Tento text se zabývá filosofickým rozlišením mezi slovem a pojmem. Zatímco slovo funguje jako prosté označení či jméno, jehož význam musíme předem znát, pojem do aktu přítomnosti vnáší specificky vytvořený intencionální model. Autor zkoumá povahu pojmovosti jakožto světa vztahů a kontextů, do kterého člověk vstupuje často nevědomky, ale vždy aktivně. Zásadní otázkou je ontologický status pojmu. Pojmy disponují vlastní skutečností, která není plně redukovatelná na subjektivní myšlenkové akty, ačkoli se jimi myšlení řídí. Text dále analyzuje vztah mezi pojmovou intencí a jejím cílem. Zamýšlí se nad tím, zda lze pojem považovat za intencionální objekt, nebo zda jde spíše o určitý typ nepředmětu (non-objektu). Slovo se tak ve vztahu k pojmu stává označením pro něco, co postrádá běžnou předmětnou povahu. Úvaha směřuje k hlubšímu pochopení toho, jak pojmové struktury formují lidské myšlení a jakou roli v tomto procesu hraje intencionalita a tradice.
Slovo a pojem
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 1. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Slovo a pojem
Slovo je vlastně pouhým označením, jménem – ale pak svůj význam nenese samo sebou, nýbrž my jej musíme znát (být s ním seznámeni) už předtím, dříve. Ovšem tam, kde jsme vstoupili do říše pojmů a pojmovosti, přestává být pouhým označením něčeho (věci, předmětu, bytosti), ale přivolává do přítomnosti navíc intencionální model, který musel být pro ten účel specielně vytvořen (někým). My jsme to mohli také pouze převzít a dál tradovat, prostě jsme – často i nevědomky, ale aktivně – vstoupili do světa pojmovosti. Ale co to vlastně ta pojmovost je? Jednak to je jakýsi „prostor“ („svět“) vztahů, nejrozmanitějších kontextů a jejich pseudo-aktivních vzájemných souvislostí, ale tím ještě nevykládáme, co to je vlastně ten „pojem“ a jaký je jeho „ontologický status“, v čem je jeho „skutečnost“. Neboť pojmy mají jakousi svou skutečnost, která není redukovatelná ani vyložitelná ze subjektivity, z myšlení samého, které se ovšem pojmovostí a pojmy spravuje, řídí. Pojmová intence je jistě součástí myšlenkových aktů a výkonů, ale pojem sám je to, k čemu je tato intence zaměřena. A je otázka, zda už jen proto můžeme mluvit o „intencionálním objektu“ (či „předmětu“ – vždyť jde spíše o „ne-předmět“, „non-objekt“! A slovo je označení toho, co vlastně není!
(Praha, 180125-1.)