Tento text analyzuje a kriticky hodnotí teologické postoje Jana Miliče Lochmana, konkrétně se zaměřuje na jeho pojetí lidské situace v kontextu hříchu. Lochman popisuje hřích jako zásadní prvek, který prostupuje a ovlivňuje veškerý lidský život i intelektuální úsilí. Autor příspěvku však poukazuje na vnitřní rozpor v Lochmanově uvažování: ačkoliv Lochman uznává všudypřítomnost hříchu v lidském myšlení, zdá se, že z tohoto vlivu vyjímá samotnou teologii. V Lochmanově pojetí má teologie hrát roli strážce čistoty křesťanské zvěsti, čímž se však dostává do problematické pozice, která ignoruje vlastní lidskou omezenost a hříšnost. Právě tento nedostatek reflexe vlastního oboru je v textu identifikován jako ústřední bod kritiky Lochmanovy teologie. Text zdůrazňuje, že pokud má být teologie autentická, musí si být vědoma, že ani ona není imunní vůči hříšnému stavu, který připisuje celému lidstvu, a nemůže si tak nárokovat absolutní nezávislost či čistotu v interpretaci božské zvěsti.