Text se zabývá pojmovým a lingvistickým vztahem mezi lidským individuálním "já" a kolektivním vyjádřením "my". Zatímco jednotlivec vystupuje jako skutečný a svébytný subjekt, skupina často používá zájmeno "my" pouze jako funkční analogii k individuální identitě. Tato kolektivní identita může v praxi plnit různé psychologické a sociální role – od vyjádření hrdosti a společného odhodlání až po snahu o úkryt v anonymitě či přímé vyhnutí se osobní odpovědnosti. Autor v textu podrobně rozebírá otázku, zda může skupina či širší společenství lidí skutečně představovat reálný subjekt, a dospívá k jasnému závěru, že skupina zůstává souborem spolupracujících individuí, nikoliv opravdovou vnitřní jednotou. Na rozdíl od lidského jedince, který je nedělitelným subjektem, je skupina v podstatě množinou osob, které si i v rámci sjednoceného celku uchovávají svou vlastní individualitu. Úvaha tak kriticky nahlíží na ontologický status kolektivního "subjektu" a zdůrazňuje, že navzdory vnějším znakům sjednocenosti zůstává pravá subjektivita výsadou jednotlivce, zatímco "my" je složeným fenoménem postrádajícím skutečnou jednotu vědomí.