Tento text se zabývá argumentem filosofa Roberta Spaemanna ohledně existence Boha jakožto nezbytného adresáta lidských emocí. Spaemann vychází z pozorování, že každý člověk v určitých životních situacích pociťuje hlubokou potřebu někomu poděkovat nebo si u někoho stěžovat. Tato potřeba vyžaduje konkrétní adresu, ke které lze tyto projevy směřovat. Autor textu však poukazuje na to, že tento argument v uvedené podobě vyžaduje další upřesnění, aby nebyl zavržen jako pouhá subjektivní a nevysvětlená psychologická potřeba. Diskuse dále otevírá otázku, zda by takových adresátů mělo být více, či zda je nutný monoteistický koncept jediného Boha. V neposlední řadě text zmiňuje kritickou námitku inspirovanou Feuerbachem, která tvrdí, že jde pouze o projekci běžných společenských zkušeností na nadlidskou bytost. Celkově úvaha zkoumá fenomenologické základy náboženské víry skrze perspektivu mezilidské komunikace přenesené do metafyzické roviny.