Tento text se zabývá ontologickou povahou události jako jsoucna, přičemž klade zvláštní důraz na koncept takzvané „bylosti“. Autor vychází z předpokladu, že událost se nám v každém okamžiku ukazuje jako aktuálně přítomná, avšak s výjimkou svého samotného počátku v sobě vždy nese i svou již proběhlou část. Vyvstává tak zásadní otázka po povaze rozdílu mezi aktuální přítomností a těmi aspekty události, které již pominuly. Jelikož tyto minulé části nejsou součástí přímého smyslového úkazu, musí být událost jako ucelený fenomén aktivně ustavena subjektem. Tento subjektivní proces konstituce jevu je podmíněn vnímavostí a reaktibilitou konkrétního jedince. Klíčovým problémem, který text nastoluje, je transformace přítomného momentu: co se fakticky děje s jsoucností události, když se ze stavu aktuálnosti přesouvá do sféry bylé minulosti. Práce tak zkoumá hranice mezi bezprostředním vnímáním a intelektuálním uchopením časové kontinuity dění.