Tento text se zabývá filosofickým zkoumáním ideje setrvačnosti, která navzdory běžné smyslové zkušenosti musela být konceptuálně vymyšlena a definována. Autor analyzuje napětí mezi setrvačností a ideou proměnlivosti, pohybu a toku, přičemž upozorňuje, že setrvačnost nelze redukovat na pouhou extrémně pomalou změnu. Naopak, setrvačnost musí změnu v určitém ohledu fakticky vylučovat. Úvaha rozlišuje mezi absolutní setrvačností, která znamená naprostou neměnnost, a setrvačností relativní, která nastoluje otázku po svém vlastním zdroji a původu. Hlavní tezí textu je, že zatímco všeobecná proměnlivost a pohyblivost jsou základními a vlastními vlastnostmi každé skutečnosti, setrvačnost není automatickým stavem, nýbrž musí být aktivně vykonávána, působena a neustále udržována. Tato perspektiva radikálně mění pohled na stabilitu věcí, kterou interpretuje nikoliv jako pasivní danost, ale jako výsledek aktivního odporu vůči univerzálnímu procesu změn. Text tak poskytuje hluboký vhled do ontologie stability a dynamiky v rámci filosofického myšlení.