Tento text se zabývá ontologickou povahou události, která je charakterizována jako nedělitelný celek probíhající v jednotě své minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Autor argumentuje, že událost se neděje po částech, nýbrž vyvstává v každém okamžiku jako celistvý proces. Přestože je analytické oddělení těchto časových rovin v praxi neproveditelné, u komplexních systémů lze pozorovat dílčí podudálosti s odlišnou dynamikou. Jako příklad jsou uvedeny biologické organismy, například rostliny či lidé, u nichž jednotlivé tkáně, buňky nebo orgány vykazují různé tempo stárnutí, které se neshoduje se stářím organismu jako celku. Tato vnitřní diferenciace však nenarušuje integritu události, neboť organismus stále stárne a děje se jako jednotný celek ve všech svých momentech. Text tak zkoumá vztah mezi celostností událostného dění a vnitřní časovou rozrůzněností jeho složek, přičemž zdůrazňuje, že i ty nejjednodušší události se pravděpodobně řídí podobnými principy jednoty v čase.