Strojový, zatím neredigovaný přepis

====================
s1a.flac
====================
Bylo to tam neobsazeno, nebo vy nenapsujete vůbec toho, takže se napsujete. Vůbec si nenapsuji toho, takže já to ani vůbec nedovolám. Takže budete moci, budete děti a budete mi to podpovědět? Ano, ano. Pohovorující doktor, hledíte výdále. Mám hned? No tak na tu první otázku. Má-li ta otázka v mém případě a v případě mě podobných mít smysl, musí být chápána poněkud odlišně, než je to běžné. A takto odlišně jsem si jí sám také kladl. Má vůbec nějakou váhu, když připojím svůj podpis, jeli má skutečná solidarita s Václavem Havlem a s ostatními, tak samozřejmá, a předpokladatelná, koho ještě chci, nebo vůbec mohu přesvědčovat, komu by to nebylo předem jasné. Vždyť i vyšetřovatelé se mě už několikrát v jiných případech ptali, proč jsem něco nepodepsal. Musím se přiznat, že jsem podepsal spíš proto, abych byl solidární s těmi, kdo s svým podpisem poprvé veřejně protestovali. Spíš než, že bych chtěl dosvědčit svou solidaritu s Havlem. O to je přece i tak každý ví, a zejména on sám. No a teď k té druhé otázce. Jak asi na to bude zareagováno? Vždycky znovu se pokouším si představit, co asi tak mohou oficiální představitelé udělat v té či oné situaci, jak asi budou reagovat na to či ono. A už jsem si zvykl na to, že to nakonec výjde téměř vždycky jinak, obvykle hloupěji. Československé politické poměry jsou pod úrovní dějin, řečeno s Marxem, dokonce pod úrovní dějin komunismu. Dostáváme se na chvost politických proměn v socialistickém táboře. Duch Gottwaldovské varianty Stalinismu je už definitivně vyvrácen. Nikdo si dnes už nepotřebuje vyjasňovat svůj poměr k té romadě přežitků. Všem je jasno, na čem s tímto režimem jsou. Je těžko odhadnout, jakým způsobem jeho včerejší a dnešní představitelé odejdou. Víme jen s naprostou jistotou, že odejít musí a že odejdou. Každým dnem znovu se přesvědčujeme, že nemohou dělat leč chyby. Ať dělají cokoliv, vždycky se všechno obrátí proti ním. Kdyby jim šlo opravdu o naši společnost a nikoliv jen o ně samotné, odešli by rozumně sami. No a k té třetí otázce, tam vlastně bych odpověděl spíš tím, že sám položím dvě otázky. Ale nejdřív několik slov úvodem. Relativně nejvíc politických zkušeností v této společnosti mají v řadách potenciální politické opozice, potenciální, protože ještě není sformovaná, reformní komunisté. Většinou vyloučení nebo vyškotnutí ze strany. V posledních dvou desetiletích až na nečetné výjimky neprokázali ani schopnost aktivního odporu, natož připravenost ke skutečné politické práci. Půl milionu lidí, ale jako by tady těch skoro dvacet let nebyli, neseorientují, jak to vypadá spíš na dosažení politické rehabilitace, než na spolupráci s jinak politicky orientovanými demokraty. Nejnověji jsme slyšeli z úst jejich čelného představitele, že chtějí nadále vycházet z toho, jak bylo, to je v únoru 48 rozhodnuto o moci, a že proto musí být o dalším vývoji naší společnosti zase rozhodnuto nejprve ve straně. Nejsem politik, ale jako politicky orientovanému filozofovi je mi jasné, že budoucnost našich národů dnes nejvíce ovlivní, zase podaří vytvořit demokratickou frontu všech, kdo jsou připravení demokratické principy, k ním se hlásí domýšlet a prakticky dotahovat až do sociálních důsledků. Tady slovo k tomu diskutovanému problému za mluvit či nemluvit o socialismu. Uznávám sám za socialismus jen takový demokratismus, který je doveden až do těch sociálních hauspojářských důsledků. A naproti tomu odmítám každý takzvaný socialismus, který je nedemokratický a protidemokratický. A to, protože je falešní a stresný. To není vlastně socialismus. To je nějakási odrůda neušlechtilá. No a za těchto předpokolů bych chtěl položit stejnou otázku. Dvěma adresátů. Protože to jako se klade při uzavírání manželství. Jste vy, kteří se považujete za revoluční socialisty nebo reformní komunisty, ochotní upřímně a v duchu rovnoprávnosti politicky spolupracovat na nezbytné společenské a politické obnově našich zemí se všemi demokraty, připravenými domýšlet konsekventně svůj demokratismus? Jste vy, kdo se považujete za demokraty připravení brát vážně sociální a hospodářské důsledky demokratického uspořádání společnosti a spolupracovat s komunisty, přijímající ovšem bez výhrad a bez odkladů Helsinky a oba mezinárodní fakty o lidských právech? Řekl bych, že na této otázce a zejména na odpovědi na ní záleží nejli vše tedy hodně do naší budoucnosti. Tak to je všechno. Nebylo to moc dlouhý? Ano. Když byste byli ochotní, pozbarvní a dovedoucí s větším výdělem a nějakou úpracu do lepších a kvalitních zážitek, věříte o to, ne? A vyvrátíte výzima tam? Bude to být třeba několik pokračovat? No jo, to bude. A tak na těch kapitolch je tak napětí to. A musím si to rozmyslet. To jim a vám hned neřeknu. Tak jak to děláte? Mně se zejména ten začátek jeho strašně líbil. To je první věc, kde jsem měl dojem, že ví, co chce, umí to říct. To já neumím. Občas to říkám takovým trošičku moc abstraktním způsobem, ale mně se to moc líbí. Takže byste mohli se tomu na tohleto tému komunikovat? Jak moc na to spěcháte? Dobře. Určitě. Určitě. Něco takového. To si musím rozmyslet ještě. Já vím, že byste do mě ještě pak řeknete. Tak to nemusíme hned udělat. Mě dneska zrovna není dost dobře a moc mi to nemyslí, takže teď mně nic se nepadá. Fajn. Mějte se hezky, dneska je na to pravda.

====================
s1b.flac
====================
Ahoj. Ahoj. Doufám, že se tě nepomůžeš. Ne, ne, ne, jenom že jsem v jiný místnosti a hneda mě tam musela přijít říct, ponášť nic neslyším. Ano. A kdyby si dával slofíka, tak si to ani nedáš jiné, až tam volám policie. Jo, dobře. Ty si nedáváš slofíka? Jo, ale to slofík je vždycky něký, jo. Proto, proto, ponášť. Občas taky, když si ho nedáš, tak večer skoro usínáš. Ufff. Takže, já jsem se o tom říkám, že nedovolal. Nedovolal, no. A kdyby já byl přijedný, bych dělal takhle. Ano, ano, to říjím a poslouchám. Teda, v Salvatorském kostele nebo na jiném svodném místě, ještě nedávno bylo v socialistických státech nepřísvědčitelné, že by přísvědčitelné oficiáři se přišli ve hejném normálném místě a přesedním výzkům společních sezáří, které nezávisle nic věří. Nyní je to však, že vzadě se udělají výzků, které se přišly, ale začíná to budoucá sezáří u nás. Čeho jsou chlopci, nevím. Měli bychom v tomto význadě úměrně věřit. Řádáme vás, co odebřeli, dokud se chlopci předávali odebřené rozhovory a začátky. Dobrý. Nevěrecí to je blbej titul, no ale nechme ho, nechme ho. Evropa nevěrec neexistuje. Podle mě, no, ale to tam nebudu spát. Tak jo, tak fajn, ale ještě zatím ani s Honzou jsme mluvili. No, ono to je, přes den je to těžký, no. Tak jo, fajn. Telefonoval jsem tím parkourům korunům, která říkala, že ještě je na tom stoupě. A teď jsem tam volala, že mě zatím to nebere, takže přijdeš na procházku, která je na zahradě. Tak já, já to teď ještě nebudu. Hele, zkus to radši až pozdějic, ne? To zase ti to nebude hodit. No jo, no. To možná, že ho teď zasnese, že ne? Když nebyl dopoledne, tak teď asi, to má, přes den asi má službu. Ten není nikdy k seznání, to já vznám. Jo. Takže, tak hele, konečně na to, že se vznikla šroust, když to vznikne, to bude. A svojí... No jistě, jistě, to je ono, no. Zadáme dokumenty. To je ono. Pak to mě zdraví. Ahoj a buď zdrav. www.hradeckesluzby.cz

====================
s1c (zřejmě s rušičkou).flac
====================
Hej, Dánek. Dobrý večer. Ano? Ano. Ano. Dobro je. Tak pojďme si to udělat. Navrhuji dvě možnosti. Jedna, že by to byly takový, mě by bylo milější. Filozofie, politický filozofie, teď je to otázek politické práce. Já to nedokážu uradnout, ale nejmím takovej pět, šest asi mechů, by to bylo možná věc. A druhá věc je toho typu, jak asi dělá teda Miros, to je aktualitní, ovšem ještě snad víc takovým tím úrazem a obecností. Vždycky by to mělo nějaký konkrét hlavní téma a k tomu bych se chtěl porovnat jako poukazy s něčem obecnějším. Konkrétně z tohohle druhého, což jsem si myslel, že asi vám je dívnější, tak to jsem si připravil na dnešek a můžete to jako zároveň tak úpočet věců můžete z toho vybrat nebo přijinout, protože ta říká o tom, že to je příště. Takže pokud by se to nehodilo, tak asi takhle, tak to jsou teda dvě věci. Jednak je to pojem lidských prác, v podstatě dnes po jakéjsi kohu je založit na jiné filozofii, než to je přirozeno právní. To je netršitelný a přes tom všetky medzinární dokumenty ještě si počítají, protože nic jiného není. Dobře. Nejméně, taky tolik pokud se vám to bude zdát, tak to můžete jít. V dějinách občas dochází k vymořádným a vzádným zásadným okamžikům, kdy se dějinné setrvačnosti jakoby rozestupují. A kdy lidé mohou v čině ujedomět nevědomství v zásadní rozhodnutí. Nyní, příští chod událství, výstupem kterých nebylo možno ze zásadních důvodů odhadovat a vypočítávat dostavy. Tedy ne jenom pro nedostatečné zážití. Takovou vzácnou chvíli byl alespoň pro nás průběh a vyústění první světové války. A podle mnou takovou vzácnou už prochází také právě dnes. K správnému porozumění tu je zapotřebným mnohem věcí, než je pouhá znalost okolnosti. Jakkoliv široká a jakkoliv področná. Americký historik Arnold Toynbee značíval, že interpretaci takových rozhodnů měly dvou sopovětů. Výzva a odpověď. Ne každý jen to výzvu vůbec zaslechnul. Naše národy měly to štěstí, že tuto mimořádnou schopnost mělo už od počátku první světové války několik vynikajících mužů, prvního světa jmenová Masaryk. I nejen, že výzvu uslyšel a porozuměl, ale dokázali na ní také pohodově odpovědět. Na jejich odpovědi je bez pochyby možno letos kritikovat. Možná, že i jejich porozumění nebylo tak docela bezpadní. Jednu věc čak nezepustí. Pro naše národy a tehdy to nebyli jenom Češi a Slováci se otevřeli obrovské docela nové možnosti, kterých bylo pak v části dobře, v části bohužel méně dobře nebo i špatně využito. V tom všem už nemůže být všechno připisováno k dobrému či zlému jen Masarykovi a jeho přítelženským. V nejširších vrstvách bylo také mnoho těch, kdo neslyšeli nebo kdo jich neporozuměl. A bohužel i v něho těch, kdo tenkrát ani v dalších letech neporozuměl Masarykovi. A je takových dost až do dny. Proto má smysl se ktejnám vratem a pokoušet si znovu a lépe, alespoň dodatečně, pochopit, oč tenkrát člověk máme-li lépe rodině při tomu, co pak následovalo, a také a zejména sešli. Masaryku byl velmi dobře vědom toho, co málo viděli dní politikové soustěji těch národů, že rozpade Herkouska, ještě zvětšený počet balistátů a sládečků v této části Evropy mezi Německem a Ruskem, kde může představovat trvalé politické věšení. A formuloval program s vytvořením nějaké větší a silnější federace nebo konfederace. Pomářte, k tomu tehdy nebyly zbíznivé počty a tak uspítečně ji nedošlo. Po druhé světové válce dopřela jiných podnikář vyšel s obdobnou, vždyť modifikovanou myšlenkou Dimitro. Ale tehdy se to přičilo stalinovým plánem. Mám za to, že právě dnes tou okolností mimořádně přijde tomu, abychom ve středu Evropy nezůstávali jen u pátek o zbrojení, ale abychom začali vážně uvažovat okolické rozporádce, politické spolupráce a zblížení menších a malých národů a zemí v této okolice. Před 70 lety byla na překážku málo úspělá nebo chybějící demokratičnost větší většiná Evropy a po druhé světové válce zaprstila demokratizační většinu stalinová imperiální většinu. Dnes však demokratizační a demokratické programy udávají naši část Evropy pro budoucnou rozhodnutí. Ale v tomto ohledu máme, bohužel právě my, značná manka a máme se doházet. Masaryk vždycky razil eslo od Rakouště. Dnes to vypadá tak, že na celém ozemí dívalého osnáří je náš československý režim i ten smysl nejrakouštější. Pro svou vlastní záchranu se musíme naučit myslit jednat Evropu. Všem, to je to Evropa. O tom mě poliklopočte. Dobře. Výborně bude-li se to hodit, tak budu připraven znovu. Dobře. Jestli vám to takhle hodí, tak bez všeho. Dobře. A co s tím zamýšlíte, to se dovymaždám až pak, jo? Ještě. Jo. Dobře, dobře. Uvidíme tedy na obou strenách. Na shlédnutí. www.hradeckesluzby.cz