Hermann Lotze sehrál významnou roli ve vývoji pluralistických a idealistických filosofií konce 19. a počátku 20. století, jak uvádí Jean Wahl ve svém díle o pluralismu v Anglii a Americe. Přestože Lotze sám usiloval o vytvoření monistického filosofického systému, jeho myšlenky se staly základním zdrojem inspirace pro řadu významných pluralistických myslitelů, jako byli F. C. S. Schiller, John Dewey či William James, a k jeho odkazu se hlásili především personalističtí idealisté. Lotzeho filosofické základy vycházely z Herbartova „kvalitativního atomismu“ a určitého návratu ke Kantovi. Zároveň však jeho myšlení formovaly vlivy pravého hegelovství, zejména v souvislosti s hledáním osobního Boha a svobodného ducha, a vlivy osobností jako Trendelenburg a Fechner. Tato anotace shrnuje Lotzeho intelektuální vývoj a jeho paradoxní postavení mezi monismem a pluralismem, které zásadně ovlivnilo metafyzické debaty jeho doby a propojilo německý idealismus s moderním angloamerickým myšlením.
Jean Wahl, Les philosophies pluralistes d’Angleterre et d’Amérique [1920], p. 41–1
Bradley a Bosanquet jej překládali; F. C. S. Schiller, Dewey, James jej citují, resp. se ho dovolávají; přispěl k vývoji pluralismu, přestože stále usiloval o monistní filosofii; dovolávají se ho hlavně personalistní idealisté.
Vychází nejprve z Herbarta (jehož označuje za kvalitativního atomistu); jako on je i Lotze určitým návratem ke Kantovi. Je však též pod vlivem hegelovství, hlavně pravice hegelovské. (Hledání osobního Boha a svobodného ducha; Weisse, Fichte [jeden z jeho přátel].) Dále pod konkrétním vlivem dvou filosofů: Trendelenburga a Fechnera.
1 Jde o výpisky z knihy: J. Wahl, Les philosophies pluralistes d’Angleterre et d’Amérique, Paris 1920, str. 41–42. – Pozn. red.