Text zkoumá fenomén učení jako zásadní prvek, který zpochybňuje platnost absolutní kauzality v reálném světě. Autor argumentuje, že učení odhaluje určitou neurčenost a „průchodnost“ dění, což znamená, že procesy nejsou předem stoprocentně rozhodnuty. Každá událost v sobě nese momenty, které se teprve utvářejí, čímž vzniká prostor pro aktivní zásahy subjektů. Tito činitelé nejsou ve svých reakcích na situace předem naprogramováni, ale disponují určitou mírou vůle a svobody. Svět je zde vykreslen nikoli jako determinovaný mechanismus, nýbrž jako sféra otevřená pro kreativní a svobodné jednání aktérů. Realita sice existuje nezávisle na subjektu, ale postrádá definitivní určení, což umožňuje, aby se věci děly odlišně od fixních vzorců. Učení se tak stává důkazem flexibility bytí a ontologické svobody, která je vlastní každému opravdovému dění, a vyžaduje tedy, aby bylo bráno s náležitým respektem jako klíč k pochopení aktivní subjektivity.
[Učení se]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 10. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
[Učení se]
Fenomén „učení (se)“ nebyl a dosud není brán (a chápán) s náležitou vážností a respektem. Znamená především, že neplatí absolutní (resp. stoprocentní) kauzalita. Něco z toho, co se právě děje (nebo dělo), se v některých ohledech může dít také jinak, odlišně. A to znamená, že jsme na stopě jakési průchodnosti či průlinčitosti všeho dění: každé opravdové dění má v sobě zabudovány momenty, které ještě v té chvíli nejsou rozhodnuty, ale které se teprve rozhodují, přesněji: které jsou rozhodovány, o kterých je rozhodováno (nikoli však, že by o nich už bylo rozhodnuto). To znamená, že celý svět opravdového dění je sférou připravenou pro zásahy aktivních činitelů, akterů, tj. „subjektů“, které nejsou předem nařízeny ani neprogramovány, k tomu, jak zareagují na danou situaci, ale mají v tom ohledu jistou „volnost“, „vůli“, „svobodu“. Žádná situace není předem úplně rozhodnuta, i když je „reálná“ (skutečná) a není pouze virtuální (nevzniká zároveň s aktivním zásahem subjektu do ní), ale není ani předem definitivně určena, determinována.
(Písek, 181027-1.)