Jean Wahl, Les philosophies pluralistes d’Angleterre et d’Amérique [1920], p. 41–1
Bradley a Bosanquet jej překládali; F. C. S. Schiller, Dewey, James jej citují, resp. se ho dovolávají; přispěl k vývoji pluralismu, přestože stále usiloval o monistní filosofii; dovolávají se ho hlavně personalistní idealisté.
Vychází nejprve z Herbarta (jehož označuje za kvalitativního atomistu); jako on je i Lotze určitým návratem ke Kantovi. Je však též pod vlivem hegelovství, hlavně pravice hegelovské. (Hledání osobního Boha a svobodného ducha; Weisse, Fichte [jeden z jeho přátel].) Dále pod konkrétním vlivem dvou filosofů: Trendelenburga a Fechnera.
1 Jde o výpisky z knihy: J. Wahl, Les philosophies pluralistes d’Angleterre et d’Amérique, Paris 1920, str. 41–42. – Pozn. red.