Tento text se zabývá ontologickým vztahem mezi subjektem a událostí, přičemž se zaměřuje na pojmy bylosti, budosti a přítomnosti. Subjekt je pojímán jako entita, která v rámci události trvá a je jí nesena, namísto aby se sama děla. Autor argumentuje, že kategorie minulosti a budoucnosti lze přisuzovat pouze události jako celku, nikoli subjektu samotnému, jenž zůstává konstantním středem po celou dobu trvání děje. Subjekt představuje niternost, skrze niž se událost vztahuje k sobě samé a integruje své časové dimenze. Zatímco událost se zvnějšňuje, subjekt zůstává vnitřním principem, který umožňuje návrat z tohoto zvnějšnění. Procesuality času jsou popsány metaforicky: minulost (bylost) neustále vyklouzává z dosažené integrity subjektu, zatímco budoucnost (budost) je nasávána do přítomnosti, aby následně opět přešla do sféry bylosti. Text tak definuje subjekt nikoli jako objekt, ale jako dynamický bod sjednocení časových proudů události.