Tento text se zabývá ontologickou povahou události jako jsoucna, přičemž klade zvláštní důraz na koncept takzvané „bylosti“. Autor vychází z předpokladu, že událost se nám v každém okamžiku ukazuje jako aktuálně přítomná, avšak s výjimkou svého samotného počátku v sobě vždy nese i svou již proběhlou část. Vyvstává tak zásadní otázka po povaze rozdílu mezi aktuální přítomností a těmi aspekty události, které již pominuly. Jelikož tyto minulé části nejsou součástí přímého smyslového úkazu, musí být událost jako ucelený fenomén aktivně ustavena subjektem. Tento subjektivní proces konstituce jevu je podmíněn vnímavostí a reaktibilitou konkrétního jedince. Klíčovým problémem, který text nastoluje, je transformace přítomného momentu: co se fakticky děje s jsoucností události, když se ze stavu aktuálnosti přesouvá do sféry bylé minulosti. Práce tak zkoumá hranice mezi bezprostředním vnímáním a intelektuálním uchopením časové kontinuity dění.
Bylost události
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 9. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Bylost události
Mluvíme-li o události jako jsoucnu (jsoucí), musíme vzít na vědomí, že sama dějící se událost se ukazuje vždy jen jako přítomná (aktuálně přítomná), takže s výjimkou momentu počátku události náleží k jejímu bytí vždy také její bylost, tj. její již nastalý a proběhlý díl oné události jako celku. Vzniká tak otázka, jaký je vlastně rozdíl (resp. v čem spočívá rozdíl) mezi aktuálně přítomnou jsoucností na jedné straně a již proběhlými a nastalými jsoucnostmi na staně druhé. Je přece zřejmé, že jsoucnosti, které v probíhající události již proběhly, se nemohou aktuálně ukazovat (nemohou být součástí úkazu této události), ale mohou být pouze pojaty jako příslušné k této události jakožto jevu (fenoménu). Každý jev (fenomén) musí být aktivně ustaven nějakým subjektem, jemuž se událost jeví; událost se může jevit jen určitému subjektu (a to v závislosti na jeho aktivní vnímavosti a reaktibilitě), ale všem dalším subjektům může být společné jen to, jak se v daný přítomný moment právě ukazuje. Musíme se tedy tázat, co se vlastně děje (stane) s každým aktuálně přítomným momentem (jsoucností) události, když se ze ,stavu‘ právě aktuální přítomnosti jakoby ,přesune‘ mezi jsoucnosti již uskutečněné, provedené a tedy minulé (přesně: bylé)?
(Písek, 180907-1.)