Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
s1 [konec přednášky].flac
====================
naproti tomu tedy u nás opravdu až na vzácné výjimky nikdo nemá potíže, když má porozumět slováků, pokud to není východňár. Slováci bez problémů rozumějí česky a nicméně to považujeme za dva jazyky. Němci si navzájem nerozumějí, ale považujeme se za jeden jazyk. Čili zase to byla taková cochcárna, jak jsem říkal, který ten jazyk je od přírody. No od přírody je ten zjednocený německý jazyk, který se musel kodifikovat. Ty přirozené jazyky, ty nejsou od přírody, ty se neberou vážně. Vidíte, že i to pojetí jazyka zase je naprosto svévolný. Je to všechno vymýšlené, umělé vymýšlené. Navíc je to vymýšlené do té míry, že například frýzové jsou považovány za Němce, ačkoliv dneska si uvědomují, že žádný Němci nejsou. Jazykové jsou úplně, pochopitelně nikdo jich nerozumí, ale to nikomu nevadí, protože oni nerozumějí si navzájem. Oni nevědí, že to je neněmecký jazyk, nebo že to není německý jazyk. Zatímco teda Holanděne jsou vlastně Němci, tak frýzové jsou části, část Holandsku, část Belgie a část, největší část Německu. Nikdy si neudělali vlastní stát. Dneska se považují za něco speciálního. Já jsem zažil jednu krásnou věc, to se možná ještě pamatujete někteří, v červenci minulého roku na začátku jsem byl přítomen u doktorátu jednoho muže, který taky příští rok tady bude přednášet, Siebeschap. Když k nám jezdíval ještě v minulosti, já vždycky přivez kufr, knih, tak jsem ho považoval za holanděna. On teď se ukázal, když jsem tam byl na návštěvě, jak mě vozil tam po té hrázi. On je strašlivý funkcionář, bo původně byl přes hráze, přes část hrází, pak byl šéfem přes všech hrázek a teď je šéfem přes čistotu Zůjděnského moře. A kromě toho přednáším v Amsterdamu na filozofii a konečně ve svých asi 2,40 nebo kolika si udělal doktorát. Tam se dělá polet a on tam už je aspoň 9-10 let přednáší v filozofii, ale teď to je pro nás si udělal doktorát. No a tak mě tam vozil a teď jsme přišli taky na hráz tam na jednu a tak dám a on říkal, teď tady počkej, já tam nejdřív musím jít, poněkdy až ten chlap mi nás od tak vyhodil, jak by tě viděl, já na ní začnu frýsky, on vidí, že jsem kompatriot, tak prostě nám to dovolí. Tak skutečně zašel, ten pokoj podmračený a teď začal spolu šprechtit, ten Tom se to vyjasnil a všechny prostě frýsem se sešli a pak už spomalil všechno. Tak jsme to tam šli obejít. Já to trochu líčím, oni se znali, pochopitelně, ale nemoc, protože tak velký pán nechodí na kontrolu, takže se pak domluvili. Ale najednou vidíte, jak tady bublají věci, pokrač nemáme prňetí. Na Frizové možná, jestli se nezarazí ta bláznivá myšlenka nacionalistická, tak budou si chtít udělat vlastní stát a budou chtít ukrojit kus z Holandska, kus z Belgii a velkej kus z Německa. To je prostě bláznivé. A toto se děje, když se má sjednocovat Evropa. No ale my jsme tady skutečně pro smích, protože my jsme to udělali a zároveň jsme řvali, že nejdou Evropy. A zároveň jsme si rozhodli, že do Evropy půjdeme tak, že každý budeme mít svou vězdičku. A tak to je jedna stránka. Je to všechno vymyšlené. Je to blbě vymyšlené. Má to perspektivy hrozné. Pseudo humanistické začátky, ale naprosto nelidský koncept. Prostě myšlenka nacionalismu je dneska ta rozhodující myšlenka, ta rozhodující ideologie, kvůli které se bojuje v Jugoslávii. Teď je to ještě nejenom nacionalismus, tam je to ještě, říká se tomu, etnické, ale fakticky všechny etnické spory jsou vlastně nacionalistické. To je ten novej typ myšlení o kmenu. To není spor etnický, to je nonsense etnický, různosti, diference nemusí nutně víc, vždycky se bojuje o něco a ne o etniku, ale to něco teď je nic, to je takzvaný národ, který si Herder a další a Gobino a tak dále si vymysleli, a Chamberlain a tak dále si vymysleli. Jenomže ten Gobino nemá vliv ve Francii, protože tam to není opožděný národ, podobně Chamberlain v Anglii, ten má vliv až na ty podrobené kmeny, které se uvědomují až později a dneska Chamberlain už je zastrali, takže ho ani nepřipomínají, ale v té německé oblasti Herder tam najednou dostává takovou injekci, která z toho dělá obrovskou ideologii, která zachvátí postupně celou střední a východní Evropu a dneska zachvacuje zpětně i tu západní Evropu. Takže ve Španělsku, ve Francii, jihu a Francie, nebo momentálně je to trošku potlačený v Belgii, ale je to trošku něco jiného, tam je jedna část, která se hlásí k francouzské, k francofónní oblasti, druhá, která se hlásí k té holandské a výsledek by byl jenom, že se rozpůlejí a k něčemu se přidají. Taková případ, že se rozpůlejí a zůstanou každej zvlášť, to je jenom naše specialita. My jsme se neměli k někomu přidat a Slováci taky ne. Ale aspoň jsme se rozprali. To je přece jenom něco, něco pozitivního. A teď to má druhou stránku. I když si to ten Herdor vymyslel, i když je to fikce na začátku, tak tím, že lidé to vemou za svý a začnou se tak chovat, to je najednou jsou Němci, tak jako se nikdo rozhodne být slávista a pak dá na držku tomu Spartianovi. A nebo jinak, než jsou to jenom naše kluby a víte, jak se to rve mezinárodně, až spadnou tribúny. Najednou to začne být skutečností. Najednou je to realita. A dneska jsou národy skutečností, i když začínaly jako fikce. No jo, ale je to zvláštnost, je to něco, co můžeme označit anomalí, co pak státy jsou od přírody. To začínaly taky jako fikce. Prostě nějakej chlap si vymyslel, že bude dělat kouzelníka a tím pádem bude šéfovat celému kmeni. Nalešto ty druhý přijali, no tak on se stal pánem. Vymysleli si řekové, že prostě postaví vesnici a začne tam dělat archonta a vznik městský stát. A tak dále. Nebo si vymysleli makedonci, že prostě sjednotěj celé středozemí je stát, který sice dlouho nevydržel, ale navázali na to říjmaní a byl z toho velké říjmané imperium, které vydrželo, protože byli politicky schopnější říjmané než řekové. Ale nápad je řecký, jako bývá. Stát je taky výmysl. Všechny lidské organizace, všechny lidské podniky, které vyžadují spolupráci více lidí, jsou výmysly. To není od přírody. Takže my musíme tohleto vědět. Já jsem to chtěl dodat jenom proto, aby bylo jasné, že jestliže se něco neukáže jako objektivní skutečnost, tak to ještě neznamená, že to je pozitivní. Proto dokud je to v budoucnosti, otevřená budoucnost, tak my nemůžeme předem rozhodnout. Ono se to ukáže. To je ta myšlenka, že ta pravda v posledu se vyjeví. Zvítězí. A to ne je o všem tím, že by tady byla nějaká jedna síla, jeden stát, jedna kultura, která tu pravdu má. Níbrž, že ta pravda se přizná spíše k jedné než k druhé. A není to v naší kompetenci ani v naší moci tu pravdu donutit. Pouhej důraz na to, že něco není a že to přichází, ještě neznamená, že to skutku přichází. My si to můžeme jen vymyšlet. Tam je tenhle rozdíl, který nemůžeme překonat. Tady není žádný způsob, jak poznat, rozeznat předem to, co přichází k nám a co si jen vymyšlíme. Naproti tomu jediná metoda, jak odpovídat příměřeně na výzvy pravdy, respektive toho, co přichází, je zkoumat to, na co reagujeme. A to je důležité. Herder přijde s myšlenkou, že ty státy mají být založeny na tom, co je od přírody. A příroda tady už je. A to, co bude, založit na tom, co už tady je. Což v jistém smyslu, jak jsem to takhle řekl, není tak špatný, protože zplanírovat všechno začít na zelené louce je nesmysl. Musí se počítat s tím, co je. Jenže to, co je, toho musím považovat za jistý program a posuzovat ho jako program. A nikoli jako něco, co je dáno a k čemu já musím být lojální. To je smysl toho důrazu Rádlova. Pokud jde o národ a národnost, když říká, že národnost musíme chápat jako program, jako projekt a že musí být zdůvodňová. To je reflexe koncepce Masarykově, který na první pohled přijímá a on skutečně někde až moc, jak říká Rádlo, až moc přijímá Herdra. On ho kritizuje a zároveň ho přijímá trochu. Je v závislosti. Když prezident prohlásil, že Němci jsou tady jen posté v této zemi, tak se provinil proti české otázce. Své vlastní české otázce. To je ta nevyjasněnost našeho obrození, že to obrození vlastně pracuje s ideologií taky nacionalistickou. A na všech nás to nechává ještě pořád stopit pořád korigovat, pořád to odhalovat a zbavovat se toho. To je ten nejdůležitější fakt nebo faktor nebo nejdůležitější aspekt té současné nepříliš zdařilé polemiky o odsunu či vyhnání Němců. Nejde o toto napravovat. Takzvaná náprava by se neobešla bez nových nespravdelností. Prostě nemůžeme postupovat podle chamura. Vždycky, když někomu Něfe ukradnou, tak mu to vrátit. My protestanti bychom chtěli, aby nám vrátili katolicí vůbec všechno. Tady nebylo skoro nic katolického. Něco s tím dobyli nebo vypálili. To bylo všechno naše. Jenomže katolici by řekli, že před Husem, před první reformací, to bylo zase všechno naše. Tak nakonc by přišli bojové a řekli, že kdyby žili, oni už nejsou. A kdyby byli, tak by přišli té naše. To je zase problém v Palestíně, když byli naše. De facto já to jako člověk, který má velký porozumění pro hebrejský odkaz, tak já to chápu jako definitivní slahání židů. To, že si tam založili ten stát. Je možno to psychologicky a jinak vysvětlovat, ale oni definitivně rezignovali na své dějné poslání. Pak židovství je přesně to, co nemůže být spojeno se státem. Oni to udělají státní náboženství. A nenechají se poučit tím, že křesťaně rozpoznali, že státní náboženství je v nesmysl, že to je škandál, zejména teda Kierkegaard to zvostudil způsobem, že snad už dneska někdo nemůže mít kladnej stav. To je to nejhorší, co se může s křesťancím stát, že se z toho stane státní náboženství. To je ta dalekosáhlá kritika konstantinismu. To, když se křesťanství stalo státním náboženstvím římským. Vy jste chtěli něco říct? Nejde o to, že není státní doktrinou, že žide se rozhodli obnovit židovský stát. To nikde nemůže být zakotveno v té hebrideské tradici. Tam je všude spochybňováno. Královská funkce je spochybňována, kněžská funkce je spochybňována, je spochybňována dost účinně, protože žide nemají kněží žádný, mají jenom učitele v synagoze. To je velká věc. A proroci byli vždycky někde z hor a vždycky přišli mezi ty, co jsou v Nížinách a teď tam něco vyřídili a pokud to stihli vyřídit, to bychom kamenovali. To je to, nad čím můžou židé navázat. Všechno ostatní je velmi pochybné. Ne, že by neměli na to právo. Každý, když si ho vydobide, má na to právo, ale je to problém. Oni si měli zvolit nějakou jinou zem, když tam ty posvátný místa, ale právě posvátnost je to, co přece hebrejská atelice spochybňuje. Jaký pak posvátný místa, jaký pak buškové, jaký pak, já nevím, co všechno. Je to prostě rezignace na to dějný poslání židů. Tento dějný poslání nelze podceňovat, protože kolik národů, velkejch národů, v tom starém smyslu, velkejch říčí, tady existovalo a není po nich památka. Třeba z egyptianů nic nezbylo. To, co tam je, to jsou arobové, a to nejsou egyptiani původní. Trochu je to tam napřížený nějak, takže by se to dalo uměl vypěstovat možná. Kdyby to byly psy nebo něco takového, nebo koně, tak bys vypěstoval ty malinký koničky, jak když jsi bejval, něco takového by se dal. Ale to nejde s lidma dělat tohle. Ale po egyptské společnosti nezbylo nic. Po řecké společnosti nezbylo nic. Po římu nezbylo nic. Italové nejsou římaní. A teď si představte, že celou tu dobu židé tady fungujou. Přitom nikdy žádný stát neměli. Od té doby, co přišli, mělo několik generací žít pod králem, počínajíc Davidem, Saulem předtím, Davidem, Šalomonem, a pak byly ještě nějaké ty jucky a tak dále, a teď tam v obsazení a zajetí a tak dále. Prostě to je nárok, který tak řka neměl. My proti tomu máme ohromnou státní tradici. Nic takového. Ta identita tam zůstává. Ta není založena na státu, na to, že mají vlastní zem. Prostě to je umělá jiná idea, která nemá s tou hebridskou tradici nic společného. Je to pochopitelné, ale musíme to konstatovat jako rezignaci na ten historický úděl nebo to dějné poslání židovstva. My neznáme nic podobného v celých dějinách světových, jako je právě tohleto. Tak nepatrnej okrajovej náródek, pár tisíc lidí. Byly doby, kdy to byly desítky tisíc lidí. A to bylo celé. A dodnes to existuje? Dodnes se k tomu mohou lidé přihlašovat? Nené tím, že se narodějí ze žida. Uvědomněj si, že mají babičku židovku, takže se prohlásejí ze žida. Oni se můžou přihlásit také z prozelití. To vlastně není národ. V pravém slova smyslu to není národ. To je něco jako amfiktionie. Něco podobného, jako jsou švýcaři. Bejt švýcar vůbec s sebou nenese, jestli mluvím německy, italsky, francouzsky nebo retorománsky. Bejt švýcar to je souručenství lidů, které je založeno na něčem úplně jiném, než na jazyce a na kultuře a tak dá prostě na něčem, co je programově formulováno. No a tohle to doporučuje tedy rád změnit pojetí národa. Vědět, že národ není nic, co je dáno, k čemu je třeba se přihlašovat. Národ funguje, dokud tady jsou lidi, kteří se k tomu přihlašují a přihlašovat je možnost se buď k něčemu, co tu je dáno a pak to je teda prostě takový ten čovinismus, takový to spartianství nebo slavističnost, nebo jak se to říká. A nebo to je to společné, to je program do budoucnosti. A rád nám navrhuje, aby národ byl chápán jako program, když s ním někdo nesouhlasí, tak se může přihlásit k jinýmu nebo k žádnému. Ale pak nepatří k tomu národu. Nemůže se do toho narodit. A v tomto smyslu, tedy to pojetí rádlovo, sice bylo také v minulosti dáváno do jednoho pytle s tím takzvaným čechoslovakismem, což je úplně něco. Doufám, že je Vám jasný, že mezi těmi velikánskej rozdíl. Čechoslovakismus byl ideologie falešná, která měla fungovat jenom jako utilitární záležitost. Bylo třeba vyklačit Němce do pozice menšiny, národnostní menšiny. Němců bylo přes 3 miliony a bylo jich více než Slováků. Takže oficiálně byl vyhlášen československý národ, který zároveň hned v ústavě je, že je to národ, který mluví dvojím jazykem a všechno ostatní jsou menšiny. Tedy především Němci, který byl nejvíc, potom Aďaři, a pak i Poláci, Rusini a tak dále, jsou všechno menšiny. Čiže to bylo utilitární pojetí, kde čechoslovakismus byla ideologie. Naproti tomu, to co doporučoval Rádl je, on říká, jestliže je možné, aby byl československý národ, to jest stát, tak samozřejmě bylo by lépe, kdyby se jmenoval jinak. Protože se nemůžou cítit v československém státě doma nečeši a neslováci. Měl se to jmenovat třeba Středoborská univerzita, on nedává žádný návrh, ale prostě nějakej neutrální název to měl být. Ale když už se to jmenuje Československá republika, no tak pak československý občan může mluvit nejenom česky a slovensky, no a nebo slovensky. Jestliže je možný jeden národ o dvou jazycích, tak proč by nebyl možný národ o třech, čtyře, pěti nebo více jazycích? Proč to má zůstat jenom o dvou jazycích? To je nedůslednost proti Herdrovi. Když už se považuje, že to je dvojí jazyk, no tak jsou to dva národy. A když jsou to dva národy, tak Slováci jsou na třetím místě, na druhém místě jsou Němci. A Československá republika by byla velmi Česko-Německo-Slovenská republika. A ještě jsou vynechaný Maďaři a další. Tedy jeho koncepce je jiná, to není Čechoslovakismus jako ideologie, které zatlačuje Němce, nýbrž, to je pojetí Českoslovenství jako státního občanství. Už když se to tak blbě jmenuje, tak prosím, ale pak to znamená, že samozřejmě tady musel být rovnoprávný jazyky další. Neboť Slováků bylo méně a slovenský jazyk byl oficiální jazyk. Proč by nebyl oficiální jazyk taky německý jazyk, když jich bylo víc. To je nonsense. Řekněme, že třeba Rusínů bylo méně, takže by to nemuselo být oficiální a tak dále. To už je jiná věc, ale tady byla jakási taková vysloveně taková utilitaristická, pragmatistická ideologie, která měla ty Němce úměle vytlačit. A tomu pak odpovídal třeba ten výrok prezidenta, že tady jsou jenom návštěvou, že tady jsou jenom jako pozvaný hosté a nebydlejka, což je nesmysl. To je jako kdyby dneska Němci říkali, že ty Češi, co jsou v sudetech bývalých, takže jsou jenom dočasně pozvaný čeští hosté, ale kůvodně, že to je německé území, německá vlast. To je stejně nesmysl. No a já teď teda bych ještě dočet kousek z toho Finkielkrota. Tady ještě pořád vykláda toho Boundu s rozhoršeným úžasem zjišťuje, že vzdělanci jeho doby opouštějí péči o neměnné hodnoty. Tam je ta chyba. Neměnné hodnoty. To si hned za chvíli ukáže. To je prostě blbost. Universalismus nemusí znamenat neměnné hodnoty. A dávají všechen svůj talent a všechno svou prestiž do služeb lokálního ducha. Zase ten posun, to uvidíme za chvíličku. Lokální duch je něco jiného než specifičnost. To je tak, jako kdybychom řekli, že Shakespeare vypočil z normy a je to jenom takový lokální dramatik. Protože on mluví určitým jazykem, píše určitým způsobem a tak dále, ale neodpovídá té normě, jak se tehdy to dělalo. Ta specifičnost je lokální, zatímco ta průměrnost je univerzální. Zase vidíte posun. To je naprosto chyba za chybou už v Bandovi. A že dávají všechen svůj talent a svou prestiž do služeb lokálního ducha, rozdmychávají výjimečnost, prostě genialita je příliš taková soukromá. Genialita prostě to nepodporová. Dneska vidíte, že to je přežitek o všem ještě těch minulých let. Když se objeví někdo talentovaný, tak se mu dělají potíže. Protože představte si, že na této fakultě by tady najednou se objevilo pět, šest geniálních lidí, tak co by si chudáci ty ostatní počaly. Tak musí je trošku krotit. Tak jim hned nahážou nějaký překážky do cesty. Vybírat si nejlepší... Ne, to je přece výhodná investice každého jednotlivce, když jde študovat. Máme my nějakej zájem, aby tady byly vynikající lidi? To je jejich zájem. My, pod nám stačí proměr. To je oficiální vládní politika dneska u nás. Vůbec nemáme žádný způsoby, jak vyhledávat talentovaný a jak je postrkávat, když na těch začátečních ročnících jsou dobrý, tak jim umožní udělat dva roky za jeden, aby šli na univerzitu už třeba v 15. nebo v 16. Což se všude na světě děje. Ne, že by každý tak měl jít. Ne, to u nás se hned myslí, že když to může jeden, tak může já taky. A že jsem blbej, co je po mu do toho. Že tady rozmichávají výjimečnost, to vidíte, tam ta pejorativní stránka, rozmichávají výjimečnost. Jako kdyby nebyl žádný rozdíl mezi tím, když je někdo výjimečně geniální a výjimečně blbej. Vždycky je to chyba. Takhle uvažují učitelky materské školy. Ty nadaný děti nemají rádi, protože se s nima špatně pracuje. Nejlepší je skopat všechny do krychlíčky stejný a pak se to tak nějak líp se tam s tím, že ta industrie vychovávatelská se tam někde vyprovozuje. Rozmichávají výjimečnost. To je fantastická formulace. Povzbuzují svůj národ k omezenosti. Rozumíte? Rozmichávají výjimečnost a povzbuzují svůj národ k omezenosti. To je jako kdybych psal o české současnosti. A přesto tam říká výjimečnost. Čili výjimečnost je vchápána jako omezenost. Když to univerzalita je chápána jako to, co má být. Dejte si na tohleto pozor. Takhle je to potřeba analyzovat všechno. Před volbama uslyšíte takový žvasty, že proti tomu tohle je inteligentní, že? Ale my si na to pomalu zvykáme. My ty uši už máme zkrojcený o to, že už nám to jako nepřipadá tak divný. Jako intelektuále musíme vždy znovu protestovat. Na tom se to musíme naučit. Rozdmychávaj výjimečnost, povzbuzuj svůj národ k omezenosti. K sebezbožňování a k tomu, aby se stavěl, a teď je přímo citát, proti ostatním ve svém jazyce, ve svém umění, ve své filozofii, ve své civilizaci, ve své kultuře. A teď tady říká už Finkielkrot. Tato přeměna obecné kultury v mou kulturu je probádu znakem moderní doby. Já bych vás tady chtěl upozornit na něco, s čím jsem se seznámil dozvuka někdy si dávno pod vlívem Patočky. Patočka, když byl v Německu jako čerstvý doktor, tak do České mysle psal recenze, jedna k německým chytnám, jedna k také francouzským knížek. Podívejte se do těch třicátejch let, když Patočka byl venku, tam má celou řadu recenzí. A jedna z těch recenzí je věnována malé knížce jednoho ze žáků von Ixchillovy školy. Já nevím, jestli jste někdy slyšeli von Ixchillovy, jestli je to předchůdce těch etnologů, jak dnes se o tom mluvíte, z takových Lorenců a podobně, nebo behavioristů na druhé straně, ale to není ještě to behaviorista. Já to vždycky chci demonstrovat raději než pojmově, abyste měli tu zkušenost, pokud někdo z vás pěstoval akvarijní rybičky. Někdo, kdo měl doma akvarijní rybičky, nikdo. Ten úpadek je hrozný. Já vím, že na venkově to není potřeba, tam jsou housata a není potřeba, ale ve městě, jak někdo může vyrůstat bez kanárů, bez koček, bez psů, nebo aspoň bez rybiček. Něco živýho, nějaký pravý soucná. My jsme obkolbení nepravejma soucná. My jsme nepravení, my jsme obkolbení takovýma mrtvejma předmětama, jako je stůl a židle a hodiny a koberec a já nevím co ještě všechno, lustr. To jsou všechno mrtvoli. A my se naučíme v tom žít. A vůbec nám ten druhý člověk nepřipadne jako život, protože my s ním pak počítáme s dalším předmětem. To je strašně důležité. Aspoň titku doma mít. Větináči neřezanou. Aby tady vznikl vztah takové odpovědnosti za tu růži. Musíte zalejt, musíte tomu psovi dát nažrat, napít. Nemůžete prostě odložit to, až budete mít vy čas. Máte tady odpovědnost. A tato odpovědnost, to je především vůjči živém bytostem. Odpovědnost za baráka i v Praze taky nikdo nemá. To bylo vidět předtím, ale už teď. Teprve když je to privatizované, tak se o to trošku starej. Až zas na to nemají peníze. Ale to je nadále mrtvola. Udržovat, aby nepropouštěl vodu a podobné. Tenhle vztah k těm živejm bytostem, vztah odpovědnosti, je velice důležitý. A ty rybičky, abych se k ním vrátil, mají takovou, na tom je to nejkrásný pozor, ono to samozřejmě se může pozorovat jinde, ale je to, a teď váháme si, o tom vůbec mám mluvit, když nemáte tu zkušenost. Prostě dobře čas od času musíte, třeba tam máte nějakou nákazu, musíte rybičky odlovit a teď to desinfikovat nějak, nebo máte to za rostlým, chcete jinak postavit ty šutry tam, a jinak ty rostliny je to, musíte s tím něco zkrátka udělat. Tak předdáte někam rybičky, zařítí znova akvárium, že teď už musíte mi odstát tu vodu nebo přednalejt tam vodu a nechat jí nějaký čas, aby tam nebyla čerstvá s chlorem, že to nemají rybičky rádi, začne to trošku jako pracovat. Pak tam ty rybičky jednoho krásného dne, že to připravujete, tam dáte do toho a ty rybičky tak pomalinku to jakoby očuchávají. Páč, to je pro ně novej svět, to je cizina. No a teď, když je vyděsíte tím, že tam třeba zaťukáte na to, tak oni se leknou, ale protože neznají to prostředí a to rybičky jsou dost blbý, proto je to lepší než teda s chytřejšíma zvířatama, tam jejich dušení, život je opravdu omezený, velmi omezený. Není nullový, tak jak je vyděsíte, tak oni najednou dělají rychlé pohyby, které by znamenaly v přírodě, že utečou. Jenže tam nemají kam, akvárium je poměrně malý, takže narážejí na sklo to akvárium, narážejí na ty roztliny, narážejí na kameny, které tam jsou, můžou se i zranit. Necháte jenom 14 dní a zase je vyděsíte tím, že zaťukáte. Oni dělají prudké pohyby, ale už nenarážejí na sklo, nenarážejí na roztliny a nenarážejí na šutry a nezranějí se. Jaký rozdíl? Tam se nic nezměnilo v tom akváriumu. To akvárium je přesně takový, jak to bylo na začátku. Změnilo se to, že oni si to prostředí osvojili. Toto osvojené prostředí, to je to, co zkoumala von X. Kielová škola. Co to vlastně znamená? A popisovala tady to chování. Tak je to něco jako behaviorismus, ale speciálně X. Kielovského ražení. A teď tomuhle osvojenému světu říkal, nebyl jinej termín, tak von X. Kielová říkal umvel, což je vlastně svět kolem, okolí by se řekl. Okolí světa, okolní svět, to je umvel. A samozřejmě to umvel má už svý nějaký konotace v Němčině. Jeho Žák Petersen, který právě napsal tu malou knížku a tu recenzoval Patočka, ten Žák tam navrhl nový termín pro umvel. Navrhl tam eigenwelt. Tam už to bylo to, co si dělá cum eigens, nebo sich ereignen. To je jistý pokus vyložit, co to je er-eignis. A jak uvidíte, naši heidegrovci, původně na začátku byl výmysl Jiřího Němce, ten už je z toho vyřazen, ale naši heidegeriáni, naši heidegeriáňští sektáři, kteří teď budou vydávat také Sein und Zeit, chvatí Ed Konsortes, tak ty ereignis překládají úvlast. To si teď, až vyjde Sein und Zeit, tak tam uvidíte. Ale je to jenom proto, že oni zas nečetli heidegera celýho asi. A heideger na jiných místech vykládá, že er-eignis, původně německý je er-eignis, od auge, čili to, co se vyjevuje, je zraku, to se vyjevuje oku. To je er-eignis. Čili to není eigen jako vlastní, žádný úvlast. Tam by mělo být úvok, úvoční, to je blbý. To je něco takového od voka, je to od auge. To by bylo heidegerovské, jinak je lepší nevymýšlet blbý slova, zejména když to heideger myslel jinak. Naproti tomu, a teď to chci zpravit, Patočka byl daleko šťastnější, ten v této své recenzi tam přeložil, tam říká, že to je eigenwelt, a přeložil to jako osvětí. A nikdo z nás dneska už neví, a dokonce z těch heidegerianů a Janem Huserlianů a podobně, zejména Huserlianů, většina lidí už to neví, že to zaved do češtiny Patočka. Osvětí není žádné staré české slovo a zaved ho Patočka v této své recenzi. Od té doby teď všichni říkají osvětí, to se zaběhalo, je to šťastně zvolené, protože osvětí znamená osvojený svět, to je nádherné, to je lepší než to německé a funguje to. Někdy je dobré to takhle počeštit. Ono už je konec, jo? No jo. Takže ještě s tím Finkielkrautem se příště budeme chvíli zabývat, protože já tam chci ještě na něco poukázat. Bylo by dobré, kdybyste měli chvíli, tak se podívej na toho, pokud to máte, nebo asi už toho dneska nedostanete koupit, tak je to drahý jak prase, já to tady nemám, je 60 korun, no tak je to vázaný dost, tak drahý není, ono už to taky vyšlo před, já nevím, nevím jestli to ještě někde je, 80, moment, to je blbost, je to snad zadu, 93, ono to nejdřív vyšlo. Takže, anebo si to půjčte někde, nahlédněte, abyste věděli, o čem bude řeč.
s1 [konec přednášky].flac
====================
naproti tomu tedy u nás opravdu až na vzácné výjimky nikdo nemá potíže, když má porozumět slováků, pokud to není východňár. Slováci bez problémů rozumějí česky a nicméně to považujeme za dva jazyky. Němci si navzájem nerozumějí, ale považujeme se za jeden jazyk. Čili zase to byla taková cochcárna, jak jsem říkal, který ten jazyk je od přírody. No od přírody je ten zjednocený německý jazyk, který se musel kodifikovat. Ty přirozené jazyky, ty nejsou od přírody, ty se neberou vážně. Vidíte, že i to pojetí jazyka zase je naprosto svévolný. Je to všechno vymýšlené, umělé vymýšlené. Navíc je to vymýšlené do té míry, že například frýzové jsou považovány za Němce, ačkoliv dneska si uvědomují, že žádný Němci nejsou. Jazykové jsou úplně, pochopitelně nikdo jich nerozumí, ale to nikomu nevadí, protože oni nerozumějí si navzájem. Oni nevědí, že to je neněmecký jazyk, nebo že to není německý jazyk. Zatímco teda Holanděne jsou vlastně Němci, tak frýzové jsou části, část Holandsku, část Belgie a část, největší část Německu. Nikdy si neudělali vlastní stát. Dneska se považují za něco speciálního. Já jsem zažil jednu krásnou věc, to se možná ještě pamatujete někteří, v červenci minulého roku na začátku jsem byl přítomen u doktorátu jednoho muže, který taky příští rok tady bude přednášet, Siebeschap. Když k nám jezdíval ještě v minulosti, já vždycky přivez kufr, knih, tak jsem ho považoval za holanděna. On teď se ukázal, když jsem tam byl na návštěvě, jak mě vozil tam po té hrázi. On je strašlivý funkcionář, bo původně byl přes hráze, přes část hrází, pak byl šéfem přes všech hrázek a teď je šéfem přes čistotu Zůjděnského moře. A kromě toho přednáším v Amsterdamu na filozofii a konečně ve svých asi 2,40 nebo kolika si udělal doktorát. Tam se dělá polet a on tam už je aspoň 9-10 let přednáší v filozofii, ale teď to je pro nás si udělal doktorát. No a tak mě tam vozil a teď jsme přišli taky na hráz tam na jednu a tak dám a on říkal, teď tady počkej, já tam nejdřív musím jít, poněkdy až ten chlap mi nás od tak vyhodil, jak by tě viděl, já na ní začnu frýsky, on vidí, že jsem kompatriot, tak prostě nám to dovolí. Tak skutečně zašel, ten pokoj podmračený a teď začal spolu šprechtit, ten Tom se to vyjasnil a všechny prostě frýsem se sešli a pak už spomalil všechno. Tak jsme to tam šli obejít. Já to trochu líčím, oni se znali, pochopitelně, ale nemoc, protože tak velký pán nechodí na kontrolu, takže se pak domluvili. Ale najednou vidíte, jak tady bublají věci, pokrač nemáme prňetí. Na Frizové možná, jestli se nezarazí ta bláznivá myšlenka nacionalistická, tak budou si chtít udělat vlastní stát a budou chtít ukrojit kus z Holandska, kus z Belgii a velkej kus z Německa. To je prostě bláznivé. A toto se děje, když se má sjednocovat Evropa. No ale my jsme tady skutečně pro smích, protože my jsme to udělali a zároveň jsme řvali, že nejdou Evropy. A zároveň jsme si rozhodli, že do Evropy půjdeme tak, že každý budeme mít svou vězdičku. A tak to je jedna stránka. Je to všechno vymyšlené. Je to blbě vymyšlené. Má to perspektivy hrozné. Pseudo humanistické začátky, ale naprosto nelidský koncept. Prostě myšlenka nacionalismu je dneska ta rozhodující myšlenka, ta rozhodující ideologie, kvůli které se bojuje v Jugoslávii. Teď je to ještě nejenom nacionalismus, tam je to ještě, říká se tomu, etnické, ale fakticky všechny etnické spory jsou vlastně nacionalistické. To je ten novej typ myšlení o kmenu. To není spor etnický, to je nonsense etnický, různosti, diference nemusí nutně víc, vždycky se bojuje o něco a ne o etniku, ale to něco teď je nic, to je takzvaný národ, který si Herder a další a Gobino a tak dále si vymysleli, a Chamberlain a tak dále si vymysleli. Jenomže ten Gobino nemá vliv ve Francii, protože tam to není opožděný národ, podobně Chamberlain v Anglii, ten má vliv až na ty podrobené kmeny, které se uvědomují až později a dneska Chamberlain už je zastrali, takže ho ani nepřipomínají, ale v té německé oblasti Herder tam najednou dostává takovou injekci, která z toho dělá obrovskou ideologii, která zachvátí postupně celou střední a východní Evropu a dneska zachvacuje zpětně i tu západní Evropu. Takže ve Španělsku, ve Francii, jihu a Francie, nebo momentálně je to trošku potlačený v Belgii, ale je to trošku něco jiného, tam je jedna část, která se hlásí k francouzské, k francofónní oblasti, druhá, která se hlásí k té holandské a výsledek by byl jenom, že se rozpůlejí a k něčemu se přidají. Taková případ, že se rozpůlejí a zůstanou každej zvlášť, to je jenom naše specialita. My jsme se neměli k někomu přidat a Slováci taky ne. Ale aspoň jsme se rozprali. To je přece jenom něco, něco pozitivního. A teď to má druhou stránku. I když si to ten Herdor vymyslel, i když je to fikce na začátku, tak tím, že lidé to vemou za svý a začnou se tak chovat, to je najednou jsou Němci, tak jako se nikdo rozhodne být slávista a pak dá na držku tomu Spartianovi. A nebo jinak, než jsou to jenom naše kluby a víte, jak se to rve mezinárodně, až spadnou tribúny. Najednou to začne být skutečností. Najednou je to realita. A dneska jsou národy skutečností, i když začínaly jako fikce. No jo, ale je to zvláštnost, je to něco, co můžeme označit anomalí, co pak státy jsou od přírody. To začínaly taky jako fikce. Prostě nějakej chlap si vymyslel, že bude dělat kouzelníka a tím pádem bude šéfovat celému kmeni. Nalešto ty druhý přijali, no tak on se stal pánem. Vymysleli si řekové, že prostě postaví vesnici a začne tam dělat archonta a vznik městský stát. A tak dále. Nebo si vymysleli makedonci, že prostě sjednotěj celé středozemí je stát, který sice dlouho nevydržel, ale navázali na to říjmaní a byl z toho velké říjmané imperium, které vydrželo, protože byli politicky schopnější říjmané než řekové. Ale nápad je řecký, jako bývá. Stát je taky výmysl. Všechny lidské organizace, všechny lidské podniky, které vyžadují spolupráci více lidí, jsou výmysly. To není od přírody. Takže my musíme tohleto vědět. Já jsem to chtěl dodat jenom proto, aby bylo jasné, že jestliže se něco neukáže jako objektivní skutečnost, tak to ještě neznamená, že to je pozitivní. Proto dokud je to v budoucnosti, otevřená budoucnost, tak my nemůžeme předem rozhodnout. Ono se to ukáže. To je ta myšlenka, že ta pravda v posledu se vyjeví. Zvítězí. A to ne je o všem tím, že by tady byla nějaká jedna síla, jeden stát, jedna kultura, která tu pravdu má. Níbrž, že ta pravda se přizná spíše k jedné než k druhé. A není to v naší kompetenci ani v naší moci tu pravdu donutit. Pouhej důraz na to, že něco není a že to přichází, ještě neznamená, že to skutku přichází. My si to můžeme jen vymyšlet. Tam je tenhle rozdíl, který nemůžeme překonat. Tady není žádný způsob, jak poznat, rozeznat předem to, co přichází k nám a co si jen vymyšlíme. Naproti tomu jediná metoda, jak odpovídat příměřeně na výzvy pravdy, respektive toho, co přichází, je zkoumat to, na co reagujeme. A to je důležité. Herder přijde s myšlenkou, že ty státy mají být založeny na tom, co je od přírody. A příroda tady už je. A to, co bude, založit na tom, co už tady je. Což v jistém smyslu, jak jsem to takhle řekl, není tak špatný, protože zplanírovat všechno začít na zelené louce je nesmysl. Musí se počítat s tím, co je. Jenže to, co je, toho musím považovat za jistý program a posuzovat ho jako program. A nikoli jako něco, co je dáno a k čemu já musím být lojální. To je smysl toho důrazu Rádlova. Pokud jde o národ a národnost, když říká, že národnost musíme chápat jako program, jako projekt a že musí být zdůvodňová. To je reflexe koncepce Masarykově, který na první pohled přijímá a on skutečně někde až moc, jak říká Rádlo, až moc přijímá Herdra. On ho kritizuje a zároveň ho přijímá trochu. Je v závislosti. Když prezident prohlásil, že Němci jsou tady jen posté v této zemi, tak se provinil proti české otázce. Své vlastní české otázce. To je ta nevyjasněnost našeho obrození, že to obrození vlastně pracuje s ideologií taky nacionalistickou. A na všech nás to nechává ještě pořád stopit pořád korigovat, pořád to odhalovat a zbavovat se toho. To je ten nejdůležitější fakt nebo faktor nebo nejdůležitější aspekt té současné nepříliš zdařilé polemiky o odsunu či vyhnání Němců. Nejde o toto napravovat. Takzvaná náprava by se neobešla bez nových nespravdelností. Prostě nemůžeme postupovat podle chamura. Vždycky, když někomu Něfe ukradnou, tak mu to vrátit. My protestanti bychom chtěli, aby nám vrátili katolicí vůbec všechno. Tady nebylo skoro nic katolického. Něco s tím dobyli nebo vypálili. To bylo všechno naše. Jenomže katolici by řekli, že před Husem, před první reformací, to bylo zase všechno naše. Tak nakonc by přišli bojové a řekli, že kdyby žili, oni už nejsou. A kdyby byli, tak by přišli té naše. To je zase problém v Palestíně, když byli naše. De facto já to jako člověk, který má velký porozumění pro hebrejský odkaz, tak já to chápu jako definitivní slahání židů. To, že si tam založili ten stát. Je možno to psychologicky a jinak vysvětlovat, ale oni definitivně rezignovali na své dějné poslání. Pak židovství je přesně to, co nemůže být spojeno se státem. Oni to udělají státní náboženství. A nenechají se poučit tím, že křesťaně rozpoznali, že státní náboženství je v nesmysl, že to je škandál, zejména teda Kierkegaard to zvostudil způsobem, že snad už dneska někdo nemůže mít kladnej stav. To je to nejhorší, co se může s křesťancím stát, že se z toho stane státní náboženství. To je ta dalekosáhlá kritika konstantinismu. To, když se křesťanství stalo státním náboženstvím římským. Vy jste chtěli něco říct? Nejde o to, že není státní doktrinou, že žide se rozhodli obnovit židovský stát. To nikde nemůže být zakotveno v té hebrideské tradici. Tam je všude spochybňováno. Královská funkce je spochybňována, kněžská funkce je spochybňována, je spochybňována dost účinně, protože žide nemají kněží žádný, mají jenom učitele v synagoze. To je velká věc. A proroci byli vždycky někde z hor a vždycky přišli mezi ty, co jsou v Nížinách a teď tam něco vyřídili a pokud to stihli vyřídit, to bychom kamenovali. To je to, nad čím můžou židé navázat. Všechno ostatní je velmi pochybné. Ne, že by neměli na to právo. Každý, když si ho vydobide, má na to právo, ale je to problém. Oni si měli zvolit nějakou jinou zem, když tam ty posvátný místa, ale právě posvátnost je to, co přece hebrejská atelice spochybňuje. Jaký pak posvátný místa, jaký pak buškové, jaký pak, já nevím, co všechno. Je to prostě rezignace na to dějný poslání židů. Tento dějný poslání nelze podceňovat, protože kolik národů, velkejch národů, v tom starém smyslu, velkejch říčí, tady existovalo a není po nich památka. Třeba z egyptianů nic nezbylo. To, co tam je, to jsou arobové, a to nejsou egyptiani původní. Trochu je to tam napřížený nějak, takže by se to dalo uměl vypěstovat možná. Kdyby to byly psy nebo něco takového, nebo koně, tak bys vypěstoval ty malinký koničky, jak když jsi bejval, něco takového by se dal. Ale to nejde s lidma dělat tohle. Ale po egyptské společnosti nezbylo nic. Po řecké společnosti nezbylo nic. Po římu nezbylo nic. Italové nejsou římaní. A teď si představte, že celou tu dobu židé tady fungujou. Přitom nikdy žádný stát neměli. Od té doby, co přišli, mělo několik generací žít pod králem, počínajíc Davidem, Saulem předtím, Davidem, Šalomonem, a pak byly ještě nějaké ty jucky a tak dále, a teď tam v obsazení a zajetí a tak dále. Prostě to je nárok, který tak řka neměl. My proti tomu máme ohromnou státní tradici. Nic takového. Ta identita tam zůstává. Ta není založena na státu, na to, že mají vlastní zem. Prostě to je umělá jiná idea, která nemá s tou hebridskou tradici nic společného. Je to pochopitelné, ale musíme to konstatovat jako rezignaci na ten historický úděl nebo to dějné poslání židovstva. My neznáme nic podobného v celých dějinách světových, jako je právě tohleto. Tak nepatrnej okrajovej náródek, pár tisíc lidí. Byly doby, kdy to byly desítky tisíc lidí. A to bylo celé. A dodnes to existuje? Dodnes se k tomu mohou lidé přihlašovat? Nené tím, že se narodějí ze žida. Uvědomněj si, že mají babičku židovku, takže se prohlásejí ze žida. Oni se můžou přihlásit také z prozelití. To vlastně není národ. V pravém slova smyslu to není národ. To je něco jako amfiktionie. Něco podobného, jako jsou švýcaři. Bejt švýcar vůbec s sebou nenese, jestli mluvím německy, italsky, francouzsky nebo retorománsky. Bejt švýcar to je souručenství lidů, které je založeno na něčem úplně jiném, než na jazyce a na kultuře a tak dá prostě na něčem, co je programově formulováno. No a tohle to doporučuje tedy rád změnit pojetí národa. Vědět, že národ není nic, co je dáno, k čemu je třeba se přihlašovat. Národ funguje, dokud tady jsou lidi, kteří se k tomu přihlašují a přihlašovat je možnost se buď k něčemu, co tu je dáno a pak to je teda prostě takový ten čovinismus, takový to spartianství nebo slavističnost, nebo jak se to říká. A nebo to je to společné, to je program do budoucnosti. A rád nám navrhuje, aby národ byl chápán jako program, když s ním někdo nesouhlasí, tak se může přihlásit k jinýmu nebo k žádnému. Ale pak nepatří k tomu národu. Nemůže se do toho narodit. A v tomto smyslu, tedy to pojetí rádlovo, sice bylo také v minulosti dáváno do jednoho pytle s tím takzvaným čechoslovakismem, což je úplně něco. Doufám, že je Vám jasný, že mezi těmi velikánskej rozdíl. Čechoslovakismus byl ideologie falešná, která měla fungovat jenom jako utilitární záležitost. Bylo třeba vyklačit Němce do pozice menšiny, národnostní menšiny. Němců bylo přes 3 miliony a bylo jich více než Slováků. Takže oficiálně byl vyhlášen československý národ, který zároveň hned v ústavě je, že je to národ, který mluví dvojím jazykem a všechno ostatní jsou menšiny. Tedy především Němci, který byl nejvíc, potom Aďaři, a pak i Poláci, Rusini a tak dále, jsou všechno menšiny. Čiže to bylo utilitární pojetí, kde čechoslovakismus byla ideologie. Naproti tomu, to co doporučoval Rádl je, on říká, jestliže je možné, aby byl československý národ, to jest stát, tak samozřejmě bylo by lépe, kdyby se jmenoval jinak. Protože se nemůžou cítit v československém státě doma nečeši a neslováci. Měl se to jmenovat třeba Středoborská univerzita, on nedává žádný návrh, ale prostě nějakej neutrální název to měl být. Ale když už se to jmenuje Československá republika, no tak pak československý občan může mluvit nejenom česky a slovensky, no a nebo slovensky. Jestliže je možný jeden národ o dvou jazycích, tak proč by nebyl možný národ o třech, čtyře, pěti nebo více jazycích? Proč to má zůstat jenom o dvou jazycích? To je nedůslednost proti Herdrovi. Když už se považuje, že to je dvojí jazyk, no tak jsou to dva národy. A když jsou to dva národy, tak Slováci jsou na třetím místě, na druhém místě jsou Němci. A Československá republika by byla velmi Česko-Německo-Slovenská republika. A ještě jsou vynechaný Maďaři a další. Tedy jeho koncepce je jiná, to není Čechoslovakismus jako ideologie, které zatlačuje Němce, nýbrž, to je pojetí Českoslovenství jako státního občanství. Už když se to tak blbě jmenuje, tak prosím, ale pak to znamená, že samozřejmě tady musel být rovnoprávný jazyky další. Neboť Slováků bylo méně a slovenský jazyk byl oficiální jazyk. Proč by nebyl oficiální jazyk taky německý jazyk, když jich bylo víc. To je nonsense. Řekněme, že třeba Rusínů bylo méně, takže by to nemuselo být oficiální a tak dále. To už je jiná věc, ale tady byla jakási taková vysloveně taková utilitaristická, pragmatistická ideologie, která měla ty Němce úměle vytlačit. A tomu pak odpovídal třeba ten výrok prezidenta, že tady jsou jenom návštěvou, že tady jsou jenom jako pozvaný hosté a nebydlejka, což je nesmysl. To je jako kdyby dneska Němci říkali, že ty Češi, co jsou v sudetech bývalých, takže jsou jenom dočasně pozvaný čeští hosté, ale kůvodně, že to je německé území, německá vlast. To je stejně nesmysl. No a já teď teda bych ještě dočet kousek z toho Finkielkrota. Tady ještě pořád vykláda toho Boundu s rozhoršeným úžasem zjišťuje, že vzdělanci jeho doby opouštějí péči o neměnné hodnoty. Tam je ta chyba. Neměnné hodnoty. To si hned za chvíli ukáže. To je prostě blbost. Universalismus nemusí znamenat neměnné hodnoty. A dávají všechen svůj talent a všechno svou prestiž do služeb lokálního ducha. Zase ten posun, to uvidíme za chvíličku. Lokální duch je něco jiného než specifičnost. To je tak, jako kdybychom řekli, že Shakespeare vypočil z normy a je to jenom takový lokální dramatik. Protože on mluví určitým jazykem, píše určitým způsobem a tak dále, ale neodpovídá té normě, jak se tehdy to dělalo. Ta specifičnost je lokální, zatímco ta průměrnost je univerzální. Zase vidíte posun. To je naprosto chyba za chybou už v Bandovi. A že dávají všechen svůj talent a svou prestiž do služeb lokálního ducha, rozdmychávají výjimečnost, prostě genialita je příliš taková soukromá. Genialita prostě to nepodporová. Dneska vidíte, že to je přežitek o všem ještě těch minulých let. Když se objeví někdo talentovaný, tak se mu dělají potíže. Protože představte si, že na této fakultě by tady najednou se objevilo pět, šest geniálních lidí, tak co by si chudáci ty ostatní počaly. Tak musí je trošku krotit. Tak jim hned nahážou nějaký překážky do cesty. Vybírat si nejlepší... Ne, to je přece výhodná investice každého jednotlivce, když jde študovat. Máme my nějakej zájem, aby tady byly vynikající lidi? To je jejich zájem. My, pod nám stačí proměr. To je oficiální vládní politika dneska u nás. Vůbec nemáme žádný způsoby, jak vyhledávat talentovaný a jak je postrkávat, když na těch začátečních ročnících jsou dobrý, tak jim umožní udělat dva roky za jeden, aby šli na univerzitu už třeba v 15. nebo v 16. Což se všude na světě děje. Ne, že by každý tak měl jít. Ne, to u nás se hned myslí, že když to může jeden, tak může já taky. A že jsem blbej, co je po mu do toho. Že tady rozmichávají výjimečnost, to vidíte, tam ta pejorativní stránka, rozmichávají výjimečnost. Jako kdyby nebyl žádný rozdíl mezi tím, když je někdo výjimečně geniální a výjimečně blbej. Vždycky je to chyba. Takhle uvažují učitelky materské školy. Ty nadaný děti nemají rádi, protože se s nima špatně pracuje. Nejlepší je skopat všechny do krychlíčky stejný a pak se to tak nějak líp se tam s tím, že ta industrie vychovávatelská se tam někde vyprovozuje. Rozmichávají výjimečnost. To je fantastická formulace. Povzbuzují svůj národ k omezenosti. Rozumíte? Rozmichávají výjimečnost a povzbuzují svůj národ k omezenosti. To je jako kdybych psal o české současnosti. A přesto tam říká výjimečnost. Čili výjimečnost je vchápána jako omezenost. Když to univerzalita je chápána jako to, co má být. Dejte si na tohleto pozor. Takhle je to potřeba analyzovat všechno. Před volbama uslyšíte takový žvasty, že proti tomu tohle je inteligentní, že? Ale my si na to pomalu zvykáme. My ty uši už máme zkrojcený o to, že už nám to jako nepřipadá tak divný. Jako intelektuále musíme vždy znovu protestovat. Na tom se to musíme naučit. Rozdmychávaj výjimečnost, povzbuzuj svůj národ k omezenosti. K sebezbožňování a k tomu, aby se stavěl, a teď je přímo citát, proti ostatním ve svém jazyce, ve svém umění, ve své filozofii, ve své civilizaci, ve své kultuře. A teď tady říká už Finkielkrot. Tato přeměna obecné kultury v mou kulturu je probádu znakem moderní doby. Já bych vás tady chtěl upozornit na něco, s čím jsem se seznámil dozvuka někdy si dávno pod vlívem Patočky. Patočka, když byl v Německu jako čerstvý doktor, tak do České mysle psal recenze, jedna k německým chytnám, jedna k také francouzským knížek. Podívejte se do těch třicátejch let, když Patočka byl venku, tam má celou řadu recenzí. A jedna z těch recenzí je věnována malé knížce jednoho ze žáků von Ixchillovy školy. Já nevím, jestli jste někdy slyšeli von Ixchillovy, jestli je to předchůdce těch etnologů, jak dnes se o tom mluvíte, z takových Lorenců a podobně, nebo behavioristů na druhé straně, ale to není ještě to behaviorista. Já to vždycky chci demonstrovat raději než pojmově, abyste měli tu zkušenost, pokud někdo z vás pěstoval akvarijní rybičky. Někdo, kdo měl doma akvarijní rybičky, nikdo. Ten úpadek je hrozný. Já vím, že na venkově to není potřeba, tam jsou housata a není potřeba, ale ve městě, jak někdo může vyrůstat bez kanárů, bez koček, bez psů, nebo aspoň bez rybiček. Něco živýho, nějaký pravý soucná. My jsme obkolbení nepravejma soucná. My jsme nepravení, my jsme obkolbení takovýma mrtvejma předmětama, jako je stůl a židle a hodiny a koberec a já nevím co ještě všechno, lustr. To jsou všechno mrtvoli. A my se naučíme v tom žít. A vůbec nám ten druhý člověk nepřipadne jako život, protože my s ním pak počítáme s dalším předmětem. To je strašně důležité. Aspoň titku doma mít. Větináči neřezanou. Aby tady vznikl vztah takové odpovědnosti za tu růži. Musíte zalejt, musíte tomu psovi dát nažrat, napít. Nemůžete prostě odložit to, až budete mít vy čas. Máte tady odpovědnost. A tato odpovědnost, to je především vůjči živém bytostem. Odpovědnost za baráka i v Praze taky nikdo nemá. To bylo vidět předtím, ale už teď. Teprve když je to privatizované, tak se o to trošku starej. Až zas na to nemají peníze. Ale to je nadále mrtvola. Udržovat, aby nepropouštěl vodu a podobné. Tenhle vztah k těm živejm bytostem, vztah odpovědnosti, je velice důležitý. A ty rybičky, abych se k ním vrátil, mají takovou, na tom je to nejkrásný pozor, ono to samozřejmě se může pozorovat jinde, ale je to, a teď váháme si, o tom vůbec mám mluvit, když nemáte tu zkušenost. Prostě dobře čas od času musíte, třeba tam máte nějakou nákazu, musíte rybičky odlovit a teď to desinfikovat nějak, nebo máte to za rostlým, chcete jinak postavit ty šutry tam, a jinak ty rostliny je to, musíte s tím něco zkrátka udělat. Tak předdáte někam rybičky, zařítí znova akvárium, že teď už musíte mi odstát tu vodu nebo přednalejt tam vodu a nechat jí nějaký čas, aby tam nebyla čerstvá s chlorem, že to nemají rybičky rádi, začne to trošku jako pracovat. Pak tam ty rybičky jednoho krásného dne, že to připravujete, tam dáte do toho a ty rybičky tak pomalinku to jakoby očuchávají. Páč, to je pro ně novej svět, to je cizina. No a teď, když je vyděsíte tím, že tam třeba zaťukáte na to, tak oni se leknou, ale protože neznají to prostředí a to rybičky jsou dost blbý, proto je to lepší než teda s chytřejšíma zvířatama, tam jejich dušení, život je opravdu omezený, velmi omezený. Není nullový, tak jak je vyděsíte, tak oni najednou dělají rychlé pohyby, které by znamenaly v přírodě, že utečou. Jenže tam nemají kam, akvárium je poměrně malý, takže narážejí na sklo to akvárium, narážejí na ty roztliny, narážejí na kameny, které tam jsou, můžou se i zranit. Necháte jenom 14 dní a zase je vyděsíte tím, že zaťukáte. Oni dělají prudké pohyby, ale už nenarážejí na sklo, nenarážejí na roztliny a nenarážejí na šutry a nezranějí se. Jaký rozdíl? Tam se nic nezměnilo v tom akváriumu. To akvárium je přesně takový, jak to bylo na začátku. Změnilo se to, že oni si to prostředí osvojili. Toto osvojené prostředí, to je to, co zkoumala von X. Kielová škola. Co to vlastně znamená? A popisovala tady to chování. Tak je to něco jako behaviorismus, ale speciálně X. Kielovského ražení. A teď tomuhle osvojenému světu říkal, nebyl jinej termín, tak von X. Kielová říkal umvel, což je vlastně svět kolem, okolí by se řekl. Okolí světa, okolní svět, to je umvel. A samozřejmě to umvel má už svý nějaký konotace v Němčině. Jeho Žák Petersen, který právě napsal tu malou knížku a tu recenzoval Patočka, ten Žák tam navrhl nový termín pro umvel. Navrhl tam eigenwelt. Tam už to bylo to, co si dělá cum eigens, nebo sich ereignen. To je jistý pokus vyložit, co to je er-eignis. A jak uvidíte, naši heidegrovci, původně na začátku byl výmysl Jiřího Němce, ten už je z toho vyřazen, ale naši heidegeriáni, naši heidegeriáňští sektáři, kteří teď budou vydávat také Sein und Zeit, chvatí Ed Konsortes, tak ty ereignis překládají úvlast. To si teď, až vyjde Sein und Zeit, tak tam uvidíte. Ale je to jenom proto, že oni zas nečetli heidegera celýho asi. A heideger na jiných místech vykládá, že er-eignis, původně německý je er-eignis, od auge, čili to, co se vyjevuje, je zraku, to se vyjevuje oku. To je er-eignis. Čili to není eigen jako vlastní, žádný úvlast. Tam by mělo být úvok, úvoční, to je blbý. To je něco takového od voka, je to od auge. To by bylo heidegerovské, jinak je lepší nevymýšlet blbý slova, zejména když to heideger myslel jinak. Naproti tomu, a teď to chci zpravit, Patočka byl daleko šťastnější, ten v této své recenzi tam přeložil, tam říká, že to je eigenwelt, a přeložil to jako osvětí. A nikdo z nás dneska už neví, a dokonce z těch heidegerianů a Janem Huserlianů a podobně, zejména Huserlianů, většina lidí už to neví, že to zaved do češtiny Patočka. Osvětí není žádné staré české slovo a zaved ho Patočka v této své recenzi. Od té doby teď všichni říkají osvětí, to se zaběhalo, je to šťastně zvolené, protože osvětí znamená osvojený svět, to je nádherné, to je lepší než to německé a funguje to. Někdy je dobré to takhle počeštit. Ono už je konec, jo? No jo. Takže ještě s tím Finkielkrautem se příště budeme chvíli zabývat, protože já tam chci ještě na něco poukázat. Bylo by dobré, kdybyste měli chvíli, tak se podívej na toho, pokud to máte, nebo asi už toho dneska nedostanete koupit, tak je to drahý jak prase, já to tady nemám, je 60 korun, no tak je to vázaný dost, tak drahý není, ono už to taky vyšlo před, já nevím, nevím jestli to ještě někde je, 80, moment, to je blbost, je to snad zadu, 93, ono to nejdřív vyšlo. Takže, anebo si to půjčte někde, nahlédněte, abyste věděli, o čem bude řeč.