Tento text se zabývá ontologickou povahou události, která je charakterizována jako nedělitelný celek probíhající v jednotě své minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Autor argumentuje, že událost se neděje po částech, nýbrž vyvstává v každém okamžiku jako celistvý proces. Přestože je analytické oddělení těchto časových rovin v praxi neproveditelné, u komplexních systémů lze pozorovat dílčí podudálosti s odlišnou dynamikou. Jako příklad jsou uvedeny biologické organismy, například rostliny či lidé, u nichž jednotlivé tkáně, buňky nebo orgány vykazují různé tempo stárnutí, které se neshoduje se stářím organismu jako celku. Tato vnitřní diferenciace však nenarušuje integritu události, neboť organismus stále stárne a děje se jako jednotný celek ve všech svých momentech. Text tak zkoumá vztah mezi celostností událostného dění a vnitřní časovou rozrůzněností jeho složek, přičemž zdůrazňuje, že i ty nejjednodušší události se pravděpodobně řídí podobnými principy jednoty v čase.
Událost – děje se celá najednou
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 5. 2019
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2019
Událost – děje se celá najednou
Událost se neděje po částech (po složkách), ale celá najednou. To znamená, že se neděje jen v mezích aktuální přítomnosti, nýbrž děje se i ve své budosti, jakož i ve své bylosti. Otázka zní: jak můžeme kontrolovat událostné dění, postihující jen bylost události? To oddělení „jen“ na „bylost“ je ovšem umělé, ve skutečnosti neproveditelné. Sledovat je lze jenom v případě komplexních událostí, kde můžeme do jisté míry samostatně sledovat také podudálosti, jejichž doba a rychlost dění je odlišné od doby a rychlosti události jako celku. Tak třeba v případě rostliny nebo stromu můžeme odděleně sledovat „stáří“ jednotlivých tkání nebo i buněk, které není totožné se „stářím“ rostliny nebo stromu jako celku. A proto z toho můžeme vyvozovat, že pravděpodobně něco podobného platí i pro události jednodušší až nejjednodušší. Podobně to platí i pro živočišnou sféru, např. i pro člověka, např. pro odlišné „stárnutí“ jednotlivých buněk různých orgánů, jakož i pro odlišné stárnutí celých orgánů od celkového stárnutí samého organismu. A to všechno navzdory tomu, že celý organismus je skutečně celkem a že ,stárne‘ (děje se) jako takový celý najednou, ve všech svých momentech.
(Písek, 190516-2.)