Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
doc01945820171128194359_001.jpg
====================
I. 1. Význam počátku, původu má své meze. Počátek může být zapírán, nepoznán (1:10-11). To ovšem nemůže počátek problematisovat. Původ tělesný a původ duchovní jsou nezaměnitelné (3:6). Nicméně možnost znovuzrození je tu jako otevřená cesta k navázání na jiný počátek.Že také nejde o pouhou posloupnost, tomu nasvědčuje možnost nerovnoměrného postupu (1:27,30). Zdá se, že je dvojí typ počátku a původu. Je možno světsky věděti, odkud jest JK, a přece neznat jeho pravý původ. Židé měli tuchu o této skutečnosti, ale rozuměli jí jako rozporné (7:27). Pro onen světský pohled vskutku skutečnost duchovní pochází jakoby odnikud a dokonce jar koby nikam nemíří (3:8). Proto ti, kteří mají více smyslu pro duchovní hodnocení, urážejí se dokonce nad neprosvítajícím původem JK ve srovnání třebas s takovým Mojžíšem (9:29). Toto místo je však rovněž podivuhodnou připomínkou toho, že ani ono nesměřování nikam po světsku vzato nelze chápat tak jednoduše, jak by se snad nabízelo (9:30); nicméně je to opět ukázkou, že reálný, hmatatelný, světský konec, výsledek problematisuje duchovnost a tím nepřehledno st, neprůzračnost počátku. Avšak řešení nás vyvede z rozpornosti. Posloupnost věcná, světská, tělesná, materiální je všude sledovat elná, ale neodhalí nám pravý původ a počátek. Abychom uviděli ten, je třeba jiného, nového, duchovního pohledu. Cestou k němu jest znovuzrození. Jen ten, kdo se znovuzrodil, může viděti království Boží (3:3) a tím také skutečnost, že JK není z tohoto světa (8:23). Pokud se tedy hledí na počátek tělesně, nenajde se pravý, opravdový, skutečný počátek, nýbrž jen cosi prostředního, tedy prostředek, materiál, nikoli hybná síla. Počátek není tedy - v pravém smyslupouze prvotním stadiem, nýbrž je silou, mohutností, zdrojem pohybu a postupu: všecky věci jsou skrze tento počátek učiněny (1:3). Nikterak není řečeno, že přímo, bez souvislosti s "předchozími skutečnostmi, bez navázání. 14. V. 55 955
doc01945820171128194359_001.jpg
====================
I. 1. Význam počátku, původu má své meze. Počátek může být zapírán, nepoznán (1:10-11). To ovšem nemůže počátek problematisovat. Původ tělesný a původ duchovní jsou nezaměnitelné (3:6). Nicméně možnost znovuzrození je tu jako otevřená cesta k navázání na jiný počátek.Že také nejde o pouhou posloupnost, tomu nasvědčuje možnost nerovnoměrného postupu (1:27,30). Zdá se, že je dvojí typ počátku a původu. Je možno světsky věděti, odkud jest JK, a přece neznat jeho pravý původ. Židé měli tuchu o této skutečnosti, ale rozuměli jí jako rozporné (7:27). Pro onen světský pohled vskutku skutečnost duchovní pochází jakoby odnikud a dokonce jar koby nikam nemíří (3:8). Proto ti, kteří mají více smyslu pro duchovní hodnocení, urážejí se dokonce nad neprosvítajícím původem JK ve srovnání třebas s takovým Mojžíšem (9:29). Toto místo je však rovněž podivuhodnou připomínkou toho, že ani ono nesměřování nikam po světsku vzato nelze chápat tak jednoduše, jak by se snad nabízelo (9:30); nicméně je to opět ukázkou, že reálný, hmatatelný, světský konec, výsledek problematisuje duchovnost a tím nepřehledno st, neprůzračnost počátku. Avšak řešení nás vyvede z rozpornosti. Posloupnost věcná, světská, tělesná, materiální je všude sledovat elná, ale neodhalí nám pravý původ a počátek. Abychom uviděli ten, je třeba jiného, nového, duchovního pohledu. Cestou k němu jest znovuzrození. Jen ten, kdo se znovuzrodil, může viděti království Boží (3:3) a tím také skutečnost, že JK není z tohoto světa (8:23). Pokud se tedy hledí na počátek tělesně, nenajde se pravý, opravdový, skutečný počátek, nýbrž jen cosi prostředního, tedy prostředek, materiál, nikoli hybná síla. Počátek není tedy - v pravém smyslupouze prvotním stadiem, nýbrž je silou, mohutností, zdrojem pohybu a postupu: všecky věci jsou skrze tento počátek učiněny (1:3). Nikterak není řečeno, že přímo, bez souvislosti s "předchozími skutečnostmi, bez navázání. 14. V. 55 955
====================
doc01945820171128194359_002.jpg
====================
I. 3. Především můžeme vyvoditi ten závěr, že Slovo nemůže být učiněno (neboť všechno učiněné je učiněno skrze Slovo, a tak by při svém učinění muselo Slovo předpokládat samo sebe). Jestliže však čteme (1:14), že Slovo bylo učiněno tělem, pak se zřejmě učinění nevztahuje na Slovo, nýbrž na tělo, tedy věc. Proto je také řeč o tom, že všecky věci jsou skrze Slovo učiněny (1:3). Jestliže však je možné, aby něco pocházelo "zdůlu" (8:23), "ze světa" (17:14,16), "z tohoto světa" (8:23.18:36), "odsud" (18:36), "ze krve", "z vůle těla", "z vůle muže" (1:13), "z těla" (3:6), pak to nutně znamená, že věc učiněná má alespoň možnost jisté emancipace od svého počátku, která jí dovolí jít svou cestou a případně se obrátit i proti svému původnímu určení, proti svému počátku a původu. Nicméně se zdá, že to není jen možnost, nýbrž vlastní povaha věci. Platí-li, že kdožť jest ze země, zemskýť jest a zemské věci mluví (3:31), jak to může být, že i sám JK mluvil zemské věci (3:12) ? Byl snad i on ze země, zemský? Zdá se, že k tomu stačilo pouze, že byl Slovo, učiněné tělem. Potom ovšem by byl každý člověk z těla, ale bylo by mu otevřeno znovuzrození. To pak znamená, že už není ze světa, ale že JK jej ze světa vyvolil (15:19). Vyvolení tu ovšem nezahrnuje ponechání vyvoleného, resp.jen přenesení, uvedení do nových souvislostí, nýbrž znamená akt učinění, opravdového nového zrození. Vyvolení nejsou tedy vzati ze světa (17:15), neboť také žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sestoupil s nebe (3:13). Je-li platnost posledního výroku širší než jen o JK, a to lze předpokládati, neboť krátce před tím je řeč o vejití do království (3:5), pak to znamená, že návrat k počátku je otevřen pouze tomu, co se nestalo věcí, tělem, čili jen počátku samému. Návrat ten jest tedy odstoupením počátku, a jestliže v něm je život (1:4), i koncem života, tedy zahynutím. 1 5. V. 55 1955
doc01945820171128194359_002.jpg
====================
I. 3. Především můžeme vyvoditi ten závěr, že Slovo nemůže být učiněno (neboť všechno učiněné je učiněno skrze Slovo, a tak by při svém učinění muselo Slovo předpokládat samo sebe). Jestliže však čteme (1:14), že Slovo bylo učiněno tělem, pak se zřejmě učinění nevztahuje na Slovo, nýbrž na tělo, tedy věc. Proto je také řeč o tom, že všecky věci jsou skrze Slovo učiněny (1:3). Jestliže však je možné, aby něco pocházelo "zdůlu" (8:23), "ze světa" (17:14,16), "z tohoto světa" (8:23.18:36), "odsud" (18:36), "ze krve", "z vůle těla", "z vůle muže" (1:13), "z těla" (3:6), pak to nutně znamená, že věc učiněná má alespoň možnost jisté emancipace od svého počátku, která jí dovolí jít svou cestou a případně se obrátit i proti svému původnímu určení, proti svému počátku a původu. Nicméně se zdá, že to není jen možnost, nýbrž vlastní povaha věci. Platí-li, že kdožť jest ze země, zemskýť jest a zemské věci mluví (3:31), jak to může být, že i sám JK mluvil zemské věci (3:12) ? Byl snad i on ze země, zemský? Zdá se, že k tomu stačilo pouze, že byl Slovo, učiněné tělem. Potom ovšem by byl každý člověk z těla, ale bylo by mu otevřeno znovuzrození. To pak znamená, že už není ze světa, ale že JK jej ze světa vyvolil (15:19). Vyvolení tu ovšem nezahrnuje ponechání vyvoleného, resp.jen přenesení, uvedení do nových souvislostí, nýbrž znamená akt učinění, opravdového nového zrození. Vyvolení nejsou tedy vzati ze světa (17:15), neboť také žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sestoupil s nebe (3:13). Je-li platnost posledního výroku širší než jen o JK, a to lze předpokládati, neboť krátce před tím je řeč o vejití do království (3:5), pak to znamená, že návrat k počátku je otevřen pouze tomu, co se nestalo věcí, tělem, čili jen počátku samému. Návrat ten jest tedy odstoupením počátku, a jestliže v něm je život (1:4), i koncem života, tedy zahynutím. 1 5. V. 55 1955
====================
doc01945820171128194359_003.jpg
====================
20 I. kan 1. Význam počátku, původu má své meze. Počátek může být zapírán, nepoznán (1:10-11). To ovšem nemůže počátek problematisovat. Původ tělesný a původ duchovní jsou nezaměnitelné (3:6). Nicméně možnost znovuzrození je tu jako otevřená cesta k navázání na jiný počátek.Že také nejde o pouhou posloupnost, tomu nasvědčuje možnost nerovnoměrného postupu (1:27,30). Zdá se, že je dvojí typ počátku a původu. Je možno světsky věděti, odkud jest JK, a přece neznat jeho pravý původ. Židé měli tuchu o této skutečnosti, ale rozuměli jí jako rozporné (7:27). Pro onen světský pohled vskutku skutečnost duchovní pochází jakoby odnikud a dokonce jar koby nikam nemii (3:8). Proto ti, kteří mají více smyslu pro duchovní hodnocení, urážejí se dokonce nad neprosvítajícím původem JK ve srovnání třebas s takovým Mojžíšem (9:29). Toto místo je však rovněž podivuhodnou připomínkou toho, že ani ono nesměřování nipo světsku vzato nelze chápat tak jednoduše, jak by se snad nabízelo (9:30); nicméně je to opět ukázkou, že reálný, hmatatelný, světský konec, výsledek problematisuje duchovnost a tím nepřehledno st,neprůzračnost počátku. Avšak řešení nás vyvede z rozpornosti. Posloupnost věcná, světská, tělesná, materiální je všude sledovatelná, ale neodhalí nám pravý původ a počátek. Abychom uviděli ten, je třeba jiného, nového, duchovního pohledu. Cestou k němu jest znovuzrození. Jen ten, kdo se znovuzrodil, může viděti království Boží (3:3) a tím také skutečnost, že JK není z tohoto světa (8:23). Pokud se tedy hledí na počátek tělesně, nenajde se pravý, opravdový, skutečný počátek, nýbrž jen cosi prostředního, tedy prostředek, materiál, nikoli hybná síla. Počátek není tedy - v pravém smyslupouze prvotním stadiem, nýbrž je silou, mohutností, zdrojem pohybu a postupu: všecky věci jsou skrze tento počátek učiněny (1:3). Nikterak není řečeno, že přímo, bez souvislosti s "předchozími skutečnostmi, bez navázání. MO vesz B 1955 bir 1:15 14. V. 55
doc01945820171128194359_003.jpg
====================
20 I. kan 1. Význam počátku, původu má své meze. Počátek může být zapírán, nepoznán (1:10-11). To ovšem nemůže počátek problematisovat. Původ tělesný a původ duchovní jsou nezaměnitelné (3:6). Nicméně možnost znovuzrození je tu jako otevřená cesta k navázání na jiný počátek.Že také nejde o pouhou posloupnost, tomu nasvědčuje možnost nerovnoměrného postupu (1:27,30). Zdá se, že je dvojí typ počátku a původu. Je možno světsky věděti, odkud jest JK, a přece neznat jeho pravý původ. Židé měli tuchu o této skutečnosti, ale rozuměli jí jako rozporné (7:27). Pro onen světský pohled vskutku skutečnost duchovní pochází jakoby odnikud a dokonce jar koby nikam nemii (3:8). Proto ti, kteří mají více smyslu pro duchovní hodnocení, urážejí se dokonce nad neprosvítajícím původem JK ve srovnání třebas s takovým Mojžíšem (9:29). Toto místo je však rovněž podivuhodnou připomínkou toho, že ani ono nesměřování nipo světsku vzato nelze chápat tak jednoduše, jak by se snad nabízelo (9:30); nicméně je to opět ukázkou, že reálný, hmatatelný, světský konec, výsledek problematisuje duchovnost a tím nepřehledno st,neprůzračnost počátku. Avšak řešení nás vyvede z rozpornosti. Posloupnost věcná, světská, tělesná, materiální je všude sledovatelná, ale neodhalí nám pravý původ a počátek. Abychom uviděli ten, je třeba jiného, nového, duchovního pohledu. Cestou k němu jest znovuzrození. Jen ten, kdo se znovuzrodil, může viděti království Boží (3:3) a tím také skutečnost, že JK není z tohoto světa (8:23). Pokud se tedy hledí na počátek tělesně, nenajde se pravý, opravdový, skutečný počátek, nýbrž jen cosi prostředního, tedy prostředek, materiál, nikoli hybná síla. Počátek není tedy - v pravém smyslupouze prvotním stadiem, nýbrž je silou, mohutností, zdrojem pohybu a postupu: všecky věci jsou skrze tento počátek učiněny (1:3). Nikterak není řečeno, že přímo, bez souvislosti s "předchozími skutečnostmi, bez navázání. MO vesz B 1955 bir 1:15 14. V. 55
====================
doc01945820171128194359_004.jpg
====================
I. 3. Především můžeme vyvoditi ten závěr, že Slovo nemůže být učiněno (neboť všechno učiněné je učiněno skrze Slovo, a tak by při svém učinění muselo Slovo předpokládat samo sebe). Jestliže však čteme (1:14), že Slovo bylo učiněno tělem, pak se zřejmě učinění nevztahuje na Slovo, nýbrž na tělo, tedy věc. Proto je také řeč o tom, že všecky věci jsou skrze Slovo učiněny (1:3). Jestliže však je možné, aby něco pocházelo "zdůlu" (8:23), "ze světa" (17:14,16), "z tohoto světa" (8:23.18:36), "odsud" (18:36), "ze krve", "z vůle těla", "z vůle muže" (1:13), "z těla" (3:6), pak to nutně znamená, že věc učiněná má alespoň možnost jisté emancipace od svého počátku, která jí dovolí jít svou cestou a případně se obrátit i proti svému původnímu určení, proti svému počátku a původu. Nicméně se zdá, že to není jen možnost, nýbrž vlastní povaha věci. Platí-li, že kdožť jest ze země, zemskýt jest a zemské věci mluví (3:31), jak to může být, že i sám JK mluvil zemské věci. (3:12) ? Byl snad i on ze země, zemský ? Zdá se, že k tomu stačilo pouze, že byl Slovo, učiněné tělem. Potom ovšem by byl každý člověk z těla, ale bylo by mu otevřeno znovuzrození. To pak znamená, že už není ze světa, ale že JK jej ze světa vyvolil (15:19). Vyvolení tu ovšem nezahrnuje ponechání vyvoleného, resp.jen přenesení, uvedení do nových souvislostí, nýbrž znamená akt učinění, opravdového nového zrození. Vyvolení nejsou tedy vzati ze světa (17:15), 30 neboť také žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sestoupil s nebe (3:13). Je-li platnost posledního výroku širší než jen o JK, a to lze předpokládati, neboť krátce před tím je řeč o vejití do království (3:5), pak to znamená, že návrat k počátku je otevřen pouze tomu, co se nestalo věcí, tělem, čili jen počátku samémi. Návrat ten jest tedy odstoupením počátku, a jestliže v něm je život (1:4), i koncem života, tedy zahynutím. 10 20 15. V. 55 1955 "ze zeme" 3:31
doc01945820171128194359_004.jpg
====================
I. 3. Především můžeme vyvoditi ten závěr, že Slovo nemůže být učiněno (neboť všechno učiněné je učiněno skrze Slovo, a tak by při svém učinění muselo Slovo předpokládat samo sebe). Jestliže však čteme (1:14), že Slovo bylo učiněno tělem, pak se zřejmě učinění nevztahuje na Slovo, nýbrž na tělo, tedy věc. Proto je také řeč o tom, že všecky věci jsou skrze Slovo učiněny (1:3). Jestliže však je možné, aby něco pocházelo "zdůlu" (8:23), "ze světa" (17:14,16), "z tohoto světa" (8:23.18:36), "odsud" (18:36), "ze krve", "z vůle těla", "z vůle muže" (1:13), "z těla" (3:6), pak to nutně znamená, že věc učiněná má alespoň možnost jisté emancipace od svého počátku, která jí dovolí jít svou cestou a případně se obrátit i proti svému původnímu určení, proti svému počátku a původu. Nicméně se zdá, že to není jen možnost, nýbrž vlastní povaha věci. Platí-li, že kdožť jest ze země, zemskýt jest a zemské věci mluví (3:31), jak to může být, že i sám JK mluvil zemské věci. (3:12) ? Byl snad i on ze země, zemský ? Zdá se, že k tomu stačilo pouze, že byl Slovo, učiněné tělem. Potom ovšem by byl každý člověk z těla, ale bylo by mu otevřeno znovuzrození. To pak znamená, že už není ze světa, ale že JK jej ze světa vyvolil (15:19). Vyvolení tu ovšem nezahrnuje ponechání vyvoleného, resp.jen přenesení, uvedení do nových souvislostí, nýbrž znamená akt učinění, opravdového nového zrození. Vyvolení nejsou tedy vzati ze světa (17:15), 30 neboť také žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sestoupil s nebe (3:13). Je-li platnost posledního výroku širší než jen o JK, a to lze předpokládati, neboť krátce před tím je řeč o vejití do království (3:5), pak to znamená, že návrat k počátku je otevřen pouze tomu, co se nestalo věcí, tělem, čili jen počátku samémi. Návrat ten jest tedy odstoupením počátku, a jestliže v něm je život (1:4), i koncem života, tedy zahynutím. 10 20 15. V. 55 1955 "ze zeme" 3:31
====================
ScanImage049.jpg
====================
I. 1. Význam počátku, původu má své meze. Počátek může být zapírán, nepoznán (1:10-11). To ovšem nemůže počátek problematisovat. Původ tělesný a původ duchovní jsou nezaměnitelné (3:6). Nicméně možnost znovuzrození je tu jako otevřená cesta k navázání na jiný počátek.Že také nejde o pouhou posloupnost, tomu nasvědčuje možnost nerovnoměrného postupu (1:27,30). Zdá se, že je dvojí typ počátku a původu. Je možno světsky věděti, odkud jest JK, a přece neznat jeho pravý původ. Židé měli tuchu o této skutečnosti, ale rozuměli jí jako rozporné (7:27). Pro onen světský pohled vskutku skutečnost duchovní pochází jakoby odnikud a dokonce jar koby nikam nemíří (3:8). Proto ti, kteří mají více smyslu pro duchovní hodnocení, urážejí se dokonce nad neprosvítajícím původem JK ve srovnání třebas s takovým Mojžíšem (9:29). Toto místo je však rovněž podivuhodnou připomínkou toho, že ani ono nesměřování nikam po světsku vzato nelze chápat tak jednoduše, jak by se snad nabízelo (9:30); nicméně je to opět ukázkou, že reálný, hmatatelný, světský konec, výsledek problematisuje duchovnost a tím nepřehledno st, neprůzračnost počátku. Avšak řešení nás vyvede z rozpornosti. Posloupnost věcná, svět ská, tělesná, materiální je všude sledovat elná, ale neodhalí nám pravý původ a počátek. Abychom uviděli ten, je třeba jiného, nového, duchovního pohledu. Cestou k němu jest znovuzrození. Jen ten, kdo se znovuzrodil, může viděti království Boží (3:3) a tím také skutečnost, že JK není z tohoto světa (8:23). Pokud se tedy hledí na počátek tělesně, nenajde se pravý, opravdový, skutečný počátek, nýbrž jen cosi prostředního, tedy prostředek, materiál, nikoli hybná síla. Počátek není tedy - v pravém smyslupouze prvotním stadiem, nýbrž je silou, mohutností, zdrojem pohybu a postupu: všecky věci jsou skrze tento počátek učiněny (1:3). Nikterak není řečeno, že přímo, bez souvislosti s "předchozími skutečnostmi, bez navázání. -1955 14. V. 55
ScanImage049.jpg
====================
I. 1. Význam počátku, původu má své meze. Počátek může být zapírán, nepoznán (1:10-11). To ovšem nemůže počátek problematisovat. Původ tělesný a původ duchovní jsou nezaměnitelné (3:6). Nicméně možnost znovuzrození je tu jako otevřená cesta k navázání na jiný počátek.Že také nejde o pouhou posloupnost, tomu nasvědčuje možnost nerovnoměrného postupu (1:27,30). Zdá se, že je dvojí typ počátku a původu. Je možno světsky věděti, odkud jest JK, a přece neznat jeho pravý původ. Židé měli tuchu o této skutečnosti, ale rozuměli jí jako rozporné (7:27). Pro onen světský pohled vskutku skutečnost duchovní pochází jakoby odnikud a dokonce jar koby nikam nemíří (3:8). Proto ti, kteří mají více smyslu pro duchovní hodnocení, urážejí se dokonce nad neprosvítajícím původem JK ve srovnání třebas s takovým Mojžíšem (9:29). Toto místo je však rovněž podivuhodnou připomínkou toho, že ani ono nesměřování nikam po světsku vzato nelze chápat tak jednoduše, jak by se snad nabízelo (9:30); nicméně je to opět ukázkou, že reálný, hmatatelný, světský konec, výsledek problematisuje duchovnost a tím nepřehledno st, neprůzračnost počátku. Avšak řešení nás vyvede z rozpornosti. Posloupnost věcná, svět ská, tělesná, materiální je všude sledovat elná, ale neodhalí nám pravý původ a počátek. Abychom uviděli ten, je třeba jiného, nového, duchovního pohledu. Cestou k němu jest znovuzrození. Jen ten, kdo se znovuzrodil, může viděti království Boží (3:3) a tím také skutečnost, že JK není z tohoto světa (8:23). Pokud se tedy hledí na počátek tělesně, nenajde se pravý, opravdový, skutečný počátek, nýbrž jen cosi prostředního, tedy prostředek, materiál, nikoli hybná síla. Počátek není tedy - v pravém smyslupouze prvotním stadiem, nýbrž je silou, mohutností, zdrojem pohybu a postupu: všecky věci jsou skrze tento počátek učiněny (1:3). Nikterak není řečeno, že přímo, bez souvislosti s "předchozími skutečnostmi, bez navázání. -1955 14. V. 55
====================
ScanImage050.jpg
====================
1955 I. 3. Především můžeme vyvoditi ten závěr, že Slovo nemůže být učiněno (neboť všechno učiněné je učiněno skrze Slovo, a tak by při svém učinění muselo Slovo předpokládat samo sebe). Jestliže však čteme (1:14), že Slovo bylo učiněno tělem, pak se zřejmě učinění nevztahuje na Slovo, nýbrž na tělo, tedy věc. Proto je také řeč o tom, že všecky věci jsou skrze Slovo učiněny (1:3). Jestliže však je možné, aby něco pocházelo "zdůlu" (8:23), "ze světa" (17:14,16), "z tohoto světa" (8:23.18:36), "odsud" (18:36), "ze krve", "z vůle těla", "z vůle muže" (1:13), "z těla" (3:6), pak to nutně znamená, že věc učiněná má alespoň možnost jisté emancipace od svého počátku, která jí dovolí jít svou cestou a případně se obrátit i proti svému původnímu určení, proti svému počátku a původu. Nicméně se zdá, že to není jen možnost, nýbrž vlastní povaha věci. Platí-li, že kdožt jest ze země, zemskýł jest a zemské věci mluví (3:31), jak to může být, že i sám JK mluvil zemské věci (3:12) ? Byl snad i on ze země, zemský ? Zdá se, že k tomu stačilo pouze, že byl Slovo, učiněné tělem. Potom ovšem by byl každý člověk z těla, ale bylo by mu otevřeno znovuzrození. To pak znamená, že už není ze světa, ale že JK jej ze světa vyvolil (15:19). Vyvolení tu ovšem nezahrnuje ponechání vyvoleného, resp.jen přenesení, uvedení do nových souvislostí, nýbrž znamená akt učinění, opravdového nového zrození. Vyvolení nejsou tedy vzati ze světa (17:15), neboť také žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sestoupil s nebe (3:13). Je-li platnost posledního výroku širší než jen o JK, a to lze předpokládati, neboť krátce před tím je řeč o vejití do království (3:5), pak to znamená, že návrat k počátku je otevřen pouze tomu, co se nestalo věcí, tělem, čili jen počátku samému. Návrat ten jest tedy odstoupením počátku, a jestliže v něm je život (1:4), i koncem života, tedy zahynutím. 1.5. V. 55
ScanImage050.jpg
====================
1955 I. 3. Především můžeme vyvoditi ten závěr, že Slovo nemůže být učiněno (neboť všechno učiněné je učiněno skrze Slovo, a tak by při svém učinění muselo Slovo předpokládat samo sebe). Jestliže však čteme (1:14), že Slovo bylo učiněno tělem, pak se zřejmě učinění nevztahuje na Slovo, nýbrž na tělo, tedy věc. Proto je také řeč o tom, že všecky věci jsou skrze Slovo učiněny (1:3). Jestliže však je možné, aby něco pocházelo "zdůlu" (8:23), "ze světa" (17:14,16), "z tohoto světa" (8:23.18:36), "odsud" (18:36), "ze krve", "z vůle těla", "z vůle muže" (1:13), "z těla" (3:6), pak to nutně znamená, že věc učiněná má alespoň možnost jisté emancipace od svého počátku, která jí dovolí jít svou cestou a případně se obrátit i proti svému původnímu určení, proti svému počátku a původu. Nicméně se zdá, že to není jen možnost, nýbrž vlastní povaha věci. Platí-li, že kdožt jest ze země, zemskýł jest a zemské věci mluví (3:31), jak to může být, že i sám JK mluvil zemské věci (3:12) ? Byl snad i on ze země, zemský ? Zdá se, že k tomu stačilo pouze, že byl Slovo, učiněné tělem. Potom ovšem by byl každý člověk z těla, ale bylo by mu otevřeno znovuzrození. To pak znamená, že už není ze světa, ale že JK jej ze světa vyvolil (15:19). Vyvolení tu ovšem nezahrnuje ponechání vyvoleného, resp.jen přenesení, uvedení do nových souvislostí, nýbrž znamená akt učinění, opravdového nového zrození. Vyvolení nejsou tedy vzati ze světa (17:15), neboť také žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sestoupil s nebe (3:13). Je-li platnost posledního výroku širší než jen o JK, a to lze předpokládati, neboť krátce před tím je řeč o vejití do království (3:5), pak to znamená, že návrat k počátku je otevřen pouze tomu, co se nestalo věcí, tělem, čili jen počátku samému. Návrat ten jest tedy odstoupením počátku, a jestliže v něm je život (1:4), i koncem života, tedy zahynutím. 1.5. V. 55
====================
ScanImage052.jpg
====================
Ve vrtahn mohon Hll poure ( Не плави puse he ne vier sécs; romani se realприми v reálném staben. a hemust byll & reálném vstalen Мештате вз движе биове, Země (de bud півий виа движее se semmi nebo леши сиво не жители. Лете Prolo a осой کے Je ави whe jedné veds ( druhé s reféls прив prome Panowdra (prévé!) pareſ "sub_ gestion». Poure à'mplemis v objektifitand vome schopni дате préveit semi sole plance Stanovit Vitaly mers. sudle а 1 obê ma oddělensii prenonſ. objetlo fihan se dobráme Deutés одмор norw'r sei 1 r pole na semi ha звител твоя / نسرا realite нази, teez lal, že používáme poznu, seog dine posty a posizione konstrukce. Mési testo. to patrièn d oddělensin realitani. аи деньги жие пи Konstreden. Stanovené vréely mess vedecky 29. XI. 55
ScanImage052.jpg
====================
Ve vrtahn mohon Hll poure ( Не плави puse he ne vier sécs; romani se realприми v reálném staben. a hemust byll & reálném vstalen Мештате вз движе биове, Země (de bud півий виа движее se semmi nebo леши сиво не жители. Лете Prolo a осой کے Je ави whe jedné veds ( druhé s reféls прив prome Panowdra (prévé!) pareſ "sub_ gestion». Poure à'mplemis v objektifitand vome schopni дате préveit semi sole plance Stanovit Vitaly mers. sudle а 1 obê ma oddělensii prenonſ. objetlo fihan se dobráme Deutés одмор norw'r sei 1 r pole na semi ha звител твоя / نسرا realite нази, teez lal, že používáme poznu, seog dine posty a posizione konstrukce. Mési testo. to patrièn d oddělensin realitani. аи деньги жие пи Konstreden. Stanovené vréely mess vedecky 29. XI. 55