Rozum v dějinách II [FF UK]
| raw | skeny ◆ cyklus přednášek | zápis, česky, vznik: zimní semestr 1993/1994 ◆ poznámka: není jasné, kdo zápis pořídil
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage586.jpg
====================
HEJDÁNEK ROZUM V DĚJINÁCH II. 2.) Druhá stránka která je nápovědí, přechodem pro situaci v dějinách: jenom malá část živých bytostí žije izolovaně v naprosto cizím izolovaném prostředí. Normálně jsou vázány na jiné bytosti těchto druhů i jiných druhů. Vytvářejí jakýsi svět bez něhož neobstojí nebo ve velmi redukované podobě jako semeno nebo se zakuklí a teprve v příhodnou dobu opět In bo vytvářejí prostředí.. 1.) Kvůli špředmětňování jsme zapomněli vlastně bytost začíná. CROMOC Kde (Pozn.: U mě lé přerušení a.) embryo je lidská bytost až po několika týdne ch b.) (jako-by radikální) člověk začíná až oplodněním vajíčka otázka: proč začíná teprve oplozením, vždyt my musíme počítat s dětmi rodičů jejichž generace se ještě nenarodila, Naše chování postihuje příští gene race. My musíme cítit odpovědnost vůči těm nenarozeným. Jejich lidská práva musí být již dnes respektována. Jak o nich můžeme říkat že oni nej sou když budeme muset a musíme respektovat jejich likská práva. Nedovozujeme pravé důsledky ((příklad toho že Bůh je mrtev az toho vzniká nová situace)). Jestliže musímerespektovat základní lidská práva příštích generací znamená to že ta práva jsou dříve než oni sami. Doufejme že jednou budeme morálně právně odpovědni aby příští generace mohly žít na téhle planetě. Dnes bohužel jenom redukujeme. to je ukázka k čemu bude védst bezpředmětné myšlení až se to uplatní. Zatím jsou to taková tušení než skutečné myšlení. Každá živá bytost žije ve svém osvětí a né ve světě předmětů. Jsou některé předměty o kterých víme že patří do světa živé bytosti, ale ta na ně nereaguje jako by jich nebylo nejsou zajímavé tak si jich nevšímá nebo velmi okrajově. Struktura osvojovaného světa (osvětí) je jiná než objektivního světa. Co my můžeme popiso vat. Nevíme jak žije když jí jenom vyfotografujeme. Je nutno pozorovat, jak se tam chová a z toho vyvozujeme jak se tam zdomácněla. Jak si tam udělala svůj osvojený svět. • těhotenství, názory : reakce na sebe není převo di telná, na souhrn bytostí. Tady už nejde o o to se např. 10 dysorto dohromady vyhow such 10 byloski. Nejde sady is o souhen 13. март.5 лукой луной počet, ale OSVĚTÍ staoo ne v osvětí se přes sebe překládají, Bytosti mají jiné živé bytosti v rámci svého osvětí kočka myši, ale i myši kočku. Vytvářejí něco jako společný svět, kterému říkáme biotop nebo biosféra, Osvěti-se-přes-sobe-překládajíy-bytesti-maji nesmíme to objektivovat ale jde o to uvědomovat si to osvětí a jak se přes sebe překrývají. Uvědomovat si to osvětí a jak se překrývají. (( že to není jeden popsaný svět)) (Pozn.: Upozornuje na to UEXKÜLL ).. Fakticky všichni žijeme v biosféře a né ve světě objektivním. To chopit jak žil člověk archaický. Žil ve světě mýtu, (nejen v tom popisovat že tam byly jinrostliny,) to byl jeho svět Je nám dnes velmi nepřístupný, je třeba se orientovat na to jak živá bytost žije, onuje se jak rostlina vypadá, alemto je třeba změnit. Ukáže se, že jak chovají je důležitější. 20lt of comm t the ROZUM V DĚJINÁCH 110110 nám pomáhá pokterý můžeme mýtů. Musíme ho tématizovat jiným způsobem, pomáhá nám k tomu osvětí jak se to proplýtá kter je třeba pesměnit rozumět, ale živá bytost není vidět (Rádl.), protože se ukazují její části, to oč jde není vidět. meme V vao idonaiton # INSTRUMENTÁLNÍ SMYSL vdo-dožbo es dive 20 Žijeme v době, kdy at se dělá co se dělá vše má jakýsi instrumentální smysl. Jakmile přijde někdo kdo řekne že jde o něco podstatného tak něm vidíme rétora a romantika, nerealist 1.
ScanImage586.jpg
====================
HEJDÁNEK ROZUM V DĚJINÁCH II. 2.) Druhá stránka která je nápovědí, přechodem pro situaci v dějinách: jenom malá část živých bytostí žije izolovaně v naprosto cizím izolovaném prostředí. Normálně jsou vázány na jiné bytosti těchto druhů i jiných druhů. Vytvářejí jakýsi svět bez něhož neobstojí nebo ve velmi redukované podobě jako semeno nebo se zakuklí a teprve v příhodnou dobu opět In bo vytvářejí prostředí.. 1.) Kvůli špředmětňování jsme zapomněli vlastně bytost začíná. CROMOC Kde (Pozn.: U mě lé přerušení a.) embryo je lidská bytost až po několika týdne ch b.) (jako-by radikální) člověk začíná až oplodněním vajíčka otázka: proč začíná teprve oplozením, vždyt my musíme počítat s dětmi rodičů jejichž generace se ještě nenarodila, Naše chování postihuje příští gene race. My musíme cítit odpovědnost vůči těm nenarozeným. Jejich lidská práva musí být již dnes respektována. Jak o nich můžeme říkat že oni nej sou když budeme muset a musíme respektovat jejich likská práva. Nedovozujeme pravé důsledky ((příklad toho že Bůh je mrtev az toho vzniká nová situace)). Jestliže musímerespektovat základní lidská práva příštích generací znamená to že ta práva jsou dříve než oni sami. Doufejme že jednou budeme morálně právně odpovědni aby příští generace mohly žít na téhle planetě. Dnes bohužel jenom redukujeme. to je ukázka k čemu bude védst bezpředmětné myšlení až se to uplatní. Zatím jsou to taková tušení než skutečné myšlení. Každá živá bytost žije ve svém osvětí a né ve světě předmětů. Jsou některé předměty o kterých víme že patří do světa živé bytosti, ale ta na ně nereaguje jako by jich nebylo nejsou zajímavé tak si jich nevšímá nebo velmi okrajově. Struktura osvojovaného světa (osvětí) je jiná než objektivního světa. Co my můžeme popiso vat. Nevíme jak žije když jí jenom vyfotografujeme. Je nutno pozorovat, jak se tam chová a z toho vyvozujeme jak se tam zdomácněla. Jak si tam udělala svůj osvojený svět. • těhotenství, názory : reakce na sebe není převo di telná, na souhrn bytostí. Tady už nejde o o to se např. 10 dysorto dohromady vyhow such 10 byloski. Nejde sady is o souhen 13. март.5 лукой луной počet, ale OSVĚTÍ staoo ne v osvětí se přes sebe překládají, Bytosti mají jiné živé bytosti v rámci svého osvětí kočka myši, ale i myši kočku. Vytvářejí něco jako společný svět, kterému říkáme biotop nebo biosféra, Osvěti-se-přes-sobe-překládajíy-bytesti-maji nesmíme to objektivovat ale jde o to uvědomovat si to osvětí a jak se přes sebe překrývají. Uvědomovat si to osvětí a jak se překrývají. (( že to není jeden popsaný svět)) (Pozn.: Upozornuje na to UEXKÜLL ).. Fakticky všichni žijeme v biosféře a né ve světě objektivním. To chopit jak žil člověk archaický. Žil ve světě mýtu, (nejen v tom popisovat že tam byly jinrostliny,) to byl jeho svět Je nám dnes velmi nepřístupný, je třeba se orientovat na to jak živá bytost žije, onuje se jak rostlina vypadá, alemto je třeba změnit. Ukáže se, že jak chovají je důležitější. 20lt of comm t the ROZUM V DĚJINÁCH 110110 nám pomáhá pokterý můžeme mýtů. Musíme ho tématizovat jiným způsobem, pomáhá nám k tomu osvětí jak se to proplýtá kter je třeba pesměnit rozumět, ale živá bytost není vidět (Rádl.), protože se ukazují její části, to oč jde není vidět. meme V vao idonaiton # INSTRUMENTÁLNÍ SMYSL vdo-dožbo es dive 20 Žijeme v době, kdy at se dělá co se dělá vše má jakýsi instrumentální smysl. Jakmile přijde někdo kdo řekne že jde o něco podstatného tak něm vidíme rétora a romantika, nerealist 1.
====================
ScanImage586.jpg
====================
HEJDÁNEK ROZUM V DĚJINÁCH II. 2.) Druhá stránka která je nápovědí, přechodem pro situaci v dějinách: jenom malá část živých bytostí žije izolovaně v naprosto cizím izolovaném prostředí. Normálně jsou vázány na jiné bytosti těchto druhů i jiných druhů. Vytvářejí jakýsi svět bez něhož neobstojí nebo ve velmi redukované podobě jako semeno nebo se zakuklí a teprve v příhodnou dobu opět In bo vytvářejí prostředí.. 1.) Kvůli špředmětňování jsme zapomněli vlastně bytost začíná. CROMOC Kde (Pozn.: U mě lé přerušení a.) embryo je lidská bytost až po několika týdne ch b.) (jako-by radikální) člověk začíná až oplodněním vajíčka otázka: proč začíná teprve oplozením, vždyt my musíme počítat s dětmi rodičů jejichž generace se ještě nenarodila, Naše chování postihuje příští gene race. My musíme cítit odpovědnost vůči těm nenarozeným. Jejich lidská práva musí být již dnes respektována. Jak o nich můžeme říkat že oni nej sou když budeme muset a musíme respektovat jejich likská práva. Nedovozujeme pravé důsledky ((příklad toho že Bůh je mrtev az toho vzniká nová situace)). Jestliže musímerespektovat základní lidská práva příštích generací znamená to že ta práva jsou dříve než oni sami. Doufejme že jednou budeme morálně právně odpovědni aby příští generace mohly žít na téhle planetě. Dnes bohužel jenom redukujeme. to je ukázka k čemu bude védst bezpředmětné myšlení až se to uplatní. Zatím jsou to taková tušení než skutečné myšlení. Každá živá bytost žije ve svém osvětí a né ve světě předmětů. Jsou některé předměty o kterých víme že patří do světa živé bytosti, ale ta na ně nereaguje jako by jich nebylo nejsou zajímavé tak si jich nevšímá nebo velmi okrajově. Struktura osvojovaného světa (osvětí) je jiná než objektivního světa. Co my můžeme popiso vat. Nevíme jak žije když jí jenom vyfotografujeme. Je nutno pozorovat, jak se tam chová a z toho vyvozujeme jak se tam zdomácněla. Jak si tam udělala svůj osvojený svět. • těhotenství, názory : reakce na sebe není převo di telná, na souhrn bytostí. Tady už nejde o o to se např. 10 dysorto dohromady vyhow such 10 byloski. Nejde sady is o souhen 13. март.5 лукой луной počet, ale OSVĚTÍ staoo ne v osvětí se přes sebe překládají, Bytosti mají jiné živé bytosti v rámci svého osvětí kočka myši, ale i myši kočku. Vytvářejí něco jako společný svět, kterému říkáme biotop nebo biosféra, Osvěti-se-přes-sobe-překládajíy-bytesti-maji nesmíme to objektivovat ale jde o to uvědomovat si to osvětí a jak se přes sebe překrývají. Uvědomovat si to osvětí a jak se překrývají. (( že to není jeden popsaný svět)) (Pozn.: Upozornuje na to UEXKÜLL ).. Fakticky všichni žijeme v biosféře a né ve světě objektivním. To chopit jak žil člověk archaický. Žil ve světě mýtu, (nejen v tom popisovat že tam byly jinrostliny,) to byl jeho svět Je nám dnes velmi nepřístupný, je třeba se orientovat na to jak živá bytost žije, onuje se jak rostlina vypadá, alemto je třeba změnit. Ukáže se, že jak chovají je důležitější. 20lt of comm t the ROZUM V DĚJINÁCH 110110 nám pomáhá pokterý můžeme mýtů. Musíme ho tématizovat jiným způsobem, pomáhá nám k tomu osvětí jak se to proplýtá kter je třeba pesměnit rozumět, ale živá bytost není vidět (Rádl.), protože se ukazují její části, to oč jde není vidět. meme V vao idonaiton # INSTRUMENTÁLNÍ SMYSL vdo-dožbo es dive 20 Žijeme v době, kdy at se dělá co se dělá vše má jakýsi instrumentální smysl. Jakmile přijde někdo kdo řekne že jde o něco podstatného tak něm vidíme rétora a romantika, nerealist 1.
ScanImage586.jpg
====================
HEJDÁNEK ROZUM V DĚJINÁCH II. 2.) Druhá stránka která je nápovědí, přechodem pro situaci v dějinách: jenom malá část živých bytostí žije izolovaně v naprosto cizím izolovaném prostředí. Normálně jsou vázány na jiné bytosti těchto druhů i jiných druhů. Vytvářejí jakýsi svět bez něhož neobstojí nebo ve velmi redukované podobě jako semeno nebo se zakuklí a teprve v příhodnou dobu opět In bo vytvářejí prostředí.. 1.) Kvůli špředmětňování jsme zapomněli vlastně bytost začíná. CROMOC Kde (Pozn.: U mě lé přerušení a.) embryo je lidská bytost až po několika týdne ch b.) (jako-by radikální) člověk začíná až oplodněním vajíčka otázka: proč začíná teprve oplozením, vždyt my musíme počítat s dětmi rodičů jejichž generace se ještě nenarodila, Naše chování postihuje příští gene race. My musíme cítit odpovědnost vůči těm nenarozeným. Jejich lidská práva musí být již dnes respektována. Jak o nich můžeme říkat že oni nej sou když budeme muset a musíme respektovat jejich likská práva. Nedovozujeme pravé důsledky ((příklad toho že Bůh je mrtev az toho vzniká nová situace)). Jestliže musímerespektovat základní lidská práva příštích generací znamená to že ta práva jsou dříve než oni sami. Doufejme že jednou budeme morálně právně odpovědni aby příští generace mohly žít na téhle planetě. Dnes bohužel jenom redukujeme. to je ukázka k čemu bude védst bezpředmětné myšlení až se to uplatní. Zatím jsou to taková tušení než skutečné myšlení. Každá živá bytost žije ve svém osvětí a né ve světě předmětů. Jsou některé předměty o kterých víme že patří do světa živé bytosti, ale ta na ně nereaguje jako by jich nebylo nejsou zajímavé tak si jich nevšímá nebo velmi okrajově. Struktura osvojovaného světa (osvětí) je jiná než objektivního světa. Co my můžeme popiso vat. Nevíme jak žije když jí jenom vyfotografujeme. Je nutno pozorovat, jak se tam chová a z toho vyvozujeme jak se tam zdomácněla. Jak si tam udělala svůj osvojený svět. • těhotenství, názory : reakce na sebe není převo di telná, na souhrn bytostí. Tady už nejde o o to se např. 10 dysorto dohromady vyhow such 10 byloski. Nejde sady is o souhen 13. март.5 лукой луной počet, ale OSVĚTÍ staoo ne v osvětí se přes sebe překládají, Bytosti mají jiné živé bytosti v rámci svého osvětí kočka myši, ale i myši kočku. Vytvářejí něco jako společný svět, kterému říkáme biotop nebo biosféra, Osvěti-se-přes-sobe-překládajíy-bytesti-maji nesmíme to objektivovat ale jde o to uvědomovat si to osvětí a jak se přes sebe překrývají. Uvědomovat si to osvětí a jak se překrývají. (( že to není jeden popsaný svět)) (Pozn.: Upozornuje na to UEXKÜLL ).. Fakticky všichni žijeme v biosféře a né ve světě objektivním. To chopit jak žil člověk archaický. Žil ve světě mýtu, (nejen v tom popisovat že tam byly jinrostliny,) to byl jeho svět Je nám dnes velmi nepřístupný, je třeba se orientovat na to jak živá bytost žije, onuje se jak rostlina vypadá, alemto je třeba změnit. Ukáže se, že jak chovají je důležitější. 20lt of comm t the ROZUM V DĚJINÁCH 110110 nám pomáhá pokterý můžeme mýtů. Musíme ho tématizovat jiným způsobem, pomáhá nám k tomu osvětí jak se to proplýtá kter je třeba pesměnit rozumět, ale živá bytost není vidět (Rádl.), protože se ukazují její části, to oč jde není vidět. meme V vao idonaiton # INSTRUMENTÁLNÍ SMYSL vdo-dožbo es dive 20 Žijeme v době, kdy at se dělá co se dělá vše má jakýsi instrumentální smysl. Jakmile přijde někdo kdo řekne že jde o něco podstatného tak něm vidíme rétora a romantika, nerealist 1.
====================
ScanImage587.jpg
====================
Ale to je nejlepší způsob jak dosáhnout stavu kdy se dějiny rozloží. Dějiny nejsou prostě dány. Jakmile přestanou žít lidé kteří žijí dějinně a myslí dějině, dějiny krměj tou svou dějinností, tak bez toho dějiny přestanou. VITEREN BOR Půjde-li to takto dále, dojde k rozložení dějin, chátrání, odumírání, dějiny se tvoří dějinnými lidmi. Možná-že se tito lidé budou orientovat v malé enklávě jako kdysi v Izraeli to byly dějiny, ale ostatní je dění. dejmine Minulost je pánem dokud jí člověk nerozumí. Není jednou provždy, ona se stále děje. To co se stalo se nějak stává se všemi dalšími pokračováními. V každém okamžiku je nějak uzten začátek a nějaký konec. A všechno to co je mezi tím jsoucnost. Přítomnost je rozlehlá aby se do ní něco vešlo a my do ní vtahujeme to minulé a budoucí. Zejména my lidé to děláme ve vědomí tak že jsme schopni do svého te d vztáhnout Velký třesk a zároven uvažovat o stvoření. Ne bo o krachu a tak přitahovat budoucnost. autta evon Altar -2-M Přítomnost of in Tím že to je také přítomnost myšlená, tím je mnohem širší než jakékoliv jiné stvoření, je daleko rozlehlejší, struktorovanější, komplikovanější. MINULOST PŘÍTOMNOST BUDOUCNOST Flemm v dějinách je to navíc složitější že tam nevtahujeme jenom scenérii časovou přírodní, ale zejména dějinnou. Kde je rozhodující jak myslíme a žijeme dějinně, aby se vůbec mohla slova, začít dít. (Pozn.. Dějiny nemohou začít dějinně, ale mohou začítstím nedějinným konkrétně tam kde začínají dějiny, můžeme spíše najít dějinné. konstrukce takže nedějiny. ) Kdodatek k II в -1 certa saprahnout. Neustále putoval oproti všech už usazených to zn. vyvedení z Egypta během 40-ti let kdy pořád chodil, dokola (možná že byla nějaká skupina která byla nějak vyvede na a hodila se jako archetyp. Na které to bylo vyloženo. Vypadalo to asi tak že ty to nomády chudé oproti usazeným, ve městech - města bohatší - s tím přichází lenost a ochrana majetku. Izraelci stále měnily místo pobytu kvůli stádům. Pozn.: Jejich život byla vlastně cesta a bylo jim to vlastnější jako je někomu vlastnější kupř.snaha dřepět a nehej bat se, ideální poloha nic nedělat). Jejich historie Izraelci se nechávali najímat měštany takže ta města zápasila proti řekl:"Vy jste To jsou dějing! p 3. so bě tehdy významný státník Jozue měl fantastickou myšlenku volové, vy se navzájem zabíjíte, dostáváte zbraně od těch co nechtějí bojovat, tak se obratte a jděte na ta města a jednoho po druhým je vyvražděte. Pro to nepřišli s prázdnýma rukama. V jednom městě se dokonce muži nechali obřezat jenom aby je nechali žít. To je historie začátku izraelské říše. Tohle si zadnej narod nechce pripsat, proto se hodila histor kao vyjítí 2 Egypla Reinter pretovali velmi šikovně, způsobem ktery něco dal shore Fiki. Historie se zmenila v dějiny tím, že па гаčatuu začátku je FIKCENK nik se vše vztahuje, je to ju vse osvětleno a to muze byzpívejte Hospodinu te Hospodinu episen hovdu je to smysl který svazuje minulé a budoucí a svazuje to do přítomnosti. (Lotova žena solným sloupem- budete jako solný, sloup otočení na staré musí to jít bez ní, pozornění na to že bude ve starým a život půjde dal bes mi 7 Stačínpřestat mít Stačín estat mit zájem o dějiny a ony padnoy, nem' dulerite stále držel te možné mít jiné fikce CHAPÁNÍ CELKU CELKOVOSTI On my Př.: IZRAEL,. do olam. P byli jste otroky, už se nenechte Zotročit (maje them...) Tan, detali něco nového. Nelky důraz na Nové. Než ještě úplně přejdeme k dějinnosti osvětlíme význam celku. Inen teoded evis e 9 rodina odmítám považovat za celek - to by byla hromada, nejvyšší možný celek v tomto světě je člověk. Žádná organizace, společnost to je filozoficky nepřijal elné, to není pravý celek. Je potřeba řádu ale žádné církve, stát nemůžeme považova
ScanImage587.jpg
====================
Ale to je nejlepší způsob jak dosáhnout stavu kdy se dějiny rozloží. Dějiny nejsou prostě dány. Jakmile přestanou žít lidé kteří žijí dějinně a myslí dějině, dějiny krměj tou svou dějinností, tak bez toho dějiny přestanou. VITEREN BOR Půjde-li to takto dále, dojde k rozložení dějin, chátrání, odumírání, dějiny se tvoří dějinnými lidmi. Možná-že se tito lidé budou orientovat v malé enklávě jako kdysi v Izraeli to byly dějiny, ale ostatní je dění. dejmine Minulost je pánem dokud jí člověk nerozumí. Není jednou provždy, ona se stále děje. To co se stalo se nějak stává se všemi dalšími pokračováními. V každém okamžiku je nějak uzten začátek a nějaký konec. A všechno to co je mezi tím jsoucnost. Přítomnost je rozlehlá aby se do ní něco vešlo a my do ní vtahujeme to minulé a budoucí. Zejména my lidé to děláme ve vědomí tak že jsme schopni do svého te d vztáhnout Velký třesk a zároven uvažovat o stvoření. Ne bo o krachu a tak přitahovat budoucnost. autta evon Altar -2-M Přítomnost of in Tím že to je také přítomnost myšlená, tím je mnohem širší než jakékoliv jiné stvoření, je daleko rozlehlejší, struktorovanější, komplikovanější. MINULOST PŘÍTOMNOST BUDOUCNOST Flemm v dějinách je to navíc složitější že tam nevtahujeme jenom scenérii časovou přírodní, ale zejména dějinnou. Kde je rozhodující jak myslíme a žijeme dějinně, aby se vůbec mohla slova, začít dít. (Pozn.. Dějiny nemohou začít dějinně, ale mohou začítstím nedějinným konkrétně tam kde začínají dějiny, můžeme spíše najít dějinné. konstrukce takže nedějiny. ) Kdodatek k II в -1 certa saprahnout. Neustále putoval oproti všech už usazených to zn. vyvedení z Egypta během 40-ti let kdy pořád chodil, dokola (možná že byla nějaká skupina která byla nějak vyvede na a hodila se jako archetyp. Na které to bylo vyloženo. Vypadalo to asi tak že ty to nomády chudé oproti usazeným, ve městech - města bohatší - s tím přichází lenost a ochrana majetku. Izraelci stále měnily místo pobytu kvůli stádům. Pozn.: Jejich život byla vlastně cesta a bylo jim to vlastnější jako je někomu vlastnější kupř.snaha dřepět a nehej bat se, ideální poloha nic nedělat). Jejich historie Izraelci se nechávali najímat měštany takže ta města zápasila proti řekl:"Vy jste To jsou dějing! p 3. so bě tehdy významný státník Jozue měl fantastickou myšlenku volové, vy se navzájem zabíjíte, dostáváte zbraně od těch co nechtějí bojovat, tak se obratte a jděte na ta města a jednoho po druhým je vyvražděte. Pro to nepřišli s prázdnýma rukama. V jednom městě se dokonce muži nechali obřezat jenom aby je nechali žít. To je historie začátku izraelské říše. Tohle si zadnej narod nechce pripsat, proto se hodila histor kao vyjítí 2 Egypla Reinter pretovali velmi šikovně, způsobem ktery něco dal shore Fiki. Historie se zmenila v dějiny tím, že па гаčatuu začátku je FIKCENK nik se vše vztahuje, je to ju vse osvětleno a to muze byzpívejte Hospodinu te Hospodinu episen hovdu je to smysl který svazuje minulé a budoucí a svazuje to do přítomnosti. (Lotova žena solným sloupem- budete jako solný, sloup otočení na staré musí to jít bez ní, pozornění na to že bude ve starým a život půjde dal bes mi 7 Stačínpřestat mít Stačín estat mit zájem o dějiny a ony padnoy, nem' dulerite stále držel te možné mít jiné fikce CHAPÁNÍ CELKU CELKOVOSTI On my Př.: IZRAEL,. do olam. P byli jste otroky, už se nenechte Zotročit (maje them...) Tan, detali něco nového. Nelky důraz na Nové. Než ještě úplně přejdeme k dějinnosti osvětlíme význam celku. Inen teoded evis e 9 rodina odmítám považovat za celek - to by byla hromada, nejvyšší možný celek v tomto světě je člověk. Žádná organizace, společnost to je filozoficky nepřijal elné, to není pravý celek. Je potřeba řádu ale žádné církve, stát nemůžeme považova
====================
ScanImage587.jpg
====================
Ale to je nejlepší způsob jak dosáhnout stavu kdy se dějiny rozloží. Dějiny nejsou prostě dány. Jakmile přestanou žít lidé kteří žijí dějinně a myslí dějině, dějiny krměj tou svou dějinností, tak bez toho dějiny přestanou. VITEREN BOR Půjde-li to takto dále, dojde k rozložení dějin, chátrání, odumírání, dějiny se tvoří dějinnými lidmi. Možná-že se tito lidé budou orientovat v malé enklávě jako kdysi v Izraeli to byly dějiny, ale ostatní je dění. dejmine Minulost je pánem dokud jí člověk nerozumí. Není jednou provždy, ona se stále děje. To co se stalo se nějak stává se všemi dalšími pokračováními. V každém okamžiku je nějak uzten začátek a nějaký konec. A všechno to co je mezi tím jsoucnost. Přítomnost je rozlehlá aby se do ní něco vešlo a my do ní vtahujeme to minulé a budoucí. Zejména my lidé to děláme ve vědomí tak že jsme schopni do svého te d vztáhnout Velký třesk a zároven uvažovat o stvoření. Ne bo o krachu a tak přitahovat budoucnost. autta evon Altar -2-M Přítomnost of in Tím že to je také přítomnost myšlená, tím je mnohem širší než jakékoliv jiné stvoření, je daleko rozlehlejší, struktorovanější, komplikovanější. MINULOST PŘÍTOMNOST BUDOUCNOST Flemm v dějinách je to navíc složitější že tam nevtahujeme jenom scenérii časovou přírodní, ale zejména dějinnou. Kde je rozhodující jak myslíme a žijeme dějinně, aby se vůbec mohla slova, začít dít. (Pozn.. Dějiny nemohou začít dějinně, ale mohou začítstím nedějinným konkrétně tam kde začínají dějiny, můžeme spíše najít dějinné. konstrukce takže nedějiny. ) Kdodatek k II в -1 certa saprahnout. Neustále putoval oproti všech už usazených to zn. vyvedení z Egypta během 40-ti let kdy pořád chodil, dokola (možná že byla nějaká skupina která byla nějak vyvede na a hodila se jako archetyp. Na které to bylo vyloženo. Vypadalo to asi tak že ty to nomády chudé oproti usazeným, ve městech - města bohatší - s tím přichází lenost a ochrana majetku. Izraelci stále měnily místo pobytu kvůli stádům. Pozn.: Jejich život byla vlastně cesta a bylo jim to vlastnější jako je někomu vlastnější kupř.snaha dřepět a nehej bat se, ideální poloha nic nedělat). Jejich historie Izraelci se nechávali najímat měštany takže ta města zápasila proti řekl:"Vy jste To jsou dějing! p 3. so bě tehdy významný státník Jozue měl fantastickou myšlenku volové, vy se navzájem zabíjíte, dostáváte zbraně od těch co nechtějí bojovat, tak se obratte a jděte na ta města a jednoho po druhým je vyvražděte. Pro to nepřišli s prázdnýma rukama. V jednom městě se dokonce muži nechali obřezat jenom aby je nechali žít. To je historie začátku izraelské říše. Tohle si zadnej narod nechce pripsat, proto se hodila histor kao vyjítí 2 Egypla Reinter pretovali velmi šikovně, způsobem ktery něco dal shore Fiki. Historie se zmenila v dějiny tím, že па гаčatuu začátku je FIKCENK nik se vše vztahuje, je to ju vse osvětleno a to muze byzpívejte Hospodinu te Hospodinu episen hovdu je to smysl který svazuje minulé a budoucí a svazuje to do přítomnosti. (Lotova žena solným sloupem- budete jako solný, sloup otočení na staré musí to jít bez ní, pozornění na to že bude ve starým a život půjde dal bes mi 7 Stačínpřestat mít Stačín estat mit zájem o dějiny a ony padnoy, nem' dulerite stále držel te možné mít jiné fikce CHAPÁNÍ CELKU CELKOVOSTI On my Př.: IZRAEL,. do olam. P byli jste otroky, už se nenechte Zotročit (maje them...) Tan, detali něco nového. Nelky důraz na Nové. Než ještě úplně přejdeme k dějinnosti osvětlíme význam celku. Inen teoded evis e 9 rodina odmítám považovat za celek - to by byla hromada, nejvyšší možný celek v tomto světě je člověk. Žádná organizace, společnost to je filozoficky nepřijal elné, to není pravý celek. Je potřeba řádu ale žádné církve, stát nemůžeme považova
ScanImage587.jpg
====================
Ale to je nejlepší způsob jak dosáhnout stavu kdy se dějiny rozloží. Dějiny nejsou prostě dány. Jakmile přestanou žít lidé kteří žijí dějinně a myslí dějině, dějiny krměj tou svou dějinností, tak bez toho dějiny přestanou. VITEREN BOR Půjde-li to takto dále, dojde k rozložení dějin, chátrání, odumírání, dějiny se tvoří dějinnými lidmi. Možná-že se tito lidé budou orientovat v malé enklávě jako kdysi v Izraeli to byly dějiny, ale ostatní je dění. dejmine Minulost je pánem dokud jí člověk nerozumí. Není jednou provždy, ona se stále děje. To co se stalo se nějak stává se všemi dalšími pokračováními. V každém okamžiku je nějak uzten začátek a nějaký konec. A všechno to co je mezi tím jsoucnost. Přítomnost je rozlehlá aby se do ní něco vešlo a my do ní vtahujeme to minulé a budoucí. Zejména my lidé to děláme ve vědomí tak že jsme schopni do svého te d vztáhnout Velký třesk a zároven uvažovat o stvoření. Ne bo o krachu a tak přitahovat budoucnost. autta evon Altar -2-M Přítomnost of in Tím že to je také přítomnost myšlená, tím je mnohem širší než jakékoliv jiné stvoření, je daleko rozlehlejší, struktorovanější, komplikovanější. MINULOST PŘÍTOMNOST BUDOUCNOST Flemm v dějinách je to navíc složitější že tam nevtahujeme jenom scenérii časovou přírodní, ale zejména dějinnou. Kde je rozhodující jak myslíme a žijeme dějinně, aby se vůbec mohla slova, začít dít. (Pozn.. Dějiny nemohou začít dějinně, ale mohou začítstím nedějinným konkrétně tam kde začínají dějiny, můžeme spíše najít dějinné. konstrukce takže nedějiny. ) Kdodatek k II в -1 certa saprahnout. Neustále putoval oproti všech už usazených to zn. vyvedení z Egypta během 40-ti let kdy pořád chodil, dokola (možná že byla nějaká skupina která byla nějak vyvede na a hodila se jako archetyp. Na které to bylo vyloženo. Vypadalo to asi tak že ty to nomády chudé oproti usazeným, ve městech - města bohatší - s tím přichází lenost a ochrana majetku. Izraelci stále měnily místo pobytu kvůli stádům. Pozn.: Jejich život byla vlastně cesta a bylo jim to vlastnější jako je někomu vlastnější kupř.snaha dřepět a nehej bat se, ideální poloha nic nedělat). Jejich historie Izraelci se nechávali najímat měštany takže ta města zápasila proti řekl:"Vy jste To jsou dějing! p 3. so bě tehdy významný státník Jozue měl fantastickou myšlenku volové, vy se navzájem zabíjíte, dostáváte zbraně od těch co nechtějí bojovat, tak se obratte a jděte na ta města a jednoho po druhým je vyvražděte. Pro to nepřišli s prázdnýma rukama. V jednom městě se dokonce muži nechali obřezat jenom aby je nechali žít. To je historie začátku izraelské říše. Tohle si zadnej narod nechce pripsat, proto se hodila histor kao vyjítí 2 Egypla Reinter pretovali velmi šikovně, způsobem ktery něco dal shore Fiki. Historie se zmenila v dějiny tím, že па гаčatuu začátku je FIKCENK nik se vše vztahuje, je to ju vse osvětleno a to muze byzpívejte Hospodinu te Hospodinu episen hovdu je to smysl který svazuje minulé a budoucí a svazuje to do přítomnosti. (Lotova žena solným sloupem- budete jako solný, sloup otočení na staré musí to jít bez ní, pozornění na to že bude ve starým a život půjde dal bes mi 7 Stačínpřestat mít Stačín estat mit zájem o dějiny a ony padnoy, nem' dulerite stále držel te možné mít jiné fikce CHAPÁNÍ CELKU CELKOVOSTI On my Př.: IZRAEL,. do olam. P byli jste otroky, už se nenechte Zotročit (maje them...) Tan, detali něco nového. Nelky důraz na Nové. Než ještě úplně přejdeme k dějinnosti osvětlíme význam celku. Inen teoded evis e 9 rodina odmítám považovat za celek - to by byla hromada, nejvyšší možný celek v tomto světě je člověk. Žádná organizace, společnost to je filozoficky nepřijal elné, to není pravý celek. Je potřeba řádu ale žádné církve, stát nemůžeme považova
====================
ScanImage588.jpg
====================
za organismus. (Pozn.: Církev tělo tzn. organismus je jiná záležitost, má jiný význam. ) Mluvíme-li o celku je vnitřně integrováno jsoucno "pravé jsoucno", kámen není sjednocen v celek. Obětovat jediného člověka ve jménu společnosti je nepřípustné, nepravé. celky to jsou. 1 - 3(Pozn.: Důraz na celky není nový, Herakleitosi nejkrásnější svět může být pouhou hromadou věcí náhodně rozházených. Vykládá-se jako bez logu by byl svět mado věcí náhodně rozházený ch a naopak tento svět se může stát nejkrásnějším světem pokud tam zapracuje Logos, který sjednocuje. ((Hejdánek nese na sobě jako by tělesnění tvrdou systematické pojmove přesnou rozumo vou strukturu, která manifestuje cosi na co my budeme v našem životě narážet stoms čím budeme do toho světa přicházet). Vitalisté - Masaryk říká svět není skladištěm věcí. Rádl. Bělehrádek po druhé světové válce, významný holista ... ROZLIŠOVÁNÍ MEZI CELKY A POUHÝMI PŘEDMĚTY 1 Nedostalo se to vůbec do našeho povědomí, ani intelektuálů. nej základnější filozofii musíme vypracovat na celcíh, né na hromadách. Fenomenologie Husserla, to je interpretace hromady, né celku. Nutno interpretovat na živém. Pravda však je, že dává důraz na přirozený svět, ale dnes už není přirozený svět, ale svět našeho života. Tady jsou relikty přírody. To je patrno ve městě. Musíme znovu vtáhnout živé bytosti do svého života, né jenom tím že máme doma psa nebo kočku. Částečně spolu s přírodou třeba tak že otevřeme dveře a jsme na louce. Odpovědnost - příroda se už nevzpamatuje, to je omyl zelených. My musíme už tu přírodu spravovat, převzít odpovědnost, naše chování je už v umělém novém světě bez přírody. když už bereme vážně živé bytosti, také vážně čloPo takto připravené půdě věka. -PERSONALISMUS Druhého člověka nebrat jako předmět. Mluvíme o výrobě masa, vajec, mléka a nevíme že to znamená dojit krávu event. něco z toho mléka udělat. Kontakt člověk - zvíře je něco jiného než výroba-. - Druhé lidi brát jako osobnost chyba personalismu byla zaměřena jenom na osobnost, neviděli, že ta dekadence začíná už ve vztahu ke zvířeti jinak uchopovat svět !
ScanImage588.jpg
====================
za organismus. (Pozn.: Církev tělo tzn. organismus je jiná záležitost, má jiný význam. ) Mluvíme-li o celku je vnitřně integrováno jsoucno "pravé jsoucno", kámen není sjednocen v celek. Obětovat jediného člověka ve jménu společnosti je nepřípustné, nepravé. celky to jsou. 1 - 3(Pozn.: Důraz na celky není nový, Herakleitosi nejkrásnější svět může být pouhou hromadou věcí náhodně rozházených. Vykládá-se jako bez logu by byl svět mado věcí náhodně rozházený ch a naopak tento svět se může stát nejkrásnějším světem pokud tam zapracuje Logos, který sjednocuje. ((Hejdánek nese na sobě jako by tělesnění tvrdou systematické pojmove přesnou rozumo vou strukturu, která manifestuje cosi na co my budeme v našem životě narážet stoms čím budeme do toho světa přicházet). Vitalisté - Masaryk říká svět není skladištěm věcí. Rádl. Bělehrádek po druhé světové válce, významný holista ... ROZLIŠOVÁNÍ MEZI CELKY A POUHÝMI PŘEDMĚTY 1 Nedostalo se to vůbec do našeho povědomí, ani intelektuálů. nej základnější filozofii musíme vypracovat na celcíh, né na hromadách. Fenomenologie Husserla, to je interpretace hromady, né celku. Nutno interpretovat na živém. Pravda však je, že dává důraz na přirozený svět, ale dnes už není přirozený svět, ale svět našeho života. Tady jsou relikty přírody. To je patrno ve městě. Musíme znovu vtáhnout živé bytosti do svého života, né jenom tím že máme doma psa nebo kočku. Částečně spolu s přírodou třeba tak že otevřeme dveře a jsme na louce. Odpovědnost - příroda se už nevzpamatuje, to je omyl zelených. My musíme už tu přírodu spravovat, převzít odpovědnost, naše chování je už v umělém novém světě bez přírody. když už bereme vážně živé bytosti, také vážně čloPo takto připravené půdě věka. -PERSONALISMUS Druhého člověka nebrat jako předmět. Mluvíme o výrobě masa, vajec, mléka a nevíme že to znamená dojit krávu event. něco z toho mléka udělat. Kontakt člověk - zvíře je něco jiného než výroba-. - Druhé lidi brát jako osobnost chyba personalismu byla zaměřena jenom na osobnost, neviděli, že ta dekadence začíná už ve vztahu ke zvířeti jinak uchopovat svět !
====================
ScanImage588.jpg
====================
za organismus. (Pozn.: Církev tělo tzn. organismus je jiná záležitost, má jiný význam. ) Mluvíme-li o celku je vnitřně integrováno jsoucno "pravé jsoucno", kámen není sjednocen v celek. Obětovat jediného člověka ve jménu společnosti je nepřípustné, nepravé. celky to jsou. 1 - 3(Pozn.: Důraz na celky není nový, Herakleitosi nejkrásnější svět může být pouhou hromadou věcí náhodně rozházených. Vykládá-se jako bez logu by byl svět mado věcí náhodně rozházený ch a naopak tento svět se může stát nejkrásnějším světem pokud tam zapracuje Logos, který sjednocuje. ((Hejdánek nese na sobě jako by tělesnění tvrdou systematické pojmove přesnou rozumo vou strukturu, která manifestuje cosi na co my budeme v našem životě narážet stoms čím budeme do toho světa přicházet). Vitalisté - Masaryk říká svět není skladištěm věcí. Rádl. Bělehrádek po druhé světové válce, významný holista ... ROZLIŠOVÁNÍ MEZI CELKY A POUHÝMI PŘEDMĚTY 1 Nedostalo se to vůbec do našeho povědomí, ani intelektuálů. nej základnější filozofii musíme vypracovat na celcíh, né na hromadách. Fenomenologie Husserla, to je interpretace hromady, né celku. Nutno interpretovat na živém. Pravda však je, že dává důraz na přirozený svět, ale dnes už není přirozený svět, ale svět našeho života. Tady jsou relikty přírody. To je patrno ve městě. Musíme znovu vtáhnout živé bytosti do svého života, né jenom tím že máme doma psa nebo kočku. Částečně spolu s přírodou třeba tak že otevřeme dveře a jsme na louce. Odpovědnost - příroda se už nevzpamatuje, to je omyl zelených. My musíme už tu přírodu spravovat, převzít odpovědnost, naše chování je už v umělém novém světě bez přírody. když už bereme vážně živé bytosti, také vážně čloPo takto připravené půdě věka. -PERSONALISMUS Druhého člověka nebrat jako předmět. Mluvíme o výrobě masa, vajec, mléka a nevíme že to znamená dojit krávu event. něco z toho mléka udělat. Kontakt člověk - zvíře je něco jiného než výroba-. - Druhé lidi brát jako osobnost chyba personalismu byla zaměřena jenom na osobnost, neviděli, že ta dekadence začíná už ve vztahu ke zvířeti jinak uchopovat svět !
ScanImage588.jpg
====================
za organismus. (Pozn.: Církev tělo tzn. organismus je jiná záležitost, má jiný význam. ) Mluvíme-li o celku je vnitřně integrováno jsoucno "pravé jsoucno", kámen není sjednocen v celek. Obětovat jediného člověka ve jménu společnosti je nepřípustné, nepravé. celky to jsou. 1 - 3(Pozn.: Důraz na celky není nový, Herakleitosi nejkrásnější svět může být pouhou hromadou věcí náhodně rozházených. Vykládá-se jako bez logu by byl svět mado věcí náhodně rozházený ch a naopak tento svět se může stát nejkrásnějším světem pokud tam zapracuje Logos, který sjednocuje. ((Hejdánek nese na sobě jako by tělesnění tvrdou systematické pojmove přesnou rozumo vou strukturu, která manifestuje cosi na co my budeme v našem životě narážet stoms čím budeme do toho světa přicházet). Vitalisté - Masaryk říká svět není skladištěm věcí. Rádl. Bělehrádek po druhé světové válce, významný holista ... ROZLIŠOVÁNÍ MEZI CELKY A POUHÝMI PŘEDMĚTY 1 Nedostalo se to vůbec do našeho povědomí, ani intelektuálů. nej základnější filozofii musíme vypracovat na celcíh, né na hromadách. Fenomenologie Husserla, to je interpretace hromady, né celku. Nutno interpretovat na živém. Pravda však je, že dává důraz na přirozený svět, ale dnes už není přirozený svět, ale svět našeho života. Tady jsou relikty přírody. To je patrno ve městě. Musíme znovu vtáhnout živé bytosti do svého života, né jenom tím že máme doma psa nebo kočku. Částečně spolu s přírodou třeba tak že otevřeme dveře a jsme na louce. Odpovědnost - příroda se už nevzpamatuje, to je omyl zelených. My musíme už tu přírodu spravovat, převzít odpovědnost, naše chování je už v umělém novém světě bez přírody. když už bereme vážně živé bytosti, také vážně čloPo takto připravené půdě věka. -PERSONALISMUS Druhého člověka nebrat jako předmět. Mluvíme o výrobě masa, vajec, mléka a nevíme že to znamená dojit krávu event. něco z toho mléka udělat. Kontakt člověk - zvíře je něco jiného než výroba-. - Druhé lidi brát jako osobnost chyba personalismu byla zaměřena jenom na osobnost, neviděli, že ta dekadence začíná už ve vztahu ke zvířeti jinak uchopovat svět !
====================
ScanImage590.jpg
====================
HEJDÁNEK am - 1 4 TIT ÚVOD-DO-ERIKY ROZUM V DĚJINÁCH III. Personalisté tématizují problém celku a celkovosti odlišně od vitalistu nebo holistů. Opětovně ukazují že člověk není věc, vztah já-ty je fundamentálně odlišný od já-ono. Představitelé MARTIN BUBER, známá LEWINAS, (nevstoupil na německou kniha "Já a ty," Rozencwaig (?) půdu), MUNIE, GABRIEL MARCELJčástečně), CALIUS (né tolik filozoficky). CAMUS V Cizinci ukazuje ostrašující obraz zvěcňování člověka, cítí se cize vo světě právě proto, že nemá možnost si nechat od druhých potvrzovat své já, být akceptován. To je důležité, člověk musí být akceptován aby vydržel být člověkem. Je nesmírně obtížné když se někdo stane z izolované pozice předmětem kritiky, odmítání, zavržení a ošklivosti všech ostatních, tak je těžké zůstat člověkem. Vždycky když se vyskytnou nějaké ty děsivé zrůdy tak můžeme být jisti že v pozadí je odpovědná společnost. Tam někde v pozadí bylo že nebyl akceptován. To je Camusův důraz. Jak je to něco nelidského, protilidského dělat z člověka nástroj, věc, předmět, prostředek. KANT - člověk se nesmí nikdy stát prostředkem k žádnému cíli !! proti tomu HEGEL - toto potlačuje v Kantovi, je odpovědný za to vidět člověka jako kolektiv, jako masu. Je celá řada poheglovských filozofů s takovýmto náhledem -- marxismus, fašismus, v Itálii Benedicto Proce.) - William Stern - starší autor, né tak geniální, protestuje proti zvěcjeho "person nování tak široce až připomíná Thieard de Chardin označuje to co je u T. de Ch. "přirozená jednotka." CHARDIN 3 DE THIEARD Důkladně hájena teze obhajoby živých bytostí a nespředmětnitelnosti charakteristické svývšech živých bytostí i mimo člověka, dokonce "předživé"- molekuly, atomy. Vše nazývá "přirozené je dºn otky" mi celky, vnitřně integrovanými celky. "Celek" - každý celek je celek tím, že nemá jenom vnějšek, nýbrž je vázán na vnitřek, má nitro. B S (LEIBNITZUV) jenom samotné nitro už charakteriObjev " nitra" zuje celou monádu kdežto vnějšek je něco neosobního, kohvenčního, triviálního, protože jedna monáda vypadá jako druhá. Leibnitz popírá že to vnější by byla nějaká funkce. Leda vedlejší, nechtěná, která brání monádě aby mohla nahlédnout zpět. Ta si to musí naopak vše vymyslet, vyčeřit z informací které se jí dostalo vestabilizovanou harmonii a díky způsobům vyčeřování které se jí dostalo díky Vestabilizované harmonii. Takže vynález pojmů a objev věci "nitra je věc Leibnitze. VÝZNAM NITRA Je schopno aktivity, akcí. Aktivita a akce jsou tématizovány od dob Leibnitzových tak, že se pozornost přesoùvý od výsledku akce k průběhu a struktuře akce samotné. 0 aktivitě se vědělo již dříve ale považováno za cosi marginálního efemerního, nedůležitého, pokud to nebyla akce mající svůj zdroj v něčem 3
ScanImage590.jpg
====================
HEJDÁNEK am - 1 4 TIT ÚVOD-DO-ERIKY ROZUM V DĚJINÁCH III. Personalisté tématizují problém celku a celkovosti odlišně od vitalistu nebo holistů. Opětovně ukazují že člověk není věc, vztah já-ty je fundamentálně odlišný od já-ono. Představitelé MARTIN BUBER, známá LEWINAS, (nevstoupil na německou kniha "Já a ty," Rozencwaig (?) půdu), MUNIE, GABRIEL MARCELJčástečně), CALIUS (né tolik filozoficky). CAMUS V Cizinci ukazuje ostrašující obraz zvěcňování člověka, cítí se cize vo světě právě proto, že nemá možnost si nechat od druhých potvrzovat své já, být akceptován. To je důležité, člověk musí být akceptován aby vydržel být člověkem. Je nesmírně obtížné když se někdo stane z izolované pozice předmětem kritiky, odmítání, zavržení a ošklivosti všech ostatních, tak je těžké zůstat člověkem. Vždycky když se vyskytnou nějaké ty děsivé zrůdy tak můžeme být jisti že v pozadí je odpovědná společnost. Tam někde v pozadí bylo že nebyl akceptován. To je Camusův důraz. Jak je to něco nelidského, protilidského dělat z člověka nástroj, věc, předmět, prostředek. KANT - člověk se nesmí nikdy stát prostředkem k žádnému cíli !! proti tomu HEGEL - toto potlačuje v Kantovi, je odpovědný za to vidět člověka jako kolektiv, jako masu. Je celá řada poheglovských filozofů s takovýmto náhledem -- marxismus, fašismus, v Itálii Benedicto Proce.) - William Stern - starší autor, né tak geniální, protestuje proti zvěcjeho "person nování tak široce až připomíná Thieard de Chardin označuje to co je u T. de Ch. "přirozená jednotka." CHARDIN 3 DE THIEARD Důkladně hájena teze obhajoby živých bytostí a nespředmětnitelnosti charakteristické svývšech živých bytostí i mimo člověka, dokonce "předživé"- molekuly, atomy. Vše nazývá "přirozené je dºn otky" mi celky, vnitřně integrovanými celky. "Celek" - každý celek je celek tím, že nemá jenom vnějšek, nýbrž je vázán na vnitřek, má nitro. B S (LEIBNITZUV) jenom samotné nitro už charakteriObjev " nitra" zuje celou monádu kdežto vnějšek je něco neosobního, kohvenčního, triviálního, protože jedna monáda vypadá jako druhá. Leibnitz popírá že to vnější by byla nějaká funkce. Leda vedlejší, nechtěná, která brání monádě aby mohla nahlédnout zpět. Ta si to musí naopak vše vymyslet, vyčeřit z informací které se jí dostalo vestabilizovanou harmonii a díky způsobům vyčeřování které se jí dostalo díky Vestabilizované harmonii. Takže vynález pojmů a objev věci "nitra je věc Leibnitze. VÝZNAM NITRA Je schopno aktivity, akcí. Aktivita a akce jsou tématizovány od dob Leibnitzových tak, že se pozornost přesoùvý od výsledku akce k průběhu a struktuře akce samotné. 0 aktivitě se vědělo již dříve ale považováno za cosi marginálního efemerního, nedůležitého, pokud to nebyla akce mající svůj zdroj v něčem 3
====================
ScanImage590.jpg
====================
HEJDÁNEK am - 1 4 TIT ÚVOD-DO-ERIKY ROZUM V DĚJINÁCH III. Personalisté tématizují problém celku a celkovosti odlišně od vitalistu nebo holistů. Opětovně ukazují že člověk není věc, vztah já-ty je fundamentálně odlišný od já-ono. Představitelé MARTIN BUBER, známá LEWINAS, (nevstoupil na německou kniha "Já a ty," Rozencwaig (?) půdu), MUNIE, GABRIEL MARCELJčástečně), CALIUS (né tolik filozoficky). CAMUS V Cizinci ukazuje ostrašující obraz zvěcňování člověka, cítí se cize vo světě právě proto, že nemá možnost si nechat od druhých potvrzovat své já, být akceptován. To je důležité, člověk musí být akceptován aby vydržel být člověkem. Je nesmírně obtížné když se někdo stane z izolované pozice předmětem kritiky, odmítání, zavržení a ošklivosti všech ostatních, tak je těžké zůstat člověkem. Vždycky když se vyskytnou nějaké ty děsivé zrůdy tak můžeme být jisti že v pozadí je odpovědná společnost. Tam někde v pozadí bylo že nebyl akceptován. To je Camusův důraz. Jak je to něco nelidského, protilidského dělat z člověka nástroj, věc, předmět, prostředek. KANT - člověk se nesmí nikdy stát prostředkem k žádnému cíli !! proti tomu HEGEL - toto potlačuje v Kantovi, je odpovědný za to vidět člověka jako kolektiv, jako masu. Je celá řada poheglovských filozofů s takovýmto náhledem -- marxismus, fašismus, v Itálii Benedicto Proce.) - William Stern - starší autor, né tak geniální, protestuje proti zvěcjeho "person nování tak široce až připomíná Thieard de Chardin označuje to co je u T. de Ch. "přirozená jednotka." CHARDIN 3 DE THIEARD Důkladně hájena teze obhajoby živých bytostí a nespředmětnitelnosti charakteristické svývšech živých bytostí i mimo člověka, dokonce "předživé"- molekuly, atomy. Vše nazývá "přirozené je dºn otky" mi celky, vnitřně integrovanými celky. "Celek" - každý celek je celek tím, že nemá jenom vnějšek, nýbrž je vázán na vnitřek, má nitro. B S (LEIBNITZUV) jenom samotné nitro už charakteriObjev " nitra" zuje celou monádu kdežto vnějšek je něco neosobního, kohvenčního, triviálního, protože jedna monáda vypadá jako druhá. Leibnitz popírá že to vnější by byla nějaká funkce. Leda vedlejší, nechtěná, která brání monádě aby mohla nahlédnout zpět. Ta si to musí naopak vše vymyslet, vyčeřit z informací které se jí dostalo vestabilizovanou harmonii a díky způsobům vyčeřování které se jí dostalo díky Vestabilizované harmonii. Takže vynález pojmů a objev věci "nitra je věc Leibnitze. VÝZNAM NITRA Je schopno aktivity, akcí. Aktivita a akce jsou tématizovány od dob Leibnitzových tak, že se pozornost přesoùvý od výsledku akce k průběhu a struktuře akce samotné. 0 aktivitě se vědělo již dříve ale považováno za cosi marginálního efemerního, nedůležitého, pokud to nebyla akce mající svůj zdroj v něčem 3
ScanImage590.jpg
====================
HEJDÁNEK am - 1 4 TIT ÚVOD-DO-ERIKY ROZUM V DĚJINÁCH III. Personalisté tématizují problém celku a celkovosti odlišně od vitalistu nebo holistů. Opětovně ukazují že člověk není věc, vztah já-ty je fundamentálně odlišný od já-ono. Představitelé MARTIN BUBER, známá LEWINAS, (nevstoupil na německou kniha "Já a ty," Rozencwaig (?) půdu), MUNIE, GABRIEL MARCELJčástečně), CALIUS (né tolik filozoficky). CAMUS V Cizinci ukazuje ostrašující obraz zvěcňování člověka, cítí se cize vo světě právě proto, že nemá možnost si nechat od druhých potvrzovat své já, být akceptován. To je důležité, člověk musí být akceptován aby vydržel být člověkem. Je nesmírně obtížné když se někdo stane z izolované pozice předmětem kritiky, odmítání, zavržení a ošklivosti všech ostatních, tak je těžké zůstat člověkem. Vždycky když se vyskytnou nějaké ty děsivé zrůdy tak můžeme být jisti že v pozadí je odpovědná společnost. Tam někde v pozadí bylo že nebyl akceptován. To je Camusův důraz. Jak je to něco nelidského, protilidského dělat z člověka nástroj, věc, předmět, prostředek. KANT - člověk se nesmí nikdy stát prostředkem k žádnému cíli !! proti tomu HEGEL - toto potlačuje v Kantovi, je odpovědný za to vidět člověka jako kolektiv, jako masu. Je celá řada poheglovských filozofů s takovýmto náhledem -- marxismus, fašismus, v Itálii Benedicto Proce.) - William Stern - starší autor, né tak geniální, protestuje proti zvěcjeho "person nování tak široce až připomíná Thieard de Chardin označuje to co je u T. de Ch. "přirozená jednotka." CHARDIN 3 DE THIEARD Důkladně hájena teze obhajoby živých bytostí a nespředmětnitelnosti charakteristické svývšech živých bytostí i mimo člověka, dokonce "předživé"- molekuly, atomy. Vše nazývá "přirozené je dºn otky" mi celky, vnitřně integrovanými celky. "Celek" - každý celek je celek tím, že nemá jenom vnějšek, nýbrž je vázán na vnitřek, má nitro. B S (LEIBNITZUV) jenom samotné nitro už charakteriObjev " nitra" zuje celou monádu kdežto vnějšek je něco neosobního, kohvenčního, triviálního, protože jedna monáda vypadá jako druhá. Leibnitz popírá že to vnější by byla nějaká funkce. Leda vedlejší, nechtěná, která brání monádě aby mohla nahlédnout zpět. Ta si to musí naopak vše vymyslet, vyčeřit z informací které se jí dostalo vestabilizovanou harmonii a díky způsobům vyčeřování které se jí dostalo díky Vestabilizované harmonii. Takže vynález pojmů a objev věci "nitra je věc Leibnitze. VÝZNAM NITRA Je schopno aktivity, akcí. Aktivita a akce jsou tématizovány od dob Leibnitzových tak, že se pozornost přesoùvý od výsledku akce k průběhu a struktuře akce samotné. 0 aktivitě se vědělo již dříve ale považováno za cosi marginálního efemerního, nedůležitého, pokud to nebyla akce mající svůj zdroj v něčem 3
====================
ScanImage591.jpg
====================
♦ nehybném např. prvotní hybatel nebo "Bůh stvořil." (Aktivita je jen deklarována ale není analyzována, popsána, neřekne se jak.) Každej si to představuje nějakým idiotským způsobem, následky: Ti co vsadili na formuli stvoření a stvořitelství odmítnou vědeckost popisu vývoje, berou to jako utok na stvoření ale to je v zásadě jiná otázka. Otázka však je jak se svět utvářel do podoby v jakém ho dnes vidíme. Stvoření je proti vědecké práci chápáno, že z vůle nějaké prabytosti prostě najednou všechno bylo tak jak to je a jenom to předstírá aby nás to zmátlo že to je starý ale vlastně to vzniklo pár let před náma stvořeno i s tou minulostí, jak se to dnes daří věřit. T. d. Ch. ukazuje že toto je nonsens. O vývoji země nemá nejmenších pochyb z hlediska teologicko-křesťanského mu vývoj také nestojí v cestě. Tím dává novou možnost pohledu nelpět tradicionistickým konzervativním způsobem na některýcl formulích na kterých lpíme aniž víme co do nich strkáme. 1 (Pozn.: KIERKEGARD Každá skutečná filozofie se čas od času vysvléká ze své kůže atuahned ty horší přívrženci do toho vlezou zofů uhynula na ty přívržence kteří vlezli do té jejích svlečené kůže. Je spoustu filopotřeba jít k originálu ! ) THEARDOVA "PERSPEKTIVA" Musímev detailech opravovat ale ustavil téma, tématizoval něco co nebylo zvykem totiž myslet skrze tisíciletí a pak to protahoval do budoucna perspektivy až do bodu omega 1 www Pro nás důležité-eschatologie (perspektiva) k bodu, omega velmi evropsky a křestansky spojil s pers. perspektivou (sms) I v jiných civilizačních kontextech je per Theardovy výsledky nejsou poplatny jakémusi rozplynutí osobnosti jak to známe z indických kontextů che konte.- Mejsou tak nebezpečny samy sobě ve svých podmínkách jako když pronikají do evropských kontextů. Bývá to tak vždycky,když se přenese nějaká tradice která má v sobě své protilátky a v jiném prostředí potom dostávají jiný rozměr. Konkrétně místo nirvány se tam dostanaadí vždycky něco jiného, napr.rasa nebo třída. Prostě člověk nesmí zdůraznovat svou osobnost ale musí jít s ostatními. Tento důraz na .kolektiv, tj. rozplynout se přestat být sám sebou přestat být zvláštní ojedinělý. Není to jen komunistická, fašistická ideologie, ale také národní návyk američanů ( lišit se v prostoru amerického venkova znamená něco dělat špatně, každý má být jako ti druzí) AM M -2: THEARD naopak ukazuježe se čím dál víc bude posilovat personalizační goment, žádné návraty. k davu, smečce. (Pozn. př.: Mladí lidé by se rádi uchýlili na samotu a tam žili, dýchali veršíčky, v tom je vada. BLAHOSLAV "filipika proti misomusům", nic takovýho, tady musím být kulturní a to v Evropě znamená být evropsky kulturní. Vědět co to je, vybírat si pozitiva, nevybírat negativa, je to sice (+)i(-) ale je to naše tradice, Východ by neměl být prohlašován za novou perspektivu. Evropa tady napáchala spoustu věcí a je strašdanělaciné se tvářit že nesmime být evropocentričtí, když jsme nadělali takový maglajz v celém světě. Je taciné se k tomu nehlásit, když se nevo přihlásíme k odpovědnosti tak to dopadne špatně: Ted bychom sechtěli přihlásit k něčemu jinému ! Velikost THEARDA je tedy v tom že tématizuje celý vývoj organická evoluce směřuje přes celebralizaci (tz. v rámci těla které se stále zlepšovalo) se zlepšuje ještě něco. Je to mozek. Ostatní tělesnosti zůstávalo v pozadí. Každou jinou část mámehorší než se najde u zvířat. Jediná přednost je náš mozek a tak proto se užívá ! proto DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI ( D ● 7L 6 leg
ScanImage591.jpg
====================
♦ nehybném např. prvotní hybatel nebo "Bůh stvořil." (Aktivita je jen deklarována ale není analyzována, popsána, neřekne se jak.) Každej si to představuje nějakým idiotským způsobem, následky: Ti co vsadili na formuli stvoření a stvořitelství odmítnou vědeckost popisu vývoje, berou to jako utok na stvoření ale to je v zásadě jiná otázka. Otázka však je jak se svět utvářel do podoby v jakém ho dnes vidíme. Stvoření je proti vědecké práci chápáno, že z vůle nějaké prabytosti prostě najednou všechno bylo tak jak to je a jenom to předstírá aby nás to zmátlo že to je starý ale vlastně to vzniklo pár let před náma stvořeno i s tou minulostí, jak se to dnes daří věřit. T. d. Ch. ukazuje že toto je nonsens. O vývoji země nemá nejmenších pochyb z hlediska teologicko-křesťanského mu vývoj také nestojí v cestě. Tím dává novou možnost pohledu nelpět tradicionistickým konzervativním způsobem na některýcl formulích na kterých lpíme aniž víme co do nich strkáme. 1 (Pozn.: KIERKEGARD Každá skutečná filozofie se čas od času vysvléká ze své kůže atuahned ty horší přívrženci do toho vlezou zofů uhynula na ty přívržence kteří vlezli do té jejích svlečené kůže. Je spoustu filopotřeba jít k originálu ! ) THEARDOVA "PERSPEKTIVA" Musímev detailech opravovat ale ustavil téma, tématizoval něco co nebylo zvykem totiž myslet skrze tisíciletí a pak to protahoval do budoucna perspektivy až do bodu omega 1 www Pro nás důležité-eschatologie (perspektiva) k bodu, omega velmi evropsky a křestansky spojil s pers. perspektivou (sms) I v jiných civilizačních kontextech je per Theardovy výsledky nejsou poplatny jakémusi rozplynutí osobnosti jak to známe z indických kontextů che konte.- Mejsou tak nebezpečny samy sobě ve svých podmínkách jako když pronikají do evropských kontextů. Bývá to tak vždycky,když se přenese nějaká tradice která má v sobě své protilátky a v jiném prostředí potom dostávají jiný rozměr. Konkrétně místo nirvány se tam dostanaadí vždycky něco jiného, napr.rasa nebo třída. Prostě člověk nesmí zdůraznovat svou osobnost ale musí jít s ostatními. Tento důraz na .kolektiv, tj. rozplynout se přestat být sám sebou přestat být zvláštní ojedinělý. Není to jen komunistická, fašistická ideologie, ale také národní návyk američanů ( lišit se v prostoru amerického venkova znamená něco dělat špatně, každý má být jako ti druzí) AM M -2: THEARD naopak ukazuježe se čím dál víc bude posilovat personalizační goment, žádné návraty. k davu, smečce. (Pozn. př.: Mladí lidé by se rádi uchýlili na samotu a tam žili, dýchali veršíčky, v tom je vada. BLAHOSLAV "filipika proti misomusům", nic takovýho, tady musím být kulturní a to v Evropě znamená být evropsky kulturní. Vědět co to je, vybírat si pozitiva, nevybírat negativa, je to sice (+)i(-) ale je to naše tradice, Východ by neměl být prohlašován za novou perspektivu. Evropa tady napáchala spoustu věcí a je strašdanělaciné se tvářit že nesmime být evropocentričtí, když jsme nadělali takový maglajz v celém světě. Je taciné se k tomu nehlásit, když se nevo přihlásíme k odpovědnosti tak to dopadne špatně: Ted bychom sechtěli přihlásit k něčemu jinému ! Velikost THEARDA je tedy v tom že tématizuje celý vývoj organická evoluce směřuje přes celebralizaci (tz. v rámci těla které se stále zlepšovalo) se zlepšuje ještě něco. Je to mozek. Ostatní tělesnosti zůstávalo v pozadí. Každou jinou část mámehorší než se najde u zvířat. Jediná přednost je náš mozek a tak proto se užívá ! proto DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI ( D ● 7L 6 leg
====================
ScanImage591.jpg
====================
♦ nehybném např. prvotní hybatel nebo "Bůh stvořil." (Aktivita je jen deklarována ale není analyzována, popsána, neřekne se jak.) Každej si to představuje nějakým idiotským způsobem, následky: Ti co vsadili na formuli stvoření a stvořitelství odmítnou vědeckost popisu vývoje, berou to jako utok na stvoření ale to je v zásadě jiná otázka. Otázka však je jak se svět utvářel do podoby v jakém ho dnes vidíme. Stvoření je proti vědecké práci chápáno, že z vůle nějaké prabytosti prostě najednou všechno bylo tak jak to je a jenom to předstírá aby nás to zmátlo že to je starý ale vlastně to vzniklo pár let před náma stvořeno i s tou minulostí, jak se to dnes daří věřit. T. d. Ch. ukazuje že toto je nonsens. O vývoji země nemá nejmenších pochyb z hlediska teologicko-křesťanského mu vývoj také nestojí v cestě. Tím dává novou možnost pohledu nelpět tradicionistickým konzervativním způsobem na některýcl formulích na kterých lpíme aniž víme co do nich strkáme. 1 (Pozn.: KIERKEGARD Každá skutečná filozofie se čas od času vysvléká ze své kůže atuahned ty horší přívrženci do toho vlezou zofů uhynula na ty přívržence kteří vlezli do té jejích svlečené kůže. Je spoustu filopotřeba jít k originálu ! ) THEARDOVA "PERSPEKTIVA" Musímev detailech opravovat ale ustavil téma, tématizoval něco co nebylo zvykem totiž myslet skrze tisíciletí a pak to protahoval do budoucna perspektivy až do bodu omega 1 www Pro nás důležité-eschatologie (perspektiva) k bodu, omega velmi evropsky a křestansky spojil s pers. perspektivou (sms) I v jiných civilizačních kontextech je per Theardovy výsledky nejsou poplatny jakémusi rozplynutí osobnosti jak to známe z indických kontextů che konte.- Mejsou tak nebezpečny samy sobě ve svých podmínkách jako když pronikají do evropských kontextů. Bývá to tak vždycky,když se přenese nějaká tradice která má v sobě své protilátky a v jiném prostředí potom dostávají jiný rozměr. Konkrétně místo nirvány se tam dostanaadí vždycky něco jiného, napr.rasa nebo třída. Prostě člověk nesmí zdůraznovat svou osobnost ale musí jít s ostatními. Tento důraz na .kolektiv, tj. rozplynout se přestat být sám sebou přestat být zvláštní ojedinělý. Není to jen komunistická, fašistická ideologie, ale také národní návyk američanů ( lišit se v prostoru amerického venkova znamená něco dělat špatně, každý má být jako ti druzí) AM M -2: THEARD naopak ukazuježe se čím dál víc bude posilovat personalizační goment, žádné návraty. k davu, smečce. (Pozn. př.: Mladí lidé by se rádi uchýlili na samotu a tam žili, dýchali veršíčky, v tom je vada. BLAHOSLAV "filipika proti misomusům", nic takovýho, tady musím být kulturní a to v Evropě znamená být evropsky kulturní. Vědět co to je, vybírat si pozitiva, nevybírat negativa, je to sice (+)i(-) ale je to naše tradice, Východ by neměl být prohlašován za novou perspektivu. Evropa tady napáchala spoustu věcí a je strašdanělaciné se tvářit že nesmime být evropocentričtí, když jsme nadělali takový maglajz v celém světě. Je taciné se k tomu nehlásit, když se nevo přihlásíme k odpovědnosti tak to dopadne špatně: Ted bychom sechtěli přihlásit k něčemu jinému ! Velikost THEARDA je tedy v tom že tématizuje celý vývoj organická evoluce směřuje přes celebralizaci (tz. v rámci těla které se stále zlepšovalo) se zlepšuje ještě něco. Je to mozek. Ostatní tělesnosti zůstávalo v pozadí. Každou jinou část mámehorší než se najde u zvířat. Jediná přednost je náš mozek a tak proto se užívá ! proto DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI ( D ● 7L 6 leg
ScanImage591.jpg
====================
♦ nehybném např. prvotní hybatel nebo "Bůh stvořil." (Aktivita je jen deklarována ale není analyzována, popsána, neřekne se jak.) Každej si to představuje nějakým idiotským způsobem, následky: Ti co vsadili na formuli stvoření a stvořitelství odmítnou vědeckost popisu vývoje, berou to jako utok na stvoření ale to je v zásadě jiná otázka. Otázka však je jak se svět utvářel do podoby v jakém ho dnes vidíme. Stvoření je proti vědecké práci chápáno, že z vůle nějaké prabytosti prostě najednou všechno bylo tak jak to je a jenom to předstírá aby nás to zmátlo že to je starý ale vlastně to vzniklo pár let před náma stvořeno i s tou minulostí, jak se to dnes daří věřit. T. d. Ch. ukazuje že toto je nonsens. O vývoji země nemá nejmenších pochyb z hlediska teologicko-křesťanského mu vývoj také nestojí v cestě. Tím dává novou možnost pohledu nelpět tradicionistickým konzervativním způsobem na některýcl formulích na kterých lpíme aniž víme co do nich strkáme. 1 (Pozn.: KIERKEGARD Každá skutečná filozofie se čas od času vysvléká ze své kůže atuahned ty horší přívrženci do toho vlezou zofů uhynula na ty přívržence kteří vlezli do té jejích svlečené kůže. Je spoustu filopotřeba jít k originálu ! ) THEARDOVA "PERSPEKTIVA" Musímev detailech opravovat ale ustavil téma, tématizoval něco co nebylo zvykem totiž myslet skrze tisíciletí a pak to protahoval do budoucna perspektivy až do bodu omega 1 www Pro nás důležité-eschatologie (perspektiva) k bodu, omega velmi evropsky a křestansky spojil s pers. perspektivou (sms) I v jiných civilizačních kontextech je per Theardovy výsledky nejsou poplatny jakémusi rozplynutí osobnosti jak to známe z indických kontextů che konte.- Mejsou tak nebezpečny samy sobě ve svých podmínkách jako když pronikají do evropských kontextů. Bývá to tak vždycky,když se přenese nějaká tradice která má v sobě své protilátky a v jiném prostředí potom dostávají jiný rozměr. Konkrétně místo nirvány se tam dostanaadí vždycky něco jiného, napr.rasa nebo třída. Prostě člověk nesmí zdůraznovat svou osobnost ale musí jít s ostatními. Tento důraz na .kolektiv, tj. rozplynout se přestat být sám sebou přestat být zvláštní ojedinělý. Není to jen komunistická, fašistická ideologie, ale také národní návyk američanů ( lišit se v prostoru amerického venkova znamená něco dělat špatně, každý má být jako ti druzí) AM M -2: THEARD naopak ukazuježe se čím dál víc bude posilovat personalizační goment, žádné návraty. k davu, smečce. (Pozn. př.: Mladí lidé by se rádi uchýlili na samotu a tam žili, dýchali veršíčky, v tom je vada. BLAHOSLAV "filipika proti misomusům", nic takovýho, tady musím být kulturní a to v Evropě znamená být evropsky kulturní. Vědět co to je, vybírat si pozitiva, nevybírat negativa, je to sice (+)i(-) ale je to naše tradice, Východ by neměl být prohlašován za novou perspektivu. Evropa tady napáchala spoustu věcí a je strašdanělaciné se tvářit že nesmime být evropocentričtí, když jsme nadělali takový maglajz v celém světě. Je taciné se k tomu nehlásit, když se nevo přihlásíme k odpovědnosti tak to dopadne špatně: Ted bychom sechtěli přihlásit k něčemu jinému ! Velikost THEARDA je tedy v tom že tématizuje celý vývoj organická evoluce směřuje přes celebralizaci (tz. v rámci těla které se stále zlepšovalo) se zlepšuje ještě něco. Je to mozek. Ostatní tělesnosti zůstávalo v pozadí. Každou jinou část mámehorší než se najde u zvířat. Jediná přednost je náš mozek a tak proto se užívá ! proto DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI ( D ● 7L 6 leg
====================
ScanImage592.jpg
====================
DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI Mozek je však prostředkem k osobnosti, stáváme se osobností, perspekti va je v pokračování, my se všichni teprve musíme stávat osobnostmi. To je gysl celé evropské tradice a chápání celého dalšího vývoje kulturního, duchovního, myšlenkového a všechno ostatní co do toho patří, vše ostatní v tom nachází své vyvrcholení a svůj smysl, Stálé vyostření jedinečnosti osobnosti Per. až k bodu omega není splynutí všeho se vším nýbrž je to vidění tváří v tvář (to je pokřtěná řecká myšlenka) - Důležité je že ta osobnost, osobitost je stále dobudovávána, dováděna stále pokračující jedinečk větší jedinečnosti tzn. k diferencovanosti, nost, - 3 personalizaci. "BOD w" t. de 6h. nevypracovává staticky obraz bodu omega, je to pro něj termín naznačující,že je nějaké vyústění. Je to děiinný hod. Neříká tím že všechno končí. Něco končí a dějiny pokračují. Náš problém OBOUSMĚRNÝ VZTAH MEZI LIDSKOU ENOSTI JEDINEČNOSTÍ A DĚJINNOSTÍ Personalizace je možná jenom jako fenomén dějinný. Zcela osobitou lidskou bytostí se nestane nikdo z nás kdo sám sebe a své postavení ve světě nepozná a nepochopí v určitém aktuálním děj. kontextu. Tedy nikdo kdo se i prakticky nezabydlí ve svém vědomí tak že sebe chápe jako bytost dějinnou v určité době zasazenou. Tady jsme na pokraji diskuse s teology protože sama dějinnost, add vynález neřecký (pozn. není to věc všude přímaná,ale jsou důležité studie dostatečně dokazující tuto skutečnost) -M a) DĚJINNOST A DĚJINY X- Ve smyslu skutečných dějinných dějin, nikolv pouhého dění. Dění tady bylo vždycky, ale aby se to stalo dějiným děním k tomu je něco zapotřebí. V této souvislosti počítáme s tím že dějiny mají někde svůj začátek. Je v jisté změně lidské orientace životní i myšlenkové. Dokonce můžeme říct myšlenkové napřed. Ke změně orientace a živ. stylu nedošlo v ŘECKU. Máme tam tkzv. dějepisce ale jsou de facto kronikáři, píší jak věci za sebou šly. Dějinné myšlení tam je nepřítomné, dějinost je neznámá. V té době na jiném místě je dějinost vynalezena, uskutečněna, prosazena. V HEBREJSKÉ tradici, především PROROCI. Dějinné hist. knihy ze začátku Bible jsou pozdější, bez proroků by nebyly nikdy napsány tak jak byly napsány. Dějinnost začíná určitým způsobem. Sami židé se pokoušeli to nějak formulovat jak dějinnost začíná. b) Abrahamovský Archetyp $1 je velmi významný totiž dějinnost začíná v tom že se otočíme k minulosti zády a čelem se stavíme do budoucnosti. To je změna životního stylu. Archaický člověk byl orientován do min. napodoboval božské pravzory aby měl uspěch. Min. a praminulost bylo jediné pevné čeho se mohl zachytit. Budoucnost byla děsivou propastí za jeho zády kam se mohl dostat jenom jediným špatným krokem. To se stalo každému nebo mohlo stát kdo nenapodobil přesně nějaký archetyp. w "vznik archetypu" jedině nějakou božskou aktivitou, činem. Jedině Bůh si může dovolit udělat něco co ještě nikdo neudělal a "pouzí lidé mohou jen napodobovat božské činy. Vždy je to něco božského na začátku co bylo třeba napodobit, tam dějiny nemohly existovat. My můžeme dodatečně nějakou historii napsat, kdybychom měli dostatek památek.. Dějiny se odehrávaly teprve tam kde je člověk schopen obrátit se k minulosti zády. Něco z té minulosti s sebou vždycky nese,ale to je právě je si vybere. Není to minulost která ho determinuje on seod determinizujícího vlivu odvrací, bere si co chce svobodně nom пěсо, со 4
ScanImage592.jpg
====================
DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI Mozek je však prostředkem k osobnosti, stáváme se osobností, perspekti va je v pokračování, my se všichni teprve musíme stávat osobnostmi. To je gysl celé evropské tradice a chápání celého dalšího vývoje kulturního, duchovního, myšlenkového a všechno ostatní co do toho patří, vše ostatní v tom nachází své vyvrcholení a svůj smysl, Stálé vyostření jedinečnosti osobnosti Per. až k bodu omega není splynutí všeho se vším nýbrž je to vidění tváří v tvář (to je pokřtěná řecká myšlenka) - Důležité je že ta osobnost, osobitost je stále dobudovávána, dováděna stále pokračující jedinečk větší jedinečnosti tzn. k diferencovanosti, nost, - 3 personalizaci. "BOD w" t. de 6h. nevypracovává staticky obraz bodu omega, je to pro něj termín naznačující,že je nějaké vyústění. Je to děiinný hod. Neříká tím že všechno končí. Něco končí a dějiny pokračují. Náš problém OBOUSMĚRNÝ VZTAH MEZI LIDSKOU ENOSTI JEDINEČNOSTÍ A DĚJINNOSTÍ Personalizace je možná jenom jako fenomén dějinný. Zcela osobitou lidskou bytostí se nestane nikdo z nás kdo sám sebe a své postavení ve světě nepozná a nepochopí v určitém aktuálním děj. kontextu. Tedy nikdo kdo se i prakticky nezabydlí ve svém vědomí tak že sebe chápe jako bytost dějinnou v určité době zasazenou. Tady jsme na pokraji diskuse s teology protože sama dějinnost, add vynález neřecký (pozn. není to věc všude přímaná,ale jsou důležité studie dostatečně dokazující tuto skutečnost) -M a) DĚJINNOST A DĚJINY X- Ve smyslu skutečných dějinných dějin, nikolv pouhého dění. Dění tady bylo vždycky, ale aby se to stalo dějiným děním k tomu je něco zapotřebí. V této souvislosti počítáme s tím že dějiny mají někde svůj začátek. Je v jisté změně lidské orientace životní i myšlenkové. Dokonce můžeme říct myšlenkové napřed. Ke změně orientace a živ. stylu nedošlo v ŘECKU. Máme tam tkzv. dějepisce ale jsou de facto kronikáři, píší jak věci za sebou šly. Dějinné myšlení tam je nepřítomné, dějinost je neznámá. V té době na jiném místě je dějinost vynalezena, uskutečněna, prosazena. V HEBREJSKÉ tradici, především PROROCI. Dějinné hist. knihy ze začátku Bible jsou pozdější, bez proroků by nebyly nikdy napsány tak jak byly napsány. Dějinnost začíná určitým způsobem. Sami židé se pokoušeli to nějak formulovat jak dějinnost začíná. b) Abrahamovský Archetyp $1 je velmi významný totiž dějinnost začíná v tom že se otočíme k minulosti zády a čelem se stavíme do budoucnosti. To je změna životního stylu. Archaický člověk byl orientován do min. napodoboval božské pravzory aby měl uspěch. Min. a praminulost bylo jediné pevné čeho se mohl zachytit. Budoucnost byla děsivou propastí za jeho zády kam se mohl dostat jenom jediným špatným krokem. To se stalo každému nebo mohlo stát kdo nenapodobil přesně nějaký archetyp. w "vznik archetypu" jedině nějakou božskou aktivitou, činem. Jedině Bůh si může dovolit udělat něco co ještě nikdo neudělal a "pouzí lidé mohou jen napodobovat božské činy. Vždy je to něco božského na začátku co bylo třeba napodobit, tam dějiny nemohly existovat. My můžeme dodatečně nějakou historii napsat, kdybychom měli dostatek památek.. Dějiny se odehrávaly teprve tam kde je člověk schopen obrátit se k minulosti zády. Něco z té minulosti s sebou vždycky nese,ale to je právě je si vybere. Není to minulost která ho determinuje on seod determinizujícího vlivu odvrací, bere si co chce svobodně nom пěсо, со 4
====================
ScanImage592.jpg
====================
DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI Mozek je však prostředkem k osobnosti, stáváme se osobností, perspekti va je v pokračování, my se všichni teprve musíme stávat osobnostmi. To je gysl celé evropské tradice a chápání celého dalšího vývoje kulturního, duchovního, myšlenkového a všechno ostatní co do toho patří, vše ostatní v tom nachází své vyvrcholení a svůj smysl, Stálé vyostření jedinečnosti osobnosti Per. až k bodu omega není splynutí všeho se vším nýbrž je to vidění tváří v tvář (to je pokřtěná řecká myšlenka) - Důležité je že ta osobnost, osobitost je stále dobudovávána, dováděna stále pokračující jedinečk větší jedinečnosti tzn. k diferencovanosti, nost, - 3 personalizaci. "BOD w" t. de 6h. nevypracovává staticky obraz bodu omega, je to pro něj termín naznačující,že je nějaké vyústění. Je to děiinný hod. Neříká tím že všechno končí. Něco končí a dějiny pokračují. Náš problém OBOUSMĚRNÝ VZTAH MEZI LIDSKOU ENOSTI JEDINEČNOSTÍ A DĚJINNOSTÍ Personalizace je možná jenom jako fenomén dějinný. Zcela osobitou lidskou bytostí se nestane nikdo z nás kdo sám sebe a své postavení ve světě nepozná a nepochopí v určitém aktuálním děj. kontextu. Tedy nikdo kdo se i prakticky nezabydlí ve svém vědomí tak že sebe chápe jako bytost dějinnou v určité době zasazenou. Tady jsme na pokraji diskuse s teology protože sama dějinnost, add vynález neřecký (pozn. není to věc všude přímaná,ale jsou důležité studie dostatečně dokazující tuto skutečnost) -M a) DĚJINNOST A DĚJINY X- Ve smyslu skutečných dějinných dějin, nikolv pouhého dění. Dění tady bylo vždycky, ale aby se to stalo dějiným děním k tomu je něco zapotřebí. V této souvislosti počítáme s tím že dějiny mají někde svůj začátek. Je v jisté změně lidské orientace životní i myšlenkové. Dokonce můžeme říct myšlenkové napřed. Ke změně orientace a živ. stylu nedošlo v ŘECKU. Máme tam tkzv. dějepisce ale jsou de facto kronikáři, píší jak věci za sebou šly. Dějinné myšlení tam je nepřítomné, dějinost je neznámá. V té době na jiném místě je dějinost vynalezena, uskutečněna, prosazena. V HEBREJSKÉ tradici, především PROROCI. Dějinné hist. knihy ze začátku Bible jsou pozdější, bez proroků by nebyly nikdy napsány tak jak byly napsány. Dějinnost začíná určitým způsobem. Sami židé se pokoušeli to nějak formulovat jak dějinnost začíná. b) Abrahamovský Archetyp $1 je velmi významný totiž dějinnost začíná v tom že se otočíme k minulosti zády a čelem se stavíme do budoucnosti. To je změna životního stylu. Archaický člověk byl orientován do min. napodoboval božské pravzory aby měl uspěch. Min. a praminulost bylo jediné pevné čeho se mohl zachytit. Budoucnost byla děsivou propastí za jeho zády kam se mohl dostat jenom jediným špatným krokem. To se stalo každému nebo mohlo stát kdo nenapodobil přesně nějaký archetyp. w "vznik archetypu" jedině nějakou božskou aktivitou, činem. Jedině Bůh si může dovolit udělat něco co ještě nikdo neudělal a "pouzí lidé mohou jen napodobovat božské činy. Vždy je to něco božského na začátku co bylo třeba napodobit, tam dějiny nemohly existovat. My můžeme dodatečně nějakou historii napsat, kdybychom měli dostatek památek.. Dějiny se odehrávaly teprve tam kde je člověk schopen obrátit se k minulosti zády. Něco z té minulosti s sebou vždycky nese,ale to je právě je si vybere. Není to minulost která ho determinuje on seod determinizujícího vlivu odvrací, bere si co chce svobodně nom пěсо, со 4
ScanImage592.jpg
====================
DOBUDOVÁVÁNÍ OSOBNOSTI Mozek je však prostředkem k osobnosti, stáváme se osobností, perspekti va je v pokračování, my se všichni teprve musíme stávat osobnostmi. To je gysl celé evropské tradice a chápání celého dalšího vývoje kulturního, duchovního, myšlenkového a všechno ostatní co do toho patří, vše ostatní v tom nachází své vyvrcholení a svůj smysl, Stálé vyostření jedinečnosti osobnosti Per. až k bodu omega není splynutí všeho se vším nýbrž je to vidění tváří v tvář (to je pokřtěná řecká myšlenka) - Důležité je že ta osobnost, osobitost je stále dobudovávána, dováděna stále pokračující jedinečk větší jedinečnosti tzn. k diferencovanosti, nost, - 3 personalizaci. "BOD w" t. de 6h. nevypracovává staticky obraz bodu omega, je to pro něj termín naznačující,že je nějaké vyústění. Je to děiinný hod. Neříká tím že všechno končí. Něco končí a dějiny pokračují. Náš problém OBOUSMĚRNÝ VZTAH MEZI LIDSKOU ENOSTI JEDINEČNOSTÍ A DĚJINNOSTÍ Personalizace je možná jenom jako fenomén dějinný. Zcela osobitou lidskou bytostí se nestane nikdo z nás kdo sám sebe a své postavení ve světě nepozná a nepochopí v určitém aktuálním děj. kontextu. Tedy nikdo kdo se i prakticky nezabydlí ve svém vědomí tak že sebe chápe jako bytost dějinnou v určité době zasazenou. Tady jsme na pokraji diskuse s teology protože sama dějinnost, add vynález neřecký (pozn. není to věc všude přímaná,ale jsou důležité studie dostatečně dokazující tuto skutečnost) -M a) DĚJINNOST A DĚJINY X- Ve smyslu skutečných dějinných dějin, nikolv pouhého dění. Dění tady bylo vždycky, ale aby se to stalo dějiným děním k tomu je něco zapotřebí. V této souvislosti počítáme s tím že dějiny mají někde svůj začátek. Je v jisté změně lidské orientace životní i myšlenkové. Dokonce můžeme říct myšlenkové napřed. Ke změně orientace a živ. stylu nedošlo v ŘECKU. Máme tam tkzv. dějepisce ale jsou de facto kronikáři, píší jak věci za sebou šly. Dějinné myšlení tam je nepřítomné, dějinost je neznámá. V té době na jiném místě je dějinost vynalezena, uskutečněna, prosazena. V HEBREJSKÉ tradici, především PROROCI. Dějinné hist. knihy ze začátku Bible jsou pozdější, bez proroků by nebyly nikdy napsány tak jak byly napsány. Dějinnost začíná určitým způsobem. Sami židé se pokoušeli to nějak formulovat jak dějinnost začíná. b) Abrahamovský Archetyp $1 je velmi významný totiž dějinnost začíná v tom že se otočíme k minulosti zády a čelem se stavíme do budoucnosti. To je změna životního stylu. Archaický člověk byl orientován do min. napodoboval božské pravzory aby měl uspěch. Min. a praminulost bylo jediné pevné čeho se mohl zachytit. Budoucnost byla děsivou propastí za jeho zády kam se mohl dostat jenom jediným špatným krokem. To se stalo každému nebo mohlo stát kdo nenapodobil přesně nějaký archetyp. w "vznik archetypu" jedině nějakou božskou aktivitou, činem. Jedině Bůh si může dovolit udělat něco co ještě nikdo neudělal a "pouzí lidé mohou jen napodobovat božské činy. Vždy je to něco božského na začátku co bylo třeba napodobit, tam dějiny nemohly existovat. My můžeme dodatečně nějakou historii napsat, kdybychom měli dostatek památek.. Dějiny se odehrávaly teprve tam kde je člověk schopen obrátit se k minulosti zády. Něco z té minulosti s sebou vždycky nese,ale to je právě je si vybere. Není to minulost která ho determinuje on seod determinizujícího vlivu odvrací, bere si co chce svobodně nom пěсо, со 4
====================
ScanImage593.jpg
====================
a vychází a neví kam. c) ABRAHAMOVSKÉ VYCHÁZENÍ To je ovšem reflexe, izraelská prereflexe protože není pojmová, je narativní. Vypadá to jako jiný archetyp, jenomže napodobit Abrahama je možné jedině když uděláme něco jiného, když vyjdeme do svého neznáma. To je vynález antiarchetypu. Vzít odpovědnost nasebe, nenechat ji na tom archetypu, nechtít ztratit sám sebe a stotožnit se až do úplné identity stát se né někým jiným, nýbrž sebou. Upozornuji tím se člověk musí stát protože původně není sám sebou. Člověk je bytost erá není tím čím je ale tí m čím se te pr P e d sebou sám sobě s vým ukok t 1 ve stane 1 em. 3 ř 13< 1 - 4 (poznámka: to v recku tehdy existovalo snad přibližně u ARISTOTELA ale pro toho tím čím se mám stát je na začátku jako konec,finis teolos. Všechen pohyb je furt k tomu cíli který je dán předem. Byl tedy nejblíž a proto měl vliv na křestanské myšlení ale je to řecké spotvoření té základní myšlenky a tou je vyjít nevěd a k am Hospodin předem taky neví kam dojde kde to bude a Abraham se proto nemůže spoléhat na to že On to ví jiný důraz kladoucí ARISTOTELSKÝ výklad) - Důraz byl na to j ít nevěda kam, s p o le hnu a nevím na co, s důvěrou se obrátit do budoucnosti, tady je ten rozdíl (Pozn. WAITEHEAD - mluví o dvojí povaze boží - primordiální a konsekventní, původní tzn. základní, výdhozí a potom o té důsledkové která není na začátku daná. Sám Bůh se mění tím že stvořil. Skušenost se světem proměnuje samotného Boha - tato koncepce odpovídá SZ tradici ve které se mluví o Něm jako osobě která se rozhoduje, mění své názory. - Je důležité aby se člověk zařadil do dějin. Dít se může jenom člověk, tím že se do toho zamíchá orientuje se nato nové, není to jenom reakce na to co jest ale především na to co není. se do Chovat se jako dějinné bytosti to znamená taky reagovat na minu 1ost, né na ni zapomenout, naopak tzn. n e obrátit st dobře zády. Tam kde zapomenu na min. tak mne tlačí mnohem více než bych si mohl pomyslet. Obrátit se zády je aktivita, né se vykašlat ale zaujmout postoj (? stisnat se ? ) Vědomá distance, distance sama má dějinný charakter a patří mezi fundamentální akty dějinného chování který ustavuje pokračování. 9 (.. Pozn. později problém dvojí dějinnosti protože existuje dějinnost budoucnosti a dějinnost našich odpovědí. A ta je různá, liší se od sebe. Jedna má podobu výzev a druhá má podobu odpovědí na ty výzvy. Neexistuje jednoznačná možnost integrity obojího. Naopak to vypadá tak že čím komplikovanější je způsob jak dějinně žijeme tím to napětí mezi bud. a min. je rozvíráno, se rozvírá. Napětí mezi tím CO jest a tím co má být aje&tě není je větší. Pokrok v osvícenském smyslu je realitou ne samočinnou v jedné linii. V tom co jest může být pokroi a každý takový pokrok toho co jest znamená zároven že napětí vzrůstá. I pokrok který jde kupředu se zdá čím dál tím nedostatečnější vůči tomu jak by to mělo být, to je záležitost nejen subjektivní ale subjektu př. k pozn. : 1570 Stri DEBAKL SPOLEČNOSTI (( eschat. motiv problém přijetí 1 ww WAD vyšších nároků )) - já sám pozoruji na sobě takovou náladu když vidíme co se děje politicky, spol. kult. máme dojem de bak 1 u. Dnes nevíme koho bychom označili za pacholky, dnes označit tězko můžeme, smí se to, navzájem se označuje kde kdo. Problém je jinde, je nálada selhání, sklamání, proč? Vysvětlení je asi v tomto: Vůbec jsme si nepředstavovali že se toho dožijeme a teď když jsme se toho dožili je toho málo. Proč? Protože jsme udělali krok kupředu a každý takový krok znamená že se rozevře ta propast mezi tím co jest a býti má, víc .
ScanImage593.jpg
====================
a vychází a neví kam. c) ABRAHAMOVSKÉ VYCHÁZENÍ To je ovšem reflexe, izraelská prereflexe protože není pojmová, je narativní. Vypadá to jako jiný archetyp, jenomže napodobit Abrahama je možné jedině když uděláme něco jiného, když vyjdeme do svého neznáma. To je vynález antiarchetypu. Vzít odpovědnost nasebe, nenechat ji na tom archetypu, nechtít ztratit sám sebe a stotožnit se až do úplné identity stát se né někým jiným, nýbrž sebou. Upozornuji tím se člověk musí stát protože původně není sám sebou. Člověk je bytost erá není tím čím je ale tí m čím se te pr P e d sebou sám sobě s vým ukok t 1 ve stane 1 em. 3 ř 13< 1 - 4 (poznámka: to v recku tehdy existovalo snad přibližně u ARISTOTELA ale pro toho tím čím se mám stát je na začátku jako konec,finis teolos. Všechen pohyb je furt k tomu cíli který je dán předem. Byl tedy nejblíž a proto měl vliv na křestanské myšlení ale je to řecké spotvoření té základní myšlenky a tou je vyjít nevěd a k am Hospodin předem taky neví kam dojde kde to bude a Abraham se proto nemůže spoléhat na to že On to ví jiný důraz kladoucí ARISTOTELSKÝ výklad) - Důraz byl na to j ít nevěda kam, s p o le hnu a nevím na co, s důvěrou se obrátit do budoucnosti, tady je ten rozdíl (Pozn. WAITEHEAD - mluví o dvojí povaze boží - primordiální a konsekventní, původní tzn. základní, výdhozí a potom o té důsledkové která není na začátku daná. Sám Bůh se mění tím že stvořil. Skušenost se světem proměnuje samotného Boha - tato koncepce odpovídá SZ tradici ve které se mluví o Něm jako osobě která se rozhoduje, mění své názory. - Je důležité aby se člověk zařadil do dějin. Dít se může jenom člověk, tím že se do toho zamíchá orientuje se nato nové, není to jenom reakce na to co jest ale především na to co není. se do Chovat se jako dějinné bytosti to znamená taky reagovat na minu 1ost, né na ni zapomenout, naopak tzn. n e obrátit st dobře zády. Tam kde zapomenu na min. tak mne tlačí mnohem více než bych si mohl pomyslet. Obrátit se zády je aktivita, né se vykašlat ale zaujmout postoj (? stisnat se ? ) Vědomá distance, distance sama má dějinný charakter a patří mezi fundamentální akty dějinného chování který ustavuje pokračování. 9 (.. Pozn. později problém dvojí dějinnosti protože existuje dějinnost budoucnosti a dějinnost našich odpovědí. A ta je různá, liší se od sebe. Jedna má podobu výzev a druhá má podobu odpovědí na ty výzvy. Neexistuje jednoznačná možnost integrity obojího. Naopak to vypadá tak že čím komplikovanější je způsob jak dějinně žijeme tím to napětí mezi bud. a min. je rozvíráno, se rozvírá. Napětí mezi tím CO jest a tím co má být aje&tě není je větší. Pokrok v osvícenském smyslu je realitou ne samočinnou v jedné linii. V tom co jest může být pokroi a každý takový pokrok toho co jest znamená zároven že napětí vzrůstá. I pokrok který jde kupředu se zdá čím dál tím nedostatečnější vůči tomu jak by to mělo být, to je záležitost nejen subjektivní ale subjektu př. k pozn. : 1570 Stri DEBAKL SPOLEČNOSTI (( eschat. motiv problém přijetí 1 ww WAD vyšších nároků )) - já sám pozoruji na sobě takovou náladu když vidíme co se děje politicky, spol. kult. máme dojem de bak 1 u. Dnes nevíme koho bychom označili za pacholky, dnes označit tězko můžeme, smí se to, navzájem se označuje kde kdo. Problém je jinde, je nálada selhání, sklamání, proč? Vysvětlení je asi v tomto: Vůbec jsme si nepředstavovali že se toho dožijeme a teď když jsme se toho dožili je toho málo. Proč? Protože jsme udělali krok kupředu a každý takový krok znamená že se rozevře ta propast mezi tím co jest a býti má, víc .
====================
ScanImage593.jpg
====================
a vychází a neví kam. c) ABRAHAMOVSKÉ VYCHÁZENÍ To je ovšem reflexe, izraelská prereflexe protože není pojmová, je narativní. Vypadá to jako jiný archetyp, jenomže napodobit Abrahama je možné jedině když uděláme něco jiného, když vyjdeme do svého neznáma. To je vynález antiarchetypu. Vzít odpovědnost nasebe, nenechat ji na tom archetypu, nechtít ztratit sám sebe a stotožnit se až do úplné identity stát se né někým jiným, nýbrž sebou. Upozornuji tím se člověk musí stát protože původně není sám sebou. Člověk je bytost erá není tím čím je ale tí m čím se te pr P e d sebou sám sobě s vým ukok t 1 ve stane 1 em. 3 ř 13< 1 - 4 (poznámka: to v recku tehdy existovalo snad přibližně u ARISTOTELA ale pro toho tím čím se mám stát je na začátku jako konec,finis teolos. Všechen pohyb je furt k tomu cíli který je dán předem. Byl tedy nejblíž a proto měl vliv na křestanské myšlení ale je to řecké spotvoření té základní myšlenky a tou je vyjít nevěd a k am Hospodin předem taky neví kam dojde kde to bude a Abraham se proto nemůže spoléhat na to že On to ví jiný důraz kladoucí ARISTOTELSKÝ výklad) - Důraz byl na to j ít nevěda kam, s p o le hnu a nevím na co, s důvěrou se obrátit do budoucnosti, tady je ten rozdíl (Pozn. WAITEHEAD - mluví o dvojí povaze boží - primordiální a konsekventní, původní tzn. základní, výdhozí a potom o té důsledkové která není na začátku daná. Sám Bůh se mění tím že stvořil. Skušenost se světem proměnuje samotného Boha - tato koncepce odpovídá SZ tradici ve které se mluví o Něm jako osobě která se rozhoduje, mění své názory. - Je důležité aby se člověk zařadil do dějin. Dít se může jenom člověk, tím že se do toho zamíchá orientuje se nato nové, není to jenom reakce na to co jest ale především na to co není. se do Chovat se jako dějinné bytosti to znamená taky reagovat na minu 1ost, né na ni zapomenout, naopak tzn. n e obrátit st dobře zády. Tam kde zapomenu na min. tak mne tlačí mnohem více než bych si mohl pomyslet. Obrátit se zády je aktivita, né se vykašlat ale zaujmout postoj (? stisnat se ? ) Vědomá distance, distance sama má dějinný charakter a patří mezi fundamentální akty dějinného chování který ustavuje pokračování. 9 (.. Pozn. později problém dvojí dějinnosti protože existuje dějinnost budoucnosti a dějinnost našich odpovědí. A ta je různá, liší se od sebe. Jedna má podobu výzev a druhá má podobu odpovědí na ty výzvy. Neexistuje jednoznačná možnost integrity obojího. Naopak to vypadá tak že čím komplikovanější je způsob jak dějinně žijeme tím to napětí mezi bud. a min. je rozvíráno, se rozvírá. Napětí mezi tím CO jest a tím co má být aje&tě není je větší. Pokrok v osvícenském smyslu je realitou ne samočinnou v jedné linii. V tom co jest může být pokroi a každý takový pokrok toho co jest znamená zároven že napětí vzrůstá. I pokrok který jde kupředu se zdá čím dál tím nedostatečnější vůči tomu jak by to mělo být, to je záležitost nejen subjektivní ale subjektu př. k pozn. : 1570 Stri DEBAKL SPOLEČNOSTI (( eschat. motiv problém přijetí 1 ww WAD vyšších nároků )) - já sám pozoruji na sobě takovou náladu když vidíme co se děje politicky, spol. kult. máme dojem de bak 1 u. Dnes nevíme koho bychom označili za pacholky, dnes označit tězko můžeme, smí se to, navzájem se označuje kde kdo. Problém je jinde, je nálada selhání, sklamání, proč? Vysvětlení je asi v tomto: Vůbec jsme si nepředstavovali že se toho dožijeme a teď když jsme se toho dožili je toho málo. Proč? Protože jsme udělali krok kupředu a každý takový krok znamená že se rozevře ta propast mezi tím co jest a býti má, víc .
ScanImage593.jpg
====================
a vychází a neví kam. c) ABRAHAMOVSKÉ VYCHÁZENÍ To je ovšem reflexe, izraelská prereflexe protože není pojmová, je narativní. Vypadá to jako jiný archetyp, jenomže napodobit Abrahama je možné jedině když uděláme něco jiného, když vyjdeme do svého neznáma. To je vynález antiarchetypu. Vzít odpovědnost nasebe, nenechat ji na tom archetypu, nechtít ztratit sám sebe a stotožnit se až do úplné identity stát se né někým jiným, nýbrž sebou. Upozornuji tím se člověk musí stát protože původně není sám sebou. Člověk je bytost erá není tím čím je ale tí m čím se te pr P e d sebou sám sobě s vým ukok t 1 ve stane 1 em. 3 ř 13< 1 - 4 (poznámka: to v recku tehdy existovalo snad přibližně u ARISTOTELA ale pro toho tím čím se mám stát je na začátku jako konec,finis teolos. Všechen pohyb je furt k tomu cíli který je dán předem. Byl tedy nejblíž a proto měl vliv na křestanské myšlení ale je to řecké spotvoření té základní myšlenky a tou je vyjít nevěd a k am Hospodin předem taky neví kam dojde kde to bude a Abraham se proto nemůže spoléhat na to že On to ví jiný důraz kladoucí ARISTOTELSKÝ výklad) - Důraz byl na to j ít nevěda kam, s p o le hnu a nevím na co, s důvěrou se obrátit do budoucnosti, tady je ten rozdíl (Pozn. WAITEHEAD - mluví o dvojí povaze boží - primordiální a konsekventní, původní tzn. základní, výdhozí a potom o té důsledkové která není na začátku daná. Sám Bůh se mění tím že stvořil. Skušenost se světem proměnuje samotného Boha - tato koncepce odpovídá SZ tradici ve které se mluví o Něm jako osobě která se rozhoduje, mění své názory. - Je důležité aby se člověk zařadil do dějin. Dít se může jenom člověk, tím že se do toho zamíchá orientuje se nato nové, není to jenom reakce na to co jest ale především na to co není. se do Chovat se jako dějinné bytosti to znamená taky reagovat na minu 1ost, né na ni zapomenout, naopak tzn. n e obrátit st dobře zády. Tam kde zapomenu na min. tak mne tlačí mnohem více než bych si mohl pomyslet. Obrátit se zády je aktivita, né se vykašlat ale zaujmout postoj (? stisnat se ? ) Vědomá distance, distance sama má dějinný charakter a patří mezi fundamentální akty dějinného chování který ustavuje pokračování. 9 (.. Pozn. později problém dvojí dějinnosti protože existuje dějinnost budoucnosti a dějinnost našich odpovědí. A ta je různá, liší se od sebe. Jedna má podobu výzev a druhá má podobu odpovědí na ty výzvy. Neexistuje jednoznačná možnost integrity obojího. Naopak to vypadá tak že čím komplikovanější je způsob jak dějinně žijeme tím to napětí mezi bud. a min. je rozvíráno, se rozvírá. Napětí mezi tím CO jest a tím co má být aje&tě není je větší. Pokrok v osvícenském smyslu je realitou ne samočinnou v jedné linii. V tom co jest může být pokroi a každý takový pokrok toho co jest znamená zároven že napětí vzrůstá. I pokrok který jde kupředu se zdá čím dál tím nedostatečnější vůči tomu jak by to mělo být, to je záležitost nejen subjektivní ale subjektu př. k pozn. : 1570 Stri DEBAKL SPOLEČNOSTI (( eschat. motiv problém přijetí 1 ww WAD vyšších nároků )) - já sám pozoruji na sobě takovou náladu když vidíme co se děje politicky, spol. kult. máme dojem de bak 1 u. Dnes nevíme koho bychom označili za pacholky, dnes označit tězko můžeme, smí se to, navzájem se označuje kde kdo. Problém je jinde, je nálada selhání, sklamání, proč? Vysvětlení je asi v tomto: Vůbec jsme si nepředstavovali že se toho dožijeme a teď když jsme se toho dožili je toho málo. Proč? Protože jsme udělali krok kupředu a každý takový krok znamená že se rozevře ta propast mezi tím co jest a býti má, víc .
====================
ScanImage594.jpg
====================
- 5Né že dosahujeme konečně cíle. Tento pocit že už se to blíží, už to tady brzo bude, ta slavná chvíle kdy celá společnost bude osvobozena. Tak to jsou ty iluze,. ideologie, které matou lidi. Skutečný pokrok kupředu je vždycky provázen - alespon v intelektuální sféře - vědomím nedostatečnosti toho co se stalo. Myslím že to je špatná autoreflexe když to takto chápeme, prožíváme. Musíme to přeformulovat aby východisko z toho by10 PŘIJMOUT TY VYŠŠÍ NÁROKY Nejhorší nás může potkat když nám politici mažou med kolem huby. Předestřít národu skutečnou situaci! (když to vědí, dnes to často pro nevzdělanost nevědí) Vždy jí nějak chlácholí. Proto tady musí být někdo kdo nechlácholí. Lidi si nedokáží vážit člověka který si je vědom svých vlastních chyb a omylů, oni si váží toho kdo je pro ně heroj. Je to jako v primitivních společnostech, tam musí mít šamana, tak my zas mjsíme mít neposkvrněnýho politika, je to i ve filozofii PATOČKA 1 T i o něm se mluví jako o novým svatým. Nazval jsem ho před časem bytostným interpretem ale né systematikem, a hned jsem byl označen že plivu na Patočku (KANT - interpret potřebuje nejdřív nějaký filozofy aby mohl někoho interpretovat, "Metafyzika, napříště vědou") Stejně se dá říct že když filozofie nenajde nějaké geniální filozofy tak propadne zapomnění nebo bude strašně znehodnocena neodbornými interpretacemi Zase nejsou dobří interpreti Heidegerova interpretace Herakleita, Parmenida, Platona. Co to je ALE THEIA ! Celý život interpretuje určitým způsobem a ke konci života se od toho odvrací a říká že to vlastně nejde udržet. On je systematik a učí proto spekulativnímu myšlení. Než sedneme k filozofovi nejprve musíme najít k němu nějakou cestu, vědět v jakém kontextu to bylo, něco si přečíst o době, odkud to jde kam to jde, eventuelně nějaké komentáře a to není možné bez interpretů. - PATOČKA se sklonuje ve všech pádech a furt se o něm mluví jako o našem největším filozofovi www Tak ale co s ním udělali !!! Potřebujeme skutečný analýzy co se z toho dá držet. Patočka se také anažil udělat něco systematického ale vždy toho nechal (pozn.: "negativní platonismus" který není myslitelný bez Rádlovy "útěchy z filozofie") (Pozn.: Je to naprosto aktuální věc mluvit o nejsoucnu. Za cho vat funkci Platónových idejí ale nedělat z nich jsoucno. To je celé mé životní téma. Ne předmětnost je vlastně pokusem o dodělání této myšlenky. Ten nápad mne oslovil přes Patočku. Z Rádla jsem tomu nerozuměl. Patočka byl jako systematik nejistej, vždy když šlo do tuhýho tak se přidržel Husserla. Nebyl schopen svázat dohromady příliš mnoho věcí. Vždy tématizoval něco a musel se něčeho držet a většinou to byl text. Ale to je veliký! Z toho chodil mráz po zádech. Měl formule v interpretaci Sokrata které nikdo neřekl. Jako by mu to sám Sokrates šeptal do ucha. To je interpret. A přitom je tady všeobecná snaha udělat z něho svatýho a tím od něho mít pokoj! Nemuset ho číst! Stačí vždycky ta úlitba "velký filozof", "náš geniální filozof" a další všelijaký fluskule který jsou na draka, který nepatřej do filozofie. To je na okraji, marginální záležitost. Prostě když někdo považuje někoho za velkýho filozofa tak ať udělá ukáže co s ním !!, dokáže provede to, tady ted jak navazuje na Patočku! Jak můžeme navazovat! na někoho o kom říká že je velkej. Považují-li něco za důležitou věc tak na tom musím pracovat, promejšlet, studovat, někam to dovédst. to No je dějinnost. Ani interpret nemůže zůstat u toho co je napsáno ale interpretuje protože nestačí ten text sám když chce tu myšlen textem. Bez interpreku a ta není nikdy v tom textu ta je za tace, bez hermeneutické práce nepochopíme co je v textu (( Velmi důle-
ScanImage594.jpg
====================
- 5Né že dosahujeme konečně cíle. Tento pocit že už se to blíží, už to tady brzo bude, ta slavná chvíle kdy celá společnost bude osvobozena. Tak to jsou ty iluze,. ideologie, které matou lidi. Skutečný pokrok kupředu je vždycky provázen - alespon v intelektuální sféře - vědomím nedostatečnosti toho co se stalo. Myslím že to je špatná autoreflexe když to takto chápeme, prožíváme. Musíme to přeformulovat aby východisko z toho by10 PŘIJMOUT TY VYŠŠÍ NÁROKY Nejhorší nás může potkat když nám politici mažou med kolem huby. Předestřít národu skutečnou situaci! (když to vědí, dnes to často pro nevzdělanost nevědí) Vždy jí nějak chlácholí. Proto tady musí být někdo kdo nechlácholí. Lidi si nedokáží vážit člověka který si je vědom svých vlastních chyb a omylů, oni si váží toho kdo je pro ně heroj. Je to jako v primitivních společnostech, tam musí mít šamana, tak my zas mjsíme mít neposkvrněnýho politika, je to i ve filozofii PATOČKA 1 T i o něm se mluví jako o novým svatým. Nazval jsem ho před časem bytostným interpretem ale né systematikem, a hned jsem byl označen že plivu na Patočku (KANT - interpret potřebuje nejdřív nějaký filozofy aby mohl někoho interpretovat, "Metafyzika, napříště vědou") Stejně se dá říct že když filozofie nenajde nějaké geniální filozofy tak propadne zapomnění nebo bude strašně znehodnocena neodbornými interpretacemi Zase nejsou dobří interpreti Heidegerova interpretace Herakleita, Parmenida, Platona. Co to je ALE THEIA ! Celý život interpretuje určitým způsobem a ke konci života se od toho odvrací a říká že to vlastně nejde udržet. On je systematik a učí proto spekulativnímu myšlení. Než sedneme k filozofovi nejprve musíme najít k němu nějakou cestu, vědět v jakém kontextu to bylo, něco si přečíst o době, odkud to jde kam to jde, eventuelně nějaké komentáře a to není možné bez interpretů. - PATOČKA se sklonuje ve všech pádech a furt se o něm mluví jako o našem největším filozofovi www Tak ale co s ním udělali !!! Potřebujeme skutečný analýzy co se z toho dá držet. Patočka se také anažil udělat něco systematického ale vždy toho nechal (pozn.: "negativní platonismus" který není myslitelný bez Rádlovy "útěchy z filozofie") (Pozn.: Je to naprosto aktuální věc mluvit o nejsoucnu. Za cho vat funkci Platónových idejí ale nedělat z nich jsoucno. To je celé mé životní téma. Ne předmětnost je vlastně pokusem o dodělání této myšlenky. Ten nápad mne oslovil přes Patočku. Z Rádla jsem tomu nerozuměl. Patočka byl jako systematik nejistej, vždy když šlo do tuhýho tak se přidržel Husserla. Nebyl schopen svázat dohromady příliš mnoho věcí. Vždy tématizoval něco a musel se něčeho držet a většinou to byl text. Ale to je veliký! Z toho chodil mráz po zádech. Měl formule v interpretaci Sokrata které nikdo neřekl. Jako by mu to sám Sokrates šeptal do ucha. To je interpret. A přitom je tady všeobecná snaha udělat z něho svatýho a tím od něho mít pokoj! Nemuset ho číst! Stačí vždycky ta úlitba "velký filozof", "náš geniální filozof" a další všelijaký fluskule který jsou na draka, který nepatřej do filozofie. To je na okraji, marginální záležitost. Prostě když někdo považuje někoho za velkýho filozofa tak ať udělá ukáže co s ním !!, dokáže provede to, tady ted jak navazuje na Patočku! Jak můžeme navazovat! na někoho o kom říká že je velkej. Považují-li něco za důležitou věc tak na tom musím pracovat, promejšlet, studovat, někam to dovédst. to No je dějinnost. Ani interpret nemůže zůstat u toho co je napsáno ale interpretuje protože nestačí ten text sám když chce tu myšlen textem. Bez interpreku a ta není nikdy v tom textu ta je za tace, bez hermeneutické práce nepochopíme co je v textu (( Velmi důle-
====================
ScanImage594.jpg
====================
- 5Né že dosahujeme konečně cíle. Tento pocit že už se to blíží, už to tady brzo bude, ta slavná chvíle kdy celá společnost bude osvobozena. Tak to jsou ty iluze,. ideologie, které matou lidi. Skutečný pokrok kupředu je vždycky provázen - alespon v intelektuální sféře - vědomím nedostatečnosti toho co se stalo. Myslím že to je špatná autoreflexe když to takto chápeme, prožíváme. Musíme to přeformulovat aby východisko z toho by10 PŘIJMOUT TY VYŠŠÍ NÁROKY Nejhorší nás může potkat když nám politici mažou med kolem huby. Předestřít národu skutečnou situaci! (když to vědí, dnes to často pro nevzdělanost nevědí) Vždy jí nějak chlácholí. Proto tady musí být někdo kdo nechlácholí. Lidi si nedokáží vážit člověka který si je vědom svých vlastních chyb a omylů, oni si váží toho kdo je pro ně heroj. Je to jako v primitivních společnostech, tam musí mít šamana, tak my zas mjsíme mít neposkvrněnýho politika, je to i ve filozofii PATOČKA 1 T i o něm se mluví jako o novým svatým. Nazval jsem ho před časem bytostným interpretem ale né systematikem, a hned jsem byl označen že plivu na Patočku (KANT - interpret potřebuje nejdřív nějaký filozofy aby mohl někoho interpretovat, "Metafyzika, napříště vědou") Stejně se dá říct že když filozofie nenajde nějaké geniální filozofy tak propadne zapomnění nebo bude strašně znehodnocena neodbornými interpretacemi Zase nejsou dobří interpreti Heidegerova interpretace Herakleita, Parmenida, Platona. Co to je ALE THEIA ! Celý život interpretuje určitým způsobem a ke konci života se od toho odvrací a říká že to vlastně nejde udržet. On je systematik a učí proto spekulativnímu myšlení. Než sedneme k filozofovi nejprve musíme najít k němu nějakou cestu, vědět v jakém kontextu to bylo, něco si přečíst o době, odkud to jde kam to jde, eventuelně nějaké komentáře a to není možné bez interpretů. - PATOČKA se sklonuje ve všech pádech a furt se o něm mluví jako o našem největším filozofovi www Tak ale co s ním udělali !!! Potřebujeme skutečný analýzy co se z toho dá držet. Patočka se také anažil udělat něco systematického ale vždy toho nechal (pozn.: "negativní platonismus" který není myslitelný bez Rádlovy "útěchy z filozofie") (Pozn.: Je to naprosto aktuální věc mluvit o nejsoucnu. Za cho vat funkci Platónových idejí ale nedělat z nich jsoucno. To je celé mé životní téma. Ne předmětnost je vlastně pokusem o dodělání této myšlenky. Ten nápad mne oslovil přes Patočku. Z Rádla jsem tomu nerozuměl. Patočka byl jako systematik nejistej, vždy když šlo do tuhýho tak se přidržel Husserla. Nebyl schopen svázat dohromady příliš mnoho věcí. Vždy tématizoval něco a musel se něčeho držet a většinou to byl text. Ale to je veliký! Z toho chodil mráz po zádech. Měl formule v interpretaci Sokrata které nikdo neřekl. Jako by mu to sám Sokrates šeptal do ucha. To je interpret. A přitom je tady všeobecná snaha udělat z něho svatýho a tím od něho mít pokoj! Nemuset ho číst! Stačí vždycky ta úlitba "velký filozof", "náš geniální filozof" a další všelijaký fluskule který jsou na draka, který nepatřej do filozofie. To je na okraji, marginální záležitost. Prostě když někdo považuje někoho za velkýho filozofa tak ať udělá ukáže co s ním !!, dokáže provede to, tady ted jak navazuje na Patočku! Jak můžeme navazovat! na někoho o kom říká že je velkej. Považují-li něco za důležitou věc tak na tom musím pracovat, promejšlet, studovat, někam to dovédst. to No je dějinnost. Ani interpret nemůže zůstat u toho co je napsáno ale interpretuje protože nestačí ten text sám když chce tu myšlen textem. Bez interpreku a ta není nikdy v tom textu ta je za tace, bez hermeneutické práce nepochopíme co je v textu (( Velmi důle-
ScanImage594.jpg
====================
- 5Né že dosahujeme konečně cíle. Tento pocit že už se to blíží, už to tady brzo bude, ta slavná chvíle kdy celá společnost bude osvobozena. Tak to jsou ty iluze,. ideologie, které matou lidi. Skutečný pokrok kupředu je vždycky provázen - alespon v intelektuální sféře - vědomím nedostatečnosti toho co se stalo. Myslím že to je špatná autoreflexe když to takto chápeme, prožíváme. Musíme to přeformulovat aby východisko z toho by10 PŘIJMOUT TY VYŠŠÍ NÁROKY Nejhorší nás může potkat když nám politici mažou med kolem huby. Předestřít národu skutečnou situaci! (když to vědí, dnes to často pro nevzdělanost nevědí) Vždy jí nějak chlácholí. Proto tady musí být někdo kdo nechlácholí. Lidi si nedokáží vážit člověka který si je vědom svých vlastních chyb a omylů, oni si váží toho kdo je pro ně heroj. Je to jako v primitivních společnostech, tam musí mít šamana, tak my zas mjsíme mít neposkvrněnýho politika, je to i ve filozofii PATOČKA 1 T i o něm se mluví jako o novým svatým. Nazval jsem ho před časem bytostným interpretem ale né systematikem, a hned jsem byl označen že plivu na Patočku (KANT - interpret potřebuje nejdřív nějaký filozofy aby mohl někoho interpretovat, "Metafyzika, napříště vědou") Stejně se dá říct že když filozofie nenajde nějaké geniální filozofy tak propadne zapomnění nebo bude strašně znehodnocena neodbornými interpretacemi Zase nejsou dobří interpreti Heidegerova interpretace Herakleita, Parmenida, Platona. Co to je ALE THEIA ! Celý život interpretuje určitým způsobem a ke konci života se od toho odvrací a říká že to vlastně nejde udržet. On je systematik a učí proto spekulativnímu myšlení. Než sedneme k filozofovi nejprve musíme najít k němu nějakou cestu, vědět v jakém kontextu to bylo, něco si přečíst o době, odkud to jde kam to jde, eventuelně nějaké komentáře a to není možné bez interpretů. - PATOČKA se sklonuje ve všech pádech a furt se o něm mluví jako o našem největším filozofovi www Tak ale co s ním udělali !!! Potřebujeme skutečný analýzy co se z toho dá držet. Patočka se také anažil udělat něco systematického ale vždy toho nechal (pozn.: "negativní platonismus" který není myslitelný bez Rádlovy "útěchy z filozofie") (Pozn.: Je to naprosto aktuální věc mluvit o nejsoucnu. Za cho vat funkci Platónových idejí ale nedělat z nich jsoucno. To je celé mé životní téma. Ne předmětnost je vlastně pokusem o dodělání této myšlenky. Ten nápad mne oslovil přes Patočku. Z Rádla jsem tomu nerozuměl. Patočka byl jako systematik nejistej, vždy když šlo do tuhýho tak se přidržel Husserla. Nebyl schopen svázat dohromady příliš mnoho věcí. Vždy tématizoval něco a musel se něčeho držet a většinou to byl text. Ale to je veliký! Z toho chodil mráz po zádech. Měl formule v interpretaci Sokrata které nikdo neřekl. Jako by mu to sám Sokrates šeptal do ucha. To je interpret. A přitom je tady všeobecná snaha udělat z něho svatýho a tím od něho mít pokoj! Nemuset ho číst! Stačí vždycky ta úlitba "velký filozof", "náš geniální filozof" a další všelijaký fluskule který jsou na draka, který nepatřej do filozofie. To je na okraji, marginální záležitost. Prostě když někdo považuje někoho za velkýho filozofa tak ať udělá ukáže co s ním !!, dokáže provede to, tady ted jak navazuje na Patočku! Jak můžeme navazovat! na někoho o kom říká že je velkej. Považují-li něco za důležitou věc tak na tom musím pracovat, promejšlet, studovat, někam to dovédst. to No je dějinnost. Ani interpret nemůže zůstat u toho co je napsáno ale interpretuje protože nestačí ten text sám když chce tu myšlen textem. Bez interpreku a ta není nikdy v tom textu ta je za tace, bez hermeneutické práce nepochopíme co je v textu (( Velmi důle-
====================
ScanImage595.jpg
====================
žité )) Interpretace textu je velká aktivita. Pouhá recepce a pouhá recitace recipovaného je k ničemu, to není filozofie. To je nejlepší způsob jak umr't vit každého člověka, jak umrtvit každého filozofa. -6(Pozn.: Toto umrtvení se stalo po scholastice (velmi živé době), kdy nastalo to velké rozloučení se scholastikou, v renesanci a v reformaci. Zachoval se sice mystický proud ale když si vezmete knihy z konce minulého století tam byste viděli tu neuvěřitelnou sterilitu toho naprosto precizního mystického myšlení. Dalo by se na tom naučit spoustu věcí ale je to naprosto sterilní. To nejde obnovovat ale reinterpretovat, ukázat co se s tím dá dělat a né! to oživovat ! ) Udržovat jenom ohen, citovat je důležité. Dobře že máme tomisty, platoniky, fenomenology, analytiky. Tady musí být lidé kteří udržují znalost. Mnoho vědí. Ale toto není filozofie, otázka dějin filozofie, dějinná práce. To je prostě údržbářství. My musíme jít dál a řešit problémy naší doby, tzn. Najít způsob jak pomocí Tomáše, Aristotela nebo fenomenologie řešit důležité problémy naší doby. tzn. My musíme mít tykadla abychom rozpoznali co ty problémy jsou, my si je nesmíme vymýšlet, to musí být skutečný rozhodující problémy doby. V každé době jsou problémy jinak postaveny mají jiné vztahy navzájem, to je potřeba znát. Čili potřebujeme myslitele s tykadlama a pak ty co jsou schopní systematického spekulativního zajetí do hloubky, a ta vůké ty co předávají znalosti, udržbáře (kteří vydávají starý autory bec nemáme filozofickou literaturu) www Je nutno umět číst v originále, zabýváme.li se tím. Dnešní překlady takový slovník který nás doprovází při originálním textu. My si to kontrolujeme a teprve když něco nehraje tak se zeptáme. Překlady js a jenom taková pomůcka. ww ww FILOZOFA DO HLOUBKY Vzít jednoho filozofa a tam jít do hloubky. V prvních letech své práce najít svého filozofa, vše od něj přečíst a z toho pak rozplétat vztahy k jiným filozofům, k jiným směrům. To jde tak u dvou tří filozofů za život. Více nejde stihnout, jinak se filozofovat nedá. - S uznáním se vyslovat o Patočkovi po mém soudu zasluhuje dostat hubě. Prostě jednou už k tomu musíme přikročit. Každej blbec ted může říkat že Patočka je velkej filozof. A v jeho hubě to není pravda. Záleží na tom kdo to řekne. To si může dovolit jenom někdo říkat a ty osta. tní musí držet hubu.
ScanImage595.jpg
====================
žité )) Interpretace textu je velká aktivita. Pouhá recepce a pouhá recitace recipovaného je k ničemu, to není filozofie. To je nejlepší způsob jak umr't vit každého člověka, jak umrtvit každého filozofa. -6(Pozn.: Toto umrtvení se stalo po scholastice (velmi živé době), kdy nastalo to velké rozloučení se scholastikou, v renesanci a v reformaci. Zachoval se sice mystický proud ale když si vezmete knihy z konce minulého století tam byste viděli tu neuvěřitelnou sterilitu toho naprosto precizního mystického myšlení. Dalo by se na tom naučit spoustu věcí ale je to naprosto sterilní. To nejde obnovovat ale reinterpretovat, ukázat co se s tím dá dělat a né! to oživovat ! ) Udržovat jenom ohen, citovat je důležité. Dobře že máme tomisty, platoniky, fenomenology, analytiky. Tady musí být lidé kteří udržují znalost. Mnoho vědí. Ale toto není filozofie, otázka dějin filozofie, dějinná práce. To je prostě údržbářství. My musíme jít dál a řešit problémy naší doby, tzn. Najít způsob jak pomocí Tomáše, Aristotela nebo fenomenologie řešit důležité problémy naší doby. tzn. My musíme mít tykadla abychom rozpoznali co ty problémy jsou, my si je nesmíme vymýšlet, to musí být skutečný rozhodující problémy doby. V každé době jsou problémy jinak postaveny mají jiné vztahy navzájem, to je potřeba znát. Čili potřebujeme myslitele s tykadlama a pak ty co jsou schopní systematického spekulativního zajetí do hloubky, a ta vůké ty co předávají znalosti, udržbáře (kteří vydávají starý autory bec nemáme filozofickou literaturu) www Je nutno umět číst v originále, zabýváme.li se tím. Dnešní překlady takový slovník který nás doprovází při originálním textu. My si to kontrolujeme a teprve když něco nehraje tak se zeptáme. Překlady js a jenom taková pomůcka. ww ww FILOZOFA DO HLOUBKY Vzít jednoho filozofa a tam jít do hloubky. V prvních letech své práce najít svého filozofa, vše od něj přečíst a z toho pak rozplétat vztahy k jiným filozofům, k jiným směrům. To jde tak u dvou tří filozofů za život. Více nejde stihnout, jinak se filozofovat nedá. - S uznáním se vyslovat o Patočkovi po mém soudu zasluhuje dostat hubě. Prostě jednou už k tomu musíme přikročit. Každej blbec ted může říkat že Patočka je velkej filozof. A v jeho hubě to není pravda. Záleží na tom kdo to řekne. To si může dovolit jenom někdo říkat a ty osta. tní musí držet hubu.
====================
ScanImage595.jpg
====================
žité )) Interpretace textu je velká aktivita. Pouhá recepce a pouhá recitace recipovaného je k ničemu, to není filozofie. To je nejlepší způsob jak umr't vit každého člověka, jak umrtvit každého filozofa. -6(Pozn.: Toto umrtvení se stalo po scholastice (velmi živé době), kdy nastalo to velké rozloučení se scholastikou, v renesanci a v reformaci. Zachoval se sice mystický proud ale když si vezmete knihy z konce minulého století tam byste viděli tu neuvěřitelnou sterilitu toho naprosto precizního mystického myšlení. Dalo by se na tom naučit spoustu věcí ale je to naprosto sterilní. To nejde obnovovat ale reinterpretovat, ukázat co se s tím dá dělat a né! to oživovat ! ) Udržovat jenom ohen, citovat je důležité. Dobře že máme tomisty, platoniky, fenomenology, analytiky. Tady musí být lidé kteří udržují znalost. Mnoho vědí. Ale toto není filozofie, otázka dějin filozofie, dějinná práce. To je prostě údržbářství. My musíme jít dál a řešit problémy naší doby, tzn. Najít způsob jak pomocí Tomáše, Aristotela nebo fenomenologie řešit důležité problémy naší doby. tzn. My musíme mít tykadla abychom rozpoznali co ty problémy jsou, my si je nesmíme vymýšlet, to musí být skutečný rozhodující problémy doby. V každé době jsou problémy jinak postaveny mají jiné vztahy navzájem, to je potřeba znát. Čili potřebujeme myslitele s tykadlama a pak ty co jsou schopní systematického spekulativního zajetí do hloubky, a ta vůké ty co předávají znalosti, udržbáře (kteří vydávají starý autory bec nemáme filozofickou literaturu) www Je nutno umět číst v originále, zabýváme.li se tím. Dnešní překlady takový slovník který nás doprovází při originálním textu. My si to kontrolujeme a teprve když něco nehraje tak se zeptáme. Překlady js a jenom taková pomůcka. ww ww FILOZOFA DO HLOUBKY Vzít jednoho filozofa a tam jít do hloubky. V prvních letech své práce najít svého filozofa, vše od něj přečíst a z toho pak rozplétat vztahy k jiným filozofům, k jiným směrům. To jde tak u dvou tří filozofů za život. Více nejde stihnout, jinak se filozofovat nedá. - S uznáním se vyslovat o Patočkovi po mém soudu zasluhuje dostat hubě. Prostě jednou už k tomu musíme přikročit. Každej blbec ted může říkat že Patočka je velkej filozof. A v jeho hubě to není pravda. Záleží na tom kdo to řekne. To si může dovolit jenom někdo říkat a ty osta. tní musí držet hubu.
ScanImage595.jpg
====================
žité )) Interpretace textu je velká aktivita. Pouhá recepce a pouhá recitace recipovaného je k ničemu, to není filozofie. To je nejlepší způsob jak umr't vit každého člověka, jak umrtvit každého filozofa. -6(Pozn.: Toto umrtvení se stalo po scholastice (velmi živé době), kdy nastalo to velké rozloučení se scholastikou, v renesanci a v reformaci. Zachoval se sice mystický proud ale když si vezmete knihy z konce minulého století tam byste viděli tu neuvěřitelnou sterilitu toho naprosto precizního mystického myšlení. Dalo by se na tom naučit spoustu věcí ale je to naprosto sterilní. To nejde obnovovat ale reinterpretovat, ukázat co se s tím dá dělat a né! to oživovat ! ) Udržovat jenom ohen, citovat je důležité. Dobře že máme tomisty, platoniky, fenomenology, analytiky. Tady musí být lidé kteří udržují znalost. Mnoho vědí. Ale toto není filozofie, otázka dějin filozofie, dějinná práce. To je prostě údržbářství. My musíme jít dál a řešit problémy naší doby, tzn. Najít způsob jak pomocí Tomáše, Aristotela nebo fenomenologie řešit důležité problémy naší doby. tzn. My musíme mít tykadla abychom rozpoznali co ty problémy jsou, my si je nesmíme vymýšlet, to musí být skutečný rozhodující problémy doby. V každé době jsou problémy jinak postaveny mají jiné vztahy navzájem, to je potřeba znát. Čili potřebujeme myslitele s tykadlama a pak ty co jsou schopní systematického spekulativního zajetí do hloubky, a ta vůké ty co předávají znalosti, udržbáře (kteří vydávají starý autory bec nemáme filozofickou literaturu) www Je nutno umět číst v originále, zabýváme.li se tím. Dnešní překlady takový slovník který nás doprovází při originálním textu. My si to kontrolujeme a teprve když něco nehraje tak se zeptáme. Překlady js a jenom taková pomůcka. ww ww FILOZOFA DO HLOUBKY Vzít jednoho filozofa a tam jít do hloubky. V prvních letech své práce najít svého filozofa, vše od něj přečíst a z toho pak rozplétat vztahy k jiným filozofům, k jiným směrům. To jde tak u dvou tří filozofů za život. Více nejde stihnout, jinak se filozofovat nedá. - S uznáním se vyslovat o Patočkovi po mém soudu zasluhuje dostat hubě. Prostě jednou už k tomu musíme přikročit. Každej blbec ted může říkat že Patočka je velkej filozof. A v jeho hubě to není pravda. Záleží na tom kdo to řekne. To si může dovolit jenom někdo říkat a ty osta. tní musí držet hubu.
====================
ScanImage596.jpg
====================
HEJDANEK - ROZUM V DĚJINÁCH V. Dějiny nejsou nějak samozřejmě a hotově jednotou. Jednoty v nich musí být velkou snahou dosahováno, vždy to záleží na nás jak pojmeme dějiny a jak na ně navážeme. Ale nezáleží to jen na nás. Nemůžeme to udělat libovolně. asi jako v šachu záleží na každé figurce, (Pozn. - přirovnání k šachu šachistech jak táhne jednak to má jakási pravidla, která je třeba dodržovat a musí se také pamatovat jak táhne ten druhý a jak se bude dále vyvýjet situace, musí to odhadovat. Předejít situací kdy ve dvou třech tazích následuje mat. A podobně je to v dějinách. Záleží na pas, jak my pochopíme smysl dosavadních dějin, ale můžeme se také hluboce zklamat, mýlit. Můžeme to pochopit tak špatně, že nás to dovede k bezsituačnosti. Nebo že se nám rozpadne tak, že si nevíme rady nejen se sebou ale i s dějinami. SMYSL (LOGOS) V DĚJINACH Smoped toho co se děje v dějinách není nic objektivního, co by mohlo být konstatováno, ale není to jen subjektivní záležitost. Tady musíme ten rozdíl vidět dělat ho. Vidět, že jsou možné různé tradice v dějinách, V dějingch jednoho národa třeba u nás je možno na tradici 2 TRADICE tradici svatováclavskou, husitskou, cyrilometodějskou, katolickou Teď jde o to, která je nosná. Protože nejde o to rozhodnout se pro jednotlivé tradice jako se rozhoduje pro Spartu či Slávii (tam to nemá důvod nebo jen iracionální) Sparťanská za žranost. Na volbu tradice působí tlaky rodiny nebo celých hnutí. · Rom poválečné hnutí po I- sv. válce, vliv (Př.!: Los von po I. vatikánu, o neomylnosti papeže, odchod s katolické církve). ● musíme chápat co, se stalo na východ od železné opony Není to tak že se to stalo a hotovo, protože nic není, v některých oblastech a také v dějinách definitivně minulé pokud se na to ještě reaguje a jak se na to reaguje tak se to stále mění, stále je to nějak živé. Když se na něco přestane reagovat, tak to není jenom minulé, nýbrž jako by to nebylo dává smysl .Záleží, jak na ni minulost je to co nám dává reagujeme. Reagujeme-li jen na něco tak jsme nositelem a aktérem nějaké tradice Každá doba, společnost,. národ nese s sebou více tradicí. Nejde říct že jedna platí a ty druhé šmahem odmítnout. --
ScanImage596.jpg
====================
HEJDANEK - ROZUM V DĚJINÁCH V. Dějiny nejsou nějak samozřejmě a hotově jednotou. Jednoty v nich musí být velkou snahou dosahováno, vždy to záleží na nás jak pojmeme dějiny a jak na ně navážeme. Ale nezáleží to jen na nás. Nemůžeme to udělat libovolně. asi jako v šachu záleží na každé figurce, (Pozn. - přirovnání k šachu šachistech jak táhne jednak to má jakási pravidla, která je třeba dodržovat a musí se také pamatovat jak táhne ten druhý a jak se bude dále vyvýjet situace, musí to odhadovat. Předejít situací kdy ve dvou třech tazích následuje mat. A podobně je to v dějinách. Záleží na pas, jak my pochopíme smysl dosavadních dějin, ale můžeme se také hluboce zklamat, mýlit. Můžeme to pochopit tak špatně, že nás to dovede k bezsituačnosti. Nebo že se nám rozpadne tak, že si nevíme rady nejen se sebou ale i s dějinami. SMYSL (LOGOS) V DĚJINACH Smoped toho co se děje v dějinách není nic objektivního, co by mohlo být konstatováno, ale není to jen subjektivní záležitost. Tady musíme ten rozdíl vidět dělat ho. Vidět, že jsou možné různé tradice v dějinách, V dějingch jednoho národa třeba u nás je možno na tradici 2 TRADICE tradici svatováclavskou, husitskou, cyrilometodějskou, katolickou Teď jde o to, která je nosná. Protože nejde o to rozhodnout se pro jednotlivé tradice jako se rozhoduje pro Spartu či Slávii (tam to nemá důvod nebo jen iracionální) Sparťanská za žranost. Na volbu tradice působí tlaky rodiny nebo celých hnutí. · Rom poválečné hnutí po I- sv. válce, vliv (Př.!: Los von po I. vatikánu, o neomylnosti papeže, odchod s katolické církve). ● musíme chápat co, se stalo na východ od železné opony Není to tak že se to stalo a hotovo, protože nic není, v některých oblastech a také v dějinách definitivně minulé pokud se na to ještě reaguje a jak se na to reaguje tak se to stále mění, stále je to nějak živé. Když se na něco přestane reagovat, tak to není jenom minulé, nýbrž jako by to nebylo dává smysl .Záleží, jak na ni minulost je to co nám dává reagujeme. Reagujeme-li jen na něco tak jsme nositelem a aktérem nějaké tradice Každá doba, společnost,. národ nese s sebou více tradicí. Nejde říct že jedna platí a ty druhé šmahem odmítnout. --
====================
ScanImage597.jpg
====================
zároveň nikdo z nás se nemůže postavit mimo a nehlásit se k žádné tradicí. Když si nevybere tak stejně do nějaký škatule spadne a výsledkem bude nevědomí, nekontrolovaný, umazaný od jiných škatulí. Spadne do nějaké škatule. Jeho život nebude integrovám, nebude mít smysl nebo nebude dostatečně integrován, budou to jen takové kousky. - 2(Pozn.: Havel - v moři nesmyslnosti ostrůvky smyslu XX Hejdánek to je lidsky nepřijatelný. Připouštím to, že v moři smyslu jsou ostrůvky nesmyslnosti. S těmi musíme něco dělat.) Vždy riskantní, protože je vystaven smrti. TH Kdyby se měl člověk chovat ekonomicky, pokud jde o život, tak nestojí moznost za to žít. Každý život končí smrtí když nemáme něco vydělat, když prohra je předem daná. ŽIVOT A SMRT Literatura Platon a Evropa lismu po první světové válce. prostě život je něco tragického, protože vždycky končí smrtí. 1-To je ale nesprávné hodnocení, to je dojem, dojmologie, to není filozofie. Abychom na to přišli, tak se musíme pustit do práce. Nejde to schodit se stolu s tím, že stejně nějaký smysl je. spis silně ovlivněný vlnou existenciona2) DĚJINY když myslíme tak jsme vždycky v dějinách. Filozofie se nemůže odtrhnout z dějin filozofie, musí vědět o své dějinnosti, o svém zapojení do dějin, zapojenosti do dějin všeobecně i dějin myšlení. f. není vědění,ale pokus o pochopení, formulaci. Tedy vždy se stavět do světa pravdy a vzít na sebe rizika, že se může opravovat nebo měnit. navazovat na minulost znamená navazovat na určitý proud, tradici v dějinách. To jde na různé tradice, takže v zásadě existuje PLURALITA V DĚJINÁCH někdy je hodně vidět, jindy je marginalizována, probže převládne cosi centrálního, takže ty okraje se neberou vážně. Neexistuje doba, která by
ScanImage597.jpg
====================
zároveň nikdo z nás se nemůže postavit mimo a nehlásit se k žádné tradicí. Když si nevybere tak stejně do nějaký škatule spadne a výsledkem bude nevědomí, nekontrolovaný, umazaný od jiných škatulí. Spadne do nějaké škatule. Jeho život nebude integrovám, nebude mít smysl nebo nebude dostatečně integrován, budou to jen takové kousky. - 2(Pozn.: Havel - v moři nesmyslnosti ostrůvky smyslu XX Hejdánek to je lidsky nepřijatelný. Připouštím to, že v moři smyslu jsou ostrůvky nesmyslnosti. S těmi musíme něco dělat.) Vždy riskantní, protože je vystaven smrti. TH Kdyby se měl člověk chovat ekonomicky, pokud jde o život, tak nestojí moznost za to žít. Každý život končí smrtí když nemáme něco vydělat, když prohra je předem daná. ŽIVOT A SMRT Literatura Platon a Evropa lismu po první světové válce. prostě život je něco tragického, protože vždycky končí smrtí. 1-To je ale nesprávné hodnocení, to je dojem, dojmologie, to není filozofie. Abychom na to přišli, tak se musíme pustit do práce. Nejde to schodit se stolu s tím, že stejně nějaký smysl je. spis silně ovlivněný vlnou existenciona2) DĚJINY když myslíme tak jsme vždycky v dějinách. Filozofie se nemůže odtrhnout z dějin filozofie, musí vědět o své dějinnosti, o svém zapojení do dějin, zapojenosti do dějin všeobecně i dějin myšlení. f. není vědění,ale pokus o pochopení, formulaci. Tedy vždy se stavět do světa pravdy a vzít na sebe rizika, že se může opravovat nebo měnit. navazovat na minulost znamená navazovat na určitý proud, tradici v dějinách. To jde na různé tradice, takže v zásadě existuje PLURALITA V DĚJINÁCH někdy je hodně vidět, jindy je marginalizována, probže převládne cosi centrálního, takže ty okraje se neberou vážně. Neexistuje doba, která by
====================
ScanImage598.jpg
====================
mohla být legitimně pochopena jako jednotná. DĚJINNOST SPOČÍVÀ Spočívá ve více či mé nejn na tom, co je dáno ale také co si vybereme ně vědomém navazování na to co je z minulosti vybráno, To ostatn, je ví ce či méně pouze respektováno jako skutečnost nechtěná, které nechceme pokračovat ale která je více méně dána. -3● (Pozn. k literatuře - 1965 - článek Patočky nepřiměřenost výrazů, předevšímytezi o vrženostif-Heidegger a z Sartre "Bytí a nicota") Vrženost u nich nese pocit cizoty prostředí a vlastní cizoty vůči tomu prostředí, prostě teze o člověku vrženém do světa který si nevybral. - pravda je, že si nikdo z nás ne zvolil kde žít, ovšem je tomu tak že je člověk vržen do tohoto světa je to věrohodný popis tohoto fenoménu ? Podle mne se zapomnělo na to, že člověk může obstát v cestě k nnarození, vyrůstání člověka pouze pod jedinou podmínkou, že není vržen do cizího světa. M něho Péče o mládata i u zvířat je nezbytný, tedy u vyšších živočichů už mládata nejsou uplně vržena, vždy se nad nimi klene péče dospělýchm u člo_ věka je dokonce to sklenutí sociální naprosto nezbytné, dokonce už ve embryonálním období, narození až po 21 měsícíh, po 9 měsících se narodí ale zbylých 12 měsíců je pokračováním embryonálního vývoje. Už tam musí být zahrnuto sklenutí dospělých. A Vidíme tedy, jak musí jazykové a sociální kontakty pronikat až do em. vývoje které je u všech ostatních zvířat pouze biologické. SUP biologie je prostrukturována a restrukturována těma strukturama vyšš íh bytostí, tedy strukturálními objekty.. .de Co je analogického hledat také na vyšších urovníh, že i tam vždycky něco proniká od zhora dolů. (Rádl Vapomíná "Utěcha z filozofie" že o opustil moderní učení které interpretuje tůži z buněk a chce naopak z růže interpretovat bunky. Růže ten plán rostliny, která vykvete v ten nádherný květ je rozhodující z toho jak ty bunky fungujou. Když je ten plán jiný tak se formují jinak. Vyroste, z něho třeba bodlák. Výklad né vyššího z nižšího ale z vyššího nižší. Ne jako jediný ale alternativní výklad. Nemůžeme všechno vyšší chápat,že to poskládáme z toho nižšího.To řekne člověk který psal o evolučním vývoji. Vývoj biologický nemůžeme vyložit z nějakého mechanismu přirozeného výběru Darwina, nahodilých požadavcích přirozeného výběru. tohle nelbylo by to vlastně absurdní protože to jde za těch 3,5 miliard let sice za obrovských ztrát fee ke složitějšímu a dokonalejšímu, ze vykládat z náhody. To je filozofický primitivismus. 2 (Z) Filozofii dějin, co můžeme z logu uplatnit vždy k vyššímu. Vrženost je tedy jedna stránka věcí a druhá že nám je svět otevřen, byť né celý, byť jenom tak že má své představitele, kteří jsou k nám za ten svět odpovědní, rodiče, bratři a nejbližší společnost. To že si jsou jedni druhých vědomi, jedni na druhé nějak reagují, ne sou břemena nebo mají nést, to je základní věcí, která platí pro společnost a ty dějiny. 석.
ScanImage598.jpg
====================
mohla být legitimně pochopena jako jednotná. DĚJINNOST SPOČÍVÀ Spočívá ve více či mé nejn na tom, co je dáno ale také co si vybereme ně vědomém navazování na to co je z minulosti vybráno, To ostatn, je ví ce či méně pouze respektováno jako skutečnost nechtěná, které nechceme pokračovat ale která je více méně dána. -3● (Pozn. k literatuře - 1965 - článek Patočky nepřiměřenost výrazů, předevšímytezi o vrženostif-Heidegger a z Sartre "Bytí a nicota") Vrženost u nich nese pocit cizoty prostředí a vlastní cizoty vůči tomu prostředí, prostě teze o člověku vrženém do světa který si nevybral. - pravda je, že si nikdo z nás ne zvolil kde žít, ovšem je tomu tak že je člověk vržen do tohoto světa je to věrohodný popis tohoto fenoménu ? Podle mne se zapomnělo na to, že člověk může obstát v cestě k nnarození, vyrůstání člověka pouze pod jedinou podmínkou, že není vržen do cizího světa. M něho Péče o mládata i u zvířat je nezbytný, tedy u vyšších živočichů už mládata nejsou uplně vržena, vždy se nad nimi klene péče dospělýchm u člo_ věka je dokonce to sklenutí sociální naprosto nezbytné, dokonce už ve embryonálním období, narození až po 21 měsícíh, po 9 měsících se narodí ale zbylých 12 měsíců je pokračováním embryonálního vývoje. Už tam musí být zahrnuto sklenutí dospělých. A Vidíme tedy, jak musí jazykové a sociální kontakty pronikat až do em. vývoje které je u všech ostatních zvířat pouze biologické. SUP biologie je prostrukturována a restrukturována těma strukturama vyšš íh bytostí, tedy strukturálními objekty.. .de Co je analogického hledat také na vyšších urovníh, že i tam vždycky něco proniká od zhora dolů. (Rádl Vapomíná "Utěcha z filozofie" že o opustil moderní učení které interpretuje tůži z buněk a chce naopak z růže interpretovat bunky. Růže ten plán rostliny, která vykvete v ten nádherný květ je rozhodující z toho jak ty bunky fungujou. Když je ten plán jiný tak se formují jinak. Vyroste, z něho třeba bodlák. Výklad né vyššího z nižšího ale z vyššího nižší. Ne jako jediný ale alternativní výklad. Nemůžeme všechno vyšší chápat,že to poskládáme z toho nižšího.To řekne člověk který psal o evolučním vývoji. Vývoj biologický nemůžeme vyložit z nějakého mechanismu přirozeného výběru Darwina, nahodilých požadavcích přirozeného výběru. tohle nelbylo by to vlastně absurdní protože to jde za těch 3,5 miliard let sice za obrovských ztrát fee ke složitějšímu a dokonalejšímu, ze vykládat z náhody. To je filozofický primitivismus. 2 (Z) Filozofii dějin, co můžeme z logu uplatnit vždy k vyššímu. Vrženost je tedy jedna stránka věcí a druhá že nám je svět otevřen, byť né celý, byť jenom tak že má své představitele, kteří jsou k nám za ten svět odpovědní, rodiče, bratři a nejbližší společnost. To že si jsou jedni druhých vědomi, jedni na druhé nějak reagují, ne sou břemena nebo mají nést, to je základní věcí, která platí pro společnost a ty dějiny. 석.
====================
ScanImage599.jpg
====================
(Pozn.: Co je naším dluhem světu a dluhem světa nám ? - otázka na Patočku kolem roku 1965 a on odpovídá ve dvou bodech 1.) mluvit o tom dluhu ne smí znamenat že bychom chtěli požadovat situaci jaká by se nám hodila, jakou bychom chtěli. Požadovat situaci to znamená svět do kterého jsme vrženi, mít nároky je morálně necitlivost - prostě situace je vždy nějaká a my ji musíme vzít jak je což neznamená ((ted trochu hra se slovy)) že my ji muşíme přijmout, ale nikoli akceptovat. Né ji přiblížit, připodobnit, podstatně ovlivno vat nýbrž ji bereme prostě jako východisko. Přijmeme né proto abychom se jí přispůsobovali ale abychom neutíkali, říká Patočka. - Chtít utéct ze situace do které jsme se dostali je mravní necitlivost. 1 -4ODCIZENOST není to zcela tak jak tvrdí existencionalisté ani to není bytí k smerti podle Heidegra. Po mém soudu prostě tím že někdy v dětství nebo v pubertě jsme se rozhodli, když už to byla opravdu otázka rozhodnutí, tak jsme se rozhodli, byt né výslovně, jakýmsi přitakáním, když jsme přijali život. Je to dlouhá záležitost v mnohém člověk přijímá tu skutečnost že žije, je tady na světě. dokončení a EVOLUCE - VOLBA VYŠŠÍHO 1 Exetakeyz Prostě eo ipse prijali svou smířenost smrtelnost vytěspovat, at už myšlenku na smrt, je cosi dosti pochybného, zejména filozoficky, v tom má Heidegger pravdu, že člověk musí přijmout svoji konečnost, omezenost. Ale né proto se tomu přispůsobo bal nýbrž aby neutekl. A tedy neutíkal před smrtí. Ze života. Není to něco co tvoří bezvýznamnou epizodu. -Je-li něčí život bezvýznamná epizoda, tak to je jeho chyba a né vina toho že zemřou. - Už jenom poukaz k tomu, že ještě daleko dříve než tady bylo lidské vědomí byla provedena reflexe, skytečný život na této planetě se rozhodl jako pro nástroj svého kvalitnování, že smrt není vůbec,ení vítězná pro ti živo tu ale je života. Smrt byla zapřažena do káry života, smrt slouží životu život vítězí nad smrtí, že se dostává díky smrti i kupředu a výš. Život dokáže dělat věci které nemusí smrt nutně likvidovat (Pozn.: Pavel z Tarsu - kde je smrti osten tvůj, kde je peklo vítězství tvé?) otroke m - kde tady vítězí smrt ? To platí jenom pro subjektivisty kteří vidí jenom svůj život a mají dojem že svět uhyne s nimi. To je dojmologie. O NAVAZOVÁNÍ A USILOVÁNÍ I genetický zápis dává tu možnost navazovat na příslušné úrovni a nezačínat vždycky jako LOGOS- nezačínat od začátku, to bychom se daleko nedostali. už život to dělá tak že navazuje na to čeho bylo dosaženo a ouští jít dál,zkouší to posunout a opět navazovat na to. 2ķ kutkan Tím spíše to platí na život duchovní, mravní, Zde musíme vědět, pokud to ne posunujeme tak to chátrá, usilijeme-li tak to dokážeme udržet a dokonce dokážeme jít dál a výš. otázka studenta: Tento kosmologický pohled trochu smazává ostrost smrti. Gab riel Marcel říká, že problém smrti je především problém toho druhého a to je problém neřešitelný. - odpověd Hejdánka - je pravda je-li nám někdo blízký, tak to cítíme jako něco tragického - smrt rodičů, blízkých s námi zatřese - dělat že to nic není a poukazovat na to že svět jde dál je rovněž mravně necitlivé ovšem mně se zdá že smrt be reme rovně příliš vážně. Zejména když někdo zemře v plnosti let, tak prožít ten okamžik s vděčností že jsme mu mohli být nablízku, že pro nás mohl něco znamenat a do jisté míry to přehlušit přepsat výrazem radosti nad tím člověkem. Smrt dětí je něco jiného, je obtížnější. Prostě vzít smrt vážně, je jí také vzít ve vší relativitě. Tradice byla vypracována v Řecku, ale smrt tam nebyla započítána. Byla v jiných věcech. Ve smrti byla akorát tak sláva. Mám dojem, že na tom zapracovalo křestanství a zejména Pavel který interpretoval SZ smrt. Interpretoval ji jako odplatu za hřích. Po mém soudu je to teze neudržitelná, která by měla být akceptovatelná, to je nepřípustné vytřískávání teologického kapitálu z toho všeobecně přírodního faktu že když je tady život tak tady může být i smrt. Dokonce, že smvit je zapracovanie do sivola tak se sivos tiže s doho, že tady to muit je.
ScanImage599.jpg
====================
(Pozn.: Co je naším dluhem světu a dluhem světa nám ? - otázka na Patočku kolem roku 1965 a on odpovídá ve dvou bodech 1.) mluvit o tom dluhu ne smí znamenat že bychom chtěli požadovat situaci jaká by se nám hodila, jakou bychom chtěli. Požadovat situaci to znamená svět do kterého jsme vrženi, mít nároky je morálně necitlivost - prostě situace je vždy nějaká a my ji musíme vzít jak je což neznamená ((ted trochu hra se slovy)) že my ji muşíme přijmout, ale nikoli akceptovat. Né ji přiblížit, připodobnit, podstatně ovlivno vat nýbrž ji bereme prostě jako východisko. Přijmeme né proto abychom se jí přispůsobovali ale abychom neutíkali, říká Patočka. - Chtít utéct ze situace do které jsme se dostali je mravní necitlivost. 1 -4ODCIZENOST není to zcela tak jak tvrdí existencionalisté ani to není bytí k smerti podle Heidegra. Po mém soudu prostě tím že někdy v dětství nebo v pubertě jsme se rozhodli, když už to byla opravdu otázka rozhodnutí, tak jsme se rozhodli, byt né výslovně, jakýmsi přitakáním, když jsme přijali život. Je to dlouhá záležitost v mnohém člověk přijímá tu skutečnost že žije, je tady na světě. dokončení a EVOLUCE - VOLBA VYŠŠÍHO 1 Exetakeyz Prostě eo ipse prijali svou smířenost smrtelnost vytěspovat, at už myšlenku na smrt, je cosi dosti pochybného, zejména filozoficky, v tom má Heidegger pravdu, že člověk musí přijmout svoji konečnost, omezenost. Ale né proto se tomu přispůsobo bal nýbrž aby neutekl. A tedy neutíkal před smrtí. Ze života. Není to něco co tvoří bezvýznamnou epizodu. -Je-li něčí život bezvýznamná epizoda, tak to je jeho chyba a né vina toho že zemřou. - Už jenom poukaz k tomu, že ještě daleko dříve než tady bylo lidské vědomí byla provedena reflexe, skytečný život na této planetě se rozhodl jako pro nástroj svého kvalitnování, že smrt není vůbec,ení vítězná pro ti živo tu ale je života. Smrt byla zapřažena do káry života, smrt slouží životu život vítězí nad smrtí, že se dostává díky smrti i kupředu a výš. Život dokáže dělat věci které nemusí smrt nutně likvidovat (Pozn.: Pavel z Tarsu - kde je smrti osten tvůj, kde je peklo vítězství tvé?) otroke m - kde tady vítězí smrt ? To platí jenom pro subjektivisty kteří vidí jenom svůj život a mají dojem že svět uhyne s nimi. To je dojmologie. O NAVAZOVÁNÍ A USILOVÁNÍ I genetický zápis dává tu možnost navazovat na příslušné úrovni a nezačínat vždycky jako LOGOS- nezačínat od začátku, to bychom se daleko nedostali. už život to dělá tak že navazuje na to čeho bylo dosaženo a ouští jít dál,zkouší to posunout a opět navazovat na to. 2ķ kutkan Tím spíše to platí na život duchovní, mravní, Zde musíme vědět, pokud to ne posunujeme tak to chátrá, usilijeme-li tak to dokážeme udržet a dokonce dokážeme jít dál a výš. otázka studenta: Tento kosmologický pohled trochu smazává ostrost smrti. Gab riel Marcel říká, že problém smrti je především problém toho druhého a to je problém neřešitelný. - odpověd Hejdánka - je pravda je-li nám někdo blízký, tak to cítíme jako něco tragického - smrt rodičů, blízkých s námi zatřese - dělat že to nic není a poukazovat na to že svět jde dál je rovněž mravně necitlivé ovšem mně se zdá že smrt be reme rovně příliš vážně. Zejména když někdo zemře v plnosti let, tak prožít ten okamžik s vděčností že jsme mu mohli být nablízku, že pro nás mohl něco znamenat a do jisté míry to přehlušit přepsat výrazem radosti nad tím člověkem. Smrt dětí je něco jiného, je obtížnější. Prostě vzít smrt vážně, je jí také vzít ve vší relativitě. Tradice byla vypracována v Řecku, ale smrt tam nebyla započítána. Byla v jiných věcech. Ve smrti byla akorát tak sláva. Mám dojem, že na tom zapracovalo křestanství a zejména Pavel který interpretoval SZ smrt. Interpretoval ji jako odplatu za hřích. Po mém soudu je to teze neudržitelná, která by měla být akceptovatelná, to je nepřípustné vytřískávání teologického kapitálu z toho všeobecně přírodního faktu že když je tady život tak tady může být i smrt. Dokonce, že smvit je zapracovanie do sivola tak se sivos tiže s doho, že tady to muit je.
====================
ScanImage600.jpg
====================
Mnoho náboženství kšeftařsky využívají znejistění člověka který ví o své smrti, využívá ji k tomu aby ho nábožensky znásilnily. (Bonhofer) Popadnout někoho v momentu slabosti a v tu chvíli ho znásilnit, prostě mu předložit jakési fantastické řešení, že když tohle přijmeš, tohle, dáš se k nám, tak si zajistíš. To je na pováženou. Cítím v tom cosi podvodnického velmi nemravního kšeftařského. Je Už nebudu pokračovat v nadá. vkách. Je to vy so ce problematická záležitost - dejme místo smrti tam kam patří. 1. 7W -513 766211 16 8.
ScanImage600.jpg
====================
Mnoho náboženství kšeftařsky využívají znejistění člověka který ví o své smrti, využívá ji k tomu aby ho nábožensky znásilnily. (Bonhofer) Popadnout někoho v momentu slabosti a v tu chvíli ho znásilnit, prostě mu předložit jakési fantastické řešení, že když tohle přijmeš, tohle, dáš se k nám, tak si zajistíš. To je na pováženou. Cítím v tom cosi podvodnického velmi nemravního kšeftařského. Je Už nebudu pokračovat v nadá. vkách. Je to vy so ce problematická záležitost - dejme místo smrti tam kam patří. 1. 7W -513 766211 16 8.
====================
ScanImage602.jpg
====================
Literatura! Heidegger B. Spinoza Levinas HEJDANEK Dopis o humanismu Etika Tvář druhého ROZUM V DĚJINÁCH VII! AM 23.11. Рогим Mr. pore po ceste posumu dostali e se do urakihi julis Mechou aster, vallink kloubek než abychom mobile menit perspection, vse ostahn kolem was jou jenom lakove TUCKY si Doposud probráno - tak jako se život ve své složitosti a ve své úrovni nemůže pozvedat a nemůže jít dál a výš bez prostřednictv jednotlivých živých bytost, tak se ani dějiny nemohou dostávat na vyšší úrovně a dosahovat hlubších kvalit nejenom už bez jednotlivých byslícícha promyšleně jednajících bytostí, ale pouze zároveň a navíc v závislosti na jejich kvalitnějším a přesněji vyjádřeno osobitějším personalisovanějším myšlení a jednání. A tak jako už v rámci organického vývoje nebylo možno složitosti a vyš ší integrovanosti dosahovat bez vytvářen toho příslušn ho topu (= oživeného prostředí, biosfíry; nebylo a není možno stále vyšší a náročnější personalizace dosahovat bez prostředí dějinného, to jest mimo dějiny, nedějinně. A tak jako si zkvalitňování biosféry nemůžeme ověřovat jinak, než na zkvalitňování alespoň některých organismů v té biosféře žijících, a tedy v žádném případě jen schopností organismu onu biesféru vytvářející pouze přežívat, tak ani kvalitu, smysl dějin si nemůžeme ověřovat jinak nebo alespoň v žádném případě lépe a spolehlivěji, než na míře a stupni personalizace,kjaké se k tomu či onomu dějinn mu údobí podařilo dospět. ΚΑΝΤ vyjádřil tuto myšlenku svým způsobem. Má to určité nedostatky přeh-lédnuté nebo nedostatečné tematizace spjatosti takzvaného zpředmětnujícího myšlení s dějinami personalizace. a tak depersonalizace, když totiž vyslovil postulát, že se člověk nikdy ne smi stát prostředkem ani nástrojem k nějakému cíli. - k depersonalizace viz příloha jsme už dále než Kant, vážně uvažujeme nejenom o člověku, ale ani k živé přírodě nemůžeme mít vztah jako k nějakým prostředkům, protože dělat z ní jen to, co se nám hodí a nehodí, je pochybný přístup. My musíme respektovat určitou autonomii přírody, života. To neznamená vzdávat se svého žixatní výsadního postavení, ale máme povinnost respektovat přírodu, musíme převzít odpovědhost. jsme všežravci. Musíme nějak přírodu zabíjet, péct, vařit, dusit a potom jíst, ale to nesmí znamenat ztrátu úcty. Nikdy nemůžeme být dost spravedliví, vždy dostatečně respektovat kupříkladu lidská práva nebo přírodu, ale naproti tomu není dobré dělat ctnost z toho, že se o to nepokoušíme, Nepřevzali jsmę odpovědnost. (poznt.: DELAT NA SOBE - mít zaměstnání, které děláme levou rukou, protože je nutné dělat na sobě, alespon jednou denně uvažovat o tom, co jsem ten den udělal. Jednou týdně vysadit a pustit si hlavou myšlenky. Dnešní chvat, hektičnost není dobrá. Je to zvrhlé. Může se tady stát cokoli, protože lidé přestali přemýšlet. Přestali mít chvíli, kdy mohou přěmýšlet.) VADY KANTOVY FORMULACE - tato formulaçe o nepoužitelnosti člověka k žádnému cílinnebrání tomu, aby člověk, byt jako sám cíl, byl chápán předmětně. Tomuhle se není schopná ubránit. orelho dedotolen o - má to závažn důsledky pro celou antropologickou problematiku. podobně nedostatečný by byl také pokus mluvit o svobodě jako cili dějin, což je také u Kantą i u jiných myslitelů zdůrazněno, že smyslem dějin stále umocnovaná, intensifikovaná lidská svoboda. 9.
ScanImage602.jpg
====================
Literatura! Heidegger B. Spinoza Levinas HEJDANEK Dopis o humanismu Etika Tvář druhého ROZUM V DĚJINÁCH VII! AM 23.11. Рогим Mr. pore po ceste posumu dostali e se do urakihi julis Mechou aster, vallink kloubek než abychom mobile menit perspection, vse ostahn kolem was jou jenom lakove TUCKY si Doposud probráno - tak jako se život ve své složitosti a ve své úrovni nemůže pozvedat a nemůže jít dál a výš bez prostřednictv jednotlivých živých bytost, tak se ani dějiny nemohou dostávat na vyšší úrovně a dosahovat hlubších kvalit nejenom už bez jednotlivých byslícícha promyšleně jednajících bytostí, ale pouze zároveň a navíc v závislosti na jejich kvalitnějším a přesněji vyjádřeno osobitějším personalisovanějším myšlení a jednání. A tak jako už v rámci organického vývoje nebylo možno složitosti a vyš ší integrovanosti dosahovat bez vytvářen toho příslušn ho topu (= oživeného prostředí, biosfíry; nebylo a není možno stále vyšší a náročnější personalizace dosahovat bez prostředí dějinného, to jest mimo dějiny, nedějinně. A tak jako si zkvalitňování biosféry nemůžeme ověřovat jinak, než na zkvalitňování alespoň některých organismů v té biosféře žijících, a tedy v žádném případě jen schopností organismu onu biesféru vytvářející pouze přežívat, tak ani kvalitu, smysl dějin si nemůžeme ověřovat jinak nebo alespoň v žádném případě lépe a spolehlivěji, než na míře a stupni personalizace,kjaké se k tomu či onomu dějinn mu údobí podařilo dospět. ΚΑΝΤ vyjádřil tuto myšlenku svým způsobem. Má to určité nedostatky přeh-lédnuté nebo nedostatečné tematizace spjatosti takzvaného zpředmětnujícího myšlení s dějinami personalizace. a tak depersonalizace, když totiž vyslovil postulát, že se člověk nikdy ne smi stát prostředkem ani nástrojem k nějakému cíli. - k depersonalizace viz příloha jsme už dále než Kant, vážně uvažujeme nejenom o člověku, ale ani k živé přírodě nemůžeme mít vztah jako k nějakým prostředkům, protože dělat z ní jen to, co se nám hodí a nehodí, je pochybný přístup. My musíme respektovat určitou autonomii přírody, života. To neznamená vzdávat se svého žixatní výsadního postavení, ale máme povinnost respektovat přírodu, musíme převzít odpovědhost. jsme všežravci. Musíme nějak přírodu zabíjet, péct, vařit, dusit a potom jíst, ale to nesmí znamenat ztrátu úcty. Nikdy nemůžeme být dost spravedliví, vždy dostatečně respektovat kupříkladu lidská práva nebo přírodu, ale naproti tomu není dobré dělat ctnost z toho, že se o to nepokoušíme, Nepřevzali jsmę odpovědnost. (poznt.: DELAT NA SOBE - mít zaměstnání, které děláme levou rukou, protože je nutné dělat na sobě, alespon jednou denně uvažovat o tom, co jsem ten den udělal. Jednou týdně vysadit a pustit si hlavou myšlenky. Dnešní chvat, hektičnost není dobrá. Je to zvrhlé. Může se tady stát cokoli, protože lidé přestali přemýšlet. Přestali mít chvíli, kdy mohou přěmýšlet.) VADY KANTOVY FORMULACE - tato formulaçe o nepoužitelnosti člověka k žádnému cílinnebrání tomu, aby člověk, byt jako sám cíl, byl chápán předmětně. Tomuhle se není schopná ubránit. orelho dedotolen o - má to závažn důsledky pro celou antropologickou problematiku. podobně nedostatečný by byl také pokus mluvit o svobodě jako cili dějin, což je také u Kantą i u jiných myslitelů zdůrazněno, že smyslem dějin stále umocnovaná, intensifikovaná lidská svoboda. 9.
====================
ScanImage603.jpg
====================
(Opět pouhá abstrakce nahrazuje konkrétní skutečnost.) Jde-li v dějinách o postupující personalizaci, znamená to, že vlastním subjektem dějin se musí stát stále centrálněji lidská osobnost, a to není možné jiank než v podobě jednotlivých konkr. personalizacé, tedy konkrétních bidských osobností. Negde tedy o realizaci svobody, ani nějaké říše svobody, ale svobody jednotlivých lidských bytostí (ukazuje Kierkegaard). - historie lidstva začínají jako historie lidí dalekosáhle nesvobodných, můžeme dějiny chápat jako dovršující se děj osvobozování člověka, tj. konkrétních lidí. DĚJINNÝ ČLOVĚK ten, který se touto zapojeností do dějin, aktivní zapojeností osvobozuje. OSVOBOZOVÁNÍ A PERSONALIZACE - tento děj byl zahájen ještě na úrovni předdějinné, ale k jeho zintenzivnění a prolomení je nezbytná rovina dějinná, a tam se jakýkoliv pov před a sun xxxxxxxxx výš nemůže obejít bez personalizace. Pers. je cestou ke svobodě. osvobozování a pers-ce jdou nutně spolu a představují rozhodující atribut skutečné, tj. pravé dějinnosti. - 2- filos. dějin je bytostně personalistickou, a to bez ohledu na ten směr stejného názvu, a je také filosofií svobody, konkrétní lidské svobody jako normy dějin. PROBLÉM AUTONOMIE A HETERONOMIE ČLOVĚKA? (PROBLÉM HUMANISMU) - další nedorozumění Kanta problém, který má dlouhou historii a je příčinou mnoha nedorozumění a pochybených úvah o dějinách, a také se na druhé straně týká humanismu. - problém humanismu u nás zdůrazňován Masarykem, dále Heideggerem (viz literatura). - důraz na autonomii je spojován tradičně až k nerozlišitelnosti s důrazem na lidskou svobodu abstraktně je formulována teze, že svboboda spočívá v autonomii, svézákonnosti (Př. Baruch Spinoza důslednější než Descartes, pochybný filosof ale velký myslitel, politik. Najdeme u něj! Substance, která na ničem nezávisí, která není pod žádným vlivem, to je substance, která je svobodná.") - být svoboden podle toho znamená nezávisle na čemkoliv podroben pouze zákonu v sobě - svého času byl držen a vášnivě provázen přímo vášnivou obhajobou svobody - v tom smyslu je prostě svoboda člověk a spatřována v tom, že se člověk může spravovat jenom němi pravidly, jež si sám zvolí, určí, když mu nejsou ukládány zvenčí. ten ideál jsou uloženy někým nebo něčím jiným bohem, společností, nebo institucí - tak na tom takovému člověku nezáleží. 1 v dějinách filosofie je toto nedorozumění odhalováno a je třeba na to dále poukazovat, podrobavat kritice a analýze. - taková odhalování pochybné svobody nacházíme i v Hirakleitově tábání se po logu
ScanImage603.jpg
====================
(Opět pouhá abstrakce nahrazuje konkrétní skutečnost.) Jde-li v dějinách o postupující personalizaci, znamená to, že vlastním subjektem dějin se musí stát stále centrálněji lidská osobnost, a to není možné jiank než v podobě jednotlivých konkr. personalizacé, tedy konkrétních bidských osobností. Negde tedy o realizaci svobody, ani nějaké říše svobody, ale svobody jednotlivých lidských bytostí (ukazuje Kierkegaard). - historie lidstva začínají jako historie lidí dalekosáhle nesvobodných, můžeme dějiny chápat jako dovršující se děj osvobozování člověka, tj. konkrétních lidí. DĚJINNÝ ČLOVĚK ten, který se touto zapojeností do dějin, aktivní zapojeností osvobozuje. OSVOBOZOVÁNÍ A PERSONALIZACE - tento děj byl zahájen ještě na úrovni předdějinné, ale k jeho zintenzivnění a prolomení je nezbytná rovina dějinná, a tam se jakýkoliv pov před a sun xxxxxxxxx výš nemůže obejít bez personalizace. Pers. je cestou ke svobodě. osvobozování a pers-ce jdou nutně spolu a představují rozhodující atribut skutečné, tj. pravé dějinnosti. - 2- filos. dějin je bytostně personalistickou, a to bez ohledu na ten směr stejného názvu, a je také filosofií svobody, konkrétní lidské svobody jako normy dějin. PROBLÉM AUTONOMIE A HETERONOMIE ČLOVĚKA? (PROBLÉM HUMANISMU) - další nedorozumění Kanta problém, který má dlouhou historii a je příčinou mnoha nedorozumění a pochybených úvah o dějinách, a také se na druhé straně týká humanismu. - problém humanismu u nás zdůrazňován Masarykem, dále Heideggerem (viz literatura). - důraz na autonomii je spojován tradičně až k nerozlišitelnosti s důrazem na lidskou svobodu abstraktně je formulována teze, že svboboda spočívá v autonomii, svézákonnosti (Př. Baruch Spinoza důslednější než Descartes, pochybný filosof ale velký myslitel, politik. Najdeme u něj! Substance, která na ničem nezávisí, která není pod žádným vlivem, to je substance, která je svobodná.") - být svoboden podle toho znamená nezávisle na čemkoliv podroben pouze zákonu v sobě - svého času byl držen a vášnivě provázen přímo vášnivou obhajobou svobody - v tom smyslu je prostě svoboda člověk a spatřována v tom, že se člověk může spravovat jenom němi pravidly, jež si sám zvolí, určí, když mu nejsou ukládány zvenčí. ten ideál jsou uloženy někým nebo něčím jiným bohem, společností, nebo institucí - tak na tom takovému člověku nezáleží. 1 v dějinách filosofie je toto nedorozumění odhalováno a je třeba na to dále poukazovat, podrobavat kritice a analýze. - taková odhalování pochybné svobody nacházíme i v Hirakleitově tábání se po logu
====================
ScanImage604.jpg
====================
HERAKLEITOV LOGOS zde tázání po logu znamená, co àdlišuje pouhou hromadu od nenáhodného smysl dávajícího celku. Nebo také podle čeho se děje vše, co se děje. A podle toho byl už kosmos pochopen ne jako autonomní, nýbrž heteronomní. Jedinou vadou tohoto zcela legitimního důrazu byla neschopnost se ubránit a později vymanit ze zcestně metafyzické ontologizace oněch heteronomních norem. Rxxx (Př.: Konkrétně ve vědě, se to stalo, když byl logos interpretován jako světová zákonitost.) 3 - u Hérakleita je naprosto jasné, že logos je heteronomní, že to není vnitřní zákonitost světová, ale něco, co je světu uloženo a nejenom uloženo, ale co vůbec svět jako svět zakládá, a bez čeho svět, a to i ten nejkrásnější, byl pouhou hromadou. PROBLÉM HUMANISMU má vadu v tom, že zpředmětňuje člověka, a to ne tematicky, nýbrž takřka heteronomně, žtexěkxxeXXXXXX člověk se stává mircu všech hodnot je podstatou humanismu. v pozadí je. sofistický výrok, že člověk je mírou všech věcí. (Pozn.: Člověk je mírou všech věcí, jsoucich že jsou a nejsouc ch že nejsou není antropocentrický, ale zlomek říká, že nen krom člověka nikdo, kdo by mohl posuzovat, platně uvažovat, zda něco jest nebo není. (to je také možný výklad, po této stránce je možno tento výrok podržet)) - obvykle se to vykládá tak, že nakonec člověk rozhodne, jestli je to k dobrému nebo ke zlému, a jestli něco nepotřebuje, tak to vyhodime. - Tahle soběstřednost, která všechno vitahuje na sebe, a ke svému užitku, je určítá ideologie, nezakrývá to, čím je, - v tom smyslu není sofistická. (pozn.! sofistika je slabší důvod dělat silnějším) Tedy nezakrývá to, čim je, ale filosoficky to je nepřijatelné, i když to říká pravdivě, pravdivě proto, protože to myslí vážně. To by byl člověk ale poslední instanci. OSVĚT Í A OTEVÍRAJÍCÍ SE f SVĚT všechna zvířata se chovají tak, že jsou centrem svého osvětí. Všechny bytosti jsou však uzavřené v tom svém osvěti. Ale člověk prolamuje své pr prostředí. Není jím determinován, Může odejít fakticky i v myšlenkách. Clověk není to, co se rodí, to, co má genetickou výbavu. Clověk se stává otevřeným vůči světu, který se vůči němu otevírá jako první. Jako v odpověď na tento k němu se sklánějící, otevírající svět, co ten človíček otevírá. Musí se to stát velmi brzo, dokud ty hranice neztvrdly, protože pak už je těžko je probourat. pro naši otázku to znamená, že člověk, který se bbey rá, se vzdává svého centrálního postavení, které měl v tom sv'm dosavadním osvět. někteří lidé vše převádí na své vlastní zkušenosti a nevidí druhého.New vidí, jací jsou v očích druhého. Humanismus potom je v tomto stejný. Kdo jeljiný, s tím se prý nedá domluvit, V otevařempsto e tpto překonáno. - nejde o to rozšiřovat sve osvětí, ale zrušit osvětí. Je potřeba se řídit něčím jiným než tắm, co jsme a jac jsme. Humanismus/pokud/je/pravý/nebere/člověka/příliš/vážně. Je potřeba se podle něčeho řídit, člověk se ale nesmí držet svých vlasthich zákonů, člověk mimo definici je heteronomni bytost, on sice má také něj. své vnitřní zákony, ale ty jsou podřazeny, jsou druhotn. 10.
ScanImage604.jpg
====================
HERAKLEITOV LOGOS zde tázání po logu znamená, co àdlišuje pouhou hromadu od nenáhodného smysl dávajícího celku. Nebo také podle čeho se děje vše, co se děje. A podle toho byl už kosmos pochopen ne jako autonomní, nýbrž heteronomní. Jedinou vadou tohoto zcela legitimního důrazu byla neschopnost se ubránit a později vymanit ze zcestně metafyzické ontologizace oněch heteronomních norem. Rxxx (Př.: Konkrétně ve vědě, se to stalo, když byl logos interpretován jako světová zákonitost.) 3 - u Hérakleita je naprosto jasné, že logos je heteronomní, že to není vnitřní zákonitost světová, ale něco, co je světu uloženo a nejenom uloženo, ale co vůbec svět jako svět zakládá, a bez čeho svět, a to i ten nejkrásnější, byl pouhou hromadou. PROBLÉM HUMANISMU má vadu v tom, že zpředmětňuje člověka, a to ne tematicky, nýbrž takřka heteronomně, žtexěkxxeXXXXXX člověk se stává mircu všech hodnot je podstatou humanismu. v pozadí je. sofistický výrok, že člověk je mírou všech věcí. (Pozn.: Člověk je mírou všech věcí, jsoucich že jsou a nejsouc ch že nejsou není antropocentrický, ale zlomek říká, že nen krom člověka nikdo, kdo by mohl posuzovat, platně uvažovat, zda něco jest nebo není. (to je také možný výklad, po této stránce je možno tento výrok podržet)) - obvykle se to vykládá tak, že nakonec člověk rozhodne, jestli je to k dobrému nebo ke zlému, a jestli něco nepotřebuje, tak to vyhodime. - Tahle soběstřednost, která všechno vitahuje na sebe, a ke svému užitku, je určítá ideologie, nezakrývá to, čím je, - v tom smyslu není sofistická. (pozn.! sofistika je slabší důvod dělat silnějším) Tedy nezakrývá to, čim je, ale filosoficky to je nepřijatelné, i když to říká pravdivě, pravdivě proto, protože to myslí vážně. To by byl člověk ale poslední instanci. OSVĚT Í A OTEVÍRAJÍCÍ SE f SVĚT všechna zvířata se chovají tak, že jsou centrem svého osvětí. Všechny bytosti jsou však uzavřené v tom svém osvěti. Ale člověk prolamuje své pr prostředí. Není jím determinován, Může odejít fakticky i v myšlenkách. Clověk není to, co se rodí, to, co má genetickou výbavu. Clověk se stává otevřeným vůči světu, který se vůči němu otevírá jako první. Jako v odpověď na tento k němu se sklánějící, otevírající svět, co ten človíček otevírá. Musí se to stát velmi brzo, dokud ty hranice neztvrdly, protože pak už je těžko je probourat. pro naši otázku to znamená, že člověk, který se bbey rá, se vzdává svého centrálního postavení, které měl v tom sv'm dosavadním osvět. někteří lidé vše převádí na své vlastní zkušenosti a nevidí druhého.New vidí, jací jsou v očích druhého. Humanismus potom je v tomto stejný. Kdo jeljiný, s tím se prý nedá domluvit, V otevařempsto e tpto překonáno. - nejde o to rozšiřovat sve osvětí, ale zrušit osvětí. Je potřeba se řídit něčím jiným než tắm, co jsme a jac jsme. Humanismus/pokud/je/pravý/nebere/člověka/příliš/vážně. Je potřeba se podle něčeho řídit, člověk se ale nesmí držet svých vlasthich zákonů, člověk mimo definici je heteronomni bytost, on sice má také něj. své vnitřní zákony, ale ty jsou podřazeny, jsou druhotn. 10.
====================
ScanImage605.jpg
====================
00 - 4už nebylo : (Př.) Tendence, které dělají programem života životosprávu.) MÍRA Herakleitova je odpovědí na výzvu, je to výzva. (pozn.: právěkdy ž se situ ace zlepšuje když napravujeme věci, tak se nepřibližujeme ideálu, je před námi a my ho stíháme, ale čím ho více sledujeme, napětí vzrůstá. Vše semůže zhroutit, to vyvolává naprostou depresi. Může se zdát, že vše jde pomalu. Prostě když se situace zlepšuje, tak napět7 mezi tim, jak se to zlepšuje a má zlepšovat, je v naprostém napětí.) + příloha k ww de personalizaci NAY DRYvels avadan ve 5v5
ScanImage605.jpg
====================
00 - 4už nebylo : (Př.) Tendence, které dělají programem života životosprávu.) MÍRA Herakleitova je odpovědí na výzvu, je to výzva. (pozn.: právěkdy ž se situ ace zlepšuje když napravujeme věci, tak se nepřibližujeme ideálu, je před námi a my ho stíháme, ale čím ho více sledujeme, napětí vzrůstá. Vše semůže zhroutit, to vyvolává naprostou depresi. Může se zdát, že vše jde pomalu. Prostě když se situace zlepšuje, tak napět7 mezi tim, jak se to zlepšuje a má zlepšovat, je v naprostém napětí.) + příloha k ww de personalizaci NAY DRYvels avadan ve 5v5
====================
ScanImage606.jpg
====================
samozřejmě depersonalizace není tam, kde ještě personalizace nebyla. vyjadřuje se o ná(Pozn.: Marx - v Hegelově úvodu k Filosofii práva boženství hesly jako: je opiem; je to duch bezduchých poměrů;, odcizení člověka.) 1 Námit ka - před počátkem dějin (historici nefilosoficky považují za počátek první písemné památky) bylo dlouhé období archaického žití člověka v mýtu. člověkem se stává tím, že apadá do odcizení, nejdříve upadá do odcizení, ale čemu? Komu?: Vždyt on žije v mýtu, v náboženství, což je prý opium! To je nehistorický pohled. dnes to tak může fungovat jako opium. Nemuselo to tak však být na začátku, naopak to byla cesta k lidství, člověk se stal člověkem tím, že nahrazoval instinkty, která mu slábly, a navíc ještě řídly, i proto, že už nedostačovaly na ty stále komplikovanější situace, do jakých se člověk díky své schopnosti tu komplikovanost vnímat a reagovat na ni, se do nich dostával. PŘÍLOHA ROZUM V DĚJINÁCH VII! -- Objasnění - člověk tím, že měl schopnost na okolní situace reagovat složitějším, náročnějším způsobem, tak zároveň tu situaci činil složitější, takže byl nucen ještě vylepšovat svou schopnost reagovat na to lepším, kvalit nějším způsobem. o situaci ještě více zkomplikovalo, toto je vývoj lidského rodu, že tady nejen objektivně (objektivně se toho v přírodě tolik nestalo), ale člověk začal registrovat spoustu věci, které normální zvíře neregistruje, a to navzdory tomu, že neměl tak dobrý zrak, čich, jako mají jiní živočichové, zvířata. Tak on, ta ce re bralizace, vznik vědomí, jeho komplikovanost, způsobuje, že člověk reaguje na okolí tak, že ho méně redukuje, jenom na to, co ho bezprostředně zajímá. (Př:: Ž á ba zbystří jen to, co se hýbe, jinak o tom neví; mlok - kousek masa na niti, musí se hábat.) SKUTEČNOST NIŽŠÍCH ORGANISMŮ nižší organismy reagují redukovaně, př.: jenom na to, co se hébe, oni maj prostě některé příznaky, která musejí být zachovány, a pak jim je jedno, jestli je to ta skutečnost. Zvykli si na to, že to tak v přírodě bývá. 1 jenže člověk si všim, 1, že moucha leze, začal jí počítat nožičky, to je pozdní zájem (entomologové). Aristoteles to plete, ve středověku jenom čtou, co o tom Aristoteles říká, ale spočítat je to nenapadlo. ! Člověk je prostě schopen registrovat určití věci, i když to není třeba bezprostředně k jídlu. 1 KOMPLIKACE SITUACE i člověk vždy vnáší něco, co komplikuje situaci, protože reaguje na to, co není nezbytně nutné. T Tím, že to zavede, vznikne situace, kdy je nez ytnék abychom na to reagovali. Tak to tam stále vnáší nové. Vaniká napětí mezi tím nezbytně nutným, a tím, co se zavede a není nezbytně nutnél To se tak stává nezbytně nutným. Komplikovanost situací, na něž mus člověk reaguvat, roste. V této 14.
ScanImage606.jpg
====================
samozřejmě depersonalizace není tam, kde ještě personalizace nebyla. vyjadřuje se o ná(Pozn.: Marx - v Hegelově úvodu k Filosofii práva boženství hesly jako: je opiem; je to duch bezduchých poměrů;, odcizení člověka.) 1 Námit ka - před počátkem dějin (historici nefilosoficky považují za počátek první písemné památky) bylo dlouhé období archaického žití člověka v mýtu. člověkem se stává tím, že apadá do odcizení, nejdříve upadá do odcizení, ale čemu? Komu?: Vždyt on žije v mýtu, v náboženství, což je prý opium! To je nehistorický pohled. dnes to tak může fungovat jako opium. Nemuselo to tak však být na začátku, naopak to byla cesta k lidství, člověk se stal člověkem tím, že nahrazoval instinkty, která mu slábly, a navíc ještě řídly, i proto, že už nedostačovaly na ty stále komplikovanější situace, do jakých se člověk díky své schopnosti tu komplikovanost vnímat a reagovat na ni, se do nich dostával. PŘÍLOHA ROZUM V DĚJINÁCH VII! -- Objasnění - člověk tím, že měl schopnost na okolní situace reagovat složitějším, náročnějším způsobem, tak zároveň tu situaci činil složitější, takže byl nucen ještě vylepšovat svou schopnost reagovat na to lepším, kvalit nějším způsobem. o situaci ještě více zkomplikovalo, toto je vývoj lidského rodu, že tady nejen objektivně (objektivně se toho v přírodě tolik nestalo), ale člověk začal registrovat spoustu věci, které normální zvíře neregistruje, a to navzdory tomu, že neměl tak dobrý zrak, čich, jako mají jiní živočichové, zvířata. Tak on, ta ce re bralizace, vznik vědomí, jeho komplikovanost, způsobuje, že člověk reaguje na okolí tak, že ho méně redukuje, jenom na to, co ho bezprostředně zajímá. (Př:: Ž á ba zbystří jen to, co se hýbe, jinak o tom neví; mlok - kousek masa na niti, musí se hábat.) SKUTEČNOST NIŽŠÍCH ORGANISMŮ nižší organismy reagují redukovaně, př.: jenom na to, co se hébe, oni maj prostě některé příznaky, která musejí být zachovány, a pak jim je jedno, jestli je to ta skutečnost. Zvykli si na to, že to tak v přírodě bývá. 1 jenže člověk si všim, 1, že moucha leze, začal jí počítat nožičky, to je pozdní zájem (entomologové). Aristoteles to plete, ve středověku jenom čtou, co o tom Aristoteles říká, ale spočítat je to nenapadlo. ! Člověk je prostě schopen registrovat určití věci, i když to není třeba bezprostředně k jídlu. 1 KOMPLIKACE SITUACE i člověk vždy vnáší něco, co komplikuje situaci, protože reaguje na to, co není nezbytně nutné. T Tím, že to zavede, vznikne situace, kdy je nez ytnék abychom na to reagovali. Tak to tam stále vnáší nové. Vaniká napětí mezi tím nezbytně nutným, a tím, co se zavede a není nezbytně nutnél To se tak stává nezbytně nutným. Komplikovanost situací, na něž mus člověk reaguvat, roste. V této 14.
====================
ScanImage607.jpg
====================
situaci vzniká nová sféra skutečností, která jsou velmi úzce spjaty s tím, jak člověk r e aguje. Nejsou tady od př'rody, nejsou předurčeny k tomucili, účelu, když je člověk používá. xxRaxxxxxxXX Ten účel si vymýšlí. (Pozn.: To souvisí s tímto "arxovým: SPOTŘEBITEL A VÝROBCE - spotřebitel kupuje zboží - poptávka vyvolavá výrobce, ale i obráceně, výrobce vyvolává poptávku po něčem, co by spotřebitele ani nenapadlo chtit. (Televize.) Výrobce tedy vyrábí i spotřebitele.) ODCIZENÍ INSTINKTY, RITUAL, JAZYK - 2Con Atas - mladý Marx říká, že člověk je odcizen tam, kde na sebe nechává působit nějaký instinkt, zapomíná na to, že ten první člověk se ocitl v sit kdy už se na ni nemohl instinkty slábly a řídly, protože se situace stále více komplikovaly' a už těfh komplikací bylo tolik, že už nestačil omezený rastr instinktů. Neni to jenom oslabování instinktù, ale také to, že v nové situaci najednou. v tom komplikovaném světě prořídly. Tu a tam byly ještě k něčěmu, ale na většinu významných situací už instinktů nebylo. Musely se nahrazovat a nahrazovaly je právě vituály.f- to je ten základ vší náboženskosti). RITUÁL byl chápán magicky, i když nemusel být, protože někdy bylo jako magický rituál chápáno něco, co bylo a) f u knkční - napodobání určitých technik Austrálie b) psychologické - Př.: kost dostanu kost a zemřu. ale ty nefungují, je s nimi spojena pouze pověra, že fungují. Lidem to však nevadí, protože se uklidnují už jenom tím, že se účastní tohoto rituálu. c) ma gické d) jazyk - také se vyvíjí původně jako rituáli jako jsou rituály nejrůznějších aktivit, tak je i hlasová ritualita. M mohou (Pozn.: JAZYKOVÝ RITUÁL. hlasová rituály něco znamenat a postupně se z omezeného počtu slov, která byla samozřejmě chápána jako magická, protože přivolávala do přítomnosti to, co nebylo přítomno, takže byla mocná, ak takto se člověk stával člověkem.) je absurdní říkat, že toto je o d cizení; čemu se odcizil? řírodě, to by dnes tak nevadilo, Možná jakási rekurencey Bseudoromantismux je nakloněna představě, že by se měl člověk vrátit přírodě. Rousseauismus. C - odpovídá to jakýmsi pocitům, náladám, to ale nemůže být převládající záležitost, Musíme vědět, že to, co se děje v určité době jako odcizení, odcizenost, naopak v době jinémůže mít charakter jiný, jako je cesta k sobě. DOČASNOST NÁBOŽENSTVÍ tome všechno se zdá nasvědčovat, že náboženství sehrálo tuto roli, nebo mýtus, že bychom mohli definovat člověka jako z víře, které má náboženství, ale to platí en pro určitou epochu. Náboženskost, religiozita je spíš cosi dějinně omezeného, na jedné straně mítem, a na druhé straně ... třeba filosofií nebo důkl dnou reflexí, kritickým vědomím. Náboženskost je pouze jakési období přechodu, schizofrenie, kdy mýtus už není schopen integrovat celý lidský život, a zároven není tady nic jiného, co by dovedlo ten život integrovat jinak. Takže rozsáhlé sféry oblasti života, životnich aktivit, vypadnou z toho dosavadního světa mýtu, a stávají se jednak něčím životu nezbytným, ale zároveň opovrhovaným, protože to nemá mýtický význam, magický charakter.
ScanImage607.jpg
====================
situaci vzniká nová sféra skutečností, která jsou velmi úzce spjaty s tím, jak člověk r e aguje. Nejsou tady od př'rody, nejsou předurčeny k tomucili, účelu, když je člověk používá. xxRaxxxxxxXX Ten účel si vymýšlí. (Pozn.: To souvisí s tímto "arxovým: SPOTŘEBITEL A VÝROBCE - spotřebitel kupuje zboží - poptávka vyvolavá výrobce, ale i obráceně, výrobce vyvolává poptávku po něčem, co by spotřebitele ani nenapadlo chtit. (Televize.) Výrobce tedy vyrábí i spotřebitele.) ODCIZENÍ INSTINKTY, RITUAL, JAZYK - 2Con Atas - mladý Marx říká, že člověk je odcizen tam, kde na sebe nechává působit nějaký instinkt, zapomíná na to, že ten první člověk se ocitl v sit kdy už se na ni nemohl instinkty slábly a řídly, protože se situace stále více komplikovaly' a už těfh komplikací bylo tolik, že už nestačil omezený rastr instinktů. Neni to jenom oslabování instinktù, ale také to, že v nové situaci najednou. v tom komplikovaném světě prořídly. Tu a tam byly ještě k něčěmu, ale na většinu významných situací už instinktů nebylo. Musely se nahrazovat a nahrazovaly je právě vituály.f- to je ten základ vší náboženskosti). RITUÁL byl chápán magicky, i když nemusel být, protože někdy bylo jako magický rituál chápáno něco, co bylo a) f u knkční - napodobání určitých technik Austrálie b) psychologické - Př.: kost dostanu kost a zemřu. ale ty nefungují, je s nimi spojena pouze pověra, že fungují. Lidem to však nevadí, protože se uklidnují už jenom tím, že se účastní tohoto rituálu. c) ma gické d) jazyk - také se vyvíjí původně jako rituáli jako jsou rituály nejrůznějších aktivit, tak je i hlasová ritualita. M mohou (Pozn.: JAZYKOVÝ RITUÁL. hlasová rituály něco znamenat a postupně se z omezeného počtu slov, která byla samozřejmě chápána jako magická, protože přivolávala do přítomnosti to, co nebylo přítomno, takže byla mocná, ak takto se člověk stával člověkem.) je absurdní říkat, že toto je o d cizení; čemu se odcizil? řírodě, to by dnes tak nevadilo, Možná jakási rekurencey Bseudoromantismux je nakloněna představě, že by se měl člověk vrátit přírodě. Rousseauismus. C - odpovídá to jakýmsi pocitům, náladám, to ale nemůže být převládající záležitost, Musíme vědět, že to, co se děje v určité době jako odcizení, odcizenost, naopak v době jinémůže mít charakter jiný, jako je cesta k sobě. DOČASNOST NÁBOŽENSTVÍ tome všechno se zdá nasvědčovat, že náboženství sehrálo tuto roli, nebo mýtus, že bychom mohli definovat člověka jako z víře, které má náboženství, ale to platí en pro určitou epochu. Náboženskost, religiozita je spíš cosi dějinně omezeného, na jedné straně mítem, a na druhé straně ... třeba filosofií nebo důkl dnou reflexí, kritickým vědomím. Náboženskost je pouze jakési období přechodu, schizofrenie, kdy mýtus už není schopen integrovat celý lidský život, a zároven není tady nic jiného, co by dovedlo ten život integrovat jinak. Takže rozsáhlé sféry oblasti života, životnich aktivit, vypadnou z toho dosavadního světa mýtu, a stávají se jednak něčím životu nezbytným, ale zároveň opovrhovaným, protože to nemá mýtický význam, magický charakter.
====================
ScanImage608.jpg
====================
Dochází k rozdělení, rozštěpení lidského života eilidského myšlení na oblast přežívajícího mýtu, tedy sakrálně posvátnou, a na stále se rozšiřujicí oblast sekulární, profánní, oblast každodenního života. -3CHRÁMOVÁ OPONA PROFÁNNÍ A SAKRÁLNÍ - toto je to období, kdy už člověk nemůže žít v mýtu, ale pořád tady jakési zbytky zůstávají. Jsou pořád uměle drženy, pohromadě, integrovány v posvátných prostorech a posvátných časech. Odtud ta shromaždiště, chrámy a podobně. ((Nechce to také dělat Exupery v Citadele?) Křestan by však měli vědět, že chrámová opona rozdělující vnitřek svatyně svatých od předsíně, světa, byla roztržena vedví. To znamená, rozdi mezi sakrálním a profánním byl zrušen. první církev o tomto věděla, ta formulace, že opona chrámová byla roztržena při smrti Ježíšově, nepochází z úst Ježíšových, nýbrž to je formulace první církve. - i ve SZ jsou tyrdě proti religiozitě, magickým rituálům, obětem. (Př.: Izaiáš - jediné, co na vás chci, jsou něnáboženské aktivity. To je postavte se za utlačovaného, starejte se o sirotky a vodovy. Ježíš ukazuje, že profánní oblast je rozhodující, cokoli z nejmenších bratrů jste učinili, mně jste učinili.) zapomnělo se na to, ale je to v židovské tradici, roztroušeno v křesťanské, ale postupně to přesto pracuje a rozkládá to, i když pomalu, to mýtické. 1 takže ta představa odcizenosti vypadá jinak. Mýtus a náboženstv sehrály tenkrát velkou roli, ale to neznamená, že nadále pozitivně budou mít stejnou roli v nové společnosti. Sehrály svou roli a odcházej. V tomto smyslu vše musíme chápat dějinně, Nic není věčné. Představy přirozen religionizity, možná na tom něco je, ale je spousta přirozených věcí, které jsme museli kultivovat, tak tohle také budeme kultivovat a je otázka, co s tím provedeme. Je to problém. Není to samozřejmé. 12.
ScanImage608.jpg
====================
Dochází k rozdělení, rozštěpení lidského života eilidského myšlení na oblast přežívajícího mýtu, tedy sakrálně posvátnou, a na stále se rozšiřujicí oblast sekulární, profánní, oblast každodenního života. -3CHRÁMOVÁ OPONA PROFÁNNÍ A SAKRÁLNÍ - toto je to období, kdy už člověk nemůže žít v mýtu, ale pořád tady jakési zbytky zůstávají. Jsou pořád uměle drženy, pohromadě, integrovány v posvátných prostorech a posvátných časech. Odtud ta shromaždiště, chrámy a podobně. ((Nechce to také dělat Exupery v Citadele?) Křestan by však měli vědět, že chrámová opona rozdělující vnitřek svatyně svatých od předsíně, světa, byla roztržena vedví. To znamená, rozdi mezi sakrálním a profánním byl zrušen. první církev o tomto věděla, ta formulace, že opona chrámová byla roztržena při smrti Ježíšově, nepochází z úst Ježíšových, nýbrž to je formulace první církve. - i ve SZ jsou tyrdě proti religiozitě, magickým rituálům, obětem. (Př.: Izaiáš - jediné, co na vás chci, jsou něnáboženské aktivity. To je postavte se za utlačovaného, starejte se o sirotky a vodovy. Ježíš ukazuje, že profánní oblast je rozhodující, cokoli z nejmenších bratrů jste učinili, mně jste učinili.) zapomnělo se na to, ale je to v židovské tradici, roztroušeno v křesťanské, ale postupně to přesto pracuje a rozkládá to, i když pomalu, to mýtické. 1 takže ta představa odcizenosti vypadá jinak. Mýtus a náboženstv sehrály tenkrát velkou roli, ale to neznamená, že nadále pozitivně budou mít stejnou roli v nové společnosti. Sehrály svou roli a odcházej. V tomto smyslu vše musíme chápat dějinně, Nic není věčné. Představy přirozen religionizity, možná na tom něco je, ale je spousta přirozených věcí, které jsme museli kultivovat, tak tohle také budeme kultivovat a je otázka, co s tím provedeme. Je to problém. Není to samozřejmé. 12.