Tento text se zamýšlí nad historickou podstatou Evropy, kterou definuje jako „ne-říši“. Autor argumentuje, že se Evropa v dějinách nikdy nestala skutečným mocenským celkem nebo jednotnou obcí, a to i přes četné pokusy o její sjednocení, od Alexandra Velikého a Říma až po nacistické a sovětské ambice. Skutečnost, že tyto snahy opakovaně selhaly, naznačuje, že jednotná říše je s evropskou identitou neslučitelná. Ta je totiž bytostně spjata s pluralitou řeckých městských států, jejichž mocenské sjednocení bylo v antice neúspěšné. Současné snahy o vybudování jednotné Evropy formou federace či konfederace prostřednictvím administrativních a mocenských opatření autor vnímá skepticky. Domnívá se, že takové pokusy buď neuspějí, nebo v případě úspěchu povedou k zániku skutečné podstaty Evropy. Text tak varuje před nahrazováním historické rozmanitosti umělými mocenskými strukturami, které by mohly popřít samotný smysl evropské jednoty.