Tato filosofická reflexe vychází z poznámky Ladislava Hejdánka nad citátem Jacquese Derridy o „válce se sebou samým“. Autor se zamýšlí nad tím, co takový vnitřní boj vypovídá o povaze subjektu a jeho jednotě. Klade si otázku, kdo je v tomto zápase útočníkem a kdo obráncem, a z jakého hlediska lze posuzovat pravost jednotlivých fází tohoto boje. Hejdánek zpochybňuje tradiční pojetí subjektu jako sjednocené identity a naznačuje, že vnitřní rozpornost může být inherentním rysem lidské ek-sistence. Pokud je subjekt schopen válčit sám se sebou, může to být dokladem jisté schizoidnosti v jeho samotném základu. Text zdůrazňuje, že subjekt nemůže založit sám sebe, a proto tento vnitřní konflikt odkazuje k hlubším ontologickým otázkám o původu a stabilitě jáství. Úvaha tak otevírá prostor pro redefinici subjektivity jako dynamického, bytostně nehotového a vnitřně diferencovaného dění, které postrádá absolutní autonomii.