Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
doc01942320171128190801_001.jpg
====================
1952 Fr. Novotný: 0 Platonovi III. str. 102-106. /Ostatné i násl./ Odkazy na místa: Ústava 6, 507 B; Parmenides; Sofistes; Filebos. Jedno a mnohé u Platona. Ústava. § 1. - VII. 6.-9. /Str.258 - # 265./ Nauka o jednom náleží mezi činitele, vedoucí a obracející k zírání na jsoucno. Smy slově totiž tutéž věc vidíme jako jedno i jako ne sčíslné množství, t.j. náš vjem současně přechází ve vjem opačný. V takových případech jest duše v nesnázích a pokouší se zkoumati, vyzývajíc na pomoc uvažování a rozumové myšlení. Tak některé vjemy dávají pobídku rozumovému myšlení, a to právě tím, že vstupují do vědomí zároveň se svými opaky. Naproti tomu některé věci v oboru smyslových vjemů nevyzývají rozumu, aby se na ně podíval, protože jsou vnímáním samým dostatečně rozhodovány. Pojem jednoho však nemůže být sám o sobě určitě viděn nebo některým jiným smyslem chápán, nýbrž zároveň s ním jest pokaždé viděti nějakou jeho protivu, takže se jeví právě tak jedním jako jeho opakem. Tu je již potřebí rozhodčího a duše v takovém případě stojí před záhadou a je nucena hledati, uvádějíc v sobě do chodu činnost myšlenkovou, a tázati se, co vlastně jest jedno jakožto pojem. A tak jest pojem jednoho činitelem, vedoucím k pojmu jsoucnosti; je činitelem, vedoucím ku pravdě. Nauka o jednom tedy usnadňuje obrat duše samé od proměnného dění ku pravdě a jsoucnu; umožňuje filosofovi, aby vybředl z proměnného dění a dosáhl jsoucna, neboť jinak by se nikdy nestal myslitelem. Může tedy způsobiti obrat duše z jakéhosi nočního dne do dne opravdového, na cestu ke jsoucnu, již nazveme pravou filosofií. A tak nauka o jednom nutí duši, aby užíva la samého rozumového my lení k dosažení samé pravdy. § 2. - VI. 18. /Str. 243-244./ Říkáme, že jest mnoho věcí krásných a mnoho dobrých a tak dále, a v řeči, je rozeznáváme. A ovšem také krásno a dobro samo /rozeznáváme/, a tak při všech jevech, při kterých jsme tehdy uznávali množství, mluvíme zase o podstatě jednoho každého, uznávajíce při každém jednu ideu jako znak celé třídy. /Jiný překlad: Fr.Novotný, 0 Platonovi III.106: A tak při všech věcech, při kterých jsme tehdy uznávali množství, mluvíme o každé jako o tom, co jest, hledice k jedné ideji každé věci a uznávajíce ji za jednu. A o prvních říkáme, že to vidíme, ale rozumem nevnímáme, o ide ách pak zase že je rozumem vnímáme, ale nevidíme. 28. 11. 52 Wwwximionywhom. File bos. 14 B - 18. /Str. 22 - 28./ Myšlenka svou podstatou podivuhodná a lidem /všem, at chtějí či nechtějí působící potíže, jest my lenka, že mnohé jest jedno a jedno mnohé. Ale nejde jen o obecné známé moudrosti "o jednom a mnohém", které jsou jen lehkovážnými hříčkami, ale druhdy též velkými překážkami vědeckého zkoumání. Není ani zvykem zabávati se takovými věcmi. Něco jiného však jest, když se vezme za příklad jiné "jedno" než z věcí vznikajících a zanikajících, tak když se někdo pokouší představovati člověka jako jedno a vola jako jedno a jedno krásno a jedno dobro, při těchto a takovýchto jednotkách vodívá
doc01942320171128190801_001.jpg
====================
1952 Fr. Novotný: 0 Platonovi III. str. 102-106. /Ostatné i násl./ Odkazy na místa: Ústava 6, 507 B; Parmenides; Sofistes; Filebos. Jedno a mnohé u Platona. Ústava. § 1. - VII. 6.-9. /Str.258 - # 265./ Nauka o jednom náleží mezi činitele, vedoucí a obracející k zírání na jsoucno. Smy slově totiž tutéž věc vidíme jako jedno i jako ne sčíslné množství, t.j. náš vjem současně přechází ve vjem opačný. V takových případech jest duše v nesnázích a pokouší se zkoumati, vyzývajíc na pomoc uvažování a rozumové myšlení. Tak některé vjemy dávají pobídku rozumovému myšlení, a to právě tím, že vstupují do vědomí zároveň se svými opaky. Naproti tomu některé věci v oboru smyslových vjemů nevyzývají rozumu, aby se na ně podíval, protože jsou vnímáním samým dostatečně rozhodovány. Pojem jednoho však nemůže být sám o sobě určitě viděn nebo některým jiným smyslem chápán, nýbrž zároveň s ním jest pokaždé viděti nějakou jeho protivu, takže se jeví právě tak jedním jako jeho opakem. Tu je již potřebí rozhodčího a duše v takovém případě stojí před záhadou a je nucena hledati, uvádějíc v sobě do chodu činnost myšlenkovou, a tázati se, co vlastně jest jedno jakožto pojem. A tak jest pojem jednoho činitelem, vedoucím k pojmu jsoucnosti; je činitelem, vedoucím ku pravdě. Nauka o jednom tedy usnadňuje obrat duše samé od proměnného dění ku pravdě a jsoucnu; umožňuje filosofovi, aby vybředl z proměnného dění a dosáhl jsoucna, neboť jinak by se nikdy nestal myslitelem. Může tedy způsobiti obrat duše z jakéhosi nočního dne do dne opravdového, na cestu ke jsoucnu, již nazveme pravou filosofií. A tak nauka o jednom nutí duši, aby užíva la samého rozumového my lení k dosažení samé pravdy. § 2. - VI. 18. /Str. 243-244./ Říkáme, že jest mnoho věcí krásných a mnoho dobrých a tak dále, a v řeči, je rozeznáváme. A ovšem také krásno a dobro samo /rozeznáváme/, a tak při všech jevech, při kterých jsme tehdy uznávali množství, mluvíme zase o podstatě jednoho každého, uznávajíce při každém jednu ideu jako znak celé třídy. /Jiný překlad: Fr.Novotný, 0 Platonovi III.106: A tak při všech věcech, při kterých jsme tehdy uznávali množství, mluvíme o každé jako o tom, co jest, hledice k jedné ideji každé věci a uznávajíce ji za jednu. A o prvních říkáme, že to vidíme, ale rozumem nevnímáme, o ide ách pak zase že je rozumem vnímáme, ale nevidíme. 28. 11. 52 Wwwximionywhom. File bos. 14 B - 18. /Str. 22 - 28./ Myšlenka svou podstatou podivuhodná a lidem /všem, at chtějí či nechtějí působící potíže, jest my lenka, že mnohé jest jedno a jedno mnohé. Ale nejde jen o obecné známé moudrosti "o jednom a mnohém", které jsou jen lehkovážnými hříčkami, ale druhdy též velkými překážkami vědeckého zkoumání. Není ani zvykem zabávati se takovými věcmi. Něco jiného však jest, když se vezme za příklad jiné "jedno" než z věcí vznikajících a zanikajících, tak když se někdo pokouší představovati člověka jako jedno a vola jako jedno a jedno krásno a jedno dobro, při těchto a takovýchto jednotkách vodívá
====================
doc01942320171128190801_002.jpg
====================
1952 pilné zkoumání, spojené s dělením pojmu, ke sporu. Předně zdali jest uznávati, že některé takové jednotky opravdu jsou; dále jak se má myslit, že tyto jednotky, když je každá jednotlivá stále táž a nepřijímá do sebe ani vzniku ani zkázy, jsou přece stále a stále ta jedna. Potom že v nesčíslném množství věcí vznikajících - ať už v nich je roztrhána a stává se mnohostí, nebo, což by se jevilo ze všeho nej nemožnějším, jest odloučena jako celek sama od sebe - totéž a jedno se vyskytuje zároveň v jednom i v mnohém. Jde tedy o tyto otázky, o takovémto jednu a mnohu. .. Jak známo, jedno a mnohé je v pojmovém myšlení ztotožňováno a pobíhá všude při každémkoli výroku, ode dávna až podnes. A to ani nikdy nepřestane, ani se nyní nezačalo, nýbrž je to v nás nesmrtelná a nestárnoucí vlastnost. samého myšlení a mluvení. Není lepší cesty k řešení této otázky než dialektika; tu ukázati není těžko, ale jíti po ní velmi těžko; je to dar bohů, který byl odkud si ze sídla bohů vržen mezi lidi skrze jakéhosi Promethea spolu se zvláštním jasně svítícím ohněm. A staří, kteří byli zdatnější než my a bydlili blíže bohů, odevzdali nám zmes zvést, že ty věci, o kterých se mluví jako o jsoucne ch se skládají z jednoho a mnoha a že mají v sobě omezení srostlé s neomezeností. Poněvadž to jest tak zařízeno, máme prý tedy při všem po každé předpokládat vždy jedinou ideu a tu hledati; neboť ji nalezneme, poněvadž je v tom obsažena. Jestliže pak jí dosáhneme, pátrati, jsou-li snad dále v jedné dvé, pakli ne, tři nebo jiný počet a z téch každé jedno opět týmž způsobem rozbírati, až bychom uviděli nejenom to, že počáteční jedno jest jedno a mnohé i ne sčíslné, nýbrž i kolik jest toho. Ale ideu čísla nevnášen k množství dříve, dokud bychom nezahlédli veškeren počet toho množství, ležící mezi ne sčíslnem a jednem; teprve tehdy je možno každou ze všech a jednotek rozpustit v nesčíslno a nechat být. Bozi tedy, jak jsem pravil, nám odevzdali, abychom takto zkoumali, takto se učili i vespolek poučovali; ale nynější mudrci, jak se jim namane, dělají jedno a mnohé rychleji a pomaleji, než se má, a po jednom hned nesčíslné, kdežto střední členy jim unikají; v tom záleží rozdíl mezi dialektickým a eristickým způsobem našich rozprav. Příklady z gramatiky aharmonie. Jestliže by někdo někdy pojal jakékoli jedno, nesmí podle našeho tvrzení přímo hleděti na pojem ne sčíslna, nýbrž na nějaké určité číslo, a také naopak, kdykoli jest někdo přinucen chápati se nejprve ne sčíslna, nesmí hleděti přímo na jedno, nýbrž musí obraceti mysl k nějakému jednotlivému počtu, obsahujícímu jisté množství, a tak nakonec přejíti ode všeho k jednomu. Etc. /Aplikace./ Sofistes. 242 C - 246 zač. /Str. 42 - 48./ Ne příliš hluboko uvažovali Parmenides a jiní, když se pouštěli do rozhodování, kolik jest jsoucen a jaká jsou. Každý z nich vypravoval jakýsi my thos, jako dětem: jeden, že jsou tři jsoucna, jiný mluvil o dvou, a u nás škola elejská, počínajíc Xenofanem a ještě dříve, soudí, že to, čemu se říká vše, jest jedno. Avšak později kterési Musy ionské a sicilské přišly na myšlenku, že je nejjistější obé ta mínéní spojiti a říci, že jsoucno jest množství i jedno a že je udržováno pohromadé nepřátelstvím i přátelstvím. Zdali má v tomto všem někdo z nich pravdu či ne, je těžko rozsouditi a by do by nevhodné, činiti výt ky slavným a dávným mužům ve věcech tak velikých. Ale míním, že musíme postupovati tímto způsobem, a jako kdy by oni my slitelébyli sami přítomni, takto se jich ptát: Nuže, vy všichni, kteří tvrdíte, že vše je teplo a studeno nebo nějaká taková dvojice, co to asi říkáte při té dvojici, když pravíte, že to obé dohromady i jedno každé zvlášť jest? Jak máme rozumět tomuto vašemu jest ? Snad že to je třetí pojem vedle oněch dvou a máme pokládat podle vás vše za tři a už ne za dva ? Neboť kdy by s-
doc01942320171128190801_002.jpg
====================
1952 pilné zkoumání, spojené s dělením pojmu, ke sporu. Předně zdali jest uznávati, že některé takové jednotky opravdu jsou; dále jak se má myslit, že tyto jednotky, když je každá jednotlivá stále táž a nepřijímá do sebe ani vzniku ani zkázy, jsou přece stále a stále ta jedna. Potom že v nesčíslném množství věcí vznikajících - ať už v nich je roztrhána a stává se mnohostí, nebo, což by se jevilo ze všeho nej nemožnějším, jest odloučena jako celek sama od sebe - totéž a jedno se vyskytuje zároveň v jednom i v mnohém. Jde tedy o tyto otázky, o takovémto jednu a mnohu. .. Jak známo, jedno a mnohé je v pojmovém myšlení ztotožňováno a pobíhá všude při každémkoli výroku, ode dávna až podnes. A to ani nikdy nepřestane, ani se nyní nezačalo, nýbrž je to v nás nesmrtelná a nestárnoucí vlastnost. samého myšlení a mluvení. Není lepší cesty k řešení této otázky než dialektika; tu ukázati není těžko, ale jíti po ní velmi těžko; je to dar bohů, který byl odkud si ze sídla bohů vržen mezi lidi skrze jakéhosi Promethea spolu se zvláštním jasně svítícím ohněm. A staří, kteří byli zdatnější než my a bydlili blíže bohů, odevzdali nám zmes zvést, že ty věci, o kterých se mluví jako o jsoucne ch se skládají z jednoho a mnoha a že mají v sobě omezení srostlé s neomezeností. Poněvadž to jest tak zařízeno, máme prý tedy při všem po každé předpokládat vždy jedinou ideu a tu hledati; neboť ji nalezneme, poněvadž je v tom obsažena. Jestliže pak jí dosáhneme, pátrati, jsou-li snad dále v jedné dvé, pakli ne, tři nebo jiný počet a z téch každé jedno opět týmž způsobem rozbírati, až bychom uviděli nejenom to, že počáteční jedno jest jedno a mnohé i ne sčíslné, nýbrž i kolik jest toho. Ale ideu čísla nevnášen k množství dříve, dokud bychom nezahlédli veškeren počet toho množství, ležící mezi ne sčíslnem a jednem; teprve tehdy je možno každou ze všech a jednotek rozpustit v nesčíslno a nechat být. Bozi tedy, jak jsem pravil, nám odevzdali, abychom takto zkoumali, takto se učili i vespolek poučovali; ale nynější mudrci, jak se jim namane, dělají jedno a mnohé rychleji a pomaleji, než se má, a po jednom hned nesčíslné, kdežto střední členy jim unikají; v tom záleží rozdíl mezi dialektickým a eristickým způsobem našich rozprav. Příklady z gramatiky aharmonie. Jestliže by někdo někdy pojal jakékoli jedno, nesmí podle našeho tvrzení přímo hleděti na pojem ne sčíslna, nýbrž na nějaké určité číslo, a také naopak, kdykoli jest někdo přinucen chápati se nejprve ne sčíslna, nesmí hleděti přímo na jedno, nýbrž musí obraceti mysl k nějakému jednotlivému počtu, obsahujícímu jisté množství, a tak nakonec přejíti ode všeho k jednomu. Etc. /Aplikace./ Sofistes. 242 C - 246 zač. /Str. 42 - 48./ Ne příliš hluboko uvažovali Parmenides a jiní, když se pouštěli do rozhodování, kolik jest jsoucen a jaká jsou. Každý z nich vypravoval jakýsi my thos, jako dětem: jeden, že jsou tři jsoucna, jiný mluvil o dvou, a u nás škola elejská, počínajíc Xenofanem a ještě dříve, soudí, že to, čemu se říká vše, jest jedno. Avšak později kterési Musy ionské a sicilské přišly na myšlenku, že je nejjistější obé ta mínéní spojiti a říci, že jsoucno jest množství i jedno a že je udržováno pohromadé nepřátelstvím i přátelstvím. Zdali má v tomto všem někdo z nich pravdu či ne, je těžko rozsouditi a by do by nevhodné, činiti výt ky slavným a dávným mužům ve věcech tak velikých. Ale míním, že musíme postupovati tímto způsobem, a jako kdy by oni my slitelébyli sami přítomni, takto se jich ptát: Nuže, vy všichni, kteří tvrdíte, že vše je teplo a studeno nebo nějaká taková dvojice, co to asi říkáte při té dvojici, když pravíte, že to obé dohromady i jedno každé zvlášť jest? Jak máme rozumět tomuto vašemu jest ? Snad že to je třetí pojem vedle oněch dvou a máme pokládat podle vás vše za tři a už ne za dva ? Neboť kdy by s-
====================
doc01942320171128190801_003.jpg
====================
1952 te nazývali z těch dvou pojmů jen jeden nebo druhý jsoucnem, ne mohli by ste říkati, že oba stejným způsobem jsou; patrné by to by 1 v obou případech pojem jeden, a ne dva. Ale snad chcete nazývat jsoucnem tu dvojici ? Avšak, přátelé - řekneme -, i takto by ste zcela zřejmě nazývali dvě věci jednou. A co ti, kteří tvrdí, že vše jest jedno, zdali pak od nich nemáme zvědět, co asi rozumějí jsoucnem ? Rekneme; tvrdíte tedy, že jest jediné pamummo jedno ? A což, rozumíte něco slovem jsoucno ? Zdali pak totéž, co slovem jedno, a tak užíváte o téže věci dvou jmen, či jak? Neboť tvrdit, že není nic než jedno, a pak uznávat dvě jména, to je poněkud směšné. A docela přisvědčovati něčímu tvrzení, že jméno je něco jsoucfho, v tom není rozumu. Kdo pokládá jméno za něco různého od věci, uznává patrně kterési dvě věci. Avšak bude-li pokládat jméno za totožné s věcí, bud bude nucen uznávat jméno ničeho, anebo, jestliže bude tvrdit, že náleží k něčemu, vyjde z toho, že jméno je toliko jménem jména a ničeho jiného. A to jedno bude vlastně jméno jednoho a zase naopak jedností jména. A což celek, řeknou o něm, že to je pojem jiný než jedno, které jest, či s ním totožný? Jestliže tedy jsoucno je celek, jak praví i Parmenides /viz o kouli/, a když je jsoucno takové, má i střed i místa na obvodu, a když má to, má zcela nutně části; či jak ? Avšak véru nic nebrání, aby to, co je rozděleno na části, mělo v souhrnu svých svých částí stav jednosti a aby takto, jakožto m všechno a celost, bylo jedno. Avšak zdali pak není nemožné, aby to, co je v tomto stavu, by lo samo to pravé jedno ? Vždyť přece to opravdové jedno musí být i podle správného výměru pojímáno jako naprosto nedělitelné. Avša takovéto jsoucno, složené z mnoha částí, nebude odpovídat tomu výméru. Zdali pak tedy jsoucno, které má takt to stav jednosti, bude jedno a celek, či vůbec nemáme říkati, že jsoucno je celek ? Těžká volba. Neboť jsoucno, které je v tom stavu, že je jistým způsobem jedno, ukáža se, že není totožné s jedním, a všechny části dohromady budou více než jedno. Avšak jestliže jsoucno pro ten stav, který v něm způsobuje jedno, není celek, a celek sám jest, chybí jsoucno samo o sobě. A podle této úvahy jsoucno zbavené samo sebe nebude jsoucnem. A souhrn všeho se stává zase něčím více než jedno, když i jednost i celost dostaly každá zvlášť svou vlastní pod+statu. Avšak jestliže celost výbec není, jsou z toho pro jsoucno tytéž důsledky, i ten, že kromě toho, že není, ani by se nikdy nemohlo stát jsoucím. Nebot: co vznikne vzniká vždycky celé; proto ani o jsoucnosti ani o vzniku nesmí mluvit jako o jsoucím ten, kdo nepočítá celost mezi jsaucna. Avšak co není celek, nesmí mít ani žádnou velikost; neboť kdyby by lo nějak veliké, ať by bylo jakkoli veliké, musilo by být tak veliké jako celek. A tak se věru v každém z tisíce případů ukáží ne sčíslné ne snáze tomu, kdo pokládá jsoucno bud za nějakou dvojici nebo za jediné jedno. To jsme ovšem ještě neprobrali všechny..., ale přesto pokládejme to za dostatečné. Nyní se zase musíme podívat na ty, kteří mluvé jinak, abychom z pozorování všech uviděli, že nijak není snazší říci, co asi jest jsoucno, nežli co je nejsoucno. Parmenides.
doc01942320171128190801_003.jpg
====================
1952 te nazývali z těch dvou pojmů jen jeden nebo druhý jsoucnem, ne mohli by ste říkati, že oba stejným způsobem jsou; patrné by to by 1 v obou případech pojem jeden, a ne dva. Ale snad chcete nazývat jsoucnem tu dvojici ? Avšak, přátelé - řekneme -, i takto by ste zcela zřejmě nazývali dvě věci jednou. A co ti, kteří tvrdí, že vše jest jedno, zdali pak od nich nemáme zvědět, co asi rozumějí jsoucnem ? Rekneme; tvrdíte tedy, že jest jediné pamummo jedno ? A což, rozumíte něco slovem jsoucno ? Zdali pak totéž, co slovem jedno, a tak užíváte o téže věci dvou jmen, či jak? Neboť tvrdit, že není nic než jedno, a pak uznávat dvě jména, to je poněkud směšné. A docela přisvědčovati něčímu tvrzení, že jméno je něco jsoucfho, v tom není rozumu. Kdo pokládá jméno za něco různého od věci, uznává patrně kterési dvě věci. Avšak bude-li pokládat jméno za totožné s věcí, bud bude nucen uznávat jméno ničeho, anebo, jestliže bude tvrdit, že náleží k něčemu, vyjde z toho, že jméno je toliko jménem jména a ničeho jiného. A to jedno bude vlastně jméno jednoho a zase naopak jedností jména. A což celek, řeknou o něm, že to je pojem jiný než jedno, které jest, či s ním totožný? Jestliže tedy jsoucno je celek, jak praví i Parmenides /viz o kouli/, a když je jsoucno takové, má i střed i místa na obvodu, a když má to, má zcela nutně části; či jak ? Avšak véru nic nebrání, aby to, co je rozděleno na části, mělo v souhrnu svých svých částí stav jednosti a aby takto, jakožto m všechno a celost, bylo jedno. Avšak zdali pak není nemožné, aby to, co je v tomto stavu, by lo samo to pravé jedno ? Vždyť přece to opravdové jedno musí být i podle správného výměru pojímáno jako naprosto nedělitelné. Avša takovéto jsoucno, složené z mnoha částí, nebude odpovídat tomu výméru. Zdali pak tedy jsoucno, které má takt to stav jednosti, bude jedno a celek, či vůbec nemáme říkati, že jsoucno je celek ? Těžká volba. Neboť jsoucno, které je v tom stavu, že je jistým způsobem jedno, ukáža se, že není totožné s jedním, a všechny části dohromady budou více než jedno. Avšak jestliže jsoucno pro ten stav, který v něm způsobuje jedno, není celek, a celek sám jest, chybí jsoucno samo o sobě. A podle této úvahy jsoucno zbavené samo sebe nebude jsoucnem. A souhrn všeho se stává zase něčím více než jedno, když i jednost i celost dostaly každá zvlášť svou vlastní pod+statu. Avšak jestliže celost výbec není, jsou z toho pro jsoucno tytéž důsledky, i ten, že kromě toho, že není, ani by se nikdy nemohlo stát jsoucím. Nebot: co vznikne vzniká vždycky celé; proto ani o jsoucnosti ani o vzniku nesmí mluvit jako o jsoucím ten, kdo nepočítá celost mezi jsaucna. Avšak co není celek, nesmí mít ani žádnou velikost; neboť kdyby by lo nějak veliké, ať by bylo jakkoli veliké, musilo by být tak veliké jako celek. A tak se věru v každém z tisíce případů ukáží ne sčíslné ne snáze tomu, kdo pokládá jsoucno bud za nějakou dvojici nebo za jediné jedno. To jsme ovšem ještě neprobrali všechny..., ale přesto pokládejme to za dostatečné. Nyní se zase musíme podívat na ty, kteří mluvé jinak, abychom z pozorování všech uviděli, že nijak není snazší říci, co asi jest jsoucno, nežli co je nejsoucno. Parmenides.
====================
ScanImage045.jpg
====================
/ 1 Filowfic provádí predhos non satérhávaci Dereiden logické, nochèré à intolegvéré mornirti midterjal semin a mel. Struktur – а путь Arsat tu se N23 práve, re / nocwekä nimirt i du pávisí na mirnisti. intoligzdaré (metafzuien nankami. Posten 25. 11. 52 ré), a právé time du nomirtin ola byvaré. V tom m sed, má ontologie zied – hotsessäätzen. mil. meri. take sit ad
ScanImage045.jpg
====================
/ 1 Filowfic provádí predhos non satérhávaci Dereiden logické, nochèré à intolegvéré mornirti midterjal semin a mel. Struktur – а путь Arsat tu se N23 práve, re / nocwekä nimirt i du pávisí na mirnisti. intoligzdaré (metafzuien nankami. Posten 25. 11. 52 ré), a právé time du nomirtin ola byvaré. V tom m sed, má ontologie zied – hotsessäätzen. mil. meri. take sit ad
====================
ScanImage046.jpg
====================
27. 11. 52 Oartage (Dentenna) odstup) subjekte od objektivity je možrch ven zus odstup úrovné. Taroní odstupe musi vice berpoduincèné byt paloſen na diferenciass dass zuvodní úrovnée, ale priveden mancipací. miſie byl jediné pravého Zvn, L.z. Zortonpením 32 na zunn úrovenn. Dostanes takto vzniklon ordem. ge treba ihned Zucklenoval; 1 Odsbah umiennage, alle také mité de Zäistegen. w
ScanImage046.jpg
====================
27. 11. 52 Oartage (Dentenna) odstup) subjekte od objektivity je možrch ven zus odstup úrovné. Taroní odstupe musi vice berpoduincèné byt paloſen na diferenciass dass zuvodní úrovnée, ale priveden mancipací. miſie byl jediné pravého Zvn, L.z. Zortonpením 32 na zunn úrovenn. Dostanes takto vzniklon ordem. ge treba ihned Zucklenoval; 1 Odsbah umiennage, alle také mité de Zäistegen. w
====================
ScanImage048.jpg
====================
hojéh myšlení Jaro radikálné seJundárního zlučuje vüber kagi 3 nárnar pravdivosti mutue puemonungete lien, se дразпитав engslenden paro urtarénion Eveei, posem jako mirisi le Dentennosti. Zar se mure pozem ретр. Naia r rési, footwièe qe Jook posterioren? Odend H mohla retaboral, odnášel radikálne veil schopnost, obrátil se na & же репр věci ? Al me je P myšlem ald. poſtervorm' v jakémпутвень Hold výmann, nemůže má-li глатова prenda Hyl monà – bill neschopnot samostatnil se proti tecem, čerpal ke edroje, Iter. nermi věcí (1.7. némá charéri je recem viès51), all per de récem mire! per vionisti a -5. IV. 52 1 -
ScanImage048.jpg
====================
hojéh myšlení Jaro radikálné seJundárního zlučuje vüber kagi 3 nárnar pravdivosti mutue puemonungete lien, se дразпитав engslenden paro urtarénion Eveei, posem jako mirisi le Dentennosti. Zar se mure pozem ретр. Naia r rési, footwièe qe Jook posterioren? Odend H mohla retaboral, odnášel radikálne veil schopnost, obrátil se na & же репр věci ? Al me je P myšlem ald. poſtervorm' v jakémпутвень Hold výmann, nemůže má-li глатова prenda Hyl monà – bill neschopnot samostatnil se proti tecem, čerpal ke edroje, Iter. nermi věcí (1.7. némá charéri je recem viès51), all per de récem mire! per vionisti a -5. IV. 52 1 -