Tato úvaha se zabývá filosofickým rozborem pojmu "událost" ve vztahu k ontologickým kategoriím možnosti a skutečnosti. Autor zkoumá, jak se událost v čase proměňuje z ryzí možnosti v aktuální jsoucnost a následně v "bylost". Klíčovým tématem je diferenciace různých fází budosti a minulosti, které nejsou statické, ale vykazují určitý pohyb i před svou aktualizací. Prostřednictvím myšlenkového experimentu autor zavádí intencionální model události do aristotelského kontextu. Konfrontuje Aristotelovo pojetí pohybu jako uskutečňování možného s povahou události, která v sobě neobsahuje žádnou neměnnou substanci, a přesto vykazuje vnitřní integritu a jednotu jako jeden celek. Událost je tak nahlížena jako dynamický proces, v němž se hranice mezi možným a skutečným neustále posouvá, čímž dochází k redefinici tradičního chápání jsoucna a jeho časovosti v rámci procesuálního myšlení.
Jsoucí a možné
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 10. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Jsoucí a možné
Aplikace na „událost“:
Na svém začátku je celé událost možná, ale postupně se uskutečňuje. Ve svém průběhu je událost jednak možná (to je její budost), jednak skutečná (je to jen její aktuální jsoucnost, nebo i její bylost?). Jak označíme bylost události, budeme-li „skutečné“ redukovaně cháípat jako „aktuálně skutečné“?
„Možná jsoucnost“ různých fází budosti není pro všechny fáze stejná, ale musíme předpokládat, že tyto fáze jsdou v nějakémpohybu, i když ještě nejsou aktualizovány v tom kterém uskutečňování. Podobně, i když zároveň odlišně, se to más s různými fázemi bylosti, které se s postuopem uskutečňovánií celé událostzi, stávají stále „bylejšími“ (a minulejšími, tj. staršími).
Náš myšlenkový experiment vlastně spočívá v tom, že nejprve ustavíme a zavedem pojem „události“, což znamená, že předběžně ustavíme intencionální model události, a pak budeme pokusně zavádět tento pojem do některých (jen vybraných!) aristotelských souvislostí. Tak např. dáme Aristotelův výměr pohybu jakožto uskutečňování možného do souvislosti s „událostmi“: událost totiž nemá v sobě nic, co by se neměnilo, žádnou „substanci“. A přesto je integrovaná, je to jedna událost.
(Písek, 181012-2)1
1 Původní zápis z 27. září 2017 se nepodařilo najít.