Tato práce se zaměřuje na kritickou reflexi ontologického pojetí bytí u francouzského filosofa Alaina Badioua, který definuje bytí jako „mnohost bez jednoty“. Text podrobně analyzuje, jakým způsobem Badiouova ontologie dekonstruuje tradiční metafyzické chápání jednoty a nahrazuje jej konceptem čisté mnohosti, což vede k interpretaci bytí blízké pojmům jsoucnosti či jestoty. Autor zkoumá zásadní rozdíl mezi jsoucny, která postrádají vnitřní sjednocení, a entitami, jež jsou integrovány do vyšších celků. Ústřední otázkou je, zda lze o světě v jeho úhrnnosti uvažovat skrze kategorii prostého bytí, aniž bychom se dopouštěli nepodloženého předpokladu, že svět tvoří uzavřený a sjednocený celek. V závěru se text pokouší definovat pojem celku a odlišit jej od pouhého souhrnu prvků, přičemž v této souvislosti odkazuje na Masarykovu metaforu „skladiště věcí“. Tato analýza přispívá k lepšímu pochopení Badiouova vlivu na současné ontologické myšlení a problematiku struktury reality v moderní filosofii.