Text se zabývá filosofickým rozlišením mezi pojmem jakožto aktem uchopování (pojímání) a pojmem jakožto objektem, tedy tím, co je pojato. Autor upozorňuje na častou záměnu těchto dvou rovin, k níž dochází při zkoumání vzniku pojmového myšlení. Pokud na pojem nahlížíme jako na nástroj chápání, dochází k jeho zpředmětnění, čímž se z něj stává cosi uchopeného. Článek nastoluje otázku, zda je vůbec možné o pojmu uvažovat jako o předmětu a jaké vlastnosti by takový předmětný pojem musel mít, aby reprezentoval svůj obsah, například ideu kruhu. Autor dále zkoumá proces konstituování pojmu v rámci myšlenkového aktu a ptá se po smyslu odlišování samotného pojímání od výsledného pojmu. Hlavním záměrem je obrátit pozornost k myšlenkovému výkonu namísto statického nahlížení na pojmy jako na hotové předměty, čímž otevírá prostor pro hlubší analýzu povahy myšlení a intencionality.
Pojem a pojaté
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 10. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Pojem a pojaté
Když mluvíme o historickém vzniku pojmového myšlení, zaměňujeme často chápání „pojmu“ jakožto pojímajícího za jeho pochopení jakožto pojatého. To vysvitne docela zřejmě, když pojem sám pojmeme jako prostředek (nástroj) chápání (pojímání) a tak jej ve skutečnosti „zpředmětníme“, tj. učiníme čímsi, co je pojato, uchopeno. Ale múžeme něco podobného vůbec připustit? Co vůbec můžeme říci o určitém pojmu jakožto o „předmětu“? Jaké vlastnosti (či jiné náležitosti) může či musí vykazovat pojem jakožto „předmět“ (jako předmět pojatý a tedy nikoli jako součást pojímání jakožo myšlenkového aktu, výkonu)? Čím se pojem třeba kruhu stává pojmem právě kruhu? Jaké vlastnosti musí mít pojem kruhu, aby byl vskutku pojmem kruhu? – Pochopitelně se ve svém myšlenkovém postupu (pojímání, chápání) můžeme soustředit na cokoli, tedy nejen na něco skutečného, ale také na něco jen míněného, vymyšleného – tudíž i na „pojem“ jakožto „předmět“. Jenže je pojem jakožto předmět vůbec mínitelný, aniž bychom jej jako předmět svým „míněním“ nejprve konstituovali, ustavili? Proč jej vlastně chceme mínit jako cosi zvláštního, odlišného od samého aktu mínění něčeho jiného, vskutku pojímaného (čeho je míněný „pojem“ pojmem)? Vždyť my se přece zajímáme především o pojímání, tedy o myšlenkový akt, výkon, nikoli o nějaký pojem jako cosi předmětného?
(Písek, 181007-2.)