Dopis Ladislava Hejdánka z 28. května 1972 adresovaný Viluše představuje cenné svědectví o rodinném životě a intelektuálním odporu v období počínající normalizace. Autor v něm koordinuje svou návštěvu Písku a popisuje každodenní těžkosti, včetně nespolehlivého telefonního spojení. V pracovní oblasti Hejdánek přibližuje své působení v Památníku národního písemnictví, kde se intenzivně věnuje přípravě kritické edice rukopisů Bernarda Bolzana a překladům Teilharda de Chardin. Významnou část dopisu tvoří zmínka o dokončení rozsáhlého „Úvodu do filosofie“ pro dceru Janu. Pisatel zdůrazňuje, že soustavná tvůrčí práce je pro něj způsobem, jak si v náročné době zachovat vnitřní integritu. Text dále obsahuje zprávy o úspěších dcer ve škole a informaci o tom, že manželka Heda setrvává v zaměstnání i po politických prověrkách. Dopis reflektuje Hejdánkův optimismus založený na naději namísto obav a jeho snahu o zachování kontinuity vědecké práce navzdory nepříznivým okolnostem.