Tento text dokumentuje průběh semináře Milana Machovce z května 1967, na kterém vystoupil katolický teolog Johannes Baptist Metz s přednáškou o křesťanství a odcizení. Metz, ovlivněný Karlem Rahnerem, obhajoval koncept "institucionalizované kritiky" jako nástroje k překonání světa. V následné diskusi oponoval protestantský teolog Wolf-Dieter Marsch, který považoval institucionalizovanou kritiku za logický rozpor a poukazoval na protikritickou povahu institucí. Autor textu do debaty vstupuje s postřehem, že neorganizovaná kritika upadá do utopismu, protože postrádá vazbu na praxi. Zároveň si všímá shody obou myslitelů v odmítání pozitivní metafyziky svobody a v uznání negativity budoucnosti. Závěr textu reflektuje nezbytnost, ale i nevyhnutelné selhávání institucí a vizí v kontaktu s lidskou realitou. Právě z těchto selhávajících struktur a vizí však podle autora vyvěrá živá víra, která se musí neustále vyrovnávat s napětím mezi teorií a praktickým uskutečněním v čase.
[Johannes Babtist Metz, Wolf-Dieter Marsch a „institucionalizovaná kritika“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 5. 1967
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1966
[Johannes Babtist Metz, Wolf-Dieter Marsch a „institucionalizovaná kritika“]
2.5.67
Johannes Baptist Metz (také účastník mariánsko-lázeňského zasedání Paulus-Gesellschaft) přednášel na Machovcově semináři na téma, je-li křesťanství odcizením. Jako katolík (žák Rahnerův) ukázal hodně smyslu pro organizované křesťanství; víra mu je vítězstvím nejen nad námi, ale také vítězstvím, které přemáhá svět. V diskusi povstal mj. prof. Wolf-Dieter Marsch a zdůraznil (docela dobře protestantsky), že v každé instituci je přece něco protikritického, že institucionalizovaná kritika, kterou Metz vytyčil jako program, je něco jako kvadratura kruhu. Nedalo mi to a přičinil jsem několik poznámek na obě adresy. Marsch zapomíná, že kritika neinstitucionalizovaná (či lépe: organizačně nerealizovaná a nepodepřená) je utopická, neboť odloučená od praxe. Kupodivu však i Metz je v jistých mezích zajedno s Marschem, když mluví o negativitě, o „nevědění“ o budoucnosti, a když odmítá každou možnost pozitivní metafysiky svobody. Dokonce i v teorii je nutná určitá programová realizace, „institucionalizace“, provedení teorie. Ovšem to nemění nic na skutečnosti, že každé „vidění budoucnosti“ (Zukunftsvision) troskotá nutně na živém člověku. Také každá instituce takto troskotá – a přece je nezbytná. Žijeme právě svou vírou z troskotajících institucí a vizí.
### 670502