Tento text zkoumá ontologický vztah mezi možností a jsoucnem. Rozlišuje mezi jsoucím možným a jsoucím uskutečněným, přičemž pohyb definuje jako přechod od možnosti k aktuální skutečnosti neboli vznik. Hlavní pozornost je věnována problematice zániku a otázce, zda se zaniklé jsoucno stává opět možným, například skrze vzpomínku. Autor se zamýšlí nad ontologickým statusem možnosti a jejím vztahem k nejsoucnu, přičemž zavádí termín virtuální. Důležitou součástí úvahy je analýza hranic mezi neskutečným a nemožným a zkoumání podmínek, za kterých by se nemožné mohlo transformovat v možné a následně ve skutečné. Text představuje hlubokou metafyzickou reflexi kategorií bytí, která problematizuje lineární chápání času a změny. Tato filosofická skica, původně určená pro seminární výuku, otevírá základní otázky o povaze reality a jejích modálních proměnách v procesu bytí a nebytí.