Text této úvahy se zabývá hlubokým a často tragickým vztahem mezi filosofem a hledáním absolutna. Autor zdůrazňuje, že filosof je bytostně puzen k usilování o absolutní pravdu, avšak toto snažení je provázeno neustálým selháváním. Jakmile filosof dosáhne určitého výsledku, který se zdá být pravou skutečností, dříve či později se ukáže, že jde pouze o další objektivní danost či napodobeninu. Tento proces vyžaduje neustálou sebereflexi a odvahu opustit dosažené pozice. Úsilí o pravý život a postižení podstaty věcí zásadně proměňuje lidskou existenci; narušuje strukturu prostého života, který bez tohoto neklidu zůstává plochým a neprobuzeným. Ačkoliv filosofické hledání může vést k rozporu s běžným životním štěstím, právě toto napětí otevírá hloubky a výšky lidského bytí, které jsou jinak zapovězeny. Abstrakce od pouhé danosti světa je nezbytnou, byť bolestnou součástí cesty za autentickou skutečností.
[Filosof a jeho vztah k absolutnu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 9. 1953
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1953]
[Filosof a jeho vztah k absolutnu]
Filosof nemůže jinak než se pokoušet najít absolutno a sloužit mu celou bytostí. A v tom je právě zdroj určité tragiky filosofického počínání (ostatně každého, které o absolutno usiluje), že nakonec vždy musí ve svém úsilí ustat, že se musí dosažených výsledků vzdát, že musí nastoupenou cestu opustit a začít nově, neboť vždy znovu se dříve či později objeví cosi objektivního, co se pokusí vztáhnout směr filosofického úsilí na sebe, co se tedy bude vydávat za absolutno, co se postaví na jeho místo. Je podstatnou součástí filosofického úsilí objevovat a odhalovat každý takový pokus o zcizení filosofického úmyslu; tragické v jistém smyslu však je, že takové odhalení musí provádět vždy znovu na sobě samém a u sebe samého. Filosof téměř vždy ve chvíli, kdy už už dosahuje absolutna, kdy má pravou tvář skutečnosti na dosah ruky, kdy usiluje o poslední postižení pravého stavu věcí, pravé skutečnosti, troskotá, neboť dosažené a postižené se ukáže být napodobeninou, prostě něčím jiným, cizím, nechtěným a nevolaným, ukáže se daností mezi jinými danostmi, skutečností uprostřed jiných skutečností, slovem marností a snad i ukazatelem marnosti samého původního úmyslu a úsilí. Lze z toho uzavřít, že ono úsilí po pravém se pravého vzdaluje, že prostý život má primát nad životem pravým, resp. že filosofie je v rozporu s životním štěstím? Ať tak či onak, úsilí o pravý život, o pravou skutečnost je možné i skutečné; samo to úsilí je již dokonale s to narušit strukturu prostého života i strukturu pouhé danostnosti tohoto světa. Prostý život už nemůže být štěstím, leč skrze neprobuzenost nebo zapomnění. A tím je zbaven své plnosti; stává se částečným, neuspokojivým, omezeným, plochým, nízkým. Hloubky i výšky jsou mu zapovězeny.
### 530906