Tento text se zabývá vztahem mezi konceptuální logikou a logikou události, přičemž zdůrazňuje potřebu tyto dva pojmy nezaměňovat. Autor rozlišuje mezi logikou v rámci pojmového myšlení a logikou, která se projevuje v konkrétním dění či události. Každé dění lze považovat za uplatnění logu pouze v tom smyslu, že vykazuje určitou sjednocenost. Tato sjednocenost však nesmí být chápána jako výsledek myšlenkového procesu, ale jako inherentní vlastnost samotné události. Nejedná se o vlastnost statickou či původní, nýbrž o proces, který je neustále ustavován a udržován v průběhu děje. Text tak poukazuje na autonomii událostného logu vůči abstraktní logice myšlení a zdůrazňuje dynamický charakter jednoty, která tvoří základ každého dění. Úvaha vychází z fragmentu textu napsaného v Písku, který naznačuje další rozvíjení těchto ontologických otázek v širším kontextu autorovy práce.