Tato úvaha kriticky analyzuje stav křesťanské dogmatiky a teologie, přičemž dogmatiku označuje za nereformovatelný a neobratný pokus o napodobení vědecko-filosofické teorie. Autor odmítá tradiční pojetí učení o Bohu a Kristu jako absurdní, pokud si nárokuje samostatné a výlučné místo ve víře. Text volá po odstranění kultické posvátnosti a výhradnosti, které považuje za odumírající prvky náboženství. Teologie by měla být chápána především jako forma porozumění lidskému světu a přírodě, nikoliv jako sebestředné zkoumání pojmů „pravé církve“ či „pravého křesťana“. Hlavním cílem je překlenout rozpor mezi zjevením a sociální realitou. Zjevení zde není definováno jako oznámení metafyzického tajemství, nýbrž jako praktický návod k jednání v konkrétních situacích. Tato praktičnost je racionálně uchopitelná a její platnost je ověřitelná skrze konkrétní činy a jejich výsledky v rámci lidského společenství.