Tento krátký text se zabývá filosofickým rozlišením mezi mluvou, mlčením a řečí, přičemž odkazuje na hluboké myšlenky Lva Nikolajeviče Tolstého a Platóna. Autor kriticky zkoumá vztah mezi těmito pojmy v kontextu moderní komunikace, zejména v politické sféře, kde je často pěstováno umění mluvit, aniž by řečník skutečně něco podstatného sdělil. Taková promluva se paradoxně blíží formě nevýznamného mlčení, které postrádá obsah i hloubku. Text však zároveň upozorňuje na to, že mlčení samotné může být velmi významné a může „promlouvat“ silněji než slova, pokud nese skrytý smysl. Práce reflektuje rozdíl mezi pouhou fyzickou artikulací a skutečným aktem sdělení, který vyžaduje vnitřní naplnění. Tato úvaha vybízí čtenáře k zamyšlení nad integritou jazyka v současném světě a nad tím, jak se vytrácí hranice mezi prázdnou rétorikou a tichým, leč výmluvným porozuměním, které je základem lidské vzájemnosti a opravdového dialogu.
Mluva a jazyk
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 12. 2018
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2018
Mluva a jazyk
Podle www prý to byl nejen Lev Nikolajevič Tolstoj, ale dokonce už Platón (a mnozí další), kdo rozlišovali a v jejich vztazích vykládali slova „mluva, mlčení a řeč“. To je přece známo, že (zejména mezi politiky) je pěstováno umění, jak něco vyslovit resp. o něčem něco vyslovit, a přitom nic vlastně neříci. V takovém případě, kdy politik něco promluví, ale aniž by vskutku něco řekl, blíží se jeho promluva jakémusi mlčení, byť nikoli významnému (neboť mlčení může také být někdy významné, takřka může „promluvit“, přesněji řečení „něco říci“, byť potichu).
(Písek, 181211-2.)