Text se zabývá povahou pojmů a jejich vztahem k myšlení a vnější skutečnosti. Autor argumentuje, že ačkoliv jsou pojmy spjaty s procesem myšlení, vykazují jistou míru samostatnosti, neboť odkazují k jiným pojmům i k věcem vnějšího světa (res). Tyto věci tvoří věcné „zázemí“ pojmů, čímž vymaňují myšlení z čisté subjektivity. Myšlení je tak skrze pojmy neoddělitelně spjato se skutečností, která na něm není primárně závislá. Ačkoliv může myšlení toto zázemí zpětně ovlivňovat, děje se tak pouze nepřímo. Klíčovým prvkem tohoto vztahu je propojení myšlenkových aktivit s fyzickým jednáním subjektu. Právě skrze tělesné a materiální výkony, které jsou neredukovatelné na pouhé myšlení, dochází k aktivnímu zásahu do vnější sféry. Pojmy tedy slouží jako most mezi subjektivním vědomím a objektivní realitou, přičemž jejich platnost a vliv jsou podmíněny integrací myšlení do širšího rámce lidské aktivity a interakce se světem.
Pojmy a jejich „zázemí“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 10. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Pojmy a jejich „zázemí“
Pojmy jsou záležitostí myšlení, bez myšlení nijak nemohou obstát. Přesto mají vůči myšlení (a to vůči příslušnému myšlení, které jich užívá) jistou svébytost či samostatnost, a to proto, že svým vztahem (přesněji: některými svými vztahy) míří mimo právě to myšlení, které jich užívá, a to jednak k jiným pojmům a tím i jinému myšlení, jednak k „věcem“ (věc = res), jež vůbec nejsou (resp. nemusí být) součástí ani složkou jakéhokoli myšlení. A právě tyto „věci“ představují jakési věcné „zázemí“ pojmů (a tím ovšem i myšlení, které s těmi pojmy pracuje). Myšlení proto nikdy není pouhá subjektivita, jak mají za to skeptikové; myšlení má nepřehlédnutelné a nenahraditelné vazby ke „skutečnostem“, které nejenom že nejsou součástí a ani složkou příslušného myšlení, nýbrž nejsou v jistém ohledu ani druhotně závislé na onom myšlení, podržují si proti němu jakousi svébytnost a samostatnost. Myšlení může zpětně (a jen zpětně, tj. rozhodně ne přímo) ovlivňovat toto zázemí, k němuž se prostřednictvím pojmů (ale i představ, pocitů, dojmů a ,zkušeností‘ jiného typu) vztahuje. Ovšem tento vztah myšlení (a tedy i pojmů) ke „skutečnostem“ se může „realizovat“ (uskutečňovat) jen vazbou myšlení na jiné aktivity téhož myslícího subjektu, jež nezůstávají pouze na půdě myšlení a myšlenkové aktivity, nýbrž zasahují aktivně do sféry fyzických výkonů (které na pouze myšlenkové výkony nelze redukovat).
(Písek, 181020-1.)