Tato úvaha se zabývá filosofickou povahou událostí a jejich vnímáním v čase. Autor tvrdí, že události, bez ohledu na jejich rozsah, nelze redukovat na pouhý okamžik v přítomnosti, neboť představují ucelené procesy s vlastním průběhem, počátkem a koncem. Text zásadním způsobem rozlišuje mezi událostmi, které jsou konstruovány lidským vědomím (např. dějinné či každodenní události), a „pravými událostmi“, které svou celistvost zakládají a udržují samy o sobě. Za tyto pravé události jsou považovány především živé bytosti jakožto jednotlivci (individua). Naopak vznik druhů, rodů nebo komplexních ekosystémů, jako jsou lesy a jezera, autor do kategorie pravých událostí neřadí, přestože vykazují znaky integrace a spolupráce. Práce tak otevírá otázku původu a zrodu pravé celkovosti a kriticky zkoumá ontologické hranice toho, co tvoří skutečný subjekt dění v protikladu k lidským interpretacím a záměrům. Celkově text nabízí hluboký vhled do problematiky časovosti a identity v rámci procesuálního myšlení.