takhle vysoko. První schůdek u vagónu je takhle vysoko od země. Ve většině zemí veškerý veřejně přístupný vodobudově musí mít vstup pro lidi na kolečkových žitích. Každý lešení musí mít před tím zavěšený varování takový výklad slonku z toho, aby sledci pochopili, že tam je něco na chodníku, že je zábrané nákázat. To jsou ohromný, samozřejmě problémy, které se důležitosti... Na to se to samozřejmě zapomně. A bude to ještě horší právě pro tyhle lidi v tom přechodním... Náhodou teda dole po Praze je hodně napsaných letáčků, pamatují teda nemocné odpuštění. Že to je právě v takovejhle přechodných dobách, to je šílený problém. Když jsme přijeli do města, tak mi říkali, žešmarja, tady je po ulicích tolik debilních větí. A co to jako to je? Samozřejmě to je tím, že oni se normálně snaží, aby ty schozený byli... No ne, aby normálně žili normálním životem. Tady když někdo je takovej, tak zůstává doma schovaný. Prostě vlastně nesmí, ne? Když to tam se pro tyhle... Prostě furt něco pořádá, že jo, furt jsou pro ně sportovní hry. A prostě furt se něco dělá, aby teda životře zjistili, že polovina z nich může fungovat úplně normálně. Že můžou sami žít v bytech. A tyhle to jsou... Kdy byli někde zavřený v nějakým izolátu, byli ještě do nedávna, a teď se na nás zjistilo, že plně jednoduchýma způsobem se umějí vlastně naučit žít normálně. A sami si ho spodařit na... Tohle bude... To je jako... Jsou budou muset pořádat exkurze, plánovitý programově připravený exkurze, že teď zrovna včera tady nám můj bývalý faráz Vršovic říkal, že už tady byli Holanděni a že se má dát dohromady skupina mladejch lidí, který přijeli do Holandska. A tam teď budou mít jednu exkurze do parlamentu, do tiskáren, jak se připravují knihy v nakladatelství. Všechno tam bude ukázáno až do vnitř, do posledního, kdyby měli v obraz, protože to nikoliv nebudeme znovu vynalejit. Dneska v Norsku každý kostel, a speciálně, když se staví, tak to je prakticky mládežnický klub, kde se hraje ping-pong, kde se snaží podchytit mládež, kde se hraje divadlo, kde jsou návrhyné orchestry, kde ten parář má za úkol dělat takovou práci. Nejen jako komunální... Ano, fungovat pro ty druhý. To udělali teď tu obrovskou věc Fender, že já taky s ním to vyplatil. Oni teď mají možnost to moderovat. A až tam by taky vznikly všejaké divou kosti. Taky vám byste řekli, že na scénku 11. zase potřebují návrh bez pohledu na to, jak se tam dělá. Začínáme taky vodnovovat ten ehis známý. Kde to je? Ten ehis, pamatuješ se ještě na to? Mimochodem, ty jsi mě najednou zničil, ale jsi začal vykat. Jen kvůli tomuhle, když se tykáme, jinak já bych musel začít vykat zase. Samozřejmě ve staminálu jste všichni tykají, a mě to jako dělá potíže, na rámci vidět vykat vlastně, čili normálně se ty ty tykáme. Když to právě komunisti kdyžsi taky chtěli zavést, takže tykání... Já ani nevím, no v rámci strany se samozřejmě... No i v rámci odborů se to dělalo. Ale pak se to začalo zase odbourávat, protože ono to mělo takový nepříjemný nádechy, takže vlastně způsob rezistence byl, že si lidi začali zase vykat, no samozřejmě okamžitě se to popili funkcionáři, a hlavně jim se začal vykat a tak dále. Já myslel, že tenkrát nějak taky o tom věděl, co jsme s Blaškem, s tím Bohuslavem Blaškem, co jsme dávali dohromady, zbubnovali takové ekumenické hnutí inteligence a studentstva, jsme tam říkali, a chtěli jsme ve studentů jednou nám celou stránku, tam byly v dyspozice, jak jsme udělali nábor, a bylo to všechno připravené v žádost, v souhlase, že do toho přišli, to nešlo. Já mám v úmyslu to odnovit, ale problém je teda, že to je míněno hlavně pro mladý lidi a je blbý, když takové dětkové to mají dávat dohromady, ale teď ty mladé proto nemají moc, takže jsem si říkal, nebudem se předhánět s ostatníma, začneme měnřív fakticky pracovat, takže použijeme právě takovýhle příležitosti, že teď se farářem stává ten hoch, co jsme byli spolu zavřený v 71., no a tak jsme se domluvili, že tady začneme první věc, a taky to bude na půdě teda toho zboru. Takže teda náhodou jsem ten pátek, když toho sedmnáctího, jsem držel jako přednášku a debatu takovou v křesťanském studenckém století v Oslo, kde bylo asi 60 lidí, tam přišel, a pořádala tam ta holka, co dělá toho tomu domátkovi, a já nevím, jak se jmenuje, ale odrovně sympatická jako holka, která to je aktivní právě v tomhle tomu, a ten je velmi ekumenicky zaměřený. To je taková bytka. No ještě, ještě, no ano, to je původně v podfederace křesťanského studenctva, že je celosvětová, se sídle v ženavě. Z norama rozhodně, tam je ohromně všichni, teda ta, v Norsku je nebezpečí narazit na různý sekty, teda všichni to usloužíme. A to, čemu se říká, co se jmenuje, není herc, fakulté, jo, to je strašně konzervativně luteránský, ale jako na univerzitě, ty jsou ekumenický hrozně moc. A ten studencký spolek, tenhle, tenhle, co se jmenuje který student pojdu nic, ty jsou ohromně jako ekumenický. A je tam vlastně několik lidí, který mají vztah v Československu, důležitý na to, že dělali češtinu, nebo pak tam je jedna holka, která dělala sociální antropologii a chce se mít na devět měsíců, teďka si na naře bude dávat to, jo. A je tam prostě hezká pět, šest lidí, hezký, výborní, ohromně normální lidi, tyhle ty mají, který teda chtějí s Československem něco dělat. Čili to by mělo být poměrně jednoduchý s nima. No to teda, jestli tam někdy přijedu, tak bych se tam docela rád s nima setkal. To by bylo docela fajn. Dobře, protože totiž my hned, jak jsem byl v tom penklubu, a potom teda to vyšlo v tom afternposte, ne teďka, že jo, křed pár dní, tak hned volali dva lidi z toho penklubu, že teda by tě chtěli poznat do penklubu a další důležitosti. Oni by se rozdělili od ty, že jsou všichni chudý, tak by se rozdělili od ty náklady univerzita, penklub a tadyhle ten, tohoto, jak jmenujeme se, to, jak měl přijedu, přijedu jo, ne? Protože to je takové telefonie a tohle se rozdělujeme. To je prostě, Patočka když si říkal, že se dá na tomhle světě žít jedně tak od Anglie, tak až ještě po tu Ukrajinu nebo tak. Já, mně už se zdá, že se dá žít kromě tady a na to, že člověk musí být zvyklý, tak jedně na severu Evropy. To je docela pěkný. Jo, hodně jsme se domluvili. Tenkrát v kolektivu 77. to byla strašná pousta, když jsme emigrovali s našich kamarádů. Všichni, co jsme 10 let po té emigraci mluvili, jsme pak emigrovali naraz. Do celé Evropy a další země tím jsou pokrytí. A všichni si střežovali, někam chodili do pisy. Ty, co byli ve Francii, by strašně rádi, ještě jako se probojovali ve Švýcarsku. Ty, co byli ve Švýcarsku byli zoufalí do Anglie. Ty, co byli v Anglii, měli je přece jen do Austrálie nebo do Kanady. A já jsem jim všem napsal například společný dopis, aby se blbci mezi sobou než jednou blbili, než mi píšou. A kopíroval jsem k tomu lidi ty rozhodující poslany. A domluvili jsme se s Palasem, že jeho ve Švédsku, že nám se to strašně líbí tam. Že byli ty jediný, kdo nechtěl být tam. Záleže z toho, že naštěstí v Švédsku byli ty jediný. To by byl největší gól. To jsou ty poslední dvě země, kde se dá emigrovat a furt si připadat i nadal jako slušný člověk, ale ne jako vetrověk. A když se dát, že byl všechno zvláštní, to by to bylo zvláštní. A teď máme všechno, co by se zvláštní. A když se dát, že bylo všechno, co bylo zvláštní, to bylo zvláštní. A když se dat, že bylo všechno, co bylo zvláštní, Všichni byli za hůvny. Luža píše. Já nevím, jestli to nemám rovnou hodit do poše a nečíst. Proč ty nemáš rád... Blbec, mě dožral tím dopisem strašlivě. Prošlo o velkou neměnitu. Známý, starý. To jsou ty, co jsou ochotní pracovat v Slovensku? Jak to jméno je provlášené? Pro rádost a stabilitu v centrálním Evropě. Pro demokratizace v Evropě. Co bych ti pomohal včešnou do lehká? Lučka. No, to bych ti panikýně připravila... Lučino. No a nedostaneš to. Tak tohle co tady máme, kolik to je? Při všech domovních prohýdkách to vydrželo.