Problémy nové interpretace (přípravné poznámky II)
docx | pdf | html | digitalizáty
◆ poznámky, česky, vznik: květen 1964
text je přípravou k tomuto výslednému dokumentu:Atheismus a otázky nové interpretace
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
2022-02-22-0001.jpg
====================
. . LuH: 1964 _A 10499 20-35 nove Problém interpretace (Prizoravné poznámky ) Květen 1964
2022-02-22-0001.jpg
====================
. . LuH: 1964 _A 10499 20-35 nove Problém interpretace (Prizoravné poznámky ) Květen 1964
====================
2022-02-22-0002.jpg
====================
+961 1964 1. - 9 V 64 20 23 Patří k součásti minulé nenormální situace duchovního a myšlenkového života v naší společnosti a k jejím dosud přítomným pozůstatkům, že nedošlo k žádnému skutečnému rozhovoru křesťanů s ateisty a ateistů s křesťany. Naopak si opravdovou normalizaci a ozdravění mehuempředm amh bez ako zahájení takových rozhovorů nelze vůbec představit. Stojíme-li tedy před tímto moham svrchovaně významným úkolem, musíme si pochopitelně položit také otázku, jaké jsou nezbytné předpoklady k tomu, aby k rozhovoru (a tedy nikoli k pouhé polemice či ideologickému boji) mohlo dojít. 2. Se strany křesťanů je takovým nezbytným předpokladem takové porozumění své vlastní víře, které vědomě počítá s reálným pozadím současné situace. Křesťané musí osvědčovat svou víru nikoli v nějakém vymezeném, omezeném okruhu, nýbrž vůbec a všeobecně a to znamená ve světě a v situaci, které jsou jejich skutečným světem a skutečnou situací. Proto sebepochopení víry je nutně současně i určitým pochopením této situace, porozuměním tomuto skutečnému světu. Právě tak, jako se sama víra projevuje v konkrétném čase a konkrétním prostoru, projevuje se i její sebepochopení v souvislosti s pochopením tohoto konkrétního času a konkrétního prostoru. A nejen to. Prostředky, míň jimiž se pokouší víra uchopit sama sebe ve svém sebepochopení, nejsou ničím, co by bylo oddělitelné a nezávislé na onom konkrétním čase a konkrétnním prostoru. Víra si k svému sebepochopení používá představ, myšlenek a pojmových struktur, které jsou nějak charakteristické pro danou dobu a daný duchovní prostor, které jsou jeho centrálnější či okrajovější součástí a které jsou tak zároveň prostředkem komunikace víry se světem, v němž se má osvědčit právě jako víru. 3. 25 Sebepochopení víry není tedy možné jinak než jako pochopení světa, skutečnosti. Víra chápe sama sebe jen tím, že určitým kvalifikovaným způsobem chápe svět a určuje své místo takto pochopeném světě. Toto pochppení světa však zdaleka není prostým přijetím daného světa jako samozřejmého, neproblematického předpokladu každého uplatnění víry, není tedy výhradně pasivhím přijetím, akceptováním dané skutečnosti, k než má být z víry něco, byť sebepodstatnějšího, přidáno. Víra se od samého počátku, ze samotného základu a ze samotné své povahy ocitá v napětí s danou skutečností, s ěxistujícím světěm. Proto také ve svém sebepochopení chápe daných představ, pojmů a myšlenek nejen
2022-02-22-0002.jpg
====================
+961 1964 1. - 9 V 64 20 23 Patří k součásti minulé nenormální situace duchovního a myšlenkového života v naší společnosti a k jejím dosud přítomným pozůstatkům, že nedošlo k žádnému skutečnému rozhovoru křesťanů s ateisty a ateistů s křesťany. Naopak si opravdovou normalizaci a ozdravění mehuempředm amh bez ako zahájení takových rozhovorů nelze vůbec představit. Stojíme-li tedy před tímto moham svrchovaně významným úkolem, musíme si pochopitelně položit také otázku, jaké jsou nezbytné předpoklady k tomu, aby k rozhovoru (a tedy nikoli k pouhé polemice či ideologickému boji) mohlo dojít. 2. Se strany křesťanů je takovým nezbytným předpokladem takové porozumění své vlastní víře, které vědomě počítá s reálným pozadím současné situace. Křesťané musí osvědčovat svou víru nikoli v nějakém vymezeném, omezeném okruhu, nýbrž vůbec a všeobecně a to znamená ve světě a v situaci, které jsou jejich skutečným světem a skutečnou situací. Proto sebepochopení víry je nutně současně i určitým pochopením této situace, porozuměním tomuto skutečnému světu. Právě tak, jako se sama víra projevuje v konkrétném čase a konkrétním prostoru, projevuje se i její sebepochopení v souvislosti s pochopením tohoto konkrétního času a konkrétního prostoru. A nejen to. Prostředky, míň jimiž se pokouší víra uchopit sama sebe ve svém sebepochopení, nejsou ničím, co by bylo oddělitelné a nezávislé na onom konkrétním čase a konkrétnním prostoru. Víra si k svému sebepochopení používá představ, myšlenek a pojmových struktur, které jsou nějak charakteristické pro danou dobu a daný duchovní prostor, které jsou jeho centrálnější či okrajovější součástí a které jsou tak zároveň prostředkem komunikace víry se světem, v němž se má osvědčit právě jako víru. 3. 25 Sebepochopení víry není tedy možné jinak než jako pochopení světa, skutečnosti. Víra chápe sama sebe jen tím, že určitým kvalifikovaným způsobem chápe svět a určuje své místo takto pochopeném světě. Toto pochppení světa však zdaleka není prostým přijetím daného světa jako samozřejmého, neproblematického předpokladu každého uplatnění víry, není tedy výhradně pasivhím přijetím, akceptováním dané skutečnosti, k než má být z víry něco, byť sebepodstatnějšího, přidáno. Víra se od samého počátku, ze samotného základu a ze samotné své povahy ocitá v napětí s danou skutečností, s ěxistujícím světěm. Proto také ve svém sebepochopení chápe daných představ, pojmů a myšlenek nejen
====================
2022-02-22-0003.jpg
====================
1964 - 9. V 64 21 ve vědomí tohoto napětí, ale v aktuálním napětí k nim samým. Víra spěje k svému pochopení sice tak, že nutně používá daných myšlenkových struktur a že vychází z daného myšlenkového a duchovního ovzduší, ale že stejně nutně vykračuje z jejich daností a vymezenosti, že je přesahuje a při samotném použití láme da deformuje jiným směrem, než kterým ony samy, ukazují, vedou a směřují, ze je i adharuge. pore repolictné a ze w voli, mov, fürminem Irena àsobe Tak ovšem víra ve svém úsilí o sebepochopení ovlivňuje celé duchovní milieu a celý myšlenkový, pojmový aparát, jehož používá, a přizpůsobuje si ho jej svým potřebám a cílům. A protože dnes nikdy nejde o situace zcela nové či nějak původní, je třeba počítat i s tím, že v dané struktuře platného myšlení, v daných pojmových kontextech už je v dědictví uplynulých věků zabudováno leccos, co je výsledkem oněch minulých, již dříve provedených deformací, jejichž zdrojem i tenkrát byla víra. Tak má víra vždycky možnost navazovat na své minulé výkony a na plody svého minulého úsilí. Jestliže dost dlouho pracuje na určitém, z počátku sebe méně vyhovujícím myšlenkovém okruhu či dokonce systému, podaří se jí pravděpodobně dosáhnout sérií úprav a deformací taková adaptace, která je slušně použitelná a kterou může považovat za relativně adekvátní svému úmyslu a úsilí. Tak dochází k tomu, že víra adaptuje určité myšlenkové kontexty pro svou potřebu, ale současně na druhé straně že adaptuje i pochopení těchto svých potřeb oněm kontextům. Víra má vliv na přebudování myšlenkového aparátu, který jí je v dané době a v daném prostoru k disposici, ale i obráceně má onen byť rozmanitě přebudovaný a adaptovaný aparát zpětný vliv na sebepochopení víry. To, co se relativně hůř a méně přesně podaří provést při úpravách daných myšlenkových struktur a kontextů, vykonává zpětný vliv v zanedbání takových momentů, které jsou (byly) víře vlastní, ale které nedošly v sebepochopení víry adekvátnějšího výrazu. Vytváří se tradice, která je výzmamnou měrou poznamenána novým a novým uplatňováním víry ve světě (a to znamená i v myšlenkovém světě), ale která je současně historií stále větších deformací a úchylek, vyvolaných chybnou reflexí víry na aktivitě víry samé. 0 i a 5.0 confronta von realrace au(Nadpisy) tentere'ng yoolangvar no moon ng Otázky nové interpretace a podstata víry. potieber was reforem. Víra v moderním světě. (Příspěvek k otázkám nové interpretace Víra a dnešek. Možnosti nové interpretace. (Příspěvek k pojetí víry.) Víra, interpretace, reflexe K otázce východiska nové interpretace
2022-02-22-0003.jpg
====================
1964 - 9. V 64 21 ve vědomí tohoto napětí, ale v aktuálním napětí k nim samým. Víra spěje k svému pochopení sice tak, že nutně používá daných myšlenkových struktur a že vychází z daného myšlenkového a duchovního ovzduší, ale že stejně nutně vykračuje z jejich daností a vymezenosti, že je přesahuje a při samotném použití láme da deformuje jiným směrem, než kterým ony samy, ukazují, vedou a směřují, ze je i adharuge. pore repolictné a ze w voli, mov, fürminem Irena àsobe Tak ovšem víra ve svém úsilí o sebepochopení ovlivňuje celé duchovní milieu a celý myšlenkový, pojmový aparát, jehož používá, a přizpůsobuje si ho jej svým potřebám a cílům. A protože dnes nikdy nejde o situace zcela nové či nějak původní, je třeba počítat i s tím, že v dané struktuře platného myšlení, v daných pojmových kontextech už je v dědictví uplynulých věků zabudováno leccos, co je výsledkem oněch minulých, již dříve provedených deformací, jejichž zdrojem i tenkrát byla víra. Tak má víra vždycky možnost navazovat na své minulé výkony a na plody svého minulého úsilí. Jestliže dost dlouho pracuje na určitém, z počátku sebe méně vyhovujícím myšlenkovém okruhu či dokonce systému, podaří se jí pravděpodobně dosáhnout sérií úprav a deformací taková adaptace, která je slušně použitelná a kterou může považovat za relativně adekvátní svému úmyslu a úsilí. Tak dochází k tomu, že víra adaptuje určité myšlenkové kontexty pro svou potřebu, ale současně na druhé straně že adaptuje i pochopení těchto svých potřeb oněm kontextům. Víra má vliv na přebudování myšlenkového aparátu, který jí je v dané době a v daném prostoru k disposici, ale i obráceně má onen byť rozmanitě přebudovaný a adaptovaný aparát zpětný vliv na sebepochopení víry. To, co se relativně hůř a méně přesně podaří provést při úpravách daných myšlenkových struktur a kontextů, vykonává zpětný vliv v zanedbání takových momentů, které jsou (byly) víře vlastní, ale které nedošly v sebepochopení víry adekvátnějšího výrazu. Vytváří se tradice, která je výzmamnou měrou poznamenána novým a novým uplatňováním víry ve světě (a to znamená i v myšlenkovém světě), ale která je současně historií stále větších deformací a úchylek, vyvolaných chybnou reflexí víry na aktivitě víry samé. 0 i a 5.0 confronta von realrace au(Nadpisy) tentere'ng yoolangvar no moon ng Otázky nové interpretace a podstata víry. potieber was reforem. Víra v moderním světě. (Příspěvek k otázkám nové interpretace Víra a dnešek. Možnosti nové interpretace. (Příspěvek k pojetí víry.) Víra, interpretace, reflexe K otázce východiska nové interpretace
====================
2022-02-22-0004.jpg
====================
1964 6. Odchylky v N Z (víra neabsolutně) : Sk. 3,16 skrze víru ve jméno jeho svědectví vydávaje o víře v J.Kr. slyšel od něho o víře v Kr. Sk. 20,21 Sk. 24,24 Sk. 26,8 za nepodobné víře, že Bůh křísí Gal. 2,16 ale skrze víru v Jezukrista - 9 V 64 22 Kol. 2,5 vida utvrzené té víry vaší v Krista 1.Tes. 1,8 víra vaše, kteráž jest v Boha, roznesla se 1. Petr 1,21 (aby víra vaše a naděje byla v Bohu) Mat. 18,6 Mk. 9,42 1. Jan 5,13 Mat. 9,28 do by pohoršil jednoho z maličkých věřících ve mne tyto věci psal jsem vám věřícím ve jméno věříte-li, že to mohu učiniti? Mat. 21,25 proč jste nevěřili jemu ? Mat. 21,32 Mk. 1,15 Mk 9,23 Jan 1,12 Jan 3,15 Jan 3,18 Jan 3,36 Jan 4,21 Jan 5,24 Jan 5,38 Jan 5,46 Jan, 5,47 Jan 6,29 Jan 6,30 Jan 6,35 Jan 6,40 Jan 6,47 Jan 7,5 Jan 7,38 přišel k vám Jan, a nevěřili jste mu čiňte pokání a věřte evangelium můžeš-li tomu věřiti ? kdo věří ve jméno jeho aby, kdož věří v něho, nezahynul kdož věří v něho, nebudet odsouzen kdož věří v Syna, máť život věčný ženo, věř mi, žet jde hodina kdož věří tomu, kt. mne poslal kt, on poslal, tomu vy nevěříte byste věřili Mojžíšovi, věřili by ste poněvadž jeho písmům nevěříte abyste věřili v toho, kt. on poslal abychom viděli a věřili tobě ? kdož věří ve mne, nebude žízniti kdo vidí Syna a věří v něho kdož věří ve mne, mát život věčný ani bratří jeho nevěřili v něho kdož věří ve mne, řeky z břicha
2022-02-22-0004.jpg
====================
1964 6. Odchylky v N Z (víra neabsolutně) : Sk. 3,16 skrze víru ve jméno jeho svědectví vydávaje o víře v J.Kr. slyšel od něho o víře v Kr. Sk. 20,21 Sk. 24,24 Sk. 26,8 za nepodobné víře, že Bůh křísí Gal. 2,16 ale skrze víru v Jezukrista - 9 V 64 22 Kol. 2,5 vida utvrzené té víry vaší v Krista 1.Tes. 1,8 víra vaše, kteráž jest v Boha, roznesla se 1. Petr 1,21 (aby víra vaše a naděje byla v Bohu) Mat. 18,6 Mk. 9,42 1. Jan 5,13 Mat. 9,28 do by pohoršil jednoho z maličkých věřících ve mne tyto věci psal jsem vám věřícím ve jméno věříte-li, že to mohu učiniti? Mat. 21,25 proč jste nevěřili jemu ? Mat. 21,32 Mk. 1,15 Mk 9,23 Jan 1,12 Jan 3,15 Jan 3,18 Jan 3,36 Jan 4,21 Jan 5,24 Jan 5,38 Jan 5,46 Jan, 5,47 Jan 6,29 Jan 6,30 Jan 6,35 Jan 6,40 Jan 6,47 Jan 7,5 Jan 7,38 přišel k vám Jan, a nevěřili jste mu čiňte pokání a věřte evangelium můžeš-li tomu věřiti ? kdo věří ve jméno jeho aby, kdož věří v něho, nezahynul kdož věří v něho, nebudet odsouzen kdož věří v Syna, máť život věčný ženo, věř mi, žet jde hodina kdož věří tomu, kt. mne poslal kt, on poslal, tomu vy nevěříte byste věřili Mojžíšovi, věřili by ste poněvadž jeho písmům nevěříte abyste věřili v toho, kt. on poslal abychom viděli a věřili tobě ? kdož věří ve mne, nebude žízniti kdo vidí Syna a věří v něho kdož věří ve mne, mát život věčný ani bratří jeho nevěřili v něho kdož věří ve mne, řeky z břicha
====================
2022-02-22-0005.jpg
====================
1964 Jan 8,24 Jan 8,46 Jan 9,35 Jan 9,36 Jan 10,38 Jan 11,25 Jan 11,26 Jan 11, 42 Jan 12,36 Jan 12,44 Jan 12,46 Jan 14,1 Jan 14,10 Jan 14,11 Jan 14,12 Jan 16,9 Jan 20,31 Sk. 8,37 Sk. 14,9 Sk. 16,31 Sk. 26,27 Sk. 27,11 Sk. 27,25 Řím. 4,5 Řím. 6,8 Řím 14,2 jestliže nebudete věřiti, že ja jsem proč vy mi nevěříte ? věříš-liž ty v Syna Božího ? i kdož j., Pane, abych věřil v něho ? by ste mně nevěřili, skutkům věřte kdo věří ve mne, živ bude 17.5.64 23 kdo věří ve mne, neumře na věky - věříš-li tomu ? aby věřili, že jsi ty mne poslal dokud světlo máte, věřte v světlo kdo věří ve mne, ne ve mnet věří aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě Věříte v Boha, i ve mne věřte nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně ? věřtež mi, že jsem já v Otci%3B pro ty samy skutky věřte mi kdož věří ve mne, skutky činiti z hříchu, že nevěří ve mne abyste věřili, že Ježíš je Kristus věřím, že J.Kr. jest Syn B. vida, an věří, že uzdraven bude věř v Pána J.Kr. a budeš spasen věříš-li, králi Agrippo, prorokům ? setník více věřil spr.lodi a marináři věřím Bohu, že se tak staně, jakž kdož věří v toho, kt. spravedlnost činí věřímeť, že spolu s ním také bud. někdo věří, že může jísti všechno 1. Kor. 11,18 a poněkud tomu věřím 1. Kor 13,7 láska všemu věří Fil. 1,29 1.Tes 4,14 2.Tes.2,11 Žid.11,11 Žid. 11,13 aby ste netoliko v něho věřili jakož věříme, že Ježíš umřel a aby věřili lži Sára věřila, že jest věrný ten, kt. nevzavše zaslíbení, jim věřili Jak. 2,19 ty věříš, že jest jeden Bůh; i ďáblové tomu věří, avšak 1.Petr 1,8 kt. nevidouce, avšak v něho věříce
2022-02-22-0005.jpg
====================
1964 Jan 8,24 Jan 8,46 Jan 9,35 Jan 9,36 Jan 10,38 Jan 11,25 Jan 11,26 Jan 11, 42 Jan 12,36 Jan 12,44 Jan 12,46 Jan 14,1 Jan 14,10 Jan 14,11 Jan 14,12 Jan 16,9 Jan 20,31 Sk. 8,37 Sk. 14,9 Sk. 16,31 Sk. 26,27 Sk. 27,11 Sk. 27,25 Řím. 4,5 Řím. 6,8 Řím 14,2 jestliže nebudete věřiti, že ja jsem proč vy mi nevěříte ? věříš-liž ty v Syna Božího ? i kdož j., Pane, abych věřil v něho ? by ste mně nevěřili, skutkům věřte kdo věří ve mne, živ bude 17.5.64 23 kdo věří ve mne, neumře na věky - věříš-li tomu ? aby věřili, že jsi ty mne poslal dokud světlo máte, věřte v světlo kdo věří ve mne, ne ve mnet věří aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě Věříte v Boha, i ve mne věřte nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně ? věřtež mi, že jsem já v Otci%3B pro ty samy skutky věřte mi kdož věří ve mne, skutky činiti z hříchu, že nevěří ve mne abyste věřili, že Ježíš je Kristus věřím, že J.Kr. jest Syn B. vida, an věří, že uzdraven bude věř v Pána J.Kr. a budeš spasen věříš-li, králi Agrippo, prorokům ? setník více věřil spr.lodi a marináři věřím Bohu, že se tak staně, jakž kdož věří v toho, kt. spravedlnost činí věřímeť, že spolu s ním také bud. někdo věří, že může jísti všechno 1. Kor. 11,18 a poněkud tomu věřím 1. Kor 13,7 láska všemu věří Fil. 1,29 1.Tes 4,14 2.Tes.2,11 Žid.11,11 Žid. 11,13 aby ste netoliko v něho věřili jakož věříme, že Ježíš umřel a aby věřili lži Sára věřila, že jest věrný ten, kt. nevzavše zaslíbení, jim věřili Jak. 2,19 ty věříš, že jest jeden Bůh; i ďáblové tomu věří, avšak 1.Petr 1,8 kt. nevidouce, avšak v něho věříce
====================
2022-02-22-0006.jpg
====================
1964 17. 5.64 24 1.Petr 1,21 1.Petr 2,6 1. Jan 3,23 1. Jan 4,1 1. Jan 5,1 1. Jan 5,5 1. Jan 5,10 1.Jan 5,13 kt. skrze něho věříte v Boha v kt. kdokoli věří, nebude zahanben abychom věřili jménu Syna jeho ne každému duchu věřte kdož věří, že Ježíš je Kr., z Boha kdož věří, že Ježíše je Syn Boží kdož věří v Syna Božího, mát ; kdo nevěří Bohu, lhářem a abyste věřili ve jméno Syna Božího 7. Nový Zákon mluví dále zřetelně o víře před Ježíšem, na př. o víře Barahamově (Řím. 4,9%; 4,12; 4,16; žati, 1911 víře pohanů (např. Mat.8,10; 15,28%; Gal. 3,8), ale i o víře nevěsky (Žid. 11,31); posléze o víře Ježíšově (Řím. 3,22; 3,26%; Gal. 2,16; 2,20; 3,22; Fil. 3,9; Zj. 14,12). Vyplývá z toho zřetelně, že Ježíš není zdrojem víry, ale naopak že zdroj jeho víry a zdroj víry ostatních, tedy i nyší, je vpošle du tentýž, jediný zdroj. Přitom tzv. ovoce víry není prostým výronem víry, ale uplatňěním v určitých okolnostech a určitým směrem. 8. Věci, které jsou už i v samotné theologii vyjasněny, zůstávají neprosazeny a neznámy na našich sborech, protože se mělo a dosud má za to, že za vnějšího tlaku nelze otřásat vnitřními "jistotami". Tak došlo ke značné diferenci mezi fakultní theologickou vědou a mezi fungující "theologií" našich kázání. Dnes je třeba využít situace k tomu, aby byla širokou akcí objasněna podstata křesťanské zvěsti nejen navenek, ale také uvnitř církve, ve sborech. 9. Netřeba odstraňovat staré dogmatické formule a religiózní pojmy; je však třeba vedle nich pěstovat nové formy vyjádření toho základního, co lze mít za jádro evangelia. Čili je třeba poněkud relativizovat platnost religiózních struktur, která je dosud většinou pokládána za absolutní a zcela adekvátní. Relativizace bude spočívat v tom, že s těmito religiózními strukturami nebude nadále nutně a podstatně svazováno jádro evangelijní zvěsti. Naše these zní: filosofická reflexe není méně legitimní než reflexe theologická, a to zvláště dnes,
2022-02-22-0006.jpg
====================
1964 17. 5.64 24 1.Petr 1,21 1.Petr 2,6 1. Jan 3,23 1. Jan 4,1 1. Jan 5,1 1. Jan 5,5 1. Jan 5,10 1.Jan 5,13 kt. skrze něho věříte v Boha v kt. kdokoli věří, nebude zahanben abychom věřili jménu Syna jeho ne každému duchu věřte kdož věří, že Ježíš je Kr., z Boha kdož věří, že Ježíše je Syn Boží kdož věří v Syna Božího, mát ; kdo nevěří Bohu, lhářem a abyste věřili ve jméno Syna Božího 7. Nový Zákon mluví dále zřetelně o víře před Ježíšem, na př. o víře Barahamově (Řím. 4,9%; 4,12; 4,16; žati, 1911 víře pohanů (např. Mat.8,10; 15,28%; Gal. 3,8), ale i o víře nevěsky (Žid. 11,31); posléze o víře Ježíšově (Řím. 3,22; 3,26%; Gal. 2,16; 2,20; 3,22; Fil. 3,9; Zj. 14,12). Vyplývá z toho zřetelně, že Ježíš není zdrojem víry, ale naopak že zdroj jeho víry a zdroj víry ostatních, tedy i nyší, je vpošle du tentýž, jediný zdroj. Přitom tzv. ovoce víry není prostým výronem víry, ale uplatňěním v určitých okolnostech a určitým směrem. 8. Věci, které jsou už i v samotné theologii vyjasněny, zůstávají neprosazeny a neznámy na našich sborech, protože se mělo a dosud má za to, že za vnějšího tlaku nelze otřásat vnitřními "jistotami". Tak došlo ke značné diferenci mezi fakultní theologickou vědou a mezi fungující "theologií" našich kázání. Dnes je třeba využít situace k tomu, aby byla širokou akcí objasněna podstata křesťanské zvěsti nejen navenek, ale také uvnitř církve, ve sborech. 9. Netřeba odstraňovat staré dogmatické formule a religiózní pojmy; je však třeba vedle nich pěstovat nové formy vyjádření toho základního, co lze mít za jádro evangelia. Čili je třeba poněkud relativizovat platnost religiózních struktur, která je dosud většinou pokládána za absolutní a zcela adekvátní. Relativizace bude spočívat v tom, že s těmito religiózními strukturami nebude nadále nutně a podstatně svazováno jádro evangelijní zvěsti. Naše these zní: filosofická reflexe není méně legitimní než reflexe theologická, a to zvláště dnes,
====================
2022-02-22-0007.jpg
====================
. 1964 17. 5. 64 25 kdy se alespoň určitý typ filosofie mohutně vymaňuje z metafyzických pout a kdy theologie v nich ještě silně vězí. 10. Otázkou je, zda se právě přítomná chvíle hodí k pokusům o novou formulaci. Nebylo by spíše vhodné čekat na duchovní bezvětří, kdy nové pokusy nebudou ovlivňovány zvenčí? Kdy bude nebezpečí nesprávného posunu důrazů a významů malé, až i zanedbatelné, neboť ustanou tlaky zvenčí ? Ale to je nesmírná chyba v odhadu i v postoji. Víra nachází sebe samu právě v krajním ohrožení, v napjatých chvílích, v otřesech a ve chvílích, kdy se vše hroutí. Tam se právě hodí nové počátky, jejichž zdrojem je víra. 11. Před 82 roky vyšla kmmmm v Německu kniha, v níž najdeme příběh blázpobíhal po nivého muže, který za bílého dne rozžehl svítilna, a-ne tranšti a volal/bezpřestání: "Hledám Boha Hledám Boha " Lidé, kteří už dávno na Boha nedali, se mu mammam hlasitě smáli. Muž k nim však přiskočil a probodávaje je očima, vykřikl: "Kam že se poděl Bůh ? My jsme jej zabili vy a já My všichni jsme jeho vrazi me stále pryč ode všech sluncí? Nemusi být -822 Což se ne pohybuje. my lampy rozsvěcovány o polednách? mmmmanúmmožna Nelze snad ještě nic cítit z bož ského tlení ? Bůh je mrtev Bůh zůstává mrtev. A my jsme jej zabili Jak se utěšíme, my vrahové všech vrahů ? To nejsvětější a nejkdo s nás mocnější, co dosud svět měl, vykrvácelo pod našimi noži smy je tuto krev ? Jakou vodou bychom se mohli očistit ? Není velikost tohoto činu pro nás příliš veliká ? Nemusíme se sami stát bohy, abychom se zdáli hodni ? Nikdy nebyl proveden větší čin a kdokoli se narodí po nás, bude náležet pro tento čin do mom (dějin vyšších než byly ažmana celé dosavadní dějiny "Umlkl; lidé ma však na něперада ho pohlíželi mlčky a cize. A blázniva muže si uvědomuje, že přišel příliš brzo. Ohromující událost se ještě odehrává a lidé si ji ještě der Gestevie neuvědomuji. Blesk a hrom pmm vyžadují časy, světlo hvězd vyžaduje časy, i činy vyžadují času, byť i ého mutton(dejin potřebzé or ass už provedený, aby mohly být Wiem spatřeny a zaslechnuty. Tento čin je jim stále ještě vzdálenější, než far vel blazing nejvzdálenější hvězdy. a přece jej provedli právě oni už sedy veházel do různých chrámů a zpívat tam své Requiem aeternam deo.
2022-02-22-0007.jpg
====================
. 1964 17. 5. 64 25 kdy se alespoň určitý typ filosofie mohutně vymaňuje z metafyzických pout a kdy theologie v nich ještě silně vězí. 10. Otázkou je, zda se právě přítomná chvíle hodí k pokusům o novou formulaci. Nebylo by spíše vhodné čekat na duchovní bezvětří, kdy nové pokusy nebudou ovlivňovány zvenčí? Kdy bude nebezpečí nesprávného posunu důrazů a významů malé, až i zanedbatelné, neboť ustanou tlaky zvenčí ? Ale to je nesmírná chyba v odhadu i v postoji. Víra nachází sebe samu právě v krajním ohrožení, v napjatých chvílích, v otřesech a ve chvílích, kdy se vše hroutí. Tam se právě hodí nové počátky, jejichž zdrojem je víra. 11. Před 82 roky vyšla kmmmm v Německu kniha, v níž najdeme příběh blázpobíhal po nivého muže, který za bílého dne rozžehl svítilna, a-ne tranšti a volal/bezpřestání: "Hledám Boha Hledám Boha " Lidé, kteří už dávno na Boha nedali, se mu mammam hlasitě smáli. Muž k nim však přiskočil a probodávaje je očima, vykřikl: "Kam že se poděl Bůh ? My jsme jej zabili vy a já My všichni jsme jeho vrazi me stále pryč ode všech sluncí? Nemusi být -822 Což se ne pohybuje. my lampy rozsvěcovány o polednách? mmmmanúmmožna Nelze snad ještě nic cítit z bož ského tlení ? Bůh je mrtev Bůh zůstává mrtev. A my jsme jej zabili Jak se utěšíme, my vrahové všech vrahů ? To nejsvětější a nejkdo s nás mocnější, co dosud svět měl, vykrvácelo pod našimi noži smy je tuto krev ? Jakou vodou bychom se mohli očistit ? Není velikost tohoto činu pro nás příliš veliká ? Nemusíme se sami stát bohy, abychom se zdáli hodni ? Nikdy nebyl proveden větší čin a kdokoli se narodí po nás, bude náležet pro tento čin do mom (dějin vyšších než byly ažmana celé dosavadní dějiny "Umlkl; lidé ma však na něперада ho pohlíželi mlčky a cize. A blázniva muže si uvědomuje, že přišel příliš brzo. Ohromující událost se ještě odehrává a lidé si ji ještě der Gestevie neuvědomuji. Blesk a hrom pmm vyžadují časy, světlo hvězd vyžaduje časy, i činy vyžadují času, byť i ého mutton(dejin potřebzé or ass už provedený, aby mohly být Wiem spatřeny a zaslechnuty. Tento čin je jim stále ještě vzdálenější, než far vel blazing nejvzdálenější hvězdy. a přece jej provedli právě oni už sedy veházel do různých chrámů a zpívat tam své Requiem aeternam deo.
====================
2022-02-22-0008.jpg
====================
1964 12. se 17 V 64 26 Kdyz psal Nietzsche toto podobenství, měl na mysli okolnost, že víra v křesťanského Boha se stala nevěrohodnou; v tom měl své předchůdce a má své následovníky. Jeho podobenství má však v sobě to vášnivé rozpoznání, které nenajdeme u racionalackých kritiků církve ani u těch, kteří na pakkoušejí křesťanskou víru zmodernizovat, totiž rozpoznání, že vlastní odpovědnosti za to, co se stalo. I když vi o hrůze svého činu, mmdaman ňomě odmítá jej uznat za svou vinu. Bere na sebe plnou odpovědnost a s tvrdostí, které není neznámá lítost, vstupuje do nového období dějin. 13. však Nietzschovo podobenství míří na onu převratnou dobu novodobých dějin, která byla zahájena asi před třemi sty lety a která dosud neskončila. Dnešní fáze této revoluce je zvláště vzrušující, protože vskutku doléhá už i na ty nej gospalější a na ty, co nejvíc zavírali oči i uši před radikálními proměnami nejen ve vědomí, ale v celé soulture sini moderní společnosti. Víra v křesťanského Boha se stala čímsi at chtějí či něchto lidé lidmi nepřesvědčivým a nevěrohodným, protože dnes jsou vsichni tohoto změněného světa, zatímco řeč křesťanského kázání a zvěstování je svázána se světem dávno minulým. Velká část moderních lidí neví znalosti o křesťanství buď nic anebo ma jen neuvěřitelně malé a primitivní. Politicky pojatá hesla a křesťanské Evropě nebo o křesťanském světě, vlue broke který musí čelit atheistické potopě, jsou pošetilau, ale zhoubnou >iluzi. A dokonce i myšlení a životy těch, kteří se s křesťanstvím důvěrně seznámili a kteří se rozhodli pro angeli anneliuquecarto ou boký příkop a často propast mezi všedním dnem a svátkem, mezi jejich osobním a veřejným životem, mezi jejich náboženskou zakotveností a praktickou činností, mezi jejteh virou a občňanski světonázoroMýmmpňasvědčením vou orientací. Ten, komu jde opravdu o křesťanství jako o životní rozhodnutí, nemůže nevidět rostoucí význam otázky po postatě křesťanské víry a jejím místě v dnešním světě. Jsme postaveni před úkol nové interpretace křesťanské víry; velikost tohoto úkolu leckdo už tuší, ale s jeho uskutečňováním jsme dosud téměř nezačali. Nemůžeme to ani dost zdůraznit: Zádné porozumění podstatě křestanské víry není dnes možné, jestliže není pokusem o zdolání tohoto úkolu.
2022-02-22-0008.jpg
====================
1964 12. se 17 V 64 26 Kdyz psal Nietzsche toto podobenství, měl na mysli okolnost, že víra v křesťanského Boha se stala nevěrohodnou; v tom měl své předchůdce a má své následovníky. Jeho podobenství má však v sobě to vášnivé rozpoznání, které nenajdeme u racionalackých kritiků církve ani u těch, kteří na pakkoušejí křesťanskou víru zmodernizovat, totiž rozpoznání, že vlastní odpovědnosti za to, co se stalo. I když vi o hrůze svého činu, mmdaman ňomě odmítá jej uznat za svou vinu. Bere na sebe plnou odpovědnost a s tvrdostí, které není neznámá lítost, vstupuje do nového období dějin. 13. však Nietzschovo podobenství míří na onu převratnou dobu novodobých dějin, která byla zahájena asi před třemi sty lety a která dosud neskončila. Dnešní fáze této revoluce je zvláště vzrušující, protože vskutku doléhá už i na ty nej gospalější a na ty, co nejvíc zavírali oči i uši před radikálními proměnami nejen ve vědomí, ale v celé soulture sini moderní společnosti. Víra v křesťanského Boha se stala čímsi at chtějí či něchto lidé lidmi nepřesvědčivým a nevěrohodným, protože dnes jsou vsichni tohoto změněného světa, zatímco řeč křesťanského kázání a zvěstování je svázána se světem dávno minulým. Velká část moderních lidí neví znalosti o křesťanství buď nic anebo ma jen neuvěřitelně malé a primitivní. Politicky pojatá hesla a křesťanské Evropě nebo o křesťanském světě, vlue broke který musí čelit atheistické potopě, jsou pošetilau, ale zhoubnou >iluzi. A dokonce i myšlení a životy těch, kteří se s křesťanstvím důvěrně seznámili a kteří se rozhodli pro angeli anneliuquecarto ou boký příkop a často propast mezi všedním dnem a svátkem, mezi jejich osobním a veřejným životem, mezi jejich náboženskou zakotveností a praktickou činností, mezi jejteh virou a občňanski světonázoroMýmmpňasvědčením vou orientací. Ten, komu jde opravdu o křesťanství jako o životní rozhodnutí, nemůže nevidět rostoucí význam otázky po postatě křesťanské víry a jejím místě v dnešním světě. Jsme postaveni před úkol nové interpretace křesťanské víry; velikost tohoto úkolu leckdo už tuší, ale s jeho uskutečňováním jsme dosud téměř nezačali. Nemůžeme to ani dost zdůraznit: Zádné porozumění podstatě křestanské víry není dnes možné, jestliže není pokusem o zdolání tohoto úkolu.
====================
2022-02-22-0009.jpg
====================
A . 11964 14. dnes už 17 V 64 27 18 V 64 Pokus o novou interpretaci se však nemůže vyčerpávat výměnou zastaralých slov a termínů za slova modernější; zdaleka nejde o pouhé přetlumočení, o vyjádření starých, dosud však platných myšlenek novodobým jazykem. Samy myšlenky zastaraly, staly se čímsi nesrozumitelným a často dokonce matoucím, protože se formovaly na pozadí představ o světě, které byly rozpoznány jako chybné a které byly velmi radikálně vystřídány docela odlišným názorem na skutečnost. Naším úkolem je, rozumíme-li dobře, novým, hlubším myšlenkovým úsilím se dobrat toho podstatného, nač právem mířily a přes svou dnešní zastaralost dosud platně míří mmm myšlenky, které vycházely ze zcela jiného, nenávratně minulého světa. Kritický přístup k biblickým a starokřesťanským představám a myšlenkám, který nám nedovolí přijmout nic bez důkladného prověření a tedy jen sítem našeho dnešního myšlenkového, vědeckého aparátu, vychází mňak ze základní orientace na to podstatné a základní, na co je nejen možno, ale přímo nutno navázat a co je proto třeba nejprve najít, odhalit, vypreparovat ze souvislostí, které pro dnešního člověka už pozbyly smyslu a významu. Interpretací tohoto podstatného se pak rozumím mapmamá jeho zapojení do nových souvislostí, které pro dnešního člověka mají plný význam, v nichž skutečně žije a v nichž si uvědomuje povahu světa i svého místa v tomto světě. 15. 18 V 64 Jen povrchní posuzovatel hohohammaṁm by mohl těmto kritickým pokusům vytýkat nihilismus, neboť jsou neseny vášnivým úsilím o postižení právě toho podstatného. Je však možno vést polemiku s metodou, jíž je při tom použito. Můžeme vskutku často slyšet hlasy, že ke konfrontaci moderního člověka s křesťanskou zvěstí nemůže dojít tam, kde je tato zvěst propouštěna kritickým sítem odborného pojmového pletiočekávání va. Co nás může vést k tomu - slyšíme říkat alyšíme říkat - že vůbec něco projde a dokonce že projde sama podstata, samo jádro zvěsti ? Nezachytime spiše jen to, co je předem určeno a vybráno naším mám sítem, co seu quave m podobá, co je příměřené a tedy co je v posledu určeno tímto sitem? ma 属 Nebude tzv. nová interpretace výplodem naší "kritické konstrukce, aniž by měla cokoli, co má základnější význam, společného se skutečnou zvěstí? Jak chceme vůbec svými vlastními prostředky odlišit pod-
2022-02-22-0009.jpg
====================
A . 11964 14. dnes už 17 V 64 27 18 V 64 Pokus o novou interpretaci se však nemůže vyčerpávat výměnou zastaralých slov a termínů za slova modernější; zdaleka nejde o pouhé přetlumočení, o vyjádření starých, dosud však platných myšlenek novodobým jazykem. Samy myšlenky zastaraly, staly se čímsi nesrozumitelným a často dokonce matoucím, protože se formovaly na pozadí představ o světě, které byly rozpoznány jako chybné a které byly velmi radikálně vystřídány docela odlišným názorem na skutečnost. Naším úkolem je, rozumíme-li dobře, novým, hlubším myšlenkovým úsilím se dobrat toho podstatného, nač právem mířily a přes svou dnešní zastaralost dosud platně míří mmm myšlenky, které vycházely ze zcela jiného, nenávratně minulého světa. Kritický přístup k biblickým a starokřesťanským představám a myšlenkám, který nám nedovolí přijmout nic bez důkladného prověření a tedy jen sítem našeho dnešního myšlenkového, vědeckého aparátu, vychází mňak ze základní orientace na to podstatné a základní, na co je nejen možno, ale přímo nutno navázat a co je proto třeba nejprve najít, odhalit, vypreparovat ze souvislostí, které pro dnešního člověka už pozbyly smyslu a významu. Interpretací tohoto podstatného se pak rozumím mapmamá jeho zapojení do nových souvislostí, které pro dnešního člověka mají plný význam, v nichž skutečně žije a v nichž si uvědomuje povahu světa i svého místa v tomto světě. 15. 18 V 64 Jen povrchní posuzovatel hohohammaṁm by mohl těmto kritickým pokusům vytýkat nihilismus, neboť jsou neseny vášnivým úsilím o postižení právě toho podstatného. Je však možno vést polemiku s metodou, jíž je při tom použito. Můžeme vskutku často slyšet hlasy, že ke konfrontaci moderního člověka s křesťanskou zvěstí nemůže dojít tam, kde je tato zvěst propouštěna kritickým sítem odborného pojmového pletiočekávání va. Co nás může vést k tomu - slyšíme říkat alyšíme říkat - že vůbec něco projde a dokonce že projde sama podstata, samo jádro zvěsti ? Nezachytime spiše jen to, co je předem určeno a vybráno naším mám sítem, co seu quave m podobá, co je příměřené a tedy co je v posledu určeno tímto sitem? ma 属 Nebude tzv. nová interpretace výplodem naší "kritické konstrukce, aniž by měla cokoli, co má základnější význam, společného se skutečnou zvěstí? Jak chceme vůbec svými vlastními prostředky odlišit pod-
====================
2022-02-22-0010.jpg
====================
1964 18 V 64 28 statné od nepodstatného, jádro od okrajů, dodnes platné od dobově podmíněného? Není tady právě sama podstata evangelia vystavena naší libovůli a zvůli ? Což nevíme, že když svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu spasiti věřící skrze bláznové kázání ? A že což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré ? 16. #cit. Je třeba poctivě přiznat, že pokus o novou interpretaci může být, a as nutně, je má-li přinést užitek, tedy musi=b podnikem značně odvážlivým, ba přímo riskantním. Opravdové, poctivé a otevřené, nepředsudečné úsilí o nové postižení podstaty evangelia a křesťanské víry je dosud, žel, čímsi velmi vzácným a výjimečným, protože klade i na toho věřícího, který nejvíce zdomácněl v křesťanském učení, zcela mimořádné nároky. Vždy znovu se budeme přesvědčovat o houževnatosti setrvávání na domněleh samozřejmých základech a o síle odporu proti kritikkému kladení otázek nad jejich samozřejmostí. Tento druh houževnatosti a odporu však nesvědčí o pevnosti víry, ale spíše o úzkosti a strachu, jimiž je vnitřně nahlodána máma právě víra těch, kteří se vyhýbají vážné otázce nového pochopení podstaty víry. Úzkost, která je v hlubokém rozporu se skutečnou vírou, se však maha mezi křesťany povážlivě rozšířila. Je třeba jí ovšem rozumět; nepramení z nevůle, ale spíše z nevolnosti ne nepodobné té, která se nás zmocňuje otřesech půdy, nam níž stojíme. Cosi se hroutí a sesouvá; zdá se, že (dochází k otřesům samých základů). Naše téze však je tato: je to jen po zastaralého důsledek našeho nesprávneho myšlení víry, že se nám zdá být otřesem to co postihuje jen naše myšlení. Pokusme se to blíže vysamotné víry ložit. 17. Když apoštol Pavel mluví o moudrosti tohoto světa, obrácené v blázmá novství, met na mysli tehdejší svět řecké, helenistické vzdělanosti. Mám za to, že absolutizovat jeho výrok tak, aby platil o světě ve všech dobách, o světě vůbec, postrádá jakéhokoli oprávnění. Svět se mění a proto nemůže být postižen žádnými věčnými, jednou provždy plat nými pravdami. Pavel mluví z vlastní zkušenosti: sám se přesvědčil, že Řekové hledají moudrosti (1.Kor 1,22) a že jsou vždycky hotovi nejen praviti, ale i slyšeti něco nového (Skut 17, 21). Příčinou toho, že ukřižovaný Kristus je jim bláznovstvím, není jejich neochota
2022-02-22-0010.jpg
====================
1964 18 V 64 28 statné od nepodstatného, jádro od okrajů, dodnes platné od dobově podmíněného? Není tady právě sama podstata evangelia vystavena naší libovůli a zvůli ? Což nevíme, že když svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu spasiti věřící skrze bláznové kázání ? A že což bláznivého jest u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré ? 16. #cit. Je třeba poctivě přiznat, že pokus o novou interpretaci může být, a as nutně, je má-li přinést užitek, tedy musi=b podnikem značně odvážlivým, ba přímo riskantním. Opravdové, poctivé a otevřené, nepředsudečné úsilí o nové postižení podstaty evangelia a křesťanské víry je dosud, žel, čímsi velmi vzácným a výjimečným, protože klade i na toho věřícího, který nejvíce zdomácněl v křesťanském učení, zcela mimořádné nároky. Vždy znovu se budeme přesvědčovat o houževnatosti setrvávání na domněleh samozřejmých základech a o síle odporu proti kritikkému kladení otázek nad jejich samozřejmostí. Tento druh houževnatosti a odporu však nesvědčí o pevnosti víry, ale spíše o úzkosti a strachu, jimiž je vnitřně nahlodána máma právě víra těch, kteří se vyhýbají vážné otázce nového pochopení podstaty víry. Úzkost, která je v hlubokém rozporu se skutečnou vírou, se však maha mezi křesťany povážlivě rozšířila. Je třeba jí ovšem rozumět; nepramení z nevůle, ale spíše z nevolnosti ne nepodobné té, která se nás zmocňuje otřesech půdy, nam níž stojíme. Cosi se hroutí a sesouvá; zdá se, že (dochází k otřesům samých základů). Naše téze však je tato: je to jen po zastaralého důsledek našeho nesprávneho myšlení víry, že se nám zdá být otřesem to co postihuje jen naše myšlení. Pokusme se to blíže vysamotné víry ložit. 17. Když apoštol Pavel mluví o moudrosti tohoto světa, obrácené v blázmá novství, met na mysli tehdejší svět řecké, helenistické vzdělanosti. Mám za to, že absolutizovat jeho výrok tak, aby platil o světě ve všech dobách, o světě vůbec, postrádá jakéhokoli oprávnění. Svět se mění a proto nemůže být postižen žádnými věčnými, jednou provždy plat nými pravdami. Pavel mluví z vlastní zkušenosti: sám se přesvědčil, že Řekové hledají moudrosti (1.Kor 1,22) a že jsou vždycky hotovi nejen praviti, ale i slyšeti něco nového (Skut 17, 21). Příčinou toho, že ukřižovaný Kristus je jim bláznovstvím, není jejich neochota
====================
2022-02-22-0011.jpg
====================
1964 18 V 64 29 vyslechnout novou zvěst, ale to, že tato zvěst mommmmkhuman je v rozporu se strukturou celého jejich myšlení. Tato struktura však nání ničím po všechny časy stejným, tu nejde o žádné "přirozené" myšlení, ale právě o myšlení určité dějinné epochy. Je to pozdní období řecké vzdělanosti, kdy řecká společnost je už v úpadku a kdy povrchně má své vrcholy za sebou i velký Řím, který z větší časti reckou vzdělanost převzal. Náleží k podivuhodným peripetichovních dějin, že právě ta křesťanská zvěst, která byla pro Řeky bláznovstvím a před níž se řecká filosofie sama ukázala být bláznovstvím, používala si po dlouhé věky stále více právě této filosofie k tomu, aby vyjádřila obsah křesťanské víry. 10 18. Vliv řecké filosofie zasahuje již do řady knih Starého Zákona, ale Záǎnǎ Nový Zákon je na mnoha místech poznamenán velmi výrazně. K rozhodujícímu setkání dvou světů došlo však teprve tehdy, když v prvních stoletích po Kristu se křesťanství rozšířilo pmmm v centrech tehdejšího vzdělaného světa a kdy muselo ubránit původnost a pojmově čistotu své zvěsti proti myšlenkově pronikavému a tím nebezpečnému myšlení, které stále ještě - byt v úpadku - žilo ze světově významných vrchokných zjevů řecké filosofie. Původně převážně apologetická funkce theologie spočívala v použití metafysického aparátu antického myšlení jako více či méně poddajného, tvárného materiálu, jako více či méně ohebného nástroje k vyjádření samé podstaty křesťanské víry. Filosoficky aparát, na nějž byla tehdejší theologické práce nucena navazovat a s nímž při své práci musela polemizovat, jejž musela ohýbat i lámat, byl jí podstatně cizí, byl řeckého původu; přěsto bylo neyeu jeho použití naprosto nevyhnutelné, ale bylo i možné. Theologie nezůstala jen při namátkovém použití okrajových filosofických motivů, ale přizpůsobila sampaňané postupně své potřebě největší osobnosti ho starověké mimomofin myšlení, Platona a Aristotela. Dosáhla v tom nepochybně vynikajících úspěchů a vybudovala si pozice, které byly Čemu zvenčí takřka nenapadnutelné. Ce se jí však nepodařilo vyhnout, byla poplatnost metafysickému myšlení, které po různých úpravách Manha přijala za své a jehož deformujícímu tlaku na klasické dogmatické formule a všechno theologické myšlení se nedovedla a snad ani ne-
2022-02-22-0011.jpg
====================
1964 18 V 64 29 vyslechnout novou zvěst, ale to, že tato zvěst mommmmkhuman je v rozporu se strukturou celého jejich myšlení. Tato struktura však nání ničím po všechny časy stejným, tu nejde o žádné "přirozené" myšlení, ale právě o myšlení určité dějinné epochy. Je to pozdní období řecké vzdělanosti, kdy řecká společnost je už v úpadku a kdy povrchně má své vrcholy za sebou i velký Řím, který z větší časti reckou vzdělanost převzal. Náleží k podivuhodným peripetichovních dějin, že právě ta křesťanská zvěst, která byla pro Řeky bláznovstvím a před níž se řecká filosofie sama ukázala být bláznovstvím, používala si po dlouhé věky stále více právě této filosofie k tomu, aby vyjádřila obsah křesťanské víry. 10 18. Vliv řecké filosofie zasahuje již do řady knih Starého Zákona, ale Záǎnǎ Nový Zákon je na mnoha místech poznamenán velmi výrazně. K rozhodujícímu setkání dvou světů došlo však teprve tehdy, když v prvních stoletích po Kristu se křesťanství rozšířilo pmmm v centrech tehdejšího vzdělaného světa a kdy muselo ubránit původnost a pojmově čistotu své zvěsti proti myšlenkově pronikavému a tím nebezpečnému myšlení, které stále ještě - byt v úpadku - žilo ze světově významných vrchokných zjevů řecké filosofie. Původně převážně apologetická funkce theologie spočívala v použití metafysického aparátu antického myšlení jako více či méně poddajného, tvárného materiálu, jako více či méně ohebného nástroje k vyjádření samé podstaty křesťanské víry. Filosoficky aparát, na nějž byla tehdejší theologické práce nucena navazovat a s nímž při své práci musela polemizovat, jejž musela ohýbat i lámat, byl jí podstatně cizí, byl řeckého původu; přěsto bylo neyeu jeho použití naprosto nevyhnutelné, ale bylo i možné. Theologie nezůstala jen při namátkovém použití okrajových filosofických motivů, ale přizpůsobila sampaňané postupně své potřebě největší osobnosti ho starověké mimomofin myšlení, Platona a Aristotela. Dosáhla v tom nepochybně vynikajících úspěchů a vybudovala si pozice, které byly Čemu zvenčí takřka nenapadnutelné. Ce se jí však nepodařilo vyhnout, byla poplatnost metafysickému myšlení, které po různých úpravách Manha přijala za své a jehož deformujícímu tlaku na klasické dogmatické formule a všechno theologické myšlení se nedovedla a snad ani ne-
====================
2022-02-22-0012.jpg
====================
1964 18 V 64 30 • mohla ubránit. Tran 19. Výklad, který by se omezil na doklady deformace až korupce dogmatické a vůbec theologické práce tam, kde antická myšlenková tradice nabyla vrchu nebo jenom setrvala ve své linii, by byl jednostranným zjednodušením. Po staletí a tisíciletí trvající podvoдnost theologie a filosofie v samotném křesťanském prostoru, která byla zdrojem nárazů a polemik, ale také diskusí a rozhovorů, přinesla řadu jiných, neméně významných, ba snad ještě významnějších výsledků. Ani pro by také theologii ne znamenal tento rozhovor jenom ohrožení, nýbrž také mocným podnětem Popresnějším a odborně fundovanějším pokmaům vyjádření podstaty evangelia, které ovšem nikdy nebylo zcela zakryto a odsunuto vzdor všem ústupkům a prográm traně. Zejména však pro filosofii měl po staletí se pokračující rozhovor po mnohé stránce nejpositivnější smysl právě v tom, že byla theologií vždy znovu stavěna před skutečnosti, které ve shodě se svou starou tradicí měla byla nakloněna zanedbat a vůbec vypustit ze sféry svého zájmu. V ustavičné konfrontaci se skutečnostmi, které nacházely přes všechny nedostat ky svůj výraz v křesťanském zvěstování a v theologické reflexi víry, se filosofie postupně měnila ve své vnitřní skladbě i ve svých metodách. V důsledku těchto proměn byla schopna dát obrozeným á i nově vzniklým měñankým přírodovědeckým disciplinám hned na počátku nového věku perspektivy a myšlenkové rozvrhy, bez nichž by nemohly překročit meze pouhé empirie. Povzbuzeni úspěchy, distancovali se vědecky orientovaní myslitelé stále více od theologie a od církevního řízení. Církev udělala všechno, aby zdiskreditovala v očích vědců po všech stránkách a zvláště ve své kompetenci posuzovat vědecké otázky a jejich řešení. Věda se orientovala po svém a mňammm vůči křesťanskému náboženství se stavěla buď s reservou anebo se atheisticky stavěla proti němu. Filosofie však po opojení empirismem a positivismem prohlédla v některých svých představitelích plochost a neuspokojivost toho, čemu bychom dnes nekim nazvali scientistickou orientací, a obrátila se k otázkám subjektu, dějin, poznání a člověka. A to byla druhá fáze sekularizace původně křesťanského myšlenkového náboje, který tu vydal své mhmmmmmmmm významné plody. am se
2022-02-22-0012.jpg
====================
1964 18 V 64 30 • mohla ubránit. Tran 19. Výklad, který by se omezil na doklady deformace až korupce dogmatické a vůbec theologické práce tam, kde antická myšlenková tradice nabyla vrchu nebo jenom setrvala ve své linii, by byl jednostranným zjednodušením. Po staletí a tisíciletí trvající podvoдnost theologie a filosofie v samotném křesťanském prostoru, která byla zdrojem nárazů a polemik, ale také diskusí a rozhovorů, přinesla řadu jiných, neméně významných, ba snad ještě významnějších výsledků. Ani pro by také theologii ne znamenal tento rozhovor jenom ohrožení, nýbrž také mocným podnětem Popresnějším a odborně fundovanějším pokmaům vyjádření podstaty evangelia, které ovšem nikdy nebylo zcela zakryto a odsunuto vzdor všem ústupkům a prográm traně. Zejména však pro filosofii měl po staletí se pokračující rozhovor po mnohé stránce nejpositivnější smysl právě v tom, že byla theologií vždy znovu stavěna před skutečnosti, které ve shodě se svou starou tradicí měla byla nakloněna zanedbat a vůbec vypustit ze sféry svého zájmu. V ustavičné konfrontaci se skutečnostmi, které nacházely přes všechny nedostat ky svůj výraz v křesťanském zvěstování a v theologické reflexi víry, se filosofie postupně měnila ve své vnitřní skladbě i ve svých metodách. V důsledku těchto proměn byla schopna dát obrozeným á i nově vzniklým měñankým přírodovědeckým disciplinám hned na počátku nového věku perspektivy a myšlenkové rozvrhy, bez nichž by nemohly překročit meze pouhé empirie. Povzbuzeni úspěchy, distancovali se vědecky orientovaní myslitelé stále více od theologie a od církevního řízení. Církev udělala všechno, aby zdiskreditovala v očích vědců po všech stránkách a zvláště ve své kompetenci posuzovat vědecké otázky a jejich řešení. Věda se orientovala po svém a mňammm vůči křesťanskému náboženství se stavěla buď s reservou anebo se atheisticky stavěla proti němu. Filosofie však po opojení empirismem a positivismem prohlédla v některých svých představitelích plochost a neuspokojivost toho, čemu bychom dnes nekim nazvali scientistickou orientací, a obrátila se k otázkám subjektu, dějin, poznání a člověka. A to byla druhá fáze sekularizace původně křesťanského myšlenkového náboje, který tu vydal své mhmmmmmmmm významné plody. am se
====================
2022-02-22-0013.jpg
====================
1964 20. 18 V 64 31 Simone Weilová říká: "Existují dva druhy atheismu, a z nich jeden je představuje pročištění pojmu Boha." častokrát a rozličnými způsoby oslovoval Bůh člověka; nemohl by dnešního člověka oslovit právě atheisticky? Jestliže jsme svědky rozpadu metafysiky, která představovala jen určitý typ racionalisace mýtů, a jestliže se současně s metafysikou rozpadá i samo náboženství, které v něm mělo svou kostru, pak stojíme před úkolem nemetafy sického a nenáboženského pochopení toho, čemu se nábožensky a metafysicky říkalo a co se tak pojímalo jako Bůh. O Bohu nelze předmětně vypovídat. Všechny dogmatické výpovědi o Bohu jsou však předmětné, neboť si používají metafysiky, typického to předmětného myšlení. Proto je vlastně každá předmětná výpověď o Bohu ve skutečnosti výpovědí o světě a o člověku. Veškeré dogmatické formulace vypovídají tedy ve skutečnosti o světě a o člověku. Vzniká otázka, zda je nutno při výpovědi o světě používat z nějakých důvodů alespoň v některých případech takových výpovědí, které formálně vypadají jako výpověď o Bohu. To je problém, o němž je třeba diskutovat a o měň jehož řešení je nutno svést zápas. Naproti tomu platí, že všude tam, kde se vypovídá předmětně o světě, "vypovídá" se současně nepředmětně. Vzniká proto druhá otázka, zda není daleko přiměřenější vypovídat o Bohu tak, že předmětně vypovídáme o světě. Z toho se ukazuje, jaký asi smysl má shora uvedená věta Simone Weilové. Je-li atheismus popřením předmětného pojětí Boha, popírá to, co skutečně neexistuje nebot Bůh není předmětný, předmětný Bůh neexistuje. Jiná je otázka, zda při tomto popření zůstává atheismus práv ostatní předmětné skutečnosti, zda s legitimním popřením existence předmětného Boha nepopírá nevědomky i něco z existujícího předmětného světa. Protože však každá předmětná výpověď má současně nepředmětné konnotace, vzniká další otázka, zda jde o atheismus, který při oprávněném popírání předmětné existence Boha není na špatné stopě, pokud jde o nepředmětnou stránku skutečnosti a o nepředmětnou skutečnost vůbec. O tomto charakteru atheismu se ovšem nerozhoduje na místě, kde je popírán předmětně existující Bůh, ale tam, kde se o Bohu vůbec nemluví, tedy mimo rámcec samotného atheismu jakožto popírání předmětné existence boží.
2022-02-22-0013.jpg
====================
1964 20. 18 V 64 31 Simone Weilová říká: "Existují dva druhy atheismu, a z nich jeden je představuje pročištění pojmu Boha." častokrát a rozličnými způsoby oslovoval Bůh člověka; nemohl by dnešního člověka oslovit právě atheisticky? Jestliže jsme svědky rozpadu metafysiky, která představovala jen určitý typ racionalisace mýtů, a jestliže se současně s metafysikou rozpadá i samo náboženství, které v něm mělo svou kostru, pak stojíme před úkolem nemetafy sického a nenáboženského pochopení toho, čemu se nábožensky a metafysicky říkalo a co se tak pojímalo jako Bůh. O Bohu nelze předmětně vypovídat. Všechny dogmatické výpovědi o Bohu jsou však předmětné, neboť si používají metafysiky, typického to předmětného myšlení. Proto je vlastně každá předmětná výpověď o Bohu ve skutečnosti výpovědí o světě a o člověku. Veškeré dogmatické formulace vypovídají tedy ve skutečnosti o světě a o člověku. Vzniká otázka, zda je nutno při výpovědi o světě používat z nějakých důvodů alespoň v některých případech takových výpovědí, které formálně vypadají jako výpověď o Bohu. To je problém, o němž je třeba diskutovat a o měň jehož řešení je nutno svést zápas. Naproti tomu platí, že všude tam, kde se vypovídá předmětně o světě, "vypovídá" se současně nepředmětně. Vzniká proto druhá otázka, zda není daleko přiměřenější vypovídat o Bohu tak, že předmětně vypovídáme o světě. Z toho se ukazuje, jaký asi smysl má shora uvedená věta Simone Weilové. Je-li atheismus popřením předmětného pojětí Boha, popírá to, co skutečně neexistuje nebot Bůh není předmětný, předmětný Bůh neexistuje. Jiná je otázka, zda při tomto popření zůstává atheismus práv ostatní předmětné skutečnosti, zda s legitimním popřením existence předmětného Boha nepopírá nevědomky i něco z existujícího předmětného světa. Protože však každá předmětná výpověď má současně nepředmětné konnotace, vzniká další otázka, zda jde o atheismus, který při oprávněném popírání předmětné existence Boha není na špatné stopě, pokud jde o nepředmětnou stránku skutečnosti a o nepředmětnou skutečnost vůbec. O tomto charakteru atheismu se ovšem nerozhoduje na místě, kde je popírán předmětně existující Bůh, ale tam, kde se o Bohu vůbec nemluví, tedy mimo rámcec samotného atheismu jakožto popírání předmětné existence boží.
====================
2022-02-22-0014.jpg
====================
1964 20. V. 64 32 148 194 198 207 21. Ne náboženská interpretace a atheismus (Pokusy o novou interpretaci a atheismus) Rok před narozením Josefa Hromádky mapman prohlásil Johannes Gottschick: "Bez Emmaa Ježíše bych byl atheistou." A letos tomu je už dvacet let, co Dietrich Bonheoffer ve vězení promýmem přemýšlel o nutnosti i možnostech nenáboženske, interpretace biblických a theologických pojmů. Jeho otázka zněla: jak je možno "světsky" mluvit o "Bohu"? Bultmann ve svém demythologizačním programu zdaleka nešel příliš daleko, spíše nešel dosti daleko. Nejen "mythologické" pojmy, ale vůbec "náboženské" pojmy jsou problematické, mezi nimi i pojmy "Bůh", "víra" a pod. Bůh jako morální, politická, přírodovědecká, ale také jako filosofická a náboženská pracovní hypothesa je vyřízen, překonán; náleží k intelektuální poctivosti, nechat tuto pracovní hypothe su padnout resp. ji jak nejvíc možno vyřadit. Nebyli bychom dost poctiví, kdybychom si nepřiznali, že musíme žít ve světě, jako by Boha nebylo etei deus non daretur. Jen bez Boha můžeme žít před Bohem Bohem a s nim. Víra je celoživotní akt; Ježíš nás nevolá k novému náboženství, ale k životu. Dospělý svět je bezbožnější a právě tím snad Bohu bližší než svět nedospělý. Proto musí církev ven ze své duchovního stagnace. Musíme opět vyjít na do čerstvého povětří nazerevene střetnutí se světem. 22. Také u J.L. Hromádky mocně znějí velmi blízké motivy. Ježíš přinesl svatost Boží lásky z nebe na zem; vynesl ji z chrámového přítmí do světského profánního života. Proto můžeme jít za Ježíšem Nazaretským s prázdnýma rukama bez dogmat, bez bohoslužebných předpisů, bez náboženských floskulí. Snad se nám podaří opustit naše zaběhané cesty, animé pověry, A pobožnůstkářství a zejména neupřímného náboženského farizejství a začít svou práci tam, kde se rodí skutečná víra, kde už odumřelo lidské náboženství i modlářství a kde živý Bůh sám koná svoje dílo. Vždyť nejde jen o lidi, jejichž výchova byla formována starými věroučnými slovy a biblickými výrazy. Jde o lidi, kteří jich nikdy ve svém životě neslyšeli anebo kteří slyšeli jejich ohlas
2022-02-22-0014.jpg
====================
1964 20. V. 64 32 148 194 198 207 21. Ne náboženská interpretace a atheismus (Pokusy o novou interpretaci a atheismus) Rok před narozením Josefa Hromádky mapman prohlásil Johannes Gottschick: "Bez Emmaa Ježíše bych byl atheistou." A letos tomu je už dvacet let, co Dietrich Bonheoffer ve vězení promýmem přemýšlel o nutnosti i možnostech nenáboženske, interpretace biblických a theologických pojmů. Jeho otázka zněla: jak je možno "světsky" mluvit o "Bohu"? Bultmann ve svém demythologizačním programu zdaleka nešel příliš daleko, spíše nešel dosti daleko. Nejen "mythologické" pojmy, ale vůbec "náboženské" pojmy jsou problematické, mezi nimi i pojmy "Bůh", "víra" a pod. Bůh jako morální, politická, přírodovědecká, ale také jako filosofická a náboženská pracovní hypothesa je vyřízen, překonán; náleží k intelektuální poctivosti, nechat tuto pracovní hypothe su padnout resp. ji jak nejvíc možno vyřadit. Nebyli bychom dost poctiví, kdybychom si nepřiznali, že musíme žít ve světě, jako by Boha nebylo etei deus non daretur. Jen bez Boha můžeme žít před Bohem Bohem a s nim. Víra je celoživotní akt; Ježíš nás nevolá k novému náboženství, ale k životu. Dospělý svět je bezbožnější a právě tím snad Bohu bližší než svět nedospělý. Proto musí církev ven ze své duchovního stagnace. Musíme opět vyjít na do čerstvého povětří nazerevene střetnutí se světem. 22. Také u J.L. Hromádky mocně znějí velmi blízké motivy. Ježíš přinesl svatost Boží lásky z nebe na zem; vynesl ji z chrámového přítmí do světského profánního života. Proto můžeme jít za Ježíšem Nazaretským s prázdnýma rukama bez dogmat, bez bohoslužebných předpisů, bez náboženských floskulí. Snad se nám podaří opustit naše zaběhané cesty, animé pověry, A pobožnůstkářství a zejména neupřímného náboženského farizejství a začít svou práci tam, kde se rodí skutečná víra, kde už odumřelo lidské náboženství i modlářství a kde živý Bůh sám koná svoje dílo. Vždyť nejde jen o lidi, jejichž výchova byla formována starými věroučnými slovy a biblickými výrazy. Jde o lidi, kteří jich nikdy ve svém životě neslyšeli anebo kteří slyšeli jejich ohlas
====================
2022-02-22-0015.jpg
====================
1964 -203/1 20. V. 64 33 z veliké dálky. Jak jim přetlumočíme poselství, s kterým jsme posláni do světa ? Slovo Boží nabývá v každé době své zvláštní tvářnosti a může být vskutku pochopeno pouze ve svém zaostření do lidského života v určité době a na určitém místě. Jen proto může mocně znít i v hluku a lomo zu pozemského života, ve společnosti úplně zesvětštělé (sekularizované). Zní mocně a hlasitě právě tam, kde to lidé čekají nejméně. To, co se nám zdá pro věřícího člověka a pro církev nebezpečím, může být, ano jest darem pro zřetelné milosti toho Boha, který vedl Abraháma, vysvobodil lid Izraelský z Egypta, pkm pokořil mesiánského krále Davida, posílal své proroky a sestoupil do naší lidské skutečnosti v Ježíši, synu Marie. 23. V navázání na tyto motivy chcem vyslovit otázku, mmjakémmuntana jak má úsilí o novou interpretaci křesťanské víry rozumět samo sobě ve Nenormální vztahu k atheisticky smýšlejícímu člověku a k atheismu. Neprirozená až na okolnost, že zatim výjilo k vážnému rozhoraru křestanů s atheisty, snad nelze vysvětlit jen medostatky poruchami kulturního, myšlenkového a duchovního života naší společnosti, k nimž došlo v minulých letech, ale zejména mmmmmmm nepřipraveností a vnitřní nehotovostí křesťanů všech vyznání. J.L. Hromádka už leta považuje takový rozhovor za naléhavě potřebný; vzhledem k postupujícímu ozdravění naší situace se zdá, že opravdu stojíme "na prahu dialogu". Je proto nejvýš na místě promýšlet, co by so mohlo nejspíše stát prvním předmětem rozhovoru. Cíl této úvahy je ovšem méně náročný: pokusím se naznačit důvody, které mne vedou k přesvědčení o neužitečnosti hovoru o Bohu a jeho existenci či neexistenci a zvláště k přesvědčení o tom, že křesťanská víra není nutně vázána nejen na náboženství, ale ani na theismus, a že tedy je možný atheismus, který není s křesťanskou vírou v rozporu a který nemůže být na překážku ani zvěstování, ani přijetí evangelia o nic víc než náboženství. 24. V dopise z 27.7.1944 vzpomíná Bonhoeffer rozlišování lutherských dogmatiků mezi fides directa a fides reflexe. Sám spojuje tento problém s otázkou, zda je možná "přirozená" zbožnost nebo zda je možné "neuvědomělé křesťanství", a zdá se mu, že se tu otvírá dale-
2022-02-22-0015.jpg
====================
1964 -203/1 20. V. 64 33 z veliké dálky. Jak jim přetlumočíme poselství, s kterým jsme posláni do světa ? Slovo Boží nabývá v každé době své zvláštní tvářnosti a může být vskutku pochopeno pouze ve svém zaostření do lidského života v určité době a na určitém místě. Jen proto může mocně znít i v hluku a lomo zu pozemského života, ve společnosti úplně zesvětštělé (sekularizované). Zní mocně a hlasitě právě tam, kde to lidé čekají nejméně. To, co se nám zdá pro věřícího člověka a pro církev nebezpečím, může být, ano jest darem pro zřetelné milosti toho Boha, který vedl Abraháma, vysvobodil lid Izraelský z Egypta, pkm pokořil mesiánského krále Davida, posílal své proroky a sestoupil do naší lidské skutečnosti v Ježíši, synu Marie. 23. V navázání na tyto motivy chcem vyslovit otázku, mmjakémmuntana jak má úsilí o novou interpretaci křesťanské víry rozumět samo sobě ve Nenormální vztahu k atheisticky smýšlejícímu člověku a k atheismu. Neprirozená až na okolnost, že zatim výjilo k vážnému rozhoraru křestanů s atheisty, snad nelze vysvětlit jen medostatky poruchami kulturního, myšlenkového a duchovního života naší společnosti, k nimž došlo v minulých letech, ale zejména mmmmmmm nepřipraveností a vnitřní nehotovostí křesťanů všech vyznání. J.L. Hromádka už leta považuje takový rozhovor za naléhavě potřebný; vzhledem k postupujícímu ozdravění naší situace se zdá, že opravdu stojíme "na prahu dialogu". Je proto nejvýš na místě promýšlet, co by so mohlo nejspíše stát prvním předmětem rozhovoru. Cíl této úvahy je ovšem méně náročný: pokusím se naznačit důvody, které mne vedou k přesvědčení o neužitečnosti hovoru o Bohu a jeho existenci či neexistenci a zvláště k přesvědčení o tom, že křesťanská víra není nutně vázána nejen na náboženství, ale ani na theismus, a že tedy je možný atheismus, který není s křesťanskou vírou v rozporu a který nemůže být na překážku ani zvěstování, ani přijetí evangelia o nic víc než náboženství. 24. V dopise z 27.7.1944 vzpomíná Bonhoeffer rozlišování lutherských dogmatiků mezi fides directa a fides reflexe. Sám spojuje tento problém s otázkou, zda je možná "přirozená" zbožnost nebo zda je možné "neuvědomělé křesťanství", a zdá se mu, že se tu otvírá dale-
====================
2022-02-22-0016.jpg
====================
20 V 64 34 1964 kosáhlý problém. Slibuje,-že-se-k-vě ei-ještě-vrátí,-ale-mehl-li-tak učinity-nevíme. Ve volném navázání na tuto Bonhoefferovu myšlenku bych chtěl zopakovat poukaz na nutnost rozlišení mezi samotnou vírou a reflexí, immaahaponhopemám tj. myšlenkovým vyjádřením a sebepochopením víry. Víra je útok na člověka, vedený zevnitř a nikoli zvenčí; je jakýmsi oslovením člověka, které jej současně uvádí do pohyby; je to událost, která se s člověkem děje, nikoli stav, v něž člověk jest. finnňasně však mammamṁdskýmmakham Víra je lidským aktem, který však člověk sám nedělá; je rozhodnutím, k němuž se člověk nerozhoduje právě tak, jako se nerozhoduje k sobě. Víra je založena mihm hloub než v lidské existenci, je v jistém smyslu dříve než člověk. Víra-je-zdrojem-našeho života,-zdrojem-pohybu-i-trvání A tato víra se uplatňuje v celém lidském životě, především praktickém, ale uplatňuje se nutně i v našem myšlení. Víra se osvědčuje nikoli v nějakém vymezeném, úzkém okruhu, ale všude a všeobecně a to znamená ve světě a v situaci, které jsou skutečným světem a skutečnou situací věřícího člověka. Uplatňuje se proto také v zumění konkrétní situaci, v níž člověk stojí a jedná. V souvislosti s tímto pochopením světa se víra pokouší pochopit sebe samu a své místo ve světě. A nejen to. Prostředky, jimiž se víra pokouší sobě samé rozumět, nejsou ničím, co by bylo oddělitelné a nezávislé na konkrétní lidské situaci, na konkrétním prostoru a mama konkrétním čase. Víra si k svému sebepochopení musí použít představ, myšlenek a pojmových struktur, které jsou charakteristické pro určitou dobu a arčitý duchovní prostor, které jsou jeho centrálnější nebo okrajovější součástí a které jsou tak zároveň prostředkem komunikace víry se světem, v němž se má osvědčit právě jako víra, a to prostředkem neméně významným než ja praktický čin a přímý zásah do událostí. 25. 二 3) se proto také u si ochopení světa a o poroSebepochopení víry není tedy možné jinak než jako pochopení světa, skutečnosti. Víra chápe sama sebe jen tak, že určitým kvalifikovaným způsobem chápe svět a určuje své místo v takto pochopeném světě. Toto pochopení světa však zdaleka není prostým přijetím daného světa na vědomí jakožto samozřejmého, neproblematického předpokladu každého uplatnění víry, není tedy výhradně pasivním přijetím, akceptováním
2022-02-22-0016.jpg
====================
20 V 64 34 1964 kosáhlý problém. Slibuje,-že-se-k-vě ei-ještě-vrátí,-ale-mehl-li-tak učinity-nevíme. Ve volném navázání na tuto Bonhoefferovu myšlenku bych chtěl zopakovat poukaz na nutnost rozlišení mezi samotnou vírou a reflexí, immaahaponhopemám tj. myšlenkovým vyjádřením a sebepochopením víry. Víra je útok na člověka, vedený zevnitř a nikoli zvenčí; je jakýmsi oslovením člověka, které jej současně uvádí do pohyby; je to událost, která se s člověkem děje, nikoli stav, v něž člověk jest. finnňasně však mammamṁdskýmmakham Víra je lidským aktem, který však člověk sám nedělá; je rozhodnutím, k němuž se člověk nerozhoduje právě tak, jako se nerozhoduje k sobě. Víra je založena mihm hloub než v lidské existenci, je v jistém smyslu dříve než člověk. Víra-je-zdrojem-našeho života,-zdrojem-pohybu-i-trvání A tato víra se uplatňuje v celém lidském životě, především praktickém, ale uplatňuje se nutně i v našem myšlení. Víra se osvědčuje nikoli v nějakém vymezeném, úzkém okruhu, ale všude a všeobecně a to znamená ve světě a v situaci, které jsou skutečným světem a skutečnou situací věřícího člověka. Uplatňuje se proto také v zumění konkrétní situaci, v níž člověk stojí a jedná. V souvislosti s tímto pochopením světa se víra pokouší pochopit sebe samu a své místo ve světě. A nejen to. Prostředky, jimiž se víra pokouší sobě samé rozumět, nejsou ničím, co by bylo oddělitelné a nezávislé na konkrétní lidské situaci, na konkrétním prostoru a mama konkrétním čase. Víra si k svému sebepochopení musí použít představ, myšlenek a pojmových struktur, které jsou charakteristické pro určitou dobu a arčitý duchovní prostor, které jsou jeho centrálnější nebo okrajovější součástí a které jsou tak zároveň prostředkem komunikace víry se světem, v němž se má osvědčit právě jako víra, a to prostředkem neméně významným než ja praktický čin a přímý zásah do událostí. 25. 二 3) se proto také u si ochopení světa a o poroSebepochopení víry není tedy možné jinak než jako pochopení světa, skutečnosti. Víra chápe sama sebe jen tak, že určitým kvalifikovaným způsobem chápe svět a určuje své místo v takto pochopeném světě. Toto pochopení světa však zdaleka není prostým přijetím daného světa na vědomí jakožto samozřejmého, neproblematického předpokladu každého uplatnění víry, není tedy výhradně pasivním přijetím, akceptováním
====================
2022-02-22-0017.jpg
====================
1964 20 V 64 35 dané skutečnosti, k níž by mělo být z víry něco - byť sebepodstatnějšího přidáno. Víra se od samého počátku, ze samého základu a samou svou povahou ocitá v napětí s danou skutečností, s existujícím světem. Proto se také ve své reflexi chápe daných představ, pojmů a myšlenek nejen ve vědomí tohoto napětí, ale v aktuálním napětí k nim samotným. Víra spěje k svému sebepochopení sice tak, že nutně používá daných myšlenkových struktur a že vychází z daného myšlenkového a duchovného ovzduší, ale že stejně nutně vykračuje z jejich danosti a vymezenosti, že je přesahuje a při samotném použití ohýbá, láme a jinak deformuje jiným směrem, než kterým ony samy ukazují, kam vedou a směřují, že jedny v určité chvíli odhazuje a volí jiné, nové, sobě i aituaci přiměřenější. 26.
2022-02-22-0017.jpg
====================
1964 20 V 64 35 dané skutečnosti, k níž by mělo být z víry něco - byť sebepodstatnějšího přidáno. Víra se od samého počátku, ze samého základu a samou svou povahou ocitá v napětí s danou skutečností, s existujícím světem. Proto se také ve své reflexi chápe daných představ, pojmů a myšlenek nejen ve vědomí tohoto napětí, ale v aktuálním napětí k nim samotným. Víra spěje k svému sebepochopení sice tak, že nutně používá daných myšlenkových struktur a že vychází z daného myšlenkového a duchovného ovzduší, ale že stejně nutně vykračuje z jejich danosti a vymezenosti, že je přesahuje a při samotném použití ohýbá, láme a jinak deformuje jiným směrem, než kterým ony samy ukazují, kam vedou a směřují, že jedny v určité chvíli odhazuje a volí jiné, nové, sobě i aituaci přiměřenější. 26.