Hejdánek, Ladislav ↔ Palouš, Radim [habilitace, Havel]
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
Rozhovor s Radimem Paloušem [habilitace, Havel].wav
====================
Okamžik hned s vás svojím, pan rektor, pohoď, by vám rád něco řekl. Okamžiček. Ano, čekám. Haló? Jo, Eláďo, buďte já. Nazdar Eláďo, Eláďo, prosím tě. Tak situace je taková, že teď se už píše ti dopis na vědomí, že tě jmenují docencem, zároveň jsem poprosil sekretárata, aby ukamžitě se spojili, ukamžitě, to je otázka jako chytnou, s Milanem Sobotkou, aby zahájil bezpečně profesorské řízení, poněvadž to profesorské předpokladá, že je habilitováno. A tady ta formalita je tedy vyřízena s tím, že ministerstvo školství ještě nevydalo prováděcí na řízení k jmenování docentů, který je v pravomoci rektora dneska už. Ale ať už to vydají, nebo nevedet, s tím budou chvátat, nebo nechvátat, tak já to provádím okamžitě s tím, že tam bude dovětek, nevím ještě jak ho sformulujou, že příslušný dekret, tedy to finančně se stejně bude zarizovat okamžitě na fakultě, to moje rozhodní má tuto pravomoc i tu finanční, ale že ten jmenovací dekret ti bude, ten termín ti bude řečen, když to musí se jak vypracovat velmi ceremoniálně, jak se to bude dělat za přítomnosti děkan nebo koho se budou tady do těch... Takže to se odloží. Čili to se udělá až dodatečně, tady ta celebrita a bude to, já počkám, a informace budou na ministerstvu, jestli v tom řízení, které oni připravujou, jsme něco nevynechali, tak já to v každém případě provedu a eventuálně kdyby něco scházelo, třeba já nevím, souhlas nějakého, nějaké instituce, tak to potom budu vyžadovat dodatečně. Já už teda nehodlám v témto případě, který honím tři měsíce, už čekat už ani den. Ponieważ už to proběhlo podle mého názoru Legia Artis a všechno, co jsem uměl, jsem udělal, tak ať už mě teda potom postaví předsout, ale já tady to rozhoduju a konec. Byl tady včera Smolík, ten se mně zapřísal, že oni nic nezavinili. My jsme hovořili o jiných věcech. Ona bude z dní 24. slavnostní inkorporace teologických fakult do Karlovy univerzity, což je historická událost, to se mockrát nestalo. 24., jo? 24. a budeš pozván taky samozřejmě. A tedy bude to, včera jsme připravovali podrobný program, poněvadž se jedná o ekumenický taky nějakou bohoslužbu slova, tak aby všechny círky souhlasili s tím celým pořadem. A při té přírodosti Smolík se se mnou hovořil a nakonec říkal, a teď kázu s hejrání, když ho neprovokoval. Načeš, já jsem říkal, všechno zařížu, všechno dělám. On říkal, to jsem rád, že to takhle dopadá, že to rozhodujete takhle. A necítil se v žádném případě ničím vinen. Já nemůžu mu vzáhat do svědomí, já nevím, jak to tam probíhalo. Nicméně jsem rád, že jsme v tomto stádiu všechny úřední podklady, které jsem od nich potřeboval, již mám. Ano, mám. Jedinej dotaz radíme. Jsem jmenován na teologickou nebo na filozofickou? Ne, docentem jsem jmenován jako, to je titul. No, vůbec, to je všeobecný titul. No jo, takže to byl právě, to byl kázus. Protože Smolíkovi Černej řekl, že ale bude u nás, tak on myslel, že teda on přece nemůže navrhovat, že takhle líčil, nemůže navrhovat, abych byl docentem na filozofický. To je ono. Budeš docentem. Jo, jo. A budeš zarazen na filozofii a hotovo. Jo, jo, dobrý, dobrý, tak to je fajn. Ano, tak ti moc krát děkuji a chápu, že kdybys s každým měl takovýhle potíže, takže by ses musel úplně zbláznit. Takže trochu cejtim takovou, jako, poluvinu, ale... To je vůbec nic, poněvadž mi tady ten případ pálil jako jeden z mnohých, a byla to vostuda, vostuda Karlové univerzity, že jsme tady rehabilitovali a já nevím, kdoho všeho možného, a že ten tvůj případ se, zrovna ten tvůj, takhle táhnul. Mě to, já se zda vždy někdy, vždycky vzpomenul jsem si na to, a zatínal jsem zuby. Takže je to v této stádiu a je to v pořádku. Jaký to je jinak na té konferenci? No tak včera proběhlo to, to, to... Zatím takhle ten, na toho patočku. Bohužel teda Vašek Havel, nejenom že nepřišel, to je pochopitelný, ale ten příspěvek, který poslal, tak teda byl tak nanicovatej, že tam místní, místní, zatíž byl jeden žurnalista americký, mladý, takovej rozněvanej muž, tam říkal, oslovil přítomné filozofii a říkal, a máte dojem, že prezident splnil svou odpovědnost, když, že nepřišel, to se prezidentům stává, ale že poslal těch několik vět, takovejhle, myslíte, že to bylo přiměřený, no teď nastal takový trapný ticho, a všecko se to rozpustilo, vůbec diskusy žádná nebyla. Tak podívej se, on zatíž, Václav Havel, nebyl dobře informován. Ano, on má málo poradců totiž. On se mě, on se mě, když jsem u něj byl, ptal na tady tu konferenci, a já jsem mu říkal, že si myslím, že on se ptal, kdy tam není nikdo z těch, neviděli jste tam nějaký jméno Hejdánek a neviděli jste tam jméno Chvatík a tady to, není to, má to vůbec vážnost, a ptal jsi mě, a musím tam jít, a já jsem říkal, no Václave, jít tam samozřejmě nemusíš. A on říkal, tak já tam napíšu jenom nějakou adresu. No já jsem sám, v tomto smyslu spolu, jenom až jsem mu nic nezdůrazil a nic neřekl, já jsem sám byl nejistý, co to vlastně začne, poněvadž já každý týden zahajuju a ukončuju celou řadu takovýchhle sympozí. A písemné materiály jsem tady žádné porádné neměl. Takže jsem, byl jsem si nejistý a proto jsem radši mlčel, jak dělal jsem mrtvýho brouka u prezidenta, když se mě přímo na to ptal. Kubaška. Takže, jaksi, ta situace je nejenom způsobená neobratností Václavovou, ten by se strašně mrzel, kdyby tady to věděl, ale je to zároveň způsobeno tím, že ten si pořadatele sami... Ne, pořadatele Horák informoval kancelář naprosto perfektně. Jo? Včera jsem s ním o tom mluvil, a že dokonce mu bylo přislíbeno, a že vůbec původně se mluvilo o tom, že Havel přijde. No tak proč, proč teda takhle zvlášť? Já jsem řekl, pořádně ne u prezidenty. No to teda nechápu, ale to se stalo mnohokrát. Podívej se, já nevím, jestli znáš, možná jsem ti to už říkal o tom Svobodovi. Ano. Jan Svoboda, náš jeden z největších virologů, měl tady hosta, měl mít hosta americkýho Nobelpreisträgera. 4 měsíce, možná ještě dřív, napsal na kancelář republiky, jestli by mohl být přijatý. Prezidentem nedošla odpověď. Po dalších dvou měsících poslal druhý dopis a mně zároveň. Požádal, jestli bych nezatlačil, tak já na tý, na tý, co jsme se setkali na tom kolektívu, tak jsem tam vynadal Sášovi Vondrovi, jak to, že to, on mě ještě tak trošku spupně říkal, že tak dopisů mají strašnou furu. Já jsem říkal, kolik jich přichází od členů Prezidia Akademie. To přece někdo tam musí rozlišovat, ne? No a nakonec nedostal, ani na tohle nepřišla odpověď, až si to pak, už když tady ten Nobel Prize Träger byl, tak si to vytelefonoval. Ale samozřejmě na to ta klaka tam je, že i hned objednali televizi a bylo to večer v šotu. Rozumíš, tak to mě to tak štve, tohle to, on naprosto kašle, anebo nechá, aby ty jeho poradci kašlali na to, když přijde nějakej vědec, nebo rovněž na filozofii a tak dále, a přitom vystupuje jako filozof, no tak to přece nejde. Já vím, že to nemůže dělat on, on je úplně vyčerpanej, to je mě, on mám prosto jasný. Ale bych on si vybíral ty lidi kolem. No, tak tentokrát jsem si říkal, v této kongresu jsem byl v situaci, kde jsem nebyl s toho Václavovi říct, ačkoliv jsem si říkal, že to je... To je taky trapas, jak to, že ti to nepostali, že? Jak to, že mě to nepostali? Že tam bude extra vyhražený jedno půl odpoledne Patočkovi, že bude Klibánský a Riker. Jako to, to vůbec jsem nic z toho nevěděl. To je teda... Já bych byl, udělal všechny svý dispozice jinak, já jsem tady mimo to, byl bych tam býval, byl na tom odpoledne tež, mě to strašně mrzelo, že já jsem byl pouze už dávno, říct se výzvám, že tam má mít allocution, což jsem tady v krátkosti provedl. Ano, ano, ano. A přitom jsem, byl bych se, velice byl rád účastnit tady toho slavnostního odpoledne. No, podívej se, samozřejmě ze své funkce, takovýhle věci nemůžeš dělat, to je jedně ze zájmu, že bys tam přišel, ale fakt je, že to působilo dost trapně, že ten prezident tam poslal ani ne nikoho svýho, nebož jenom to poslal na kusu hadru, několik věd. Opravdu to bylo tak nanicovatý, jak nic. Jako když někde je nějaká, na vesnici nějaká, oni napíšou panu prezidentu a on jim odpoví, že jim přeje všecko dobré. No, to je to prostě, opravdu to je, to bylo naprosto, naprosto nepřiměřený. No ale, musí se, já vím, že ne, ale prostě, já ještě budu, teď, když od tebe zjišťuju, že ty jsi nevěděl, o co jde. Ano. A teď k tomu přijde já, že já jsem vůbec nedostal pozvánku. No prosím. Rozumíš, mě to prostě telefonoval je. Já jsem o tom s tebou hovoril někdy před dvěma měsíci a tohle bylo taky nějak matné, pokud jsme... No ano, no jistě, to je prostě, mě akorát připomněl Petr Horák, mě připomněl extra dopisem teď, abych nezapomněl přijít v 6 hodin večer, že musíme přijívat, když jsem pořadatelem taky, nebo jak se to jmenuje, tak že musíme přivítat premíra Pittharta. Tak tohle mě napsal, jinak jsem nedostal vůbec nic. Já jsem ani nevěděl, že tam bude Pitthart. Já jsem měl před těmi dvěma měsíci poznámku tady a nevěděl jsem, kde to je. Nechal jsem sekretářku zjišťovat, poněvadž jsem měl už 2-3 měsíce starou poznámku, že tam má mít allocution, tak jsem měl poznámku, kde to je proboha. Značiže sekretářka mě zjištěla vždy v Akademii věd. No přesně tak, já to zjišťoval u sobotky, ten tam nebyl, takže nikdo nevěděl, kde to je, ani že to je. A sobotka pak sám mě volal, že přišla pozvánka nebo oznámení na fakultu a řekni, kdy to je a kde to je. Já to prostě nevěděl. Až potom jsem od horáka dostal tohle. No, tak já to ještě prověřím, jestli vopravdu tam není nějaká chyba, že na tu kancelář nedali málo informací. Prosím tě, prověř to. Takže tohle to se nemůže takhle dělat. To nejde takhle dělat. Tady v tomto smyslu teda možná, že Vašek byl ve stejný řece jako my. Jo, je to možný, je to možný. Já teď vidím, že to je možný. Já byl rozezlenej, ne na něj, pa čistě mu to někdo vyřizuje, ale na něko. A možná, že i ta kancelář je v tom nevinně. Takže Láďo, měj se pěkně. Jo, tak nezlob se na mě, že jsem tě zdržel tímhle dní. Ne, ne, ne, ne. Tak pozdravuj, jedu a měj se pěkně. www.hradeckesluzby.cz
Rozhovor s Radimem Paloušem [habilitace, Havel].wav
====================
Okamžik hned s vás svojím, pan rektor, pohoď, by vám rád něco řekl. Okamžiček. Ano, čekám. Haló? Jo, Eláďo, buďte já. Nazdar Eláďo, Eláďo, prosím tě. Tak situace je taková, že teď se už píše ti dopis na vědomí, že tě jmenují docencem, zároveň jsem poprosil sekretárata, aby ukamžitě se spojili, ukamžitě, to je otázka jako chytnou, s Milanem Sobotkou, aby zahájil bezpečně profesorské řízení, poněvadž to profesorské předpokladá, že je habilitováno. A tady ta formalita je tedy vyřízena s tím, že ministerstvo školství ještě nevydalo prováděcí na řízení k jmenování docentů, který je v pravomoci rektora dneska už. Ale ať už to vydají, nebo nevedet, s tím budou chvátat, nebo nechvátat, tak já to provádím okamžitě s tím, že tam bude dovětek, nevím ještě jak ho sformulujou, že příslušný dekret, tedy to finančně se stejně bude zarizovat okamžitě na fakultě, to moje rozhodní má tuto pravomoc i tu finanční, ale že ten jmenovací dekret ti bude, ten termín ti bude řečen, když to musí se jak vypracovat velmi ceremoniálně, jak se to bude dělat za přítomnosti děkan nebo koho se budou tady do těch... Takže to se odloží. Čili to se udělá až dodatečně, tady ta celebrita a bude to, já počkám, a informace budou na ministerstvu, jestli v tom řízení, které oni připravujou, jsme něco nevynechali, tak já to v každém případě provedu a eventuálně kdyby něco scházelo, třeba já nevím, souhlas nějakého, nějaké instituce, tak to potom budu vyžadovat dodatečně. Já už teda nehodlám v témto případě, který honím tři měsíce, už čekat už ani den. Ponieważ už to proběhlo podle mého názoru Legia Artis a všechno, co jsem uměl, jsem udělal, tak ať už mě teda potom postaví předsout, ale já tady to rozhoduju a konec. Byl tady včera Smolík, ten se mně zapřísal, že oni nic nezavinili. My jsme hovořili o jiných věcech. Ona bude z dní 24. slavnostní inkorporace teologických fakult do Karlovy univerzity, což je historická událost, to se mockrát nestalo. 24., jo? 24. a budeš pozván taky samozřejmě. A tedy bude to, včera jsme připravovali podrobný program, poněvadž se jedná o ekumenický taky nějakou bohoslužbu slova, tak aby všechny círky souhlasili s tím celým pořadem. A při té přírodosti Smolík se se mnou hovořil a nakonec říkal, a teď kázu s hejrání, když ho neprovokoval. Načeš, já jsem říkal, všechno zařížu, všechno dělám. On říkal, to jsem rád, že to takhle dopadá, že to rozhodujete takhle. A necítil se v žádném případě ničím vinen. Já nemůžu mu vzáhat do svědomí, já nevím, jak to tam probíhalo. Nicméně jsem rád, že jsme v tomto stádiu všechny úřední podklady, které jsem od nich potřeboval, již mám. Ano, mám. Jedinej dotaz radíme. Jsem jmenován na teologickou nebo na filozofickou? Ne, docentem jsem jmenován jako, to je titul. No, vůbec, to je všeobecný titul. No jo, takže to byl právě, to byl kázus. Protože Smolíkovi Černej řekl, že ale bude u nás, tak on myslel, že teda on přece nemůže navrhovat, že takhle líčil, nemůže navrhovat, abych byl docentem na filozofický. To je ono. Budeš docentem. Jo, jo. A budeš zarazen na filozofii a hotovo. Jo, jo, dobrý, dobrý, tak to je fajn. Ano, tak ti moc krát děkuji a chápu, že kdybys s každým měl takovýhle potíže, takže by ses musel úplně zbláznit. Takže trochu cejtim takovou, jako, poluvinu, ale... To je vůbec nic, poněvadž mi tady ten případ pálil jako jeden z mnohých, a byla to vostuda, vostuda Karlové univerzity, že jsme tady rehabilitovali a já nevím, kdoho všeho možného, a že ten tvůj případ se, zrovna ten tvůj, takhle táhnul. Mě to, já se zda vždy někdy, vždycky vzpomenul jsem si na to, a zatínal jsem zuby. Takže je to v této stádiu a je to v pořádku. Jaký to je jinak na té konferenci? No tak včera proběhlo to, to, to... Zatím takhle ten, na toho patočku. Bohužel teda Vašek Havel, nejenom že nepřišel, to je pochopitelný, ale ten příspěvek, který poslal, tak teda byl tak nanicovatej, že tam místní, místní, zatíž byl jeden žurnalista americký, mladý, takovej rozněvanej muž, tam říkal, oslovil přítomné filozofii a říkal, a máte dojem, že prezident splnil svou odpovědnost, když, že nepřišel, to se prezidentům stává, ale že poslal těch několik vět, takovejhle, myslíte, že to bylo přiměřený, no teď nastal takový trapný ticho, a všecko se to rozpustilo, vůbec diskusy žádná nebyla. Tak podívej se, on zatíž, Václav Havel, nebyl dobře informován. Ano, on má málo poradců totiž. On se mě, on se mě, když jsem u něj byl, ptal na tady tu konferenci, a já jsem mu říkal, že si myslím, že on se ptal, kdy tam není nikdo z těch, neviděli jste tam nějaký jméno Hejdánek a neviděli jste tam jméno Chvatík a tady to, není to, má to vůbec vážnost, a ptal jsi mě, a musím tam jít, a já jsem říkal, no Václave, jít tam samozřejmě nemusíš. A on říkal, tak já tam napíšu jenom nějakou adresu. No já jsem sám, v tomto smyslu spolu, jenom až jsem mu nic nezdůrazil a nic neřekl, já jsem sám byl nejistý, co to vlastně začne, poněvadž já každý týden zahajuju a ukončuju celou řadu takovýchhle sympozí. A písemné materiály jsem tady žádné porádné neměl. Takže jsem, byl jsem si nejistý a proto jsem radši mlčel, jak dělal jsem mrtvýho brouka u prezidenta, když se mě přímo na to ptal. Kubaška. Takže, jaksi, ta situace je nejenom způsobená neobratností Václavovou, ten by se strašně mrzel, kdyby tady to věděl, ale je to zároveň způsobeno tím, že ten si pořadatele sami... Ne, pořadatele Horák informoval kancelář naprosto perfektně. Jo? Včera jsem s ním o tom mluvil, a že dokonce mu bylo přislíbeno, a že vůbec původně se mluvilo o tom, že Havel přijde. No tak proč, proč teda takhle zvlášť? Já jsem řekl, pořádně ne u prezidenty. No to teda nechápu, ale to se stalo mnohokrát. Podívej se, já nevím, jestli znáš, možná jsem ti to už říkal o tom Svobodovi. Ano. Jan Svoboda, náš jeden z největších virologů, měl tady hosta, měl mít hosta americkýho Nobelpreisträgera. 4 měsíce, možná ještě dřív, napsal na kancelář republiky, jestli by mohl být přijatý. Prezidentem nedošla odpověď. Po dalších dvou měsících poslal druhý dopis a mně zároveň. Požádal, jestli bych nezatlačil, tak já na tý, na tý, co jsme se setkali na tom kolektívu, tak jsem tam vynadal Sášovi Vondrovi, jak to, že to, on mě ještě tak trošku spupně říkal, že tak dopisů mají strašnou furu. Já jsem říkal, kolik jich přichází od členů Prezidia Akademie. To přece někdo tam musí rozlišovat, ne? No a nakonec nedostal, ani na tohle nepřišla odpověď, až si to pak, už když tady ten Nobel Prize Träger byl, tak si to vytelefonoval. Ale samozřejmě na to ta klaka tam je, že i hned objednali televizi a bylo to večer v šotu. Rozumíš, tak to mě to tak štve, tohle to, on naprosto kašle, anebo nechá, aby ty jeho poradci kašlali na to, když přijde nějakej vědec, nebo rovněž na filozofii a tak dále, a přitom vystupuje jako filozof, no tak to přece nejde. Já vím, že to nemůže dělat on, on je úplně vyčerpanej, to je mě, on mám prosto jasný. Ale bych on si vybíral ty lidi kolem. No, tak tentokrát jsem si říkal, v této kongresu jsem byl v situaci, kde jsem nebyl s toho Václavovi říct, ačkoliv jsem si říkal, že to je... To je taky trapas, jak to, že ti to nepostali, že? Jak to, že mě to nepostali? Že tam bude extra vyhražený jedno půl odpoledne Patočkovi, že bude Klibánský a Riker. Jako to, to vůbec jsem nic z toho nevěděl. To je teda... Já bych byl, udělal všechny svý dispozice jinak, já jsem tady mimo to, byl bych tam býval, byl na tom odpoledne tež, mě to strašně mrzelo, že já jsem byl pouze už dávno, říct se výzvám, že tam má mít allocution, což jsem tady v krátkosti provedl. Ano, ano, ano. A přitom jsem, byl bych se, velice byl rád účastnit tady toho slavnostního odpoledne. No, podívej se, samozřejmě ze své funkce, takovýhle věci nemůžeš dělat, to je jedně ze zájmu, že bys tam přišel, ale fakt je, že to působilo dost trapně, že ten prezident tam poslal ani ne nikoho svýho, nebož jenom to poslal na kusu hadru, několik věd. Opravdu to bylo tak nanicovatý, jak nic. Jako když někde je nějaká, na vesnici nějaká, oni napíšou panu prezidentu a on jim odpoví, že jim přeje všecko dobré. No, to je to prostě, opravdu to je, to bylo naprosto, naprosto nepřiměřený. No ale, musí se, já vím, že ne, ale prostě, já ještě budu, teď, když od tebe zjišťuju, že ty jsi nevěděl, o co jde. Ano. A teď k tomu přijde já, že já jsem vůbec nedostal pozvánku. No prosím. Rozumíš, mě to prostě telefonoval je. Já jsem o tom s tebou hovoril někdy před dvěma měsíci a tohle bylo taky nějak matné, pokud jsme... No ano, no jistě, to je prostě, mě akorát připomněl Petr Horák, mě připomněl extra dopisem teď, abych nezapomněl přijít v 6 hodin večer, že musíme přijívat, když jsem pořadatelem taky, nebo jak se to jmenuje, tak že musíme přivítat premíra Pittharta. Tak tohle mě napsal, jinak jsem nedostal vůbec nic. Já jsem ani nevěděl, že tam bude Pitthart. Já jsem měl před těmi dvěma měsíci poznámku tady a nevěděl jsem, kde to je. Nechal jsem sekretářku zjišťovat, poněvadž jsem měl už 2-3 měsíce starou poznámku, že tam má mít allocution, tak jsem měl poznámku, kde to je proboha. Značiže sekretářka mě zjištěla vždy v Akademii věd. No přesně tak, já to zjišťoval u sobotky, ten tam nebyl, takže nikdo nevěděl, kde to je, ani že to je. A sobotka pak sám mě volal, že přišla pozvánka nebo oznámení na fakultu a řekni, kdy to je a kde to je. Já to prostě nevěděl. Až potom jsem od horáka dostal tohle. No, tak já to ještě prověřím, jestli vopravdu tam není nějaká chyba, že na tu kancelář nedali málo informací. Prosím tě, prověř to. Takže tohle to se nemůže takhle dělat. To nejde takhle dělat. Tady v tomto smyslu teda možná, že Vašek byl ve stejný řece jako my. Jo, je to možný, je to možný. Já teď vidím, že to je možný. Já byl rozezlenej, ne na něj, pa čistě mu to někdo vyřizuje, ale na něko. A možná, že i ta kancelář je v tom nevinně. Takže Láďo, měj se pěkně. Jo, tak nezlob se na mě, že jsem tě zdržel tímhle dní. Ne, ne, ne, ne. Tak pozdravuj, jedu a měj se pěkně. www.hradeckesluzby.cz