Tento text se zabývá ontologickým vymezením pojmu „budost“ v kontextu časovosti události. Autor rozlišuje mezi aktuální přítomností události, její minulostí (charakterizovanou jako „bylost“) a jejím budoucím rozměrem, pro nějž zavádí termín „budost“. Budost představuje soubor ještě nenastalých a neaktuálních aspektů události, které se teprve mají uskutečnit. Ačkoliv se jedná o sféru ne-jsoucího, budost není pouhou prázdnotou; lze o ní uvažovat a do určité míry její průběh předvídat. Text zdůrazňuje potřebu precizního rozlišování různých způsobů bytí a nebytí v rámci procesuálního chápání reality. Podobně jako je nutné specifikovat, v jakém smyslu událost „jest“, je zásadní definovat i povahu toho, co „není“. Koncept budosti tak rozšiřuje naše chápání události jako dynamického celku, který přesahuje pouhý okamžik přítomnosti a zahrnuje i své potenciální směřování a budoucí aktualizaci.