Tento text z června 1945 se zamýšlí nad povahou Boží všemohoucnosti a kritizuje spekulativní přístupy, které by Boha v důsledku jeho moci činily nečinným. Autor zdůrazňuje, že všemohoucnost nelze oddělit od Boží vůle a absolutní svobody. Bůh jedná v souladu se svými záměry, a proto nemůže být nucen jednat proti své vůli. Úvaha se dále vypořádává s námitkou existence hříchu ve světě. Argumentuje, že přítomnost hříchu nepopírá Boží existenci ani moc, nýbrž je výsledkem Božího rozhodnutí ponechat člověku plnou svobodu volby. Toto dočasné připuštění hříchu je interpretováno jako záměrná metoda či cesta k dosažení konečného cíle, nikoli jako projev slabosti. Boží suverenita se tak projevuje právě v možnosti darovat člověku autonomii, aniž by tím byl narušen celkový božský plán.
[Boží všemohoucnost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 6. 1945
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1945]
[Boží všemohoucnost]
Někteří lidé si představují všemohoucnost Boží tak, že by nakonec Bůh nesměl dělat vůbec nic, aby neporušil svou všemohoucnost. Takovýto „hyperromantický“ názor je ovšem neudržitelný. Příliš se teoretizuje a pro samé spekulování, co všechno může Bůh učinit, se zapomíná, že Bůh může také něco chtít. A jestliže Bůh něco chce, pak opět něco jiného nechce (totiž to, aby se stalo jinak, než on chce), a pokud se to týká jeho činnosti, pak ovšem nemůže dělat to, co nechce (neboť jsa naprosto svobodný, nemůže být donucen, a tak kdyby něco dělal proti své vůli, mohl by to dělat jen ze své vůle, a poněvadž zcela jistě jeho „království není roztrženo“, nemůže dělat nic proti své vůli).
S tím souvisí i tvrzení, že „Bůh neexistuje, nebo alespoň se teprve rodí“, neboť by nemohl dopustit pro své zásadní a základní vlastnosti takové rozbujení hříchu a vlastně hřích vůbec. Jistě, že Bůh nemůže chtít, aby byl hřích (a on také nechce), ale to neznamená, že hřích nemůže být, neboť zároveň může Bůh chtít dát člověku možnost úplně svobodného rozhodnutí mezi poslušností a hříchem – samozřejmě, že tu nejde o ustoupení ve věci hříchu, nejdále snad dočasné ustoupení, ale není to vlastně vůbec ustoupení, neboť je diktováno pouze vlastní vůlí – zřejmě pro nějaký záměr. Je to prostě cesta, metoda, způsob dosažení cíle.
17. června 1945
### 450617