Tento text se zabývá vztahem mezi logičností argumentace a konceptem násilí, přičemž vychází z myšlenek Jacquese Derridy o metafyzice a násilí. Autor zkoumá, zda lze samotnou logiku považovat za formu nátlaku vykonávaného na myšlení druhých, zejména v kontextu vědecké práce, jejíž výsledky mají často donucující charakter. Úvaha se však neomezuje pouze na samotnou argumentaci, ale sleduje i ustavení myšlenkových prostředků a strukturních prvků jazyka, které svou zaběhaností ovlivňují naše uvažování. Text dále rozlišuje mezi skutečným násilím a silnou atraktivitou jazykových forem či tendencí k napodobování, které se sice mohou jevit jako donucující, ale mají odlišnou povahu. Autor zdůrazňuje potřebu přesnějšího vymezení pojmu logičnost v souvislosti s logem a řečí. Závěrem dochází k pochybnostem o tom, zda lze o raných formách komunikace a logických strukturách hovořit přímo jako o násilí, a spíše poukazuje na specifické rysy sebevnucování a neodolatelné přitažlivosti nových typů komunikace.
Logičnost argumentu a násilí
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 18. 11. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Logičnost argumentu a násilí
Jacques Derrida napsal pojednání s názvem Metafyzika a násilí. To je možno aplikovat na logičnost a logiku vůbec. Někdy je sama logičnost chápána jako násilí, vykonávané na mysl (myšlení) druhých lidí. Je nepochybné, že zejména vědci a věda pracují takovým způsobem, že výsledky jejich práce mají jakýsi „donucující“ charakter. Nejde však pouze o argumentaci, ale už o ustavení (konstituci) myšlenkových prostředků, jichž je při argumentaci užíváno (a zase nejde jenom o pojmy, ale i o jen zaběhané strukturní prvky daného jazyka apod., které „fungují“ jen díky své zaběhanosti, která ovšem má také své jisté zdroje a liší se jazyk od jazyku). Jazyk také může mít jistou „donucovací“ funkci, ale jde spíš o velmi silnou a mocnou atraktivitu, která se donucování spíše jen blíží (tady bychom mohli poukázat třeba na to, jak dokonce i jisté jazykové nešvary mohou nabývat vysoké atraktivity, snad nejspíš zakotvené v širší tendenci k napodobování). Domnělé či skutečné násilí viděné v působnosti logické argumentace je nicméně zapotřebí přezkoumat blíže. Předpokladem je ovšem upřesnění, co chápeme jako logičnost, jak to souvisí s logem a řečí vůbec, atd. Už v prvních formách, jimiž se ustavily první jazyky, je možno vidět jistou těžko odolatelnou atraktivitu tohoto nového typu komunikace, nicméně o nějaké násilnosti je nutno mít pochyby. (Atraktivnost ovšem má v sobě jisté rysy sebevnucování, ale nejde ještě o opravdové násilí, jak mám za to.)
(Písek, 181118-3.)