Tento filosofický text se zabývá zásadním rozlišením mezi místním pohybem a vnitřní aktivitou, neboli energeia, v rámci ontologie událostného dění. Autor vychází z Aristotelova prvotního rozlišení mezi vnějším přemisťováním věcí a pohybem vycházejícím z vnitřku, přičemž kriticky poukazuje na limity tradičního pojetí možnosti a uskutečňování. Hlavní argumentace se soustředí na odlišení místního pohybu, který je interpretován jako nepravá či pseudo-integrovaná událost, od pravého událostného dění. Zatímco místní pohyb je nahlížen jako jednotný pouze z vnější perspektivy jiných subjektů, skutečné události se vyznačují niternou integrací a vlastní subjektivitou. Tato distinkce je klíčová pro pochopení integrovaných událostí jakožto aktivních subjektů schopných reagovat na své okolí, čímž se zásadně liší od pouhých hromad či vnějších přesunů, které postrádají vnitřní událostnou integritu.
Dění událostné
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 9. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Dění událostné
Už Aristotelés rozpoznával místní (lokální) pohyb, kdy je „něco“ (předběžně řekněme nějaká „věc“ – Tredennick a Armstrong ostatně mluví o „věci“ – „thing“ – zcela bez skrupulí i mnohde jinde) pohybováno zvenčí neboli přemisťováno, jen jako jeden z druhů „pohybu“; proti tomu zejména v jistém smyslu poukázal na jiný pohyb, jehož původ není vnější, nýbrž vnitřní. Stanovil právě pro tento „pohyb zevnitř“ čili „z vnitřku“ pojmenování energeia – to poukazuje na to, že jde o pohyb uvnitř, en, tedy pohyb vnitřní, eventuálně pohyb zevnitř (to rozlišení u něho nenajdeme, ale důraz je položen na to, že jde o pohby, který není vnějšího, ale vnitřního původu). Tak daleko to ovšem Aristotelés nedomyslel, nedotáhl (srv. jeho pojetí ,možnosti‘ a ,uskutečňování‘). Právě zde je třeba dobře rozšlišovat, jak odlišný význam má „možnost“ (a uskutečňování) třeba při místním pohybu a třeba při vnitřním (niterném) pohybu integrované události, tj. v událostném dění. Místní pohyb není pohybem událostným, ale může být myšlenkově uchopen jen jako událost nepravá, tj. pseudo-intergrovaná jen v pohledu (recepci resp. reagenci) odjinud, z perspektivy jiných ,subjektů‘ (pravých událostí, které jsou schopny reagovat i na hromady a polohromady jen díky svému subjektu resp. díky sobě jako subjektu).
(Písek, 180908-1.)