Tento text se zabývá ontologickou problematikou vzniku možnosti z nicoty. Autor argumentuje, že z absolutní nicoty nemůže nic vzniknout samo od sebe, a to ani budoucí možnost. Skutečné možnosti se rodí současně s aktuálně vznikajícími skutečnostmi, tedy s pravými událostmi. Aby se z naprosto nemožného v rámci nicoty stalo něco skutečně možného, je nezbytný čin neboli akt. Text nastoluje zásadní otázku ohledně povahy takového činu, který předchází samotné skutečnosti a nelze jej z ní odvodit, ani jej z jejího rámce zcela vyčlenit. Východiskem z tohoto metafyzického paradoxu je koncept pra-činu, případně rozsáhlého souboru takových pra-činů, které stojí u zrodu reality. Tato úvaha směřuje k definování aktu jako fundamentálního prvku, jenž překonává propast mezi nicotou a existencí, čímž ustavuje prostor pro vznikání, dění a budoucí směřování světa v jeho procesualitě.