Tento text se zabývá problematikou vymezení pojmu „myšlení“ v kontextu filosofické reflexe. Autor odmítá podat prostou definici a namísto toho odkazuje na Heideggerovy přednášky, které zdůrazňují, že se myšlení musíme teprve učit. Přestože je myšlení vnímáno jako něco důvěrně známého z lidské zkušenosti, pro potřeby odborného diskurzu je tato běžná znalost příliš vágní. Text proto zužuje zkoumaný fenomén výhradně na myšlení lidské. Zásadním kritériem pro to, co lze považovat za skutečné či opravdové myšlení, je schopnost reflexe. Skutečné myšlení se nevyčerpává pouze svým předmětem, tedy tím, co je myšleno, ale dokáže obrátit pozornost k samotnému procesu – k tomu, že a jakým způsobem k myšlení dochází. Tímto způsobem autor stanovuje metodologický základ pro další zkoumání povahy lidského ducha a kognitivních procesů, které přesahují pouhou instinktivní reakci či intuitivní chápání světa.
Myšlení, mysliti
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 10. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Myšlení, mysliti
Naším problémem bude (a je), jak odpovědět na nám adresovanou výtku, že jsme náležitě nevymezili, co chápeme pod slovem (slovesem) „mysliti“, případně pod substantivem „myšlení“. Rozhodně se nenecháme vyprovokovat k tomu, abychom se sami pokoušeli definovat, co to je „myšlení“. Vždyť tomu už je hodně přes 60 let, co jeden z největších myslitelů předcházejícího století proslovil sérii přednášek, nazvanou „Was hei3t Denken?“ (Nedávno vyšla tiskem i česky, i když v opisech kolovala v překladu již mnoho let.) V podobě jakési základní či spodní melodie (jakéhosi „cantus firmus“) se tam opakuje upozorňování na povážlivou okolnost, že prý dosud nemyslíme, ale že se to musíme začít učit. O myšlení totiž můžeme právem říci něco podobného, co velký myslitel starověku řekl o „člověku“, totiž že „myšlení je to, co každý zná a ví“, a to z vlastní zkušenosti. Ovšemže to, co „každý zná a ví“, je většinou nepřesné až vágní, takže s tím nelze vážně pracovat. Pod „myšlením“ tedy budeme napříště vždycky myslet myšlení lidské, a to i když přiznáváme, že někdy se i zvířata nebo ptáci atd. zdají, že myslí. A navíc musíme připustit, že ne každé myšlení nějakého člověka je už tím myšlením, které máme na mysli. Budeme tedy za skutečné (opravdové) myšlení považovat jen takové myšlení, které je schopné reflexe, tj. obrácení části interesu od toho, co je myšlením myšleno, na to, že a jak je myšleno.
(Písek, 181002-1.)