Tento text se zabývá problematikou smrti a smrtelnosti skrze optiku francouzského jazyka a filosofických konceptů Paula Ricoeura. Ústředním pojmem je „le deuil“ neboli smutek, který francouzština reflektuje v mnoha idiomatických vazbách vyjadřujících různé fáze truchlení, od jeho rituálního vyjádření až po vnitřní vyrovnání se se ztrátou. Významná část analýzy se opírá o Ricoeurovo rozlišení postojů k lidské konečnosti. Autor rozlišuje mezi aktivním odporem či popíráním (contestation), nářkem (plainte) a naopak hledáním útěchy (consolation) či naděje (l’espérance). Vrcholem těchto reakcí je pak přivolení (consentement) k osudu a hluboký smutek z konečnosti bytí (la tristesse du fini). Cílem příspěvku je ukázat bohatost a rozmanitost lidských reakcí na vědomí vlastní smrtelnosti, jak jsou zachyceny v jazykových strukturách a filosofické reflexi, čímž zdůrazňuje komplexnost procesu vyrovnávání se s koncem života v kontextu frankofonní kultury a myšlení.
Smrt (smrtelnost) – reakce na ni
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 11. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Smrt (smrtelnost) – reakce na ni
Francouzský termín pro „smutek“ je „le deuil“. Fráze : „en signe de deuil“ – ve znamení smutku; zarmoutit; „faire son deuil de qu.“ – fam. – udělat na čím kříž (rozloučit se s tím) ; „être en deuil de q.“ – želet něčeho; „quitter le deuil“ – odložit smutek ; „conduire, mener le deuil“ – jít v čele smutečního průvodu ; etc. Odlišné výrazy pro druhy smutku (či spíše jen odmítajícího nebo zase smířlivého smutku – ve vztahu ke smrti a smrtelnosti) podle Ricoeura): contestation – popírání, spor, rozepře, diskuse ; „l´espérance“ – naděje, doufání; „la consolation“ – útěcha ; „le consentement“ – souhlas, svolení, přivolení; „la plainte“ – žal, nářek; „la lamentation“ – nářek, stěžování si; „la tristesse du fini“ – smutek z konce;
To vše ukazuje rozmanitost lidských reakcí na vědomí smrti, jak se ukazuje ve francouzském jazyce.
(Písek, 181115-1.)