Tento text kriticky zkoumá Whiteheadovy pojmy „aktuální entita“ a „aktuální událost“ a zdůrazňuje potřebu jejich přesnějšího vymezení v rámci filosofické ontologie. Autor upozorňuje na vágnost termínu „entita“, který nerozlišuje mezi pravými jsoucny a pouhými pseudo-celky, jako jsou kameny či planety. Podobně termín „událost“ vyžaduje objasnění, zda je její jednota výsledkem intencionální konstrukce pozorovatele, nebo zda pramení z vnitřní integrity samotného dění. Hlavním přínosem úvahy je však otázka po povaze „aktuality“ události. Text se táže, zda máme aktuálnost chápat jako vlastnost události v její celistvosti, nebo zda se vztahuje pouze k její právě probíhající, přítomné fázi. Tato distinkce je klíčová pro pochopení událostného charakteru jsoucna a procesualitu světa. Autor tak otevírá prostor pro hlubší diskusi o vztahu mezi vnímáním, realitou a časovostí v kontextu moderní ontologie.
Aktualita a dění
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 6. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Aktualita a dění
Whiteheadovy termíny „aktuální entita“ či „aktuální událost“ jsou ve svých významech použitelné, ale nutně vyžadují náležitého upřesnění. Především sám termín „entita“ je poněkud vágní, neboť může být vztažen jak k pravým (byť relativně pravým) „jsoucnům“, tak k čemukoli, co je jako pseudo-celek-percipováno, tedy ke „jsoucnům nepravým“ (jako je třeba kámen, hora, ostrov, planeta apod.). Naproti tomu termín „událost“ si přímo jakoby vyžaduje upřesnění, zda jsme nějakou událost jako „předmět“ pojali (intencionálně konstruovali) jen my (eventuelně „někdo“ jiný nebo snad i „něco“ jiného, ale reaktibilního), nebo zda integrace v (relativní) jednotu má svůj původ (zdroj) ve skutečném celku události jakožto „pravé“. (Což ovšem je stále ještě zatížerno určitou volností ve výkladu, v interpretaci.) Nejdůležitější je ovšem to, jak myšlenkově uchopit v obou případech připomínanou „aktualitu“ události (či jsoucna jakožto událostného dění): v jakém smyslu budeme chápat aktuálnost událost – jako aktuálnost celku nebo jako aktuálnost právě probíhající (přítomnostní) její fáze?
(Písek 180616-1.)