Tento text se zabývá povahou intencionálního předmětu, který definuje jako myšlenkový model reprezentující skutečnost prostřednictvím podobných vlastností. Autor vychází z tradice spojené se jmény Franze Brentana a Edmunda Husserla a charakterizuje intencionální objekt nikoli jako běžnou věc, nýbrž jako „věc ideální“. Zásadním tématem úvahy je striktní odlišení intencionálního předmětu od pojmu. Zatímco pojem postrádá atributy referované skutečnosti (například pojem psa neštěká), intencionální předmět tyto vlastnosti v rámci vědomí zpřítomňuje a disponuje jimi, byť pouze v intencionální rovině. Na příkladech psa a trojúhelníka autor ilustruje, že intencionální předmět nese konkrétní rysy, které u abstraktního pojmu nenalézáme. Text tak přispívá k vyjasnění ontologického statusu mentálních reprezentací a jejich vztahu k reálným entitám a logickým kategoriím. Tato distinkce je klíčová pro pochopení mechanismů, jakými lidské vědomí uchopuje a modeluje vnější i ideální realitu, aniž by ji zaměňovalo s pouhými definicemi.