Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
DS-10001.mp3
====================
Bez ohledu na to, jeli budost a páno jako dar nebo úděl a tak dále, to jsou různé způsoby, jak to je akceptováno nebo přijato. Tedy bez ohledu na to, zdá to někdo chce vyložit tak, že za to má být vděčno. Platí, a to platí prostě pro každý dar, že dar se stává skutečným darem teprve ve chvíli, kdy obdarovaný jej přijme. To znamená, budost měněná, přisouzená, přidělená, z milosti daná a tak dále, se stává skutečnou budostí, která je zbudovství integrovanou do bytí určitého i soucího, teprve ve chvíli, kdy soucí tuto budost přijme jako svou. Je to tedy něco jiného než budoucnost vůbec. To znamená, že někde v budoucném určení události musí být zakomponována také tato schopnost integrovat bytí vcelku, to jest integrovat v každém okamžiku soucnosti, integrovat do přítomného stavu, faktuálního stavu, také dosávat ní minulé stavy, to znamená nějak samozřejmě, to znamená je spřítomňovat a dělat z nich vlastní bylost a také opět nějak spřítomňovat ty eventuální stavy budoucí, ke kterým to soucí směřuje. Integrovat je tak, že z nich určení svou vlastní byl budost. Tohle musí platit pro všechny události vůbec, a to znamená i pro ty, které si ještě nevytvořili svůj vlastní subjekt. Tato schopnost integrovat vlastní bytí jako celek musí být naprosto spjatá tím, že událost nějakým způsobem se začala dít. Už při samém začátku musí tato schopnost být v dispozici, musí být přítomna. A to znamená ještě zjíve, než vůbec může ono soucí, jakož to událost, být aktivní. To je zatímcílem si vytvořit svůj vlastní subjekt. To znamená zároveň, že to, jak se událost děje, není jenom výkonem subjektu, ale je to výkonem té události samé. Je to osmého, vlastně devátého třetí nula devět. To minule bylo desátého, dneska je jedenáctého třetí nula devět. Je třeba rozlišovat kauzalismus od determinismu. Kauzalismus předpokládá, že vše je kauzárně předurčeno, predeterminováno. Determinismus jenom říká, že něco je takto determinováno. Zároveň je třeba přiznat po příslušných argumentacích, že determinující je jenom soubor okolností. Naproti tomu to, co vzniká nově, čeho tedy můžeme předpokládat, osi nového, to determinováno není. A pochopitelně nové nikdy se nemůže uplatnit a uskutečnit bez ohledu na okolnosti. Nové se vždycky uplatňuje uprostřed nějakých okolností. A ty okolnosti jsou, jak jsme řekli, determinující. Každý nový pokus, všechno nové, musí nějak reagovat na ty okolnosti. A to znamená, musí reagovat na to, co je determinující. Zároveň však platí, že na toto determinující není odkázáno fatálním způsobem. To determinující je do jisté míry děravé. Jsou tam nedeterminující možnosti, nebo nedeterminované možnosti. Otvírají se tam jakési možnosti. Tak samozřejmě je potřeba také se zeptat, co to vlastně je. Ta možnost toho je zvláštní téma. Každopádně uprostřed toho dění, ať už na úrovni fyzikální, popjaderné nebo později fyzikální, na úrovni života biologické a na úrovni myšlení, to je na úrovni nejvyšší zatím. Tam všude jsou ty možnosti otevřené. To jsou tam jakési ty průlinčité determinanty, které je třeba vzít na vědomí, je třeba i respektovat. A podle možností je buď měnit, nebo se jim přizpůsobit a tak dále. Vždycky to přizpůsobení má charakter reakce. A ta reakce sama předpokládá něco nebo někoho, kdo reaguje. A tedy nějaký subjekt reagující. A každý takový subjekt je něčím, co sice musí dbát a respektovat na okolnosti, ale co není prostě plodem těch okolností, není rezultátem, není produktem žádných determinujících okolností. Ty determinující okolnosti jsou pouhými okolnostmi. Honec.
DS-10001.mp3
====================
Bez ohledu na to, jeli budost a páno jako dar nebo úděl a tak dále, to jsou různé způsoby, jak to je akceptováno nebo přijato. Tedy bez ohledu na to, zdá to někdo chce vyložit tak, že za to má být vděčno. Platí, a to platí prostě pro každý dar, že dar se stává skutečným darem teprve ve chvíli, kdy obdarovaný jej přijme. To znamená, budost měněná, přisouzená, přidělená, z milosti daná a tak dále, se stává skutečnou budostí, která je zbudovství integrovanou do bytí určitého i soucího, teprve ve chvíli, kdy soucí tuto budost přijme jako svou. Je to tedy něco jiného než budoucnost vůbec. To znamená, že někde v budoucném určení události musí být zakomponována také tato schopnost integrovat bytí vcelku, to jest integrovat v každém okamžiku soucnosti, integrovat do přítomného stavu, faktuálního stavu, také dosávat ní minulé stavy, to znamená nějak samozřejmě, to znamená je spřítomňovat a dělat z nich vlastní bylost a také opět nějak spřítomňovat ty eventuální stavy budoucí, ke kterým to soucí směřuje. Integrovat je tak, že z nich určení svou vlastní byl budost. Tohle musí platit pro všechny události vůbec, a to znamená i pro ty, které si ještě nevytvořili svůj vlastní subjekt. Tato schopnost integrovat vlastní bytí jako celek musí být naprosto spjatá tím, že událost nějakým způsobem se začala dít. Už při samém začátku musí tato schopnost být v dispozici, musí být přítomna. A to znamená ještě zjíve, než vůbec může ono soucí, jakož to událost, být aktivní. To je zatímcílem si vytvořit svůj vlastní subjekt. To znamená zároveň, že to, jak se událost děje, není jenom výkonem subjektu, ale je to výkonem té události samé. Je to osmého, vlastně devátého třetí nula devět. To minule bylo desátého, dneska je jedenáctého třetí nula devět. Je třeba rozlišovat kauzalismus od determinismu. Kauzalismus předpokládá, že vše je kauzárně předurčeno, predeterminováno. Determinismus jenom říká, že něco je takto determinováno. Zároveň je třeba přiznat po příslušných argumentacích, že determinující je jenom soubor okolností. Naproti tomu to, co vzniká nově, čeho tedy můžeme předpokládat, osi nového, to determinováno není. A pochopitelně nové nikdy se nemůže uplatnit a uskutečnit bez ohledu na okolnosti. Nové se vždycky uplatňuje uprostřed nějakých okolností. A ty okolnosti jsou, jak jsme řekli, determinující. Každý nový pokus, všechno nové, musí nějak reagovat na ty okolnosti. A to znamená, musí reagovat na to, co je determinující. Zároveň však platí, že na toto determinující není odkázáno fatálním způsobem. To determinující je do jisté míry děravé. Jsou tam nedeterminující možnosti, nebo nedeterminované možnosti. Otvírají se tam jakési možnosti. Tak samozřejmě je potřeba také se zeptat, co to vlastně je. Ta možnost toho je zvláštní téma. Každopádně uprostřed toho dění, ať už na úrovni fyzikální, popjaderné nebo později fyzikální, na úrovni života biologické a na úrovni myšlení, to je na úrovni nejvyšší zatím. Tam všude jsou ty možnosti otevřené. To jsou tam jakési ty průlinčité determinanty, které je třeba vzít na vědomí, je třeba i respektovat. A podle možností je buď měnit, nebo se jim přizpůsobit a tak dále. Vždycky to přizpůsobení má charakter reakce. A ta reakce sama předpokládá něco nebo někoho, kdo reaguje. A tedy nějaký subjekt reagující. A každý takový subjekt je něčím, co sice musí dbát a respektovat na okolnosti, ale co není prostě plodem těch okolností, není rezultátem, není produktem žádných determinujících okolností. Ty determinující okolnosti jsou pouhými okolnostmi. Honec.