Tato práce se zabývá pojetím Evropy v myšlení Jana Patočky, přičemž vychází z jeho teze o Evropě jakožto nevyčerpaném počátku, který formuje identitu současného planetárního lidstva. Text analyzuje zásadní rozdíl mezi chápáním Evropy jako geografického útvaru a jako dějinného fenoménu. Autor se zamýšlí nad tím, jakým způsobem je třeba interpretovat počátek Evropy a kriticky poukazuje na to, že v Patočkově reflexi mohou absentovat židovské a křesťanské kořeny, které jsou v jiných tradicích považovány za konstitutivní. Významná část textu je věnována budoucnostnímu rozměru Patočkovy filosofie, zejména přechodu k planetární epoše a konceptu postevropského světa. Patočkovo pojetí tak ukazuje Evropu jako dynamický proces, který má nejen svůj specifický historický start, ale směřuje i k určitému dějinnému završení. Tato perspektiva umožňuje lépe pochopit transformaci evropského dědictví v globálním kontextu a roli, kterou toto dědictví hraje v utváření moderní civilizace.
Patočka o Evropě
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 8. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Patočka o Evropě
Patočka kdysi napsal: „… Evropu nechápu pouze jako přítomnou Evropu, nýbrž jako to, co tvoří počátek, ten stále nevyčerpaný počátek, z kterého Evropa vznikla, z kterého ještě pořád dnešní planetární lidstvo žije (lidstvo planetární epochy)“. (Vypsáno z: 6748, Masaryk, samizdatový soubor, Praha 1979, str. 332 – je třeba ověřit ze Spisů.) Z toho je patrno, že jde vlastně o různé „fenomény“, např. je zásadní rozdíl mezi ,fenoménem‘ geografickým a ,fenoménem‘ dějinným; to za prvé. A pak je tu důležitý onen důraz na „ten stále nevyčerpaný počátek, z kterého Evropa vznikla“: jak vlastně máme dějinně chápat „počátek Evropy“? To zase záleží na tom, jak chápeme samu Evropu, zda je myslitelná bez starého Izraele (a bez křesťanství) – zdá se, že u Patočky ten můj důraz na židovské kořeny Evropy chybí nebo je neznatelný. Naproti tomu se zdá být u Patočky mnohem silněji zdůrazněn budoucnostní aspekt, neboť jednak se zmiňuje o „lidstvu planetární epochy“, jednak už mluví také o konci Evropy a o světě „postevropském“ (z toho se zdá vyplývat, že dějinně je Evropa fenoménem, který má nejen onene „stále nevyčerpaný počátek“, ale který má (a bude ještě nějaký čas mít) také stále ještě nenastalý „konec“.
(Písek, 180814-1.)