Tento text se věnuje filosofickému vymezení pojmu událost, přičemž ji definuje především jako specifický „ne-předmět“. Autor vychází z aristotelské tradice a k objasnění podstaty události využívá metodu negativního vymezení, tedy modelování toho, čím událost není. Klíčovým konceptem je zde kontrast mezi událostí a pouhou „hromadou v pohybu“. Zatímco událost je charakterizována svou niternou stránkou, integritou a vnitřní provázaností, hromada v pohybu představuje pouze mechanickou proměnu sestavy prvků. V takovém uskupení jednotlivé části postrádají vzájemnou komunikaci, pohybují se nezávisle a bez jakéhokoli společného cíle či zájmu o výsledný efekt. Událost je tedy ustavena právě skrze svou vnitřní jednotu a zainteresovanost na výsledku, což ji zásadně odlišuje od pouhého nezainteresovaného pohybu prvků v prostoru. Rozbor zdůrazňuje potřebu nahlížet na událost jako na komplexní proces, který přesahuje rámec prosté materiální předmětnosti a vyžaduje uznání své specifické ontologické povahy založené na vnitřní komunikaci a smysluplném směřování celku.