Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
s1 [diktát 1987-12-09 a rozhlas, do poloviny strany].flac
====================
8, 9, 10, 9, 12, 87, Poznámky. Berhov vychází z toho, že víra, kterou se chce zabývat, znamená z metodologického hlediska jistou oblast skutečnosti. A tuto oblast skutečnosti je třeba zkoumat v tom smyslu, jak ji vymezili některé novozákonní formulace. Berhov se domnívá, že musí, pochopitelně jako teolog, vít z předpokladu, že křesťanská víra se vyjádřila normativně v novém zákoně. Normativita může být pochopená různým způsobem. Popravdě řečeno, kdykoliv nějaký myslitel razí nějaké pojetí, nějaký pojem myšlenku, tak pochopitelně stanovuje, co si normativně, co může chápat, to co razí, tuto myšlenku, kterou razí, může potom nějaký jiný myslitel chápat jedině tak, že přichází metodicky naladěn na přijetí onoho pojetí jako normy pro sebe, pro své další úvahy. Normativita předpokládána metodicky, nikoli dogmaticky. Zajisté, Berghoff, když oba tyto smysly, oba tyto významy pokrývá tím slovem normativně, tak si umožňuje jistou vůli. A bude třeba v dalším textu zjistit, nakolik ta vůle je prosazená, nakolik ta tolerance je rozšířená, právě proto, aby mohl mluvit o víře ještě jinak než jenom v podobě exegeze a interpretace novozákonních textů. 3. otázka. Když přišel v Laní Michal Gorbačov na návštěvu do Československa, napísali jste, jak to uvádzají v západné prameně, generálnému tajomníkovi Komunistické strany Sovětského zvezu list. Čo byste chtěli všeobecně na tuto tému povedať? Aleksander Dubček odpovedal takto. Už jsem se pokusil vyjadřit svoj kladní postoj k dnešné politike ústredného výboru Komunistické strany Sovětského zvezu, tak výrazně predstavované jí osobnostil Michal Gorbačov. Z toho i z mojich celkových postojů, když se snažím konat realisticky, vecně, plyní je aj můj pohřad na jeho prýchod do Československa. Priznám se, že nerád hovorím o svojej korešpondenci určenej komukolvě. Podobně jako zveče nedávám publikovat svoje stanoviská, poky já jsem na ně nedostal priámu odpověď. Moje podněty se usilují na pomoc k pozitívnému prekonaní tragických udalostí, způsobným vojenským zásahom 21. augusta 1968 a jeho následných dvosledkov v politike i v životě u nás. Napísal jsem o přijážení v razovaní predsedníctva plénu ústredného výboru KSČ. Voči mně i voči oficiálnej politike ústredného výboru KSČ v roku 1968 se povedalo, napísalo vela nepravd a vykonštroovaných záverov, demagogických prehlázeních, nepravdivých a neobjektivných informácí tlmočených u spojeneckých krajinách. Preto jsem poslal tento list i některým vedením socialistických krajín vrátaně sovětského zvezu. Těž jsem poslal pozdravení k 70. výročí velké oktobrové socialistické revolucie. Například všetkému zostali tu bělé a otvorené města o tejto minulosti, která se už vtedy nepovažovala za našu vnútornou záležitost, ale za internacionálnu. To, co se stalo i co potom přišlo, teda už není věc čistě našich stran, ale věc klůčků komunistické strany Československa a našich národov. Neprekonanou tragédiou roku 1968 a nasledujících rokov, tvrdo postihujících predovšetkým komunistům, ale i občanům, nestranníkům, zaživí skutočnost, že se to v stejné části přiúčastnilo živým světkom vtedajšího dělání. Minulost, poznačena 21. augustem 1968 a z něho vyplývající změna politiky, by se mala prekonať otvoreným pohřadom na súčasné problémy a na jich věšení. Či asda v období otvorené kontrarevolucie pospolitý československý ljud začne z vlastné iniciatívy bez vízie vlády nosit do banky zlaté náramky, hodinky, prstěně, brošně a dělšie jiné rodinné predmety, i značné peňažné obnosy na podporu a povznesení socialismu. Bankoví činitelia museli založit nové konto na Fond republiky. Mláděž si chcela za svoju vzjať výstavbu Vysokohorské železnice vo Vysokých Tatrách. Podobně jako naša generácia předtím trať mláděž. Čože pospolitý československý ljudvo fabriká, závodová, nadruhstvá, úradová, a možné v tým štituciach, pracuje s takým elánom, nadšením, na aké sa současníci předtím ani potom nepametají, pretože išlo o kontrarevolučnou situáciu, hroziacu prevratom hudkapitalizmu. Až tak naivný náš ljud by asda nebyl. Naozaj nebyl. A dodatočné prepisy dějí tějeto faktu neznámé. Když obrodní proces netrval ani celý třištvrtě rok, celoročné hospodářské výsledky značně prevýšili minulé prýrastky i přijemé ročného tempa rastu národného dvochodku Československé socialistické republiky zároky 1969 až 1966. Tak se prejaví masi ludí v dobe samého chaosu, rozvratu celé spoločnosti. Kto tomu uverí? Ak poukazuje nás odpovednost vládnucích měst, musím zdůraznit, že rozhodujícé slovo budou mát napokon občania našej krajiny. Mali by mát možnost uplatnit svoje názory, aktivně a neformálně se zaradit do diskusí, čo už začali preběhat. Nevšak iba preto, aby se vyslyšel i jich hlas, ale aby se už začalo něco podstatného v našej praxi, politike, hospodářstve a kultúre principiálně menit. Nemůžem nevyjadřit v této súvislosti svůj protest, nesůhlas, když mám sústavně, bez možnosti vlastnej obrany, kvalifikující jako protisocialistického a protisovětského predstavící. Čomu pozitívně mi to prospělí? Kdyby to bol omil, chyba. Je to však záležná účelová konstrukce podle dobrepoplatného scénáru. Bol jsem a nadělím, že jsme byli současťou pohybu nášho občianského spoločenstva v Českostvě. Počuváte plézně odstatních častí z protestové, které uskytly v týdních. Bývaný prvý tajomní komunistické strany Československa Aleksandr Dubček talianskému komunistickému děnníku L'Unità. Otázka. Jaké výsledky mala návštěva Michaela Gorbačova do Československa podle vášho názoru? Na tuto otázku odpovedal Aleksandr Dubček nasledovně. Ještě počas príprav návštěvy a potom najmě v její prieberu Československý predstavitelí a sa vyjadrovali, že sa plně hlásí jak zásadám novej sovětskej politiky zameranej na hospodářské, sociálné, vedecko-technické urýchlení socialistického vývoja a budou nasledovat sovětské podněty. Generalný tajemník úsledného výboru komunistické strany Československa predseda vlády i další zvedeně strany a štátu vo svojich vystupení načetli zameraně politiky strany orientované na československou predstavu. Můžem to prvním? Choci všetko čaká na konkrétné počiny. Na diskusiu sa dal návrh zákona o štátnom podniku i další legislativné návrhy. Mal by sa vypracovat komplexní dokument o predstavbe, reforme ekonomického mechanizmu. Verejnost požaduje a nalieha na jich podstatné, principiálnějšie a hlbšie prepracovaně. Většina opatrení se navzájem rušila. Většina začala hovorit i o demokratizáci spoločnosti i strany. Takéto slova možno posudzovat pozitivně. Avšak rozhodnul skutočné činy. Ľud porovnává nové průdy jednak s tými, čo se založili u nás ještě v roku 1968, aj s praktickými činmi politiky komunistické strany Sovětského zvezu v Perestroji. Také byly súradnice před vzpomínanou návštěvou Michaela Gorbačova. Myslím si, že treba brať na zhrodco, že náš ľud ho vítal nielen jako generálného tajovníka komunistické strany Sovětského zvezu a veduceho predstavitělja s nami sprijatelenej krajiny, ale predo všetkým jako čelnu osobnost novéj obrodnej politiky Sovětského zvezu, která dává tak obsahové a obsažné náděje celému nášmu socialistickému spoločenstvu. Nebudem skrývat, že značná časť občanstva Československé republiky spájala s návštěvou příliš velké ilúzie na obraz v podobě. Raz je zklamaná, pesimistická, odnosit k některých jeho volných poznámok vylijeknutých na pešej zóně Prahy či v závodoch týkající se Československa po roku 1968-69, které něsou v súladě s jich měnkou. Negativné na veci je, že město zjednocujícej koncepci programu vpřed, některý naši navonok stúpenci našej i sovětskej perestrojky dvíhají opetovně varovný prst na adresu odstavených československých komunistů a dalších občanů městských, pod pláštíkom, že se vraj týka chci na novom kurze přižít. Slovami se dnes hlásí jak o prestavbe, ale současně upěrají zásadní, inspirující význam nášmu programu strany z roku 1968. To jsou skutočné tendencie, které jako sůbežci se chci na Gorbačovovej návštěve a sovětskej prestavbe přižít. A nie tý, choci odstavený komunisti a bezpartajní, ktorý rozumom, srdcom, svojím svedomím podporují skutočně nový kurz komunistické strany Sovětského zvězu. Teda nije dvíhaně prstu, ale na principiálně nové programovej politike komunistické strany Československa založený rozhodný nástup vpřed, zjednocující všetky progresivné sily k Československu, může prinést očakávané ovoci. Týto stoupenci tvrdej pestě, město hřadaní pozitivného východiska na prekonaně záťaže minulosti, jasně chceli, aby polovica nášho obyvatelstva na skutočné ději roku 1968 celkom zabudla, ztratila historickou pamět. A ta druhá polovica, mladšia, aby se o rok 1968, jeho faktoch a ludoh, nič pozitivného nedozvěděla. Chcou varovat pred novým nebezpečí, ale toto nebezpečí je navozují právě oni sami, kdy vedome či nevedome podsúvají polovičatost a odmětají rěšit ty reality, které doteraz jsou otvorené nevětšinou. Já jsem od návštěvy s údruha Gorbačova očakával, že vedeně komunistické strany Československá štátu se prihlásí k prestalbe sovětských komunistů. Stalo se to, které tady bude význam návštěvy a vítám to. Avšak odpověd na to bude, až keď se prejde od proklamovaní k činu. Súčasně si kladěm otázku, či by u nás byla čo i len čiastočná prestavba, ak by se ještě nekonala v sovětském zveze. Vychádza mi záborná odpověď. Potom se mi vynára jiná otázka. Prečo v našem hnutí tomu tak je? Je tu něco nezdravé. Vážení priatelia, počuváte plné zněnie podstatných častí z intervjú, které poskytol v týchto dňoch bývalý prvý tajomník komunistické strany Československá Aleksander Dubček italiánskému komunistickému děnníku L'Unità. Otázka. Intervencia sovětského zvezu a Varšavského paktu v Československu v auguste 1968 otvorila vo vašej krajině hlbokou ranu. Domnívate sa, že možno tuto ranu zahojit? Na tuto otázku Aleksander Dubček odpovědá. Nemůžem akceptovat časť zněnia vašej otázky. Intervencia sovětského zvezu a Varšavského paktu. Nezodpovědá to skutočnosti. Vojenský zásah nemožno považovat za počin Varšavské zmovy. Vojenského kroku se nezúčastnilo Rumunsko a Československo, choci jsou její členy. Ranu možno vyhojit, třeba však dobrou medicinu, nie kozmetikou. Opomenu, přečerpnu, nahradit vědomí otázky. Z mnohých stanovík a vyjadrení jsem počul, že mají nám čas ranu zahojit. Na údajnosti obrodného procesu roku 1966 u nás se zabudne. Typický způsob a postup vytváraní nového města. Do zabudnutia nemůže upadnout to, čo má podstatné vzťahy a vezby na historii, na dějiny našich národov. Pamět národa je paměťovodědičnou. To však neznamená, že by se táto rana mala jatrit. Že by se naděleji malo žít v minulosti a minulosti. Život sám je činorodým pohybom. Život minulosti hrozí ztratit perspektivu. Preto by v prvom rade všetci tí, ktorí rozpoznali naše jednoznačné smerovaně k socialismu, kterým leží na srdci záujem strany, záujmi ľudů, bez rozděl, či v straně dne jsou, alebo už nie, mali poctivo usilovat o pozitivné prekonaně této minulosti. Největšie možnosti i zodpovědnost mají tí, kteří v Československu disponují nástrojní moci, aby se vo vzájomných spojeneckých vzťahoch další vývoj do budoucnosti nezakladal na doterajších východízkách 21.8.1968 a následnej tomu politike, co tak tragicky zasyáhlo najmé stranu a tým celý spoločenský život. Ale na novom politickom programovom postupe. Roštěpeně komunistické strany Československa nastalo ně po přijatí či důsledku nového politického obrodného kurzu, ani při nástupe jeho realizáci, ale v důsledku jeho opustení, následkom jeho prekvalifikování jako oportunistický, revizionistický a záujmom socialismu škodlivý. Tragickou roztřešku v straně Konzeleva Jeba prehlbuje okolnost, že autory poučenia z krizového vývoja včlenili tento dobový dokument do stanou strany. Tak se vytvorila vnomyselná zábrana na odstránění tragických následků. V našom Československu dnes roztřeštěnom revolučnom nutí měje jednotné stanovisko na proces prekonaní záťaže minulosti i na cestu vpřed. Ně iba medzi tými, čo jsou v mocenské sfére a tými, čo jsou pozbavení možnosti účasty na společenskom dějaní, ale i v samotných hradoch dnes odstavených komunistů. Je to pochopitelně důsledok toho, v jakých podměnkách se nachádzáme bez možnosti otvorenej diskusy a polemiky tak vo vnútri súčasné mocenské sféry a tým méně i mimo ně. Jsem toho názoru, že bez snahy o zjednocování strany je to napokon vládnuca strana. Na nových jednutíacích programových východiskách ně je možné zjednocování našej společnosti. U mnohých jiných dnes odstavených za zvývoj našich udalostí v straně socialistického spoločenstva za posledních 20 let potlačil věru v možnost demokratizácie dnes vládnucej strany a širokej demokratizácie našej společnosti. Netřeba před touto skutočností zakrývat zranku. Třeba pravda realisticky zvažovat, co skutočných stupenců socialismu může u nás aktivně zjednocovat. V prvom radě jsou to významné podměty nastolené 27. vzjazdom i nadvezujícími plénami sovětských komunistů. Jsou tu i naše vlastné zkušenosti a poznatky z před 20 ročného období. Platforma nového programu má teda na začátek možné pramení. Na její podrobném rozpracování by se mali zúčastnit i ty komunisti a nestranníci, kteří dosiali nemalý priestor před činnámi profesionálně odbornou i politickou aktivitou. Z medzinárodného vědiska se československé udalosti a jich rěšeně v augustě 1968 stahují i na spojenco. Nedodržal se sám porady komunistických strán z augusta 1968 konanej v Bratislavu. Porušil se moskovský protokol, dohodnutý a podpísaný po vstupe vojsků v Moskvu, že naša vnútorná politika bude vycházat z májového pléna z roku 1968 na základě čoho se vypracovala a sovětským vedením prekonzultovala nové revoluce o dalším úpadku. Na augustové udalosti roku 1960 československé socialistické republiky použitou metódou prestali být čistě československou záležitostěli. Zmedzinárodnili se. A preto hřadaní východiska ně je iba vecov KSČ, i když je to vedoučetní její záležitosti. K významným pozitívám návštěví Michaila Gorbačova u nás patří idea nového myslenia o Evropě. Toto nové myslenie by se malo i u nás dvosvedně přesat při prekonávání záťaže minulosti i nástupe za československý prezident. Stojí pred nami v procese zjednocovania otázka, jako budovat premiérový život tak potřebnou dvoveru predo všetkým mezi evropskými národmi a štátmi. Na takovéto cestě já vidím jedině možné rěšení daného stavu. Učívajte plné změně podstatných častí z intervjú, které poskytol v týchto dňoch bývalý prvý tajomní komunistické strany Československa Aleksander Dubček italianskému komunistickému děnníku L'Unité. Otázka. Nedávno jste napísali před československé tlačové orgány svoje prehlásení k intervju Vasilia Pilaka v západlněmeckom časopise Der Spiegel, kde Pilak mimo jiného prehlásil, že jste spolu s ním podpísali dokument o kontrarevolučné situáci v Československu. Akou odpověď jste dostali od československých orgánov a co myslíte, že se jeho vystupením sledovalo? Ako odpovedal Aleksander Dubček na tuto otázku, kterou považuje, povedané jeho slovami, za děleko siahnu nepravdu, si vážení posluchající, na našom zajtrajšom večernom vysílaní od 21. hodiny.
s1 [diktát 1987-12-09 a rozhlas, do poloviny strany].flac
====================
8, 9, 10, 9, 12, 87, Poznámky. Berhov vychází z toho, že víra, kterou se chce zabývat, znamená z metodologického hlediska jistou oblast skutečnosti. A tuto oblast skutečnosti je třeba zkoumat v tom smyslu, jak ji vymezili některé novozákonní formulace. Berhov se domnívá, že musí, pochopitelně jako teolog, vít z předpokladu, že křesťanská víra se vyjádřila normativně v novém zákoně. Normativita může být pochopená různým způsobem. Popravdě řečeno, kdykoliv nějaký myslitel razí nějaké pojetí, nějaký pojem myšlenku, tak pochopitelně stanovuje, co si normativně, co může chápat, to co razí, tuto myšlenku, kterou razí, může potom nějaký jiný myslitel chápat jedině tak, že přichází metodicky naladěn na přijetí onoho pojetí jako normy pro sebe, pro své další úvahy. Normativita předpokládána metodicky, nikoli dogmaticky. Zajisté, Berghoff, když oba tyto smysly, oba tyto významy pokrývá tím slovem normativně, tak si umožňuje jistou vůli. A bude třeba v dalším textu zjistit, nakolik ta vůle je prosazená, nakolik ta tolerance je rozšířená, právě proto, aby mohl mluvit o víře ještě jinak než jenom v podobě exegeze a interpretace novozákonních textů. 3. otázka. Když přišel v Laní Michal Gorbačov na návštěvu do Československa, napísali jste, jak to uvádzají v západné prameně, generálnému tajomníkovi Komunistické strany Sovětského zvezu list. Čo byste chtěli všeobecně na tuto tému povedať? Aleksander Dubček odpovedal takto. Už jsem se pokusil vyjadřit svoj kladní postoj k dnešné politike ústredného výboru Komunistické strany Sovětského zvezu, tak výrazně predstavované jí osobnostil Michal Gorbačov. Z toho i z mojich celkových postojů, když se snažím konat realisticky, vecně, plyní je aj můj pohřad na jeho prýchod do Československa. Priznám se, že nerád hovorím o svojej korešpondenci určenej komukolvě. Podobně jako zveče nedávám publikovat svoje stanoviská, poky já jsem na ně nedostal priámu odpověď. Moje podněty se usilují na pomoc k pozitívnému prekonaní tragických udalostí, způsobným vojenským zásahom 21. augusta 1968 a jeho následných dvosledkov v politike i v životě u nás. Napísal jsem o přijážení v razovaní predsedníctva plénu ústredného výboru KSČ. Voči mně i voči oficiálnej politike ústredného výboru KSČ v roku 1968 se povedalo, napísalo vela nepravd a vykonštroovaných záverov, demagogických prehlázeních, nepravdivých a neobjektivných informácí tlmočených u spojeneckých krajinách. Preto jsem poslal tento list i některým vedením socialistických krajín vrátaně sovětského zvezu. Těž jsem poslal pozdravení k 70. výročí velké oktobrové socialistické revolucie. Například všetkému zostali tu bělé a otvorené města o tejto minulosti, která se už vtedy nepovažovala za našu vnútornou záležitost, ale za internacionálnu. To, co se stalo i co potom přišlo, teda už není věc čistě našich stran, ale věc klůčků komunistické strany Československa a našich národov. Neprekonanou tragédiou roku 1968 a nasledujících rokov, tvrdo postihujících predovšetkým komunistům, ale i občanům, nestranníkům, zaživí skutočnost, že se to v stejné části přiúčastnilo živým světkom vtedajšího dělání. Minulost, poznačena 21. augustem 1968 a z něho vyplývající změna politiky, by se mala prekonať otvoreným pohřadom na súčasné problémy a na jich věšení. Či asda v období otvorené kontrarevolucie pospolitý československý ljud začne z vlastné iniciatívy bez vízie vlády nosit do banky zlaté náramky, hodinky, prstěně, brošně a dělšie jiné rodinné predmety, i značné peňažné obnosy na podporu a povznesení socialismu. Bankoví činitelia museli založit nové konto na Fond republiky. Mláděž si chcela za svoju vzjať výstavbu Vysokohorské železnice vo Vysokých Tatrách. Podobně jako naša generácia předtím trať mláděž. Čože pospolitý československý ljudvo fabriká, závodová, nadruhstvá, úradová, a možné v tým štituciach, pracuje s takým elánom, nadšením, na aké sa současníci předtím ani potom nepametají, pretože išlo o kontrarevolučnou situáciu, hroziacu prevratom hudkapitalizmu. Až tak naivný náš ljud by asda nebyl. Naozaj nebyl. A dodatočné prepisy dějí tějeto faktu neznámé. Když obrodní proces netrval ani celý třištvrtě rok, celoročné hospodářské výsledky značně prevýšili minulé prýrastky i přijemé ročného tempa rastu národného dvochodku Československé socialistické republiky zároky 1969 až 1966. Tak se prejaví masi ludí v dobe samého chaosu, rozvratu celé spoločnosti. Kto tomu uverí? Ak poukazuje nás odpovednost vládnucích měst, musím zdůraznit, že rozhodujícé slovo budou mát napokon občania našej krajiny. Mali by mát možnost uplatnit svoje názory, aktivně a neformálně se zaradit do diskusí, čo už začali preběhat. Nevšak iba preto, aby se vyslyšel i jich hlas, ale aby se už začalo něco podstatného v našej praxi, politike, hospodářstve a kultúre principiálně menit. Nemůžem nevyjadřit v této súvislosti svůj protest, nesůhlas, když mám sústavně, bez možnosti vlastnej obrany, kvalifikující jako protisocialistického a protisovětského predstavící. Čomu pozitívně mi to prospělí? Kdyby to bol omil, chyba. Je to však záležná účelová konstrukce podle dobrepoplatného scénáru. Bol jsem a nadělím, že jsme byli současťou pohybu nášho občianského spoločenstva v Českostvě. Počuváte plézně odstatních častí z protestové, které uskytly v týdních. Bývaný prvý tajomní komunistické strany Československa Aleksandr Dubček talianskému komunistickému děnníku L'Unità. Otázka. Jaké výsledky mala návštěva Michaela Gorbačova do Československa podle vášho názoru? Na tuto otázku odpovedal Aleksandr Dubček nasledovně. Ještě počas príprav návštěvy a potom najmě v její prieberu Československý predstavitelí a sa vyjadrovali, že sa plně hlásí jak zásadám novej sovětskej politiky zameranej na hospodářské, sociálné, vedecko-technické urýchlení socialistického vývoja a budou nasledovat sovětské podněty. Generalný tajemník úsledného výboru komunistické strany Československa predseda vlády i další zvedeně strany a štátu vo svojich vystupení načetli zameraně politiky strany orientované na československou predstavu. Můžem to prvním? Choci všetko čaká na konkrétné počiny. Na diskusiu sa dal návrh zákona o štátnom podniku i další legislativné návrhy. Mal by sa vypracovat komplexní dokument o predstavbe, reforme ekonomického mechanizmu. Verejnost požaduje a nalieha na jich podstatné, principiálnějšie a hlbšie prepracovaně. Většina opatrení se navzájem rušila. Většina začala hovorit i o demokratizáci spoločnosti i strany. Takéto slova možno posudzovat pozitivně. Avšak rozhodnul skutočné činy. Ľud porovnává nové průdy jednak s tými, čo se založili u nás ještě v roku 1968, aj s praktickými činmi politiky komunistické strany Sovětského zvezu v Perestroji. Také byly súradnice před vzpomínanou návštěvou Michaela Gorbačova. Myslím si, že treba brať na zhrodco, že náš ľud ho vítal nielen jako generálného tajovníka komunistické strany Sovětského zvezu a veduceho predstavitělja s nami sprijatelenej krajiny, ale predo všetkým jako čelnu osobnost novéj obrodnej politiky Sovětského zvezu, která dává tak obsahové a obsažné náděje celému nášmu socialistickému spoločenstvu. Nebudem skrývat, že značná časť občanstva Československé republiky spájala s návštěvou příliš velké ilúzie na obraz v podobě. Raz je zklamaná, pesimistická, odnosit k některých jeho volných poznámok vylijeknutých na pešej zóně Prahy či v závodoch týkající se Československa po roku 1968-69, které něsou v súladě s jich měnkou. Negativné na veci je, že město zjednocujícej koncepci programu vpřed, některý naši navonok stúpenci našej i sovětskej perestrojky dvíhají opetovně varovný prst na adresu odstavených československých komunistů a dalších občanů městských, pod pláštíkom, že se vraj týka chci na novom kurze přižít. Slovami se dnes hlásí jak o prestavbe, ale současně upěrají zásadní, inspirující význam nášmu programu strany z roku 1968. To jsou skutočné tendencie, které jako sůbežci se chci na Gorbačovovej návštěve a sovětskej prestavbe přižít. A nie tý, choci odstavený komunisti a bezpartajní, ktorý rozumom, srdcom, svojím svedomím podporují skutočně nový kurz komunistické strany Sovětského zvězu. Teda nije dvíhaně prstu, ale na principiálně nové programovej politike komunistické strany Československa založený rozhodný nástup vpřed, zjednocující všetky progresivné sily k Československu, může prinést očakávané ovoci. Týto stoupenci tvrdej pestě, město hřadaní pozitivného východiska na prekonaně záťaže minulosti, jasně chceli, aby polovica nášho obyvatelstva na skutočné ději roku 1968 celkom zabudla, ztratila historickou pamět. A ta druhá polovica, mladšia, aby se o rok 1968, jeho faktoch a ludoh, nič pozitivného nedozvěděla. Chcou varovat pred novým nebezpečí, ale toto nebezpečí je navozují právě oni sami, kdy vedome či nevedome podsúvají polovičatost a odmětají rěšit ty reality, které doteraz jsou otvorené nevětšinou. Já jsem od návštěvy s údruha Gorbačova očakával, že vedeně komunistické strany Československá štátu se prihlásí k prestalbe sovětských komunistů. Stalo se to, které tady bude význam návštěvy a vítám to. Avšak odpověd na to bude, až keď se prejde od proklamovaní k činu. Súčasně si kladěm otázku, či by u nás byla čo i len čiastočná prestavba, ak by se ještě nekonala v sovětském zveze. Vychádza mi záborná odpověď. Potom se mi vynára jiná otázka. Prečo v našem hnutí tomu tak je? Je tu něco nezdravé. Vážení priatelia, počuváte plné zněnie podstatných častí z intervjú, které poskytol v týchto dňoch bývalý prvý tajomník komunistické strany Československá Aleksander Dubček italiánskému komunistickému děnníku L'Unità. Otázka. Intervencia sovětského zvezu a Varšavského paktu v Československu v auguste 1968 otvorila vo vašej krajině hlbokou ranu. Domnívate sa, že možno tuto ranu zahojit? Na tuto otázku Aleksander Dubček odpovědá. Nemůžem akceptovat časť zněnia vašej otázky. Intervencia sovětského zvezu a Varšavského paktu. Nezodpovědá to skutočnosti. Vojenský zásah nemožno považovat za počin Varšavské zmovy. Vojenského kroku se nezúčastnilo Rumunsko a Československo, choci jsou její členy. Ranu možno vyhojit, třeba však dobrou medicinu, nie kozmetikou. Opomenu, přečerpnu, nahradit vědomí otázky. Z mnohých stanovík a vyjadrení jsem počul, že mají nám čas ranu zahojit. Na údajnosti obrodného procesu roku 1966 u nás se zabudne. Typický způsob a postup vytváraní nového města. Do zabudnutia nemůže upadnout to, čo má podstatné vzťahy a vezby na historii, na dějiny našich národov. Pamět národa je paměťovodědičnou. To však neznamená, že by se táto rana mala jatrit. Že by se naděleji malo žít v minulosti a minulosti. Život sám je činorodým pohybom. Život minulosti hrozí ztratit perspektivu. Preto by v prvom rade všetci tí, ktorí rozpoznali naše jednoznačné smerovaně k socialismu, kterým leží na srdci záujem strany, záujmi ľudů, bez rozděl, či v straně dne jsou, alebo už nie, mali poctivo usilovat o pozitivné prekonaně této minulosti. Největšie možnosti i zodpovědnost mají tí, kteří v Československu disponují nástrojní moci, aby se vo vzájomných spojeneckých vzťahoch další vývoj do budoucnosti nezakladal na doterajších východízkách 21.8.1968 a následnej tomu politike, co tak tragicky zasyáhlo najmé stranu a tým celý spoločenský život. Ale na novom politickom programovom postupe. Roštěpeně komunistické strany Československa nastalo ně po přijatí či důsledku nového politického obrodného kurzu, ani při nástupe jeho realizáci, ale v důsledku jeho opustení, následkom jeho prekvalifikování jako oportunistický, revizionistický a záujmom socialismu škodlivý. Tragickou roztřešku v straně Konzeleva Jeba prehlbuje okolnost, že autory poučenia z krizového vývoja včlenili tento dobový dokument do stanou strany. Tak se vytvorila vnomyselná zábrana na odstránění tragických následků. V našom Československu dnes roztřeštěnom revolučnom nutí měje jednotné stanovisko na proces prekonaní záťaže minulosti i na cestu vpřed. Ně iba medzi tými, čo jsou v mocenské sfére a tými, čo jsou pozbavení možnosti účasty na společenskom dějaní, ale i v samotných hradoch dnes odstavených komunistů. Je to pochopitelně důsledok toho, v jakých podměnkách se nachádzáme bez možnosti otvorenej diskusy a polemiky tak vo vnútri súčasné mocenské sféry a tým méně i mimo ně. Jsem toho názoru, že bez snahy o zjednocování strany je to napokon vládnuca strana. Na nových jednutíacích programových východiskách ně je možné zjednocování našej společnosti. U mnohých jiných dnes odstavených za zvývoj našich udalostí v straně socialistického spoločenstva za posledních 20 let potlačil věru v možnost demokratizácie dnes vládnucej strany a širokej demokratizácie našej společnosti. Netřeba před touto skutočností zakrývat zranku. Třeba pravda realisticky zvažovat, co skutočných stupenců socialismu může u nás aktivně zjednocovat. V prvom radě jsou to významné podměty nastolené 27. vzjazdom i nadvezujícími plénami sovětských komunistů. Jsou tu i naše vlastné zkušenosti a poznatky z před 20 ročného období. Platforma nového programu má teda na začátek možné pramení. Na její podrobném rozpracování by se mali zúčastnit i ty komunisti a nestranníci, kteří dosiali nemalý priestor před činnámi profesionálně odbornou i politickou aktivitou. Z medzinárodného vědiska se československé udalosti a jich rěšeně v augustě 1968 stahují i na spojenco. Nedodržal se sám porady komunistických strán z augusta 1968 konanej v Bratislavu. Porušil se moskovský protokol, dohodnutý a podpísaný po vstupe vojsků v Moskvu, že naša vnútorná politika bude vycházat z májového pléna z roku 1968 na základě čoho se vypracovala a sovětským vedením prekonzultovala nové revoluce o dalším úpadku. Na augustové udalosti roku 1960 československé socialistické republiky použitou metódou prestali být čistě československou záležitostěli. Zmedzinárodnili se. A preto hřadaní východiska ně je iba vecov KSČ, i když je to vedoučetní její záležitosti. K významným pozitívám návštěví Michaila Gorbačova u nás patří idea nového myslenia o Evropě. Toto nové myslenie by se malo i u nás dvosvedně přesat při prekonávání záťaže minulosti i nástupe za československý prezident. Stojí pred nami v procese zjednocovania otázka, jako budovat premiérový život tak potřebnou dvoveru predo všetkým mezi evropskými národmi a štátmi. Na takovéto cestě já vidím jedině možné rěšení daného stavu. Učívajte plné změně podstatných častí z intervjú, které poskytol v týchto dňoch bývalý prvý tajomní komunistické strany Československa Aleksander Dubček italianskému komunistickému děnníku L'Unité. Otázka. Nedávno jste napísali před československé tlačové orgány svoje prehlásení k intervju Vasilia Pilaka v západlněmeckom časopise Der Spiegel, kde Pilak mimo jiného prehlásil, že jste spolu s ním podpísali dokument o kontrarevolučné situáci v Československu. Akou odpověď jste dostali od československých orgánov a co myslíte, že se jeho vystupením sledovalo? Ako odpovedal Aleksander Dubček na tuto otázku, kterou považuje, povedané jeho slovami, za děleko siahnu nepravdu, si vážení posluchající, na našom zajtrajšom večernom vysílaní od 21. hodiny.