Tento text se zabývá analýzou výroku Jacquese Derridy, v němž tvrdí, že vede válku sám se sebou. Autor zkoumá možnost vnitřního konfliktu subjektu a klade si otázku, zda je vůbec možné, aby subjekt bojoval sám proti sobě. Vychází z teze, že subjektivita je svou povahou dynamická a tvořivá; jelikož subjekt neustále produkuje nové prvky, které nejsou pouhým pokračováním minulosti, může docházet k napětí mezi starým a novým. Text dále zvažuje, zda lze Derridův výrok chápat metaforicky jako proces osvobozování se od zažitých návyků a sklonů. Diskuse zdůrazňuje potřebu zkoumat kontext výroku a hloubku pojmu vnitřního prostoru subjektu. Celkově se úvaha snaží postihnout ontologické základy vnitřního sporu v lidské identitě a objasnit, jakým způsobem se subjekt vyvíjí skrze sebetransformaci a vnitřní opozici, aniž by tím popřel svou vlastní integritu.