Tento text se zabývá analýzou pojmu subjekt a jeho vnitřního světa, tradičně označovaného jako „nitro“. Autor nejprve poukazuje na etymologický původ slova, který odkazuje k něčemu, co leží vespod nebo co bylo „vrženo pod“, a konstatuje, že toto jazykové vymezení může být zavádějící. V moderním pojetí je subjekt chápán primárně jako zdroj a vykonavatel aktivit, tedy jako aktivní činitel. Klíčovým rozměrem subjektivity je schopnost myšlení, cítění a vnímání, což definuje subjekt jako vědomou entitu. Text dále reflektuje zajímavý sémantický posun v závislosti na povaze vykonávané činnosti: zatímco v kontextu mentálních a kognitivních procesů vnímáme subjekt jako „někoho“ (osobního činitele), u čistě fyzických výkonů se naše terminologie často posouvá k neosobnímu označení „něco“. Tato stručná úvaha tak otevírá otázky týkající se hranic mezi vědomým jástvím, fyzickým působením a způsobem, jakým jazyk formuje naše chápání identity a jednání v okolním světě.