Text se zabývá povahou pojmů a jejich vztahem k myšlení a vnější skutečnosti. Autor argumentuje, že ačkoliv jsou pojmy spjaty s procesem myšlení, vykazují jistou míru samostatnosti, neboť odkazují k jiným pojmům i k věcem vnějšího světa (res). Tyto věci tvoří věcné „zázemí“ pojmů, čímž vymaňují myšlení z čisté subjektivity. Myšlení je tak skrze pojmy neoddělitelně spjato se skutečností, která na něm není primárně závislá. Ačkoliv může myšlení toto zázemí zpětně ovlivňovat, děje se tak pouze nepřímo. Klíčovým prvkem tohoto vztahu je propojení myšlenkových aktivit s fyzickým jednáním subjektu. Právě skrze tělesné a materiální výkony, které jsou neredukovatelné na pouhé myšlení, dochází k aktivnímu zásahu do vnější sféry. Pojmy tedy slouží jako most mezi subjektivním vědomím a objektivní realitou, přičemž jejich platnost a vliv jsou podmíněny integrací myšlení do širšího rámce lidské aktivity a interakce se světem.